ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1.
Kristus Pán byl poslušný Otci svému až do smrti:
Ovšem poslušný byl až do smrti kříže.

2.
Kristus trpěl za nás, pozůstaviv nám příklad:
Abychom následovali šlepějí Jeho.

3.
Kristus na svém těle vznesl na dřevo hříchy naše,
Abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli.

4.
Kristus Pán raněn jest pro přestoupení naše,
A my zsinalosti Jeho uzdraveni jsme.

5.
Chceli kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám:
A vezmi kríž svůj a následuj mne, praví Pán.

Hospodine, Otče žádoucí,
Pane všemohoucí,
Ó smiluj se nad námi!

2.
Jenžs dal Syna na vykoupení,
Lidu k spomožení,
Ó smiluj se nad námi!

3.
Utrpnostem poddal jsi Jeho,
K výplatě hříšného,
Ó smiluj se nad námi!

4.
Kriste, jenžs trpěl pro nás zde mnoho,
Dejž užíti toho!
Ó smiluj se nad námi!

5.
Kriste, pokutus naši na se vzal,
V ní pro nás pracoval,
Ó smiluj se nad námi!

6.
Kriste, pro své v světě ponížení,
Práci, utrpení,
Ó smiluj se nad námi!

7.
Duchu dobrý, Svatý,
Tebou Kristus v panně počatý
Pro lid hříchem jatý;
Ó smiluj se nad námi!

8.
Tys to člověčenství
Naplnil sám dary k poselství,
K službě všech spasení;
Ó smiluj se nad námi!

9.
Rač i nás dařiti,
Krista zde účastných činiti,
Dejž i proň trpěti,
Ó smiluj se nad námi!

Hospodine, Ty jsi Bůh svatý,
My pak hříchem jati;
Ó smiluj se nad námi!

2.
Soudce náš, nesuď nás s přísností
Pro naše hříšnosti;
Ó smiluj se nad námi!

3.
Spasiť chceš člověka hříšného,
Nechceš smrti jeho;
Ó smiluj se nad námi!

4.
Však Syn Tvůj umřel za naše hříchy,
Ten Beránek tichý,
Ó smiluj se nad námi!

5.
Ó přijmiž to Jeho utrpění
Za mzdu vykoupení;
Ó smiluj se nad námi!

6.
Na té Jeho oběti měj dosti,
Z lásky dej milosti;
Ó smiluj se nad námi!

7. Veď k znovuzrození,
By nám Kristovo umučení
Bylo k posvěcení;
Ó smiluj se nad námi!

8.
V tom Duchu svatosti
Ať do smrti své v poslušnosti
Stojíme s radostí;
Ó smiluj se nad námi!

9.
Po časném skonání
Pojmiž všech nás v nebeské stany
Svého přebývání;
Ó smiluj se nad námi!
K. Kuzmány

Pokoj, pokoj buď na zemi,
Dobrá vůle mezi všemi;
Můž-li kdo být v nepokoji,
Když jest Kristus za nás v boji?

2.
Přestaň každá marná žádost,
Zamlč každá zemská radost,
Duše, tichni nábožností,
Těš se Kristovou milostí.

3.
Tam hleď, kdež jest hora ona,
Na níž Kristus kroky koná,
Nesa bídy všecku tíži,
Tam při smutném bav se kříži.

4.
Všecky naše bídy, strasti,
Můžeme pod kříž ten klásti;
Všecko, všecko to méně jest,
Než to, co Kristus musel nést.

5.
Trápí-li tě časnost úzká,
Neb života cesta kluzká,
Kdo jde s Kristem, jistě zkusí,
Když duch hotov, tělo musí!

6.
Na Tě s tichým želem patřím,
Ty, jenž připodobněns bratřím,
Tys jistě Beránek tichý,
Kterýž snímá světa hříchy.

7.
Amen, pokoj buď na zemi,
Dobrá vůle mezi všemi;
Duše, tichni nábožností,
Těš se Kristovou milostí.
M. M. Hodža

Věřmež v Boha jednoho,
Otce všemohoucího;
Také v Jeho milého Syna jednorozeného.

2.
Kterýžto pro nás hříšné
I pro spasení naše
Ráčil s nebe sstoupiti
A z panny se naroditi.

3.
Zrazen, svázán, bičován,
I trním korunován,
Uplván, poličkován
Ten náš předobrotivý Pán.

4.
Pilát na smrt odsoudil
Na poly již mrtvého,
Pro jehož zsinalosti
Ne každý tvář poznal Jeho.

5.
Z města s lotry vyveden
Všecken ukrvavený,
Omdlévaje pod křížem
Pro nás, pro hříšné křesťany.

6.
Na křiži Ho přibili,
Ruce, nohy roztáhli,
Nevážně a ukrutně
Jeho svatou krev vylíli.

7.
Umřel na kříži těžce,
Do hrobu jest pochován,
Třetího dne z mrtvých vstal,
A své věrné obradoval.

8.
Vstoupil jest na nebesa,
Do příbytku věčného,
Odkudž přijde souditi
Člověka všelijakého.

9.
Věřmež v Ducha Svatého,
Církev svatou, choť Jeho,
I hříchů odpuštění
Z Kristového zasloužení.

10.
Amen, všickni zpívejme
A v Krista víru mějme,
Že po smrti dá nám všem
V nebi život věčný. Amen.

Věříme v jediného
Boha, Otce věčného,
Jenž stvořil zem i nebe
A zvláště, člověče, tebe.

2.
Ve svém jediném Synu
Přijal nás za rodinu;
Věříme v Syna Jeho,
Dárce spasení našeho.

3.
On, jsa v Božím způsobu,
Vzal na sebe podobu
Člověka služebníka,
Aby vykoupil hříšníka.

4.
Mocně kázal Otcovo
Věčné milosti slovo,
Ním padlé pokolení
Volal k věčnému spasení.

5.
Poslušen Otce svého,
Konal vždy vůli Jeho,
Snášel života tíže,
A to až do smrti kříže.

6.
Svět hříchů, kteréž mořil,
Na Něho se obořil,
Neb neznal, nechtěl znáti,
Že měl v Něm život získati.

7.
Ač byl On sám umořen,
V té však smrti pokořen,
Zničen, umrtven jest hřích,
Na spasení duší našich.

8.
Protož Bůh Syna svého
Vzkřísil z hrobu tmavého,
Zde i v nebi oslavil,
Za hlavu církve představil.

9.
Odtud Duch ten vstupuje,
Kterýž církev spravuje
V obcování svatosti,
Až dojdem věčné radosti.
M. M. Hodža

Ach, tak-liž můj život, Ježíš, umírá?
Ach, jistě mře a život svůj zavírá!
Můj Pán klesne,
Ó jak v těsně
Srdce mé vězí a hrozně se svírá.

2.
U večer umírá východ s výsosti;
Laně mdlá padá od honících zlosti.
Plačtež se mnou
Nad Ním a mnou!
Ach, kýž mohu s Ním umřít v té žalosti!

3.
To slovo Otce, všech věřících schrána,
Rek silný padl, ó bolest, ó rána!
Květ nebeský,
Syn královský,
Koruna naše nám jest odebrána.

4.
Hroby se třeste, skály se pukejte!
Slunce se zatmi, hory se hýbejte!
Vítr, moře,
Hvězdy hoře
Ciťte a nad Pánem svým naříkejte!

5.
Pastýř sám umřel za své stádo drahé;
Pojď, Jozefe, a pochovej Ho právě;
Dej plátno sem
Štědrým srdcem,
Dej masti, ať jest tak pochován v slávě!

6.
Jezu můj, i já Tě chci též uctíti,
Chciť vonných věcí dát, s něž mohu býti:
Skroušenosti,
Nových ctností;
Do srdce svého chci Tě položiti.

7.
Ten hrob mi Tvůj Svatý Duch zapečetí,
Víra mi bude při něm stráž držeti;
Zůstaň ve mně
A dej se mně
S svou láskou vždy přítomného viděti.
Dr. G. W. Sacer, S. Hruškovic

Aj, my, Boží Beránku,
Před Tebou nyní padáme
A k Tvého nebe stánku
Chválozpěvy vysíláme;
Tvéť jest vítězství věčné,
Smrt přemohls konečně:
Věčně budiž slaven,
Ó Jezu, ó Jezu!

2.
Předviděl jsi trápení,
I lest Tobě známá byla,
Kterouž Ti do skončení
Vždycky zlost lidská strojila;
Než Ty, pln jsa milosti,
Snášels rád odpornosti:
Věčně budiž slaven,
Ó Jezu, ó Jezu!

3.
Uzkostí jsa sevřený,
V prachu jsi před Bohem ležel,
Strach jsi měl a děsení,
A všaks vítězství obdržel;
Obklíčil Tě strach smrti,
Ty však stáls nepohnutý:
Věčně budiž slaven,
Ó Jezu, ó Jezu!

4.
Pro nás trpěls bolesti,
Pro nás jsi snášel trýznění;
A však Tvoje neřesti
Jsou naše uspokojení;
Tvůj boj a Tvé vítězství
Pokoj náš a blaženství:
Věčně budiž slaven,
Ó Jezu, ó Jezu!
E. Lauček

Beránek jde, nesa dluhy
Světa i synů jeho;
Jde, vykupuje své sluhy
Od hříchů jha těžkého;
Jsa mdlý, nemocný, vstupuje,
Radosti neokušuje,
Jest velmi pohaněný;
Rány, jizvy, smrt, bolesti
Ráčil pro nás hříšné nésti
A pro naše spasení.

2.
Beránek ten jest Kristus Pán,
Ten Spasitel duše mé,
Kteréhož Bůh vyvolil sám,
By hledal zatracené:
„Jdi, ujmi se za hříšníky,
Tvé smrti nechť vzdají díky,
Že ujdou potrestání;
Zpurný hřích mne k hněvu pudí,
Jdi, Tvá smrt nech je probudí
Ku pravému pokání.“

3.
„Otče, za dostučinění
Snesu, co chceš, srdečně!
Budiž skutek můj Tvé chtění,
Vše podniknu statečně.“
Ó div lásky, ó lásky moc!
Kteráž za hříchy v smrti noc
Toho může vydati,
Jenž byl Syn věčné milosti
A slunce spravedlnosti,
Jehož svět nechtěl znáti.

4.
Těžce musíť On na kříži
Trpět za naše hříchy,
Umořen byl v bolné tíži
Za nás Beránek tichý;
Srdce bolest zmrtveného,
Těla muky zraněného
Jsouť obět za naši zlost!
Ó Beránku věčné slávy,
Jak Tobě za duše zdraví
Učiním kdy láskou dost?

5.
Dokud živ jsem, chci Tě věrně
Vírou svou dosáhnouti,
Chci Tě tak, jak Ty mne, vděčně
Láskou svou obsáhnouti;
Ty buď světlem srdce mého,
I v hodinu smrti jeho
Ty zůstaneš světlem mým
Jáť se Tobě, ó má slávo,
Dávám v dědictví a právo
A zůstanu sluhem Tvým.
P. Gerhard, P. P. Šramko ml.

Buď tisíckráte přivítán,
Jezu, můj milovníče,
Jenžs pro mne trpěl mnoho ran,
Umřel smrtí zločince.
Ach, já pod ten kříž klekám
A jej s pláčem objímám:
Vzhlédniž na tu slzu vděčnou
Za Tvou lásku nekonečnou.

2.
Tvou udatnost a zmužilost
Já tíše obdivují,
Tvou trpělivost a milost
Já sotvy pochopují;
Práce a utrpení,
Kteréžs nám ku spasení
Snášel, kdo můž vysloviti
A Tvou lásku vychváliti?

3.
Lékaři, uzdrav mou duši
Mnohým hříchem raněnou,
K volání nakloň svých uší,
Vzdal ode mne bídu mou!
Já jsem zhřešil, vyznávám,
Protož pomoc Tvou žádám:
Uzdrav a posvěť mou duši,
Ó můj lékaři nejlepší!

4.
V srdce mé své drahé rány
Vlož a vpíš, můj Ježíši,
Ať každé pomním hodiny
Na ně a na Tvou říši. —
Tys poklad srdce mého,
Obohať mne bídného;
Jáť nyní padám k Tvým nohám,
Milost a Tvou lásku žádám.

5.
Můj Ježíši, Tě objímám,
Pohleď na mne bídného.
Jak já nyní ruce stískám,
Pomni na mne hříšného!
Skrop lékem náboženství
Mou duši, ať občerství;
Rci: Pryč jdi, smutné myšlení,
Máš ve mně milost k spasení.
P. Gerhard, M. Kr. Pešek

By jsme spolu svorní byli,
V Pánu svazek mívejme!
By jsme v lásce živi byli,
Lásku k Pánu hledejme;
Každý, stůj, kamž každý patří:
Údy my, On hlava zas;
Onť náš mistr, my jme bratří;
My jsme Jeho, On je náš.

2.
Dítky Boží, poďte pod kříž
Jednotu svou obnovit,
Jenž za nás nesl velkou tíž,
Aby nás mohl spojit;
Pakli se vám nedostává
Srdečné upřímnosti,
roste toho, jenž ji dává
Prosícím jej s vroucností.

3.
Jednohoť jestiť potřebí,
By si každý uložil
Tak milovat bratří, že by
Život za ně položil;
Však náš Pán nás do své smrti
Měl v své lásce upřímné,
Zdaliž Ho to nekormoutí,
Když roztržky činíme?

4.
Spoj v svornosti, svatý Pane,
Sbor Tobě posvěcený,
Jakož bylo v Getsemaně
Poslední Tvé modlení,
Aby, jaks Ty jedno s Otcem,
I my též jedno byli,
V jedno s Tebou mistrem, vůdcem,
Bohem svým se spojilí.

5.
Kníže pokoje, zdržuj nám
Pokoje milování,
Ať vždy jen té služby hledám,
Která slouží k vzdělání!
Všickni na Tvé pracujeme,
Pane, svaté vinici,
Ať láskou dokazujeme,
Že jsme Tvoji dělníci.
K. Kuzmány

Co jsi učinil,
Ježíši přemilý,
Že Tě tak zlostně
Na smrt odsoudili?
Všaks Ty nespáchal
Za života svého
Nikdy nic zlého.

2.
Proč jsi potupen,
Trním korunován,
Posmíván, zlehčen,
Uplván, bičován?
Mnohých bolestí
Proč Tě ztýrala tíž?
Pročs přibyt na kříž?

3.
Jaká příčina
Toho utrpení?
Ach, naše hříchy,
Naše přestoupení,
K jichž zahlazení
Sám Tys trpěl jistě
Na našem místě.

4.
Ó předivný soud
Nebeského Otce!
Dobrý pastýři,
Ty trpíš za ovce;
Ty, spravedlivý Pane,
platíš dluhy
Za zlé své sluhy.

5.
Lásko nesmírná,
Nad mé pochopení!
I mně k dobrému
Snášels utrpení;
Pane, abych já
Hříchy v nenávist vzal,
Tys se mučit dal.

6.
Nu, ve všem dobrém
Posilňuj mne mdlého,
Udělujž mi vždy
Moci Ducha svého,
Aby mne k Tobě
Vždycky přitahoval,
Řídil, spravoval.

7.
Tak budu lásku
Tvou rozjímat vděčně
A rozkoš světa
Zamítat srdečně,
Budu se snažit
Živ být k Tvé libosti
Se vší pilností.

8.
K Tvé cti všecko rád
Budu podnikati,
Nic na soužení,
Potupu nedbati;
Ničímž nebudu
Od Tebe odloučen,
I bychť byl mučen.

9.
Toho pak všeho,
Ač dost jest chatrné,
Tvé, slitovníče,
Srdce nezavrhne;
Ty se nebudeš
Za také oběti
Mé nic styděti.

10.
Až pak, Pane, tam
Při Tvém slavném trůnu
Z Tvé ruky vezmu
Vítězství korunu,
Budu Tě s Tvými
Anjely společně
Chváliti věčně.
J. Hermann, Št. Leška.

Dokonáno, měj v paměti,
Co Ježíš dí, jsa obětí
Na kříži pro tvé nepravosti,
Dobývaje věčné radosti;
Naplniv všecko, což jest napsáno,
Sám k tobě dí: Dokonáno.

2.
Dokonáno v umučení
Všecko prorocké učení;
Což jsme nemohli naplniti,
Za to se dal Ježíš zraniti;
Co od Boha před věky žádáno,
Skrz Jeho smrt dokonáno.

3.
Dokonáno! již Bůh nechce
Žádati od nás nic více,
Neb jest smířen a upokojen,
S námi také v svém Synu spojen;
Což samou vírou bývá poznáno,
To na kříži dokonáno.

4.
Dokonáno! což bych já víc
K tomu přidati měl? nic! nic!
Neb celé Krista zasloužení
Stává se mé skrz přivlastnění:
Též to, co ve mně bývá konáno,
Skrz Něj bude dokonáno.

5.
Dokonáno! již jsem sproštěn
Hříchu, zatracení zhoštěn;
Již jistě v Něm mám své spasení
I v lásce Boží rozhojnění;
Též tělo v zkázu když bude dáno,
Potěší Tvé „Dokonáno!“

6.
Dokonáno! měj v paměti
Slovo Kristovo při smrti,
Učíc se také to konati,
V čemž On sám ráčil příklad dáti;
Dokud jsi živ, mějž v srdci napsáno,
Že Ježíš dí: Dokonáno!
Benj. Schmolke

Dokonáno!
Tu máme již obět,
S níž pravda vítězí;
Opustila
Noc milý Boží svět,
V bludech již nevězí:
Spasitel již všecko pořídil,
Cožkoli Mu Otec nařidil: Dokonáno!

2.
Dokonáno!
K našemu spasení
Dost Pán již učinil;
Odpočívá
Od muk, ran, trýznění,
Když nás s nebem smířil. —
A potom odšel k Otce trůnu,
By vzal věčné slávy korunu: Dokonáno!

3.
Dokonáno!
Boží uložení
Slavně jest splněno;
Opony již
V chrámě Božím není,
Vše jest odestřeno!
Ten, jenž křižovníkům odpouští,
Do svatyně nás volá, vpouští: Dokonáno!

4.
Dokonáno!
Kdo zřejmě nevidí
Při smrti Ježíše
Prst toho, jenž
Všecko mocně řídí?
Viz žel světa říše:
Slunce hasne, země se třese,
Hrob, skála, měsíc bolest nese: Dokonáno!

5.
Dokonáno!
Abys Kristu vroucí
Chvály, díkčinění
Nepřinesl,
Pak slzy horoucí,
Ach, to možné není:
Aj, pod Tvým křížem slibujeme,
Že Tobě věrní zůstaneme: Dokonáno!

6.
Dokonáno!
Velké mi vždy ceny
Smrti Tvé bude den,
Jezu, kterýmž
Nebi jsem koupený,
On mi smrt změní v sen;
Tak že když s ní budu bojovat,
Budu moci vítězně zvolat: Dokonáno!
J. Šulc.

Dokonánoť: ó heslo
Světa vykoupení,
Jenž nám s nebe přineslo
Jistotu smíření;
Ó smlouvo svatosvatá,
Kde jsi ty zřízena,
Kde jest obět, kde mzda ta,
Níž jsi potvrzena?

2.
Na Golgata stojí kříž,
Oltář nejsvětější,
Tam Syn Boží, Pán Ježíš,
Kněz nejdůstojnější,
V svatyni vykoupení
Sám se v obět dává,
Otce ustanovení
Slavně dokonává.

3.
Tam smrt toho Svatého
Život nadobyla,
Tam obětná krev Jeho
Oběti zrušila;
Hlava hada potřena,
Osten smrti sklízen,
Bázeň soudu shlazena,
Zákon nový zřízen.

4.
Toť ten zákon spasení
V pravdě a svatosti,
V svobodě posvěcení
A v Boží milosti:
Zákon sboru svatého
Ve víře chodících,
Léta milostivého
Všech duší trpících.

5.
Ach, i mne ta k Tobě zve
Krev, milý Ježíši,
I já pro křest v smrti Tvé
Mám právo k Tvé říši;
Zemřev hříchu s Tebou, mám
V Tobě život věčný;
To věřím, to jistě znám,
Toho jsem bezpečný.

6.
Protož toto vyznávám
Radostně a směle,
A Tobě se oddávám
S tělem, s duší cele;
Vezma kříž svůj na sebe,
Již za Tebou vděčně
Půjdu tam, v to Tvé nebe
Slávy nekonečné.
K. Kuzmány

Jenž jsi trpěl za nás,
Spasiteli náš,
Aj, prosíme Tebe,
Nyní uslyš nás:
Pro své umučení
Zbaviž zlořečení,
V které jsme upadli
Skrz prohřešení.

2.
Obětovaný jsi,
Nebo sám chtěl jsi;
Řeč o Tobě psána
Byla jest zdávna,
Že Ty máš potříti
Hada a zemdlíti
Všecku sílu ďábla,
Zbavit nás pekla.

3.
Již jsi vše zaplatil,
Cos nevypůjčil;
Již trpěls bolesti
Pro naše zlosti:
Pro hříchy raněn jsi,
Pro zlosti setřen jsi
A tak všecky naše
Hříchy obmyl jsi.

4.
Uplváns, bičován,
Pohanům vydán,
Potupens, posmíván
I zamordován,
Roucho své ve víně
(V své krvi červené)
Pro lid svůj zmáčel jsi,
Nebo sám chtěl jsi.

5.
Sama Tvá dobrota
To učinila,
Že nás z zlořečenství
Vysvobodila;
Dejž nám k tomu pomoc,
Ducha Svatého moc,
Bychom Tě zde ctili
V nebi chválili.
J. Tranovský

Jezu, jenž jsi v bolestech
Všecken zkrvavený
Visel, v ranách, v neřestech
Pro nás zohavený,
Kdyžs smrt kříže podstoupil,
Dals za nás život svůj,
A taks i mne vykoupil:
Děkujiť, Pane můj!

2.
Visels bez potěšení,
Bez politování
Na kříži v zlořečení,
V lidském posmívání;
Přátelé utíkali
Od Tebe smutného;
Nepřátelé říkali:
Kdež nyní Bůh jeho?

3.
Kdo můž s Tebou cítiti
Těch smrti bolestí,
Jimiž nás chtěls sprostiti
Hříchů a neřestí,
Jenž se na Tě svalily
Tak těžce, tak silně,
Žes volal: Bože milý,
Proč jsi opustil mne?

4.
Ach, i já ty těžkosti
Jsem Tobě učinil
Skrz své nešlechetnosti,
Ach, já jsem provinil;
Vzhlédniž s trůnu své moci,
Ó Jezu, v milosti,
Rač bídnému pomoci
Od hříchu a zlosti.

5.
Neb skrz své umučení
A lásku srdečnou
Způsobils odpuštění
Nám i radost věčnou;
O dejž v této milosti
I mé víře podíl,
Pomoz, bych cestou ctnosti
Až do smrti chodil.

6.
Při smrti posilni mne,
Abych v duchu nebe
Viděl jsem otevřené
A tam v slávě Tebe!
Tehdáž zvolám s radosti:
Přijmiž ducha mého,
Pane, a Ty z milosti
Své pojmež k sobě ho!
Št. Leška

Jezu Kriste, Pane milý,
Beránku Boží nevinný,
Vznesls :|: na kříž ruce svoje
Pro vše :|: nepravosti moje.

2.
Plač ho, člověče mizerný,
Pohleď, jak jest milosrdný;
Ježíš :|: na kříži umírá,
Slunce :|: svou jasnost zakrývá.

3.
Pán řekl ostatní slova,
Sklonila se Jeho hlava;
Matka :|: pod Ním žalostivá
Stojí, :|: sotva, že jest živa.

4.
Opona se jest roztrhla,
Země se ukrutně třásla,
Skály :|: tvrdé se pukaly,
Mrtví :|: z hrobu ven vstávali.

5.
Naskrze Mu bok probili,
Krev i vodu vycedili;
Zmyj se :|: našimi slzami,
Jezu, :|: smiluj se nad námi.
M. Grodski

Jezu, světlo mé duše,
Radost mé radosti,
Mého života skrýše,
Přijmi za bolesti
A za utrpení své
Tyto chvály vděčné,
Kteréž ze vší síly své
Dávám zde srdečně.

2.
Já přemýšlím bedlivě,
Jakous mohl míti
Příčinu, žes tak chtivě
Ráčil na se vzíti
Tak veliké bolesti
A trápení hrozné,
Rány, smrt, zlé pověsti;
Kterak jest to možné?

3.
Boží dobré mínění,
Otce láska věčná,
K lidskému pokolení
Tvá milost srdečná,
Jezu, to způsobila,
Aby pro své zlosti
Žádná duše nebyla
V pekle na věčnosti.

4.
Všecku kázeň docela
Hříchů mých a zlostí,
Kteráž mne tlačit měla,
Ty neseš z milosti;
Rány Tvé jsou mé zdraví,
Tvá bolest mé léky;
Kdo lásku tu vypraví
Hodně až na věky?

5.
Dejž toho ujištění
Svědomí bídnému
V boji, v strachu, v soužení
Užíti vždy mému,
Milosrdný Ježíši!
Pro své svaté rány
Pomoz hříšné mé duši,
Pomoz na vše strany.

6.
Nebo jak se strachuji
Pro své těžké zlosti,
Tak se zas potěšuji
Tvou drahou milostí;
Viz, Pane můj, srdce mé,
Jak v pravém pokání
K Tobě má obrácené
Všecko své doufání.

7.
Nu, již dobře znám a vím,
Kde obstojím věčně,
Vím, komu se důvěřím
Cele a konečně;
Tys, Ježíši přemilý,
Jenž mne sám ochrání,
Nech se proti mně sílí
I pekelné brány.

8.
Já Tobě chci jedině,
Jako sám chceš míti,
Jezu, v každé hodině
Živ i mrtev býti,
Dokud bude uslyšán
Hlas při smrti vděčně:
Hle, tvůj ženich, hle, tvůj Pán!
Raduj se s Ním věčně.
S. Hruškovic

Jezu, Tvé hluboké rány,
Hořké Tvé umučení
Mé duši každé hodiny
Dodává potěšení;
Pakli padne co zlého
V mysl mou i hříšného,
Pomním na Tvé umučení,
Toť zažene zlé myšlení.

2.
Jestliby mé hříšné tělo
Světa rozkoš a jmění
Příliš zamilovat chtělo,
Skormuť ho Tvé trýznění;
Když mne satan obklíčí,
Chci mu stavit před oči
Tvou milost a umučení,
Musí utéct v okamžení.

3.
Chce-li mne svět podmaniti
Svou překrásnou rozkoší,
Jenž záleží v jídle, v pití,
A zavésti mou duši,
Hned na Tvé umučení
Vzhlédnu v svém pokušení,
Posilním se v nábožnosti,
Tak zaženu zlé žádosti.

4.
Rány Tvé mne posilňují
Ve všeliké těžkosti,
Když zrak na ně obracuji,
Nabývám zmužilosti;
Tvá smrt mne potěšuje,
Duši mou občerstvuje,
Hořkost Tvého umučení
Sladkým činí mé soužení.

5.
Svou naději v Tobě skládám,
Ty jsi útočištěm mým;
Při Tvé smrti život hledám,
Že neumru, dobře vím;
To dává potěšení,
Žes díl můj i mé jmění;
Tvé přehorké usmrcení
Jest život můj i vzkříšení.

6.
V srdci svém když jen Tebe mám,
Ty studnice milosti,
Tedy já sobě nezoufám
V svém kříži a žalosti;
V Tvé rány já se schovám
A tím smrti odolám;
Neb kdo v Tvých ranách skonává,
Vítězství slavné dostává.
Chr. Pešek

Ježíš k smrti směle kráčí,
Pravdy potvrdit chtěje,
Ač přátelé Jeho pláčí
A zlostný svět se směje;
On se přestrašiti nedá,
Nebo jiného nehledá,
Než věčného spasení
Lidskému pokolení.

2.
Domnělé vítězství slaví
Horlivci zaslepení,
Pokrytci v srdcích svých praví:
„Již jsme osvobozeni
Strachu, že sláva i statek
Přijde v rychlosti na zmatek;
Kdo uslyší již slova
Z hrobu více Kristova?“

3.
Než pravda i z hrobu volá
A až k nebi se vznáší,
Co nevinnost Abelova,
A škodné bludy plaší;
Aj, skrze krve prolití
Ona nový život cítí;
Neb když Ježíš umírá,
Tím roste v Něho víra.

4.
Jaké Tobě díky vzdáme,
Reku nepřemožený,
Když Tě v duchu uhlídáme,
Jaks bídně roztažený
Na kříži a jak bolesti
Přenáramné musíš nésti,
Chtěje skrz tuto oběť
K Bohu přivést celý svět?

5.
Ovšem s Bohem jsme smíření,
Plňme již vůli Jeho,
Jako dítky přivedeni
Do lůna otcovského;
Nebo raněné svědomí
Pokoje nám již nelomí;
Život věčný doufajíc,
Hrob nás nepředěsí víc.

6.
Tebe, Jezu, milovati
Srdečná vděčnost velí,
A všeho se vystříhati,
Co proti pravdě čelí;
Nech mne přikvačí cokoli
V tomto plačlivém údolí,
Já v pravdě, co na skále,
Setrvám vždycky stále.
V. Šimko

Ježíš Pán života mého,
Ježíš Pán i smrti mé;
On vydal sebe samého
Na trýznění veliké,
Abych vyšel já z temnosti
A všel do věčné radosti.
Jezu, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

2.
Ježíši, Tys mnoho snášel
Lstivých řečí, rouhání;
Tys poličky, posměch trpěl
A provazmi svázání,
A to vše za mne hříšného,
Bych prost byl ohně věčného.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

3.
Tys se dal ubičovati,
Abych já byl uzdraven;
Ty jsi se dal vysmívati,
Abych já byl spokojen;
Sobě jsi dal zlořečiti,
Abys mohl mne spasiti.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

4.
Velké bylo utrhání,
Kterés ráčil podstoupit,
Trním Tvé korunování,
Jež nemohu vyslovit,
A to všecko mně k dobrému,
Bych dostal slávy korunu.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

5.
Tys se v bídu velkou vydal,
Bych já bídy byl sproštěn;
Tys trpělivě smrt přijal,
Bych jen já byl propuštěn;
Tys trpěl pro mé hřešení,
Bych neokusil trápení.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

6.
Tvá pokora, poníženost
Pro mou pýchu trpěla;
Tvá smrt jest mé smrti sladkost,
Ona ji osladila;
Tvá bída, úzkost a bolest
Mně působí královskou čest.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.

7.
Můj Ježíši, já děkuji
Za Tvé všecky úzkosti;
Tobě srdce obětuji
Za Tvé mnohé těžkosti,
Za Tvé s smrtí bojování,
Za Tvé velké smilování.
Tisíc, tisíckrát Tobě
Díky činím v té době.
Chr. Pešek

Již lapili Ježíše!
A kdože zradil Ho?
Ach, lakomost Jidáše,
Učeníka Jeho;
Každý Krista zrazuje,
Kdo pravdu nebrání,
Zisk nad vše považuje,
Nevinnost nechrání.

2.
Petr jde za Ježíšem,
Ale Ho zapírá:
Kohout zpívá, Petr se
V pláči želem svírá;
Nedověřuj se příliš
Svému v ctnosti stání,
A když, že jsi zhřešil, zvíš,
Jdi a čiň pokání.

3.
„Co jsi zlého učinil?“
Ježíše se ptají.
„Zjevně jsem, řekl, učil,
A to všickni znají.“
Ó bych i já při soudu
Mohl smělou řečí
Říct, když počet klást budu:
„Můj běh za mne svědčí!“

4.
Propuštěn jest Barabbáš,
Kristus na smrt vydán;
Darmo ruky umýváš,
Svědomím jsa stíhán,
Piláte, kdo se zlosti
Na odpor nestaví,
Ten se choulostivostí
Svou spasení zbaví.

5.
Již vedou na Golgata
Pána k usmrcení,
A srdce želem jatá
Jdou za Ním v kvílení;
Ó neplačte nade mnou,
Než samy nad sebou,
Řekl Pán; Kdo má vinu,
Má pláče potřebu.

6.
Šimona polapili,
Aby kříž na se vzal,
Nebo Spasitel milý
Sám již pod ním klesal;
Ó by jsme i my kříže
Nést si pomáhali,
A všech neřestí tíže
Si ulevovali.

7.
Na kříži jsa, modlí se
Za své nepřátely
Pán, bychom i my tak se
K nepřátelům měli!
Tiše snáší rouhání,
Přijímá hříšníka;
Kýž se každý v pokání
K Ježíši utíká!

8.
O matku svou pečuje
I ve svém skonání,
Neb Janovi svěřuje
Ji k opatřování;
I já chci pečovati
O své v každé době,
By mne požehnávati
Mohli i v mém hrobě.

9.
Řekl Pán: Dokonáno!
A Bohu svou duši
Poručil; buď to dáno
I mně, bych jak sluší,
Čině své povolání
Se svědomitostí,
Přešel v nebeské stany
A v jejich radosti.
K. Kuzmány

I za mnes umřel,
Ježíši můj milý!
Co Tvá trýznění
Světu vydobyly,
I já mám z toho
Ku věčné radosti
Díl z té milosti.

2.
Ó zmuž mé srdce
V této důvěrnosti,
Ať se roznítím
K Tobě tou vděčností,
Bych všecku žádost
Zlou v sobě přemáhal,
V dobrém se zmáhal.

3.
Aj, jestliže bych
Ještě sloužil hříchu,
Maje za vůdce
Svou duchovní pýchu,
Kterakže bys
Ty byl můj Vykupitel
A můj Spasitel?

4.
Neb jsem k Tvé službě,
Pro Tvé svaté rány
K mému spasení,
Věčně zavázaný,
Tobě svůj život
Celý posvětiti,
Jen Tobě žíti.

5.
I neodloučí
Nic mne víc od Tebe;
Dám výhost hříchu,
A zapřím sám sebe;
Jen Tebe budu
Věčně následovat
A zvelebovat.
K. Kuzmány

Kdo byl tak nevinný,
Jak Ty, Boží Synu?
Kdo Ti proukázal
Jen jedinou vinu?
A jenžs přišel svět spasiti,
Musíš na kříži umříti
Vražedníka smrtí.

2.
Tvé milostné ruce,
Které jen žehnaly,
Které i slepým zrak,
Hluchým sluch dávaly,
Ty Tvé ruce požehnané
Již jsou provazmi svázané,
Jakoby zloděje.

3.
Obličej důstojný,
Obraz Božství Tvého,
Mrzce jest uplván
Od lidu zlostného;
Tvé milé líce velebné
Trpí poličky hanebné
Od ničemné zběři.

4.
A ty Tvé Božské rty,
Jenž dobrořečily,
Jenž mrtvé s mar, z hrobu
K životu křísily,
Jenž zvěstovaly smíření,
Život věčný a spasení,
Ukrutně jsou zbili.

5.
Ve Tvé svaté sluchy
Ostrý trn vtlačený,
Cedí se krev z čela,
Stojíš zohavený;
Hůlkami zbito, zbodeno
To Tvé vznešené těmeno,
Na němž dlel Duch Boží.

6.
Zohaveno cele
Ušlechtilé tělo,
Zmrskáno hrozně, až
Všecko osinělo;
Není-li lidí u lidí,
Že se před Tebou nestydí?
Aj, člověk! Aj, člověk!

7.
Plač, duše, Ježíše
Na kříži roztáhli!
Od muk přenáramných
Bolestí vyprahlý
Volá: „Proč jsi opustil mne,
Bože, poroučím v ruce Tvé ducha!
Dokonánoť.“

8.
Ach, tak zlosti lidské
Nic svatého není!
I na Spasitele
Smí se v rozzlobení
Obořit člověk bezbožný,
Ač chystá sobě tím hrozný
V den pomsty soud Boží.

9.
Já však v slzách padám,
Pane, k Tvému kříži,
Věčně mne Tvé svaté
Rány k Tobě víží;
Můj Ježíši, Tys i pro mne
Trpěl ty muky náramné,
Bych byl i já spasen.

10.
Věčně, věčně chci já
Na to pamatovat,
A jak Ty, v svatosti
Na světě obcovat;
Buď můj konec jak chce Bůh můj,
Jsemť Jeho a jsem věčně Tvůj,
Tvůj, milý Ježíši!
K. Kuzmány

Když na Tě hledím, můj Kriste,
V Tvém těžkém utrpení,
Moje srdce cíti jistě
Bolest a potěšení;
Bolest, žes trpěl mnoho
A nezasloužil toho;
Potěšení, žes v žalosti
Dal mi příklad víry, ctnosti.

2.
Protož i já v tomto světě
Plném křivd a soužení,
Byťby potkalo v životě
Mne hrozné pokušení,
Předce chci v své paměti,
Kriste, na Tě hleděti,
Neb Tys můj vůdce k věčnosti,
Tys obraz víry a ctnosti.

3.
Tvá mysl budiž i při mně,
Mysl plná dobroty,
Když, jak Ty, trpím nevinně
A nesu břímě psoty,
Ať, jak Ty, v Boha doufám,
Nikdy, nikdy nezoufám;
Ať k bližním srdce mé hoří
Láskou, když svět mou čest boří.

4.
Bože, nedej mi klesati
V pravdě, víře a ctnosti,
Než na Tebe spoléhati,
Jistým být Tvé milosti;
Dals mi na Kristu příklad,
Té pravdy svaté výklad,
Že i těžké utrpení
Jestiť cesta k oslavení.
J. Seberini

Když se svých hříchů bojím,
Ó můj Jezu Kriste,
Dej, ať se jen tím kojím,
žes umřel zajisté
A všecky mé nepravosti
Na dřevě kříže svého
Zhladil svou milostí.

2.
Ó div nad všecky divy
Platit cizí dluhy!
Pán se dal spravedlivý
Mučit za zlé sluhy!
Aj, Syn Boží za bídného
Člověka na smrt těžkou
Dal sebe samého.

3.
Protož z celé duše své,
Dokudž jsem na světě,
Za bolest a muky Tvé
Chválím, ó Jezu, Tě!
Za Tvůj strach a naříkání,
Za Tvou smrt velmi drahou,
Za Tvé milování.

4.
Nechť to Tvé umučení,
Pane, a horkosti
Slouží mi vždy k mrtvení
Tělesných žádostí;
Ať mi nevyjde z paměti,
Cos pro mé vykoupení
Ty musel trpěti.

5.
Svůj kříž a své bolesti
Mnohé na vší straně
Dej trpělivě nésti,
Můj přemilý Pane!
Abych zapíral tento svět,
Šetřil příkladu Tvého
A nevrácel se zpět.

6.
Dej, abych jiným činil,
Cos Ty mně prokázal,
S bližním upřímně mínil,
Lásky mu dokázal
Bez pokrytství a podvodu,
Jaks Ty mně též posloužil
Pomocí a radou.

7.
Naposledy Tvé rány
Ať mne těší samé,
Když při svém umírání
Spolehnu se na ně,
Že pro Tvé zásluhy drahé,
Ač nejsem hoden toho,
Uzřím Tě v Tvé slávě.
S. Hruškovic

Kriste, pro naše spasení
Jenž jsi ráčil bídným člověkem býti;
Jsa stvořitel, pro stvoření
Ukrutnou smrt ráčil jsi podstoupiti;
Uslyšiž nás, milý Pane,
Myť k Tobě voláme,
Přispěj nám ku pomoci,
Ať ďábel zlý, přeukrutný
Nad námi nemívá
Nižádné své moci.

2.
Vzhlédniž, Pane, na lid hříšný
A nedej nám na věky zahynouti;
Rač nám býti milostivý,
Neboť se Tobě nelze vymluviti;
Dejž, Pane, srdce skroušené
Nám, stvoření svému,
Ať pláčem na hříchy své,
Jsouc zde živi po vůli Tvé,
Potom se dostanem
V království Tvé věčné.

Kristus, když sobě
Dílo vykoupení
Svěřené konal
Na zemi, vtělený,
Zvěstoval bludným
Vůli Otce svého
Dobrotivého.

2.
Plný pokory,
Lásky a naděje,
Nezoufal, spatřiv
Odporné šlepěje;
Pobízel hříšných
Vždy bez unavení
K cestě spasení.

3.
Před kříže smrtí
Přebolestným jatý
Strachem, modlil se
K Otci, by odjati
Ráčil, ač možné,
Kalich; však se Jemu
Oddal samému.

4.
Na kříži když pněl,
Prosil Otce svého,
Aby odpustil
Nepřátelům Jeho,
To řka milostně,
Že bludní neznají,
Čeho dělají.

5.
Lásky, pokory,
Naděje a ctnosti
Příklad vznešený,
Vážme Ho s vděčností;
Ten ať nám slouží
V kříži k potěšení
I k posilnění.
M. Sucháni

Kristus řekl, blízký k skonání:
Bože, proč jsi mne opustil?
A jak po všeho dokonání
Duši svou směle vypustil,
Znaje, že není opuštěn
Bohem, než jen zlého sproštěn.

2.
Neopouštěj mne v mém životě,
Bože, dej, co v něm potřebí;
Nevydej mne hladu, nahotě,
Ať má duše Tě velebí;
Pak co mi Tvá milost dává,
Ať na tom srdce přestává.

3.
Neopouštěj mne v pokušení,
V které mne ten svět přivází,
Ať nepadám v něm do hřešení,
Než ať vítězně vychází
Z něho má ctnost, a svědomí
Ať zachovám bez úhony.

4.
Neopouštěj mne v žádném kříži,
V žádných bídách a neřestech,
Když k netrpělivosti blíží
Se srdce v mnohých neřestech,
Kříž Páně, když mne můj souží,
Ať mi k potěšení slouží.

5.
Neopouštěj mne v mém skonání,
Když mne obklíčí smrti noc;
Ach, svou mocí v mém dokonání
Zlom a znič i mé smrti moc;
Duši pro zásluhy Krista
Uveď v blaženější místa.

6.
Tak Ti, ó Bože, slávu věčnou
Budu s kůry anjelskými
Zpívat a milost nekonečnou
Tvou oslavovati s nimi,
Žes mne nikdy neopustil,
Ale všeho zlého sprostil.
K. Kuzmány

Kvěl, zpěve můj, rozpni svá křídla,
Proleť světa končinami,
Vytrhni mne z toho muk bydla,
Jsemť sevřen strachu hrůzami;
Peklo propast svou otvírá,
Kristus na kříži umírá!

2.
Zem se třese a slunce hasne
I obloha slzy roní,
Hrobové zívají úžasně:
Dokonánoť! Hlavu kloní
Smírce; již oltář smíření
Jest krví Jeho skropený!

3.
Bože, Bože! když na to patří
Duch můj, na ten bok, na rány,
Jakým želem se srdce jatří,
Že si člověk nebes brány
Zavřel tak, že jeho vina
Žádala smrt Tvého Syna.

4.
Proto já též pod ten kříž padám,
Pomni i na mne! volaje;
Když v své smrti ducha svého vzdám,
Přijmiž mne do svého ráje?
Jsemť hříšný, avšak umříti
Chci hříchu a Tobě žíti.

5.
Aj, již směle mohou vstoupiti
Věrní do hrobu tmavého,
Neboť se již soudu děsiti
Víc nemusejí hrozného,
Jim láska, naděje, víra
V Kristu Pánu ráj otvírá.
K. Kuzmány

Moudrost Otce nesmírná,
S nebe pravda pošlá,
Kristus Ježíš lapen byl,
Když dennice vzešla;
Od vlastních učeníků
Nanáhle opuštěn,
Židům byl na smrt vydán,
Prodán, od nich souzen.

2.
Ku Pilátovi veden
Byl v hodinu první,
Svědectvím vymyšleným
Hned obžalovaný;
Tělo Jeho zmrskali,
Na tvář Jeho plili,
Zlostně se posmívajíc,
Poličky dávali.

3.
Když se naposmívali,
Plášť s Něho složili
A o hodině třetí
Ukřižuj! volali;
Hlavu Jeho probodli
Korunou trnovou,
Kříž na ramenách nesl
K místu popravnímu.

4.
Ježíš v hodinu šestou
Na kríž byl přibitý;
Žízněje od muk těžkých,
Octa musel píti;
Lotrům podobný se stal,
Uprostřed nich visel,
Jeden z nich na levici
Z Krista svůj smích držel.

5.
O deváté hodině
S matkou se rozloučil;
Eli! volaje,
Otci Duši svou poručil;
Jeden z žoldnéřů
Jeho Bok otevřel kopím;
An slunce se zatmělo,
Země třásla za tím.

6.
S kříže jest dolů složen
V hodinu večerní,
Slávu Boží zakrýval
V lidském přirození. —
Takovou smrt podstoupil
Lékař duše, těla;
Ach, koruno přeslavná,
Jak jsi se snížila!

7.
U večer již toho dne
Bylo pochováno
Tělo Krista, drahými
Mastmi pomazáno;
A tak písma prorocká
Přišla k naplnění.
Smrt Jeho potěšení
Jest mé každodenní.

8.
Památku Tvou, Ježíši,
Připomínám sobě,
Ve všem svém zarmoucení
Utíkám se k Tobě:
Ty, jenž jsi pro mne trpěl
Muky ty úžasné,
Budiž mé potěšení
Při smrti mé časné.
Kl. Bosák

Můj Ježíši Nejmilejší,
Cos učinil, cos provinil,
Žes tak přetěžce raněn byl?
Můj Ježíši Nejmilejší,
Která jest příčina
Tvého Umučení přetěžkého?
Ach, můj Ježíši, já jsem, já
Trýznění Tvého příčina;
Hříchy mé Tebe ranily
A na kříži usmrtily.

2.
Můj Ježíši Nejmilejší,
Hlava Tvá svatá, výborná
Ostrým trním jest zbodená;
Můj Ježíši Nejmilejší,
Tvář Tvá svatá uplvaná,
Ukrutně zpoličkovaná,
Všecko tělo zbičované,
Ztrýzněné, ukrvavené;
Ruce, nohy probodené,
Na kříž přibité, zlehčené.

3.
Můj Ježíši Nejmilejší,
Já jsem zhřešil, a Ty trpíš;
Já jsem dlužen, a Ty platíš;
Můj Ježíši Nejmilejší,
Já jsem provinil, Ty snášíš,
Bídu mou na se přenášíš!
Čím se, čím odplatím za to?
Ach, což Ti navrátím za to?
Ej, dám Ti srdce skroušené,
Bohu v obět posvěcené.

4.
Můj Ježíši Nejmilejší,
Všecko mile trpíš pro mne,
Sebe samého dals za mne;
Můj Ježíši Nejmilejší,
Teď i já se Tobě dávám,
S duší i s tělem oddávám;
V krvi Tvé se očišťuji,
Tvé smrti se důvěřuji;
Dej mi hříchů odpuštění
Pro své hořké umučení.

Muž spravedlivý
Vždy se pravdou řídí,
Ni nenávidí,
Ni bojí se lidí,
Ni potupuje,
A jsa v dobrém stálý,
Nežádá chvály.

2.
Ne tak, Piláte,
Ty soudce nepravý,
Ty světa synu
Svěvolný, vrtkavý;
Pravda, nepravda
Za jedno ti byly
Ku tvému cíli.

3.
Bázlivý, mocných
Služebně se bojíš;
Pyšný, ze slabších
Smích a hru si strojíš;
Předce se zdát chceš
Pravdy žádostivým
A spravedlivým.

4.
V nenávisti měv
Židů, je jsi dráždil;
Krista měls za nic,
Protos Ho zavraždil,
A nevinného
Vydávaje v muky,
Umyls si ruky.

5.
Ej, co jest pravda?
Zeptal jsi se Krista,
Měv Ho před sebou,
Jenž jest pravda čistá;
Nehledals pravdy,
A že Pán to věděl,
Neodpověděl.

6.
Z posměchu psal jsi:
To jest král židovský
Na tomto kříži,
Ježíš Nazaretský!
Ó však On jestiť
Všech věřících králem,
Nebeským pánem.

7.
On jest ta pravda,
Život, vykoupení,
On všech věřících
Svých věčné spasení;
Tak buď od všech nás
Jeho svaté jméno
Upřímně ctěno.

8.
Upřímně ctěno
V mysli, v slově, v skutku,
Upřímně ctěno
V radosti, v zármutku;
Duch Jeho ten svět,
Jenž v svém soudě bloudí,
Jistě odsoudí.
K. Kuzmány

Nebeský Pán,
Aby dokázal k nám
Dobrotu svou velikou,
Člověčenství na se přijal,
Podstoupil smrt těžkou.

2.
K městu tomu
Jeruzalemskému
Na oslici se bera,
Plače, an se Mu čest děje,
O své smrti věda.

3.
Po večeři
Do zahrady vešel,
Aby se Otci modlil,
Jidáš naň s zástupem přišel,
Aby jim Ho zradil.

4.
Nedal ihned
Petrovi tu mstíti,
Ač sebe nevinného
Moha, nechtěl však zrušiti
Písma prorockého.

5.
Javše Jeho,
Měli s Ním svou vůli,
Celou noc poličkujíc,
Činili, jak sami chtěli,
Krivě naň žalujíc.

6.
Odsoudivše
Ho, kříž naň vložili,
S lotry z města vyvedli,
Ukrutnou smrt učinili
Spasiteli svému.

7.
Po smrti ten
Náš dobrotivý Pán
Nemoh’ pokoje míti,
Kopím byl Jeho bok proklán,
Matka na to hledí!

8.
Ó kdež radost
Tvá, kterouž jsi měla,
Panno, matko přečistá,
Když jsi Jeho porodila?
Již jsi žalostivá.

9.
Ježíši, těm
Všem, jenž vypravují
Boj Tvého umučení,
Dejž již, ať Tebe milují
Nade vše stvoření.

10.
Strach i práce,
Také zarmoucení
Ráčil jsi dobrovolně
Podstoupiti do umdlení,
To pro nás, pro hříšné.

11.
Když jsi pro nás
Ráčil krev vylíti,
Podstoupiv smrt ukrutnou,
Račiž nám milostiv býti
Na posledním soudu.

Nyní můj milý Pán Ježíš
Dává dobrou noc, konec již
Béře Jeho umučení,
Oddal duši Otci nyní.

2.
Nu, duše má, podívej se,
Jak tělo Pána Ježíše
Přátelé snímají s kříže,
Jak lehkáť lásce ta tíže.

3.
Kteříž se Ho potud tajně
Přidrželi, nyní zjevně
K Němu se již přiznávají,
Poslední čest Mu konají.

4.
Hodno je ta jména znáti,
Památku jejich hlásati:
Jest Jozef z Arimatie,
Druhý pak Nikodem sluje.

5.
Oni mastí drahou maží
Tělo, nebo sobě váží
Duše svaté stánek zemský,
Kteráž přešla v stan nebeský.

6.
A když jsou Ho pomazali,
Čistým plátnem obvinuli,
Kladou do hrobu blízkého,
Tam v skále vytesaného.

7.
Nu, i já tento smrti den,
V němž Pán umřel, jest pohroben,
Před Velikonocí v pátek,
Chci světit co smútku svátek.

8.
I mé srdce cítí bolest,
Že nevinný zavražděn jest,
Jenžto byl hoden života
Na zemi po všecka léta.

9.
Znám, že pláč můj neprospěje,
Kdež se Boží vůle děje;
A však kdo slz tok zastaví,
Vida tak velké bezpráví.

10.
Jaké se Mu stalo, Pánu,
Té hlavě církve křesťanů,
Když ctný na kříž byl pověšen
A mezi zločince počten?

11.
Než sám Bůh spravedlivého
Měl v ochraně Syna svého,
Hrozné to smrti bezpráví
Byl prostředek Jeho slávy.

12.
Tím tedy chci se těšiti,
Tím své srdce posilniti:
Co se Boží správou stalo,
To se dobře dokonalo.

13.
Aj, můj Pán byl sic snížený,
A však zůstal oslavený,
Láska se zaň zaujala,
Smrt Mu věčnou slávu dala.
Ján Risst, J. Seberini

Obrať, duše, zření svého
Na Golgata a blízkého
Již smrti viz Ježíše,
Jak krváceje, s modlitbou
Vypouští ducha tíše.

2.
Odpusť jim, Otče, jich viny,
Nebo nevědí, co činí!
Tak za vrahy své prosí;
Ó tím víc tedy na srdci
On své přátely nosí.

3.
Lotru pokoj duše dává,
Řka: ještě dnes věčná sláva
Se mnou se ti dostane;
Ach, když i já jednou umru,
I mne tam přijmi, Pane!

4.
A když zří matku, přítele,
Dí: v lásce trvejte cele,
Však se všickni shlédáme;
Tak já svým milým též řeknu:
Uzřít se ještě máme!

5.
Vzdychá: Pročs mne, Bože milý,
Opustil v poslední chvíli?
Můj Jezu, již pro Tebe
Neopustí mne nebeský
Otec v žádné potřebě.

6.
Žízním, volal mdlý v trápení,
Tak každé srdce v soužení
Učí milosrdenství;
Když mne již nic nepotěší
On mne, On sám občerství.

7.
Dokonáno! Tak na věky
Zvítězils a ze zajetí
Vymoh’ jsi nás, ó Kriste!
Pomoz Ty mi bojovati,
Tak mám vítězství jisté.

8.
Teď, Otče, já v ruce Tobě
Poroučím ducha tak v době
Smrti nás o spasení
Učíš a tvrdíš, že naše
Naděje marná není.
E. Lauček

Ó krev drahá!
Lidská sláva,
Kterou z svých ran s bolestí
Vylil Pán Ježíš milý
Za naše mrzkosti.

2.
Řeka svatá,
Nám bohatá,
Jenž duše naše sytí;
Nemůž bez ní na světě
Žádný zdraví míti.

3.
Skrop ní duši,
Můj Ježíši,
A dejž jí spočinouti,
Když ji hříchové hryzou,
Nedej zahynouti.

4.
Synu Boží,
Naše zboží,
Pro mnes snášel bolesti,
Bych já byl v Tobě, kmenu,
Živou ratolestí.

5.
Tys Pán svatý,
Já proklatý,
Všaks kletbu v požehnání
Obrátil, o Ježíši,
Nesa pohanění.

6.
Budiž Tobě,
Králi nebe,
Čest, chvála, děkování,
Žes svou smrtí mou zhladil
A dals požehnání.

7.
Svatý Pane,
Shlédni na mne,
Dejž toho vděčnu býti,
Dej pilně až do hrobu
To v paměti míti.

8.
Tak když s Tebou
Jdu do hrobu,
V Tvém jménu z světa scházím,
Skrz Tě, ó má naděje,
Do nebe přicházím.

9.
Ó ať jsme tam,
Kdež Ty jsi sám
Králem a věčným Pánem,
Dej z milosti nám hříšným
Život věčný. Amen.
Justus Sieben, D. Horčička, Šimon Dach

Ó lásko má, uslyš mne,
Tě milujícího!
Ó moc má posilni mne,
Tě vzývajícího!
Silným hlasem z srdce volám,
Tě Ježíše věrně hledám,
Potěš mne :|: :|:
Ztrápeného,
Souženého!
Navrať se, hříšný, a vždy miluj mne,
Křížem a ranami vykoupím tě
Kajícího!

2.
Spasení mé, spasiž mne,
Ježíši, hříšného!
Neb Tebe vždy chci při mně
Mít Pána Živého;
Dej i mně s Tebou trpěti,
V kříži Tě následovati;
Tak Tebe :|: :|:
Když budu mít,
Chci věrně ctít.
Ach, přijď, můj Ježíši, vysvoboď mne
Ze všech bíd, těžkostí a obživ mne
Zemdleného!

3.
Milosrdný Ježíši,
Odpusť mne hříšnému!
Odpusť hříšné mé duši,
Odpusť mizernému!
Nebs na kříži hořkost snášel,
Bys všem hříšným milost našel,
Též I mne :|: :|:
Upadlému,
Uvadlému.
Ach, přijď, můj Ježíši, pozdvihni mne,
Ze všech mých úzkostí vytrhni mne
Ztrápeného!
Jerem. Lednický

Ó muži bolesti,
Od Otce tak ztrápený,
Jezu, Tvé milosti
Vzdávám díkůčinění
Za všecky Tvé rány,
Za Tvou bolest všecku
Na duši, na těle,
I za Tvou smrt těžkou.

2.
Ach, to všecko naše
Hříchy a nepravosti
Zasloužily, co Ty
Za nás trpíš z milosti;
Naše hříchy na ten
Tvůj kříž Tě přibily;
Tys nic neprovinil,
Ó Beránku milý!

3.
Tvůj boj nám vítězství,
Tvá smrt nám život dala;
V Tvých vazbách svoboda
Věčná se nám již stala;
Tvůj kříž jest útěcha,
Tvé rány nám zdraví,
Tvá krev nám výplata
A díl duše pravý.

4.
Ó dej, ať i my též
Běh svůj směle konáme
A před křížem také
V naději neklesáme;
Pomoc pro své rány
Korunu trnovou
Snášet, kde potřebí,
I smrt s hanbou mnohou.

5.
Tvůj pot nám pomáhej,
Když ve mdlobě ležíme,
Skrz Tvůj boj se smrtí
Ať v smrti zvítězíme;
Svými svazky, Pane,
Rač nás vždy vázati,
Křížem Tvým dej tělo
I svět křižovati.

6.
Ranami svými rač
Rány naše zhojiti,
Smrtí svou mocně nás
V smrti naší těšiti;
Jezu, dej ať při nás,
Pro Tvé umučení,
Tvá práce, kříž a smrt
Vždy daremná není.
S. Hruškovic

Ó těžkosti,
Ó žalosti!
Když sobě představuji,
Jak mého Mistra, Pána
Na smrt odsuzují.

2.
Mocně učil,
Dobře činil,
Chtěje tmu, hřích zahnati,
Tak jistou lidem cestu
K nebi ukázati.

3.
Volal k sobě,
Aby tobě,
Má duše, dal spasení,
By hřišníky k života
Pohnul polepšení.

4.
Ale div se
A zkormuť se!
Popatři, jak svět platí:
Syn Boží při vší lásce
K lidem život tratí.

5.
Nevinného
A svatého,
Jejž vlastní nepoznali,
Na bolestnou smrt kříže
Co lotra vydali.

6.
On umírá
A zavírá
Zemský život i dílo;
Kterakby to pro všech nás
Památné nebylo.

7.
Když ctný vůdce
Hyne prudce
Od nevděčných vlastenců,
Kteříž měli první být
V církvi vykoupenců?

8.
Ach, člověče,
Tvá buď péče,
Pokud duch trvá v tobě,
Užít Boží milosti,
Víru vážit sobě.
J. Rissl, J. Seberini

Petr, strachem přemožen,
Jezu, Tě zapírá,
Než svědomím jsa soužen,
Hned v pláči se svírá;
Duši jeho pronikl
Tvůj ten pohled bolestný,
A žel hned v něm zniknul.

2.
Než jaké on stálosti
A jakých sil nabyl
Potom, jakou smělostí
Krev svou za Tě vylil!
Věrně Tě vyznával stále
A živ byl bez úhony,
I zemřel k Tvé chvále.

3.
Ó nechci já ukryti
Srdce svého žalost,
Kteréž bolestně cítí
Svou v dobrém nestálost;
Aj upřímně Ti vyznávám,
Že jsem Tě často zapřel;
Než za milost žádám.

4.
Když marní posměvači
Tebe v lehkost brali,
Neb Tvého zlí rouhači
Jména se týkali,
Mlčel jsem, boje se smíchu
Jejich víc, než mrzkého
Tě zapření hříchu.

5.
Často raděj dle svého
Srdce zlé žádosti
Chodil jsem, než dle Tvého
Příkladu svatosti;
I ač jsem vinu dobře znal,
Předce však ne Tvou vůli,
Než svou jsem vykonal.

6.
A Ty jsi sebe zapřel
Sám pro mé spasení,
Ty jsi na kříži zemřel
K mému vykoupení!
Ó jak své mdloby škodlivost
Cítím a nevděčnosti
Této své ošklivost.

7.
To Petrovo pokání
Však již v své paměti,
K věrnosti zachování,
Chci věčně držeti;
Ne, již Tě víc nezapřím,
Pane, až boj dokonav,
Tváří v tvář Tě spatřím.
K. Kuzmány

Poděkujmež Kristu Pánu
A vzdávejme čest a chválu Jemu;
Neb On pro své umučení
Ráčil nám dát hříchů odpuštění.

2.
S nebe sstoupil, ponížil se
A z Marie panny narodil se,
Tři a třicet roků pracoval,
Když na dřevě kříže umříti měl.

3.
Lámala matka své ruce,
Když viděla Syna v velké muce,
Syna svého jediného
A na dřevě kříže rozpiatého.

4.
Slyšela ho plačícího,
Viděla Ho ukrvaveného,
Nemohla Ho slovem potěšiť,
Ani Jeho svatou krev zastavit.

5.
Svatá krev jest po Něm tekla
Z hlavy, z boku, z čistého života,
A ta krev nás vykoupila
Z muk velikých horoucího pekla.

6.
Velkým hlasem Kristus volal,
Když na dřevě kříže umříti měl,
By se člověk rozpamatoval,
Kterakby ho Bůh věrně miloval.

7.
Kriste, pro své umučení
Dej nám našich hříchů odpuštění;
Ať nás nezže věčný plamen,
Uchovej nás, Pane Kriste. Amen.

Rozmýšlejmež dnes,
My věrní křesťané,
Kterak Kristus Pán
Trpěl mnohé rány
Od narození
Až i do skonání,
Bez spočívání.

2.
Nejprv v zahradě
Přijal políbení,
Když Jidáš zrádce
Dal Židům znamení:
Koho políbím,
Pilně znamenejte,
Toho lapejte.

3.
Hned se valili,
Jako lvové lítí,
A učeníci
Od Něho utekli;
Tak s velkým hlukem
Veden před Annáše,
Spasení naše.

4.
V první hodinu
Před Pilátem jest stál,
Nespravedlivě
Tu jsa obžalován;
Rozkázal Pilát,
Aby byl bičován
Ten nebeský Pán.

5.
Křičeli všickni
O hodině třetí:
Nechceme my Ho
Na světě trpěti,
Ať již na kříži
Svůj život položí
Tento Syn Boží.

6. Z ostrého trní
Korunu uvili,
Našemu Pánu
Na hlavu vstavili,
Posmívajíce,
Jemu se klaněli,
Králem Ho zvali.

7.
Šel z města s křížem
O šesté hodině,
Židé odění
S něho tu složili,
Pak tělo na kříž
Přibili a octem
Jej napájeli.

8.
Poručil duši
Bohu Otci v ruce,
Volaje, umřel,
Zatmělo se slunce,
Země se třásla
Deváté hodiny
Ne bez příčiny.

9.
Jozef, Nikodem
Piláta prosili,
By tělo s kříže
Bezpečně složili,
Pilát jim toho
V ničem neodepřel,
Neb sám Bůh tak chtěl.

10.
V času nešporním
Byl s kříže složený
Skrze své sluhy
Pán všeho stvoření,
Matka to tělo
Na rukou svých měla,
Smutně plakala.

11.
Drahým balsamem
Tělo pomazali
A s nábožností
V plátno obvinuli,
Potom do hrobu
Nového vložili,
Žalostně lkali.

12.
Plačmež my také,
Ó křesťané věrní,
Děkujíc Jemu
Z toho dobrodiní;
Že pro nás ráčil
Bolestně trpěti,
Chtěv nás spasiti.

Smutný čas nynější
Považiž, člověče,
Nech světské rozkoše
A obrať své srdce,
Pomni na smrt Pána svého,
Že netrpěl pro jiného,
Než pro tě samého.

2.
Vejdi do zahrady,
Jak se v krvi potí,
Žalostně vzdychaje,
Vidí kalich smrti;
Pán mocný nebes i země
Vše to chce snášet pro tebe,
Ó hříšný člověče!

3.
Pohleď a uhlídáš
Tam Jidáše zrádce,
Jaký zástup vede
Na Pána Ježíše;
Dal se jati a svázati,
Jen abys byl vděčen smrti,
Ó člověče bídný!

4.
Pohleď, jak Ho vedou
K Annášovi zlému
Tuze svázaného
Pána nevinného!
Poličky, též uplívání
Rád snáší pro tvé spasení,
Hříšníče přebídný!

5.
Hle, jak Ho bičují,
Též i korunují,
Že místa celého
Na Něm nikde není;
Krev oči i tvář zalévá,
Vzpomeň na to, duše věrná,
Neb jsi ty tím vinna.

6.
Pohleď, jak jde z města
Na místo popravní,
Pod křížem padaje,
Jsa všecken ztrápený;
Již podstoupil smrt nevinný,
Ty jsi vinen hříchy svými,
Hříšníče přebídný!

7.
Protož, ó hříšníče,
Vida Pána svého
Na kříži ukrutně
Pro tě rozpiatého,
Lituj a plač, čiň pokání,
Dokudž čas máš smilování,
Tak dojdeš spasení.

Ten na kříži jest má radost,
Jest má láska, jest má čest;
Preč ode mne, marná žádost,
I vše, co jen časné jest;
Vše tu jest jen mámení
A cesta k zatracení;
Ten na kříži jest má radost,
Po něm jde mé víry žádost.

2.
Ten na kříži jest má radost!
A ty se tomu divíš?
Ježíš jest mé víry žádost,
Neb se za mne dal Ježíš.
On jest hrad můj v čas boje,
On můj kníže pokoje!
Ten na kříži jest má radost,
Po Něm jde mé víry žádost.

3.
Ten na kříži jest má radost!
Hříchu, mněs se zošklivil!
Jakžbych tomu činil žalost,
Jenž za mne krev svou vylil?
Zas bych jej ukřižoval,
Smrt Jeho potupoval?
Ten na kříži jest má radost,
Po Něm jde mé víry žádost.

4.
Ten na kříži jest má radost!
Kteroukoli vyvedeš
Na mne, světe zlý, svou žádost,
S Kristem mne nerozvedeš
Ni slávou, ni mocností,
Ni bídy hlubokostí.
Ten na kříži jest má radost,
Po Něm jde mé víry žádost.

5.
Ten na kříži jest má radost!
Poď, smrti, můj anjelu!
Neb jen ty mou vroucí žádost
Vyplníš v nebi celou,
V němž uzřím tvář samého
Pána svého milého.
On na kříži jest má radost,
Po Něm jde mé víry žádost.
K. Kuzmány

Vítej nám, čase příhodný,
Vítejte, dny spasení!
Preč, světe marný, podvodný,
Dost mám tvého mámení;
Mlčte, hlučné radosti,
Ty pak, svatá tichosti,
Vlej v duši mou ta cítění,
Jenž jí slouží k potěšení.

2.
Pán můj odříká se všeho
Pohodlí i radosti
Pro mne, já pak, sluha Jeho,
Mám žít v prostopašnosti?
Jej hlad, žízeň sužuje,
An vstříc smrti vstupuje,
Já pak myslí vždy veselou
Mám hověti svému tělu?

3.
Ach, ne, já Tvá utrpení
Ctím, Jezu můj, s vděčností,
Aniž chci dát pohoršení
Církvi Tvé svou lehkostí.
Slunce tmou se zakrývá,
Roucho Tvé krev zalívá,
Já ozdoby těla svého
Složit chci u kříže Tvého.

4.
Jako Ty, chci kříž svůj nésti
V mnohé trpělivosti,
Nedostatek i neřesti
Snášeti v poddanosti;
Nech svět soudí, jako chce,
Já však zůstávám předce
Tvojím ctitelem s radostí,
Dost maje na Tvé milosti.
K. Braxatoris

V prostřed smrti úzkosti,
Zbavený všech svých sil,
Ještě cizí žalosti
Bereš na sebe díl,
Můj Jezu, a hříšníka,
Jenž slovy vroucími
Ku Tobě se utíká,
Kojíš sliby svými.

2.
Dnes budeš se mnou v ráji!
To slovo milosti
Ti, kteříž vyznávají
Tě se skroušenosti,
Mají zapečetěné
Svatostí smrti Tvé,
Že mají otevřené
Brány v spasení své.

3.
Ach, přeblahoslavení
Jsou, jenž umírají
V Tobě, neb oslavení
Je v nebi vítají
Anjelé v tom pokoji,
V němžto za skutky své
Po dobrém zdejším boji
Berou koruny ctné.

4.
I já, Pane, poroučím
V poslední své půtce,
Když se s tělem rozloučím,
Duši svou v Tvé ruce;
To slovo mne posilní
V upřímném doufání,
Že za mnohé své viny
Dojdu smilování.

5.
Ano, ještě toho dne
Tam, do ráje Tvého,
Proniknu; smrt sprostí mne
Jen trápení všeho;
I budu požívati
Světla, pravdy, slasti,
Věčně se radovati
V té nebeské vlasti.
K. Kuzmány

Vznes se k Bohu
Nad oblohu,
Tichá, smutná písni má!
Aj, mé srdce
Mého smírce
V hrobě na své mysli má.

2.
Ano v Tobě,
Kristův hrobe,
Myslí svou rád prodlévám
A slzy své
Žalostivé
K Bohu svému vylévám.

3.
V tobě svaté,
S kříže sňaté
Tělo spí v čistém rouše
Pána mého,
A však Jeho
V nebi jest svatá duše.

4.
Bože, Pane!
Aj, Ty znáš mne,
Znáš mé mysli mínění;
Já též Tě znám
I přestávám
Na Tvém ustanovení.

5. Nejsvětější
Z lidí zdejší
Život musel položit
K vysvědčení,
Že k spasení
Místu přes hrob máme jít.

6.
Tou pravdivou
Vírou živou
My se potěšujeme
A v naději
Té směleji
Do hrobu vstupujeme.

7.
I nás zprostí
Všech žalostí
Smrt, ten Tvůj anjel, Pane,
V tiché lože
Tělo slože,
Než duch před Tebou stane.

8.
Pak cokoli
Nás zde bolí,
Jistý vezme svůj konec;
Krátký jest boj,
Věčný pokoj
A věčný slávy věnec.
K. Kuzmány