ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1.
Kristus Pán vstoupil na výsost: Sláva Bohu!
Jaté vedl vězně a dal dary lidem: Sláva Bohu!

2.
Kristus vstoupil na nebesa: Hallelujah!
Zvelebujme oslaveného Pána: Hallelujah!

3.
Radujte se, naše obcování jest v nebesích!
Odkudž i Spasitele očekáváme, Jezu Krista.

Bože, smiluj se nad námi,
Bídnými svými dítkami,
Odpusť naše nepravosti
Z otcovské dávné milosti.

2.
Neb jich věrně litujeme,
Tobě z nich se vyznáváme,
Srdečně v Tebe věříce,
Polepšiti se míníce.

3.
Pro zásluhy Syna svého,
V nebi již oslaveného,
Rač se k nám, Otče, skloniti,
Žádost naši naplniti.

4.
Kriste, smiluj se nad námi,
Vzhlédni na nás a buď s námi;
V Tvém jménu jsouc shromážděni,
Máme k slibu Tvému zření.

5.
Slovo Tvé plné milosti,
I Tvé velebné svátosti
Dej nám v čistotě vždy míti
A k spasení jich užíti.

6.
Naše mdlé služby a chvály
Vymluv, Pane dokonalý;
Přimlouvej se k Otci za nás
A buď věčně laskav na nás.

7.
Pane, smiluj se nad námi,
Buď, ó Svatý Duchu, s námi!
Srdce naše k sobě přiviň,
K dobrému nás způsobné čiň.

8.
Dej nám v dobrém setrvání,
Těš nás při našem skonání,
Ó mocný posvětiteli!
Ó jedinký těšiteli!

9.
Amen, srdečně věříme,
Že to všecko obdržíme;
Protož buď od nás Bůh chválen
Nyní i na věky. Amen.
J. Tranovský

Bože, nebes, země vládce,
My, jenž jsme Tvé pastvy stádce,
K Tobě stálé zření máme
A Tebe Boha vzýváme.

2.
Ač Tvá otcovská dobrota
Nám plní kalich života,
Avšak jako dítky země
Všickni smrtí časnou mřeme.

3.
Ó smiluj se sám nad námi,
Učiň nás nebes dítkami
V církvi svaté Syna svého
S nebe k zemšťanům přišlého.

4.
Dejž, ať naše zdejší stání
Jest v nebesích obcování,
Odkud čekáme spasení,
Slávy synů Tvých zjevení.

5.
Ó Ty, jehož svaté jméno
Nade vše jest povýšeno,
Očisť nás od hříchu všeho
A čiň hodné nebe svého.

6.
Proveď nás údolím tmavým
K těm rajským radostem pravým;
Berla Tvá nech nás zmocňuje,
Když nás svět a kříž sužuje.

7.
Neníť naše věc to znáti,
Kdy se ráčíš ukázati;
Avšak co jsi slíbil, Pane,
To se jistě, jistě stane.

8.
Dejž, ať nám tato jistota
Svítí, jak slunce života,
Ať s Kristem k nebi od země
V pravdě, v lásce, vírou jdeme.
M. M. Hodža

Sláva Bohu na nebi,
Pokoj lidem na zemi,
Neb ten Beránek tichý,
Kterýž pro naše hříchy
Umřel, již na nebe vstoupil;
Slavný triumf obdržel,
Ďábla, svět i smrt potřel
A tak nás mocně vykoupil.

2.
Myť Tě Boha chválíme,
Tobě dobrořečíme,
Před Tebou se klaníme,
Tobě díky činíme
Pro Tvou převelikou slávu,
Že skrze to vítězství,
Skrotiv ďábla tyranství,
Dal jsi nám svobodu pravou.

3.
Beránku vyvýšený,
Jenž snímáš světa viny,
Ó pro své práce i boj
Dejž nám ten věčný pokoj,
Učeníkům vinšovaný!
Jsa na pravici Otce,
Oroduj za své ovce
Pro mnohé své těžké rány.

4.
Neboť jsi Ty sám svatý,
Ty jsi sám Pán bohatý,
Ty jsi vždy sám nejvyšší,
Ó důstojný Ježíši,
S Otcem svým i s Duchem v slávě!
Amen, pro své vstoupení
Dejž věčné utěšení,
I nás v nebesích oslávě.
J. Tranovský

Sláva Bohu na výsosti,
Pokoj lidem na zemi!
Ten pokoj Boha líbosti
S námi buď, s tvory všemi!
Plesej zpěvem chvály,
Veliký i malý,
Slav, duše má, Tvorce svého,
Chval moc, moudrost, lásku Jeho.

2.
Vy, nebesa utěšené,
Jeho slávy stolice,
Vy, světy tam nesčíselné,
Hvězd a sluncí tisíce,
Zjasnite svou září
V blesku Jeho tváři,
Žalmujíc Jemu v pokoře
Tam v nesměřené prostoře.

3.
Ó kdo vypraví Tvou slávu,
Bože náš všemohoucí?
Před Tebou klaní svou hlavu
Anjelstvo v úctě vroucí;
Tobě smrt se koří,
K Tobě láskou hoří
Život v naději věčnosti,
V plameni ducha svatosti.

4.
Tebe, Boha, nám ukázal
Kristus, Syn Tvůj jediný,
Temnosti pouta rozvázal,
Zhladil bludu zlé činy;
Oslavil Tvé jméno,
Aby bylo ctěno;
Bůh, Otec náš, Toť jméno Tvé,
To nás Tvými dítkami zve.

5.
Tak jsme Tvoji, a Ty jsi náš!
Ó díka, sláva Tobě,
Že nás takto v paměti máš,
Žes Syna svého k sobě
Do nebe povýšil,
Tak bouři utíšil
Hříchu, smrti, bludu, zlosti;
Dals korunu pravdě, ctnosti.
M. M. Hodža

Věříme z srdce upřímného
V Boha Otce všemohoucího,
Kterýž jest mocný stvořitel všeho.

2.
I v Jezu Krista, Syna Jeho
Jediného, Pána našeho,
Světu od Otce představeného.

3.
Jenž se z Ducha Svatého počal,
Člověčenství na sebe přijal
A synem panny Marie se stal.

4.
Týž pod Pontským Pilátem trpěl,
Na kříži jsa pověšen, umřel,
Pochován v hrobě sstoupil do pekel.

5.
Třetího dne slavně z mrtvých vstal,
Učeníkům to potvrzoval,
Za čtyřiceti dnů se zjevoval.

6.
Na nebesa maje vstoupiti,
Kázal jim po všem světě jíti,
Všecky národy pravdě učiti.

7.
A tak se svými rozloučiv se,
Vstoupil vzhůru; a posadil se
Na všemohoucí pravici Božské.

8.
Na níž úřad konaje, sedí,
Jasným okem na všecko hledí,
Jako král mocný vše všudy řídí.

9.
Jak vidín jest jíti do nebe,
Tak zjevně zas přijde sem s nebe,
Živé i mrtvé souditi bude.

10.
Věříme i v Ducha Svatého,
Těšitele zaslíbeného
Proti zlu ďábla i světa zlého.

11.
Jehožto pravá církev ta jest,
V kteréž svatých obcování jest,
Ačkoli mnohou zde trpí neřest.

12.
Ale pravda předce zůstane,
Svět odplaty hrozné dostane,
Církvi vstoupení v nebe nastane.

13.
Neb věříme vin odpuštění,
Slavné z mrtvých těla vzkříšení
A život s Pánem ten věčný. Amen.
J. Tranovský

V Tebe, Boha nebes, věříme,
Na trůn slávy Tvojí patříme,
Na nebi jasném Tvou moc vidíme.

2.
Ty jsi řekl: Staň se! i byly
Slunce, měsíc, hvězdy v tu chvíli,
By Tobě, Pánu svému, sloužily.

3.
Jak tam nebe obraz slávy Tvé,
Tak je člověk tím rozumný zde,
Když Tě miluje, když Ti sloužit chce.

4.
Ty jsi jej na ten svět časný dal,
Aby Tebe, sebe i svět znal
A své spasení s radostí konal.

5.
Však ovoce stromu vědění
Škodné bylo tomu stvoření,
Vlastní svou vůlí klesnul v hřešení.

6.
Zapomenul na nebe, vlast svou,
Přilnul k zemi sám žádostí zlou
A volil časnost neřesti plnou.

7.
Tys však nechtěl, by se ztratilo
Marně v něm Tvé milosti dílo,
Slíbils a slovo Tvé se splnilo.

8.
Z nebes lůna přišel Syn Tvůj sám,
Nebes poklad předložil tu nám,
Slovem, životem vedl v nebes chrám.

9.
Zemřel za nás, zem si podrobil,
V ducha moci nebe vydobyl,
Protožs’ Jej vzkřísil, nebem ozdobil.

10.
V toho Ducha pravdy věříme,
V církvi svaté Tobě sloužíme,
V Něm Tebe, věčnost, radost uzříme.
M. M. Hodža

Ach, cože lidé patříte
Do nebe vysokého?
A slzy trpké roníte
Od srdce ztrápeného?
Kristus na nebe odšel,
By opět jednou přišel
Potěšit těch, jenž zde v ctnosti
Snášet musejí hořkosti.

2.
Když vás síla zanechává
V šlechetném vašem boji,
A naděje nezůstává
Ctně se dostat k pokoji,
Ó patřite do nebe
V této svoji potřebě,
Pán od Otce posilnění
Sešle vám ku spomožení.

3.
Pakliže zde i vaši ctnost
Přemáhá svět svou zlobou,
A právo, pravda, nevinnost
S posměchem jdou do hrobu,
Vzezřite jen do nebe,
Zněhož Pán k soudu sebe
Zjeví a pak je postaví
Na světlo a je oslaví.

4.
I vy, kteréž bída tlačí,
Neštěstí a nemoci,
Aneb cokoli vás k pláči
Přivází dnem i nocí,
Jen do nebe patřite,
Neb tam Krista uzříte:
On sešle vám těšitele
A z bídy vyprostitele.

5.
Hledáte pravdy jasnosti
A jistoty v naději,
Když nevěrní v pochybnosti
Z víry vaší se smějí?
Ó do nebes vzhlédnite,
Vědouc, že v něm uzříte
Svojí víry proměnění
V jasné u Krista vidění.

6.
A když u hrobů kvílíte
Nad těmi, jenž zemřeli,
Do nebe jen popatřite,
Tam v tom věčném veselí,
Kam se i Kristus dostal
Z hrobu, z něhož slavně vstal,
Uzříte je tam s tím Pánem,
Kam i vy půjdete. Amen.
K. Kuzmány

Aj, Pán kraluje,
Božskou čest maje,
Kterýž na kříži
Trápen byl tíží
Mnohých bolestí,
Hrůzou neřestí,
Již sedí při Otci,
Na Jeho pravici.

2.
Znejmež, věřící,
Že tou pravicí
Čest se znamená,
Neobsažená
Moc nade všemi
V nebi, na zemi,
Všudy kralování,
Všeho spravování.

3.
Neb k tomu zboží,
Kteréž Syn Boží
Měl od věčnosti,
V času plnosti
Své člověčenství
Vzal k účastenství;
Po stavu snížení
Přišel k oslavení.

4.
A z té příčiny
Ten Pán jediný
Dí lidu svému:
Kdež se v mém jménu
Dva neb tři sejdou,
I mne mít budou;
Nebo já jsem s vámi
Do světa skonání.

5.
Jestli Pán s námi,
Tak nejsme sami;
Kdo můž proti nám?
On potře zlé sám,
Když řekne: Jáť jsem!
Vše padne na zem,
Co na na nás se strojí,
Proti pravdě brojí.

6.
Těšme se v Pánu,
Majíc ochranu
V té přítomnosti
Jeho milosti;
Nech svět, zlost brojí,
Bezpečně stojí
Duše ve svém Pánu,
Co v nebeském stanu.

7.
V Něm tedy stůjme,
V dobrém pracujme,
Pomocí Jeho
Jsme mocní všeho
Zlého ujíti,
Nebes dojíti;
Ó přemilý Pane,
Dejž, ať se tak stane!
J. Tranovský

Co ti země dá, ó ctnosti?
Kde jestiť tvá odplata?
Kdo tě poctit může dosti?
Kde tvé slávy podstata?
Ó jen neb
Může tebe
Spravedlivě ocenit,
Tvé zásluhy odměnit.

2.
Vznes se tedy, ó Ježíši,
K oslavy věčným krajům;
Vznes své ctnosti k oné výši
K odměny jisté rájům;
Tam Tě sláva
Očekává,
Tam na věčnosti trůně,
Tam v lásky Boží lůně.

3.
Za Tvou lásku nekonečnou,
Za mnohé utrpení,
Za života obět vděčnou
Co můž dát světa jmění?
Nic, ó Kriste,
To vím jistě;
Bohatstvo zemské bude
Věčitě k tomu chudé.

4.
Ó Ty našich darů časných
Nejsi, Pane, potřebný;
Tebe již ve chválách hlasných
Sbor duchů ctí velebný!
V Tobě skrytí
Mého žití
Jsou všickni pokladové,
V Tvé lásce a v Tvém slově.

5.
Avšak nezhrdne darem mým
Tvá nebeská dobrota,
Jistě nezhrdne srdcem ctným
A důvěrou života;
To chci Tobě
V každé době
V dar a v obět vděčnou nést,
Neb jen to Ti milé jest.

6.
Nač bych též zde očekával
Odplatu ctné zásluhy?
Na Bohu svém nepřestával,
Zemské lovil zásluhy?
Bůh ocení,
Bůh odmění!
Jistota slibu Jeho
Jest sláva Krista mého.

7.
Jen dej, Bože, srdce čisté,
Dej mi ducha přímého!
Tak mám v sobě nebe jisté,
Radost bytu věčného;
Tak mám Tebe,
V Tobě sebe,
A když to mám, všecko mám,
Rád žiji, rád i skonám.
M. M. Hodža

Do nebe, do nebe
Nes se, pravdy Králi!
Tam jen hodně Tebe
Hlas věčnosti chválí;
Jen tam se Tvá skvěje odměna,
V Bohu složená. :|:

2.
Do nebe, do nebe!
Zem jsi již převýšil;
Nebs v ctnosti velebě
Sám se k ní ponížil;
Hodného Tebe nemáť bytu,
Jen vděky citu. :|:

3.
V domě Otce Tvého
Mnohé jsou příbytky,
Kteréž věrné Jeho
Zdedit mají dítky;
K dědictvu, co prvorozený,
Tys připojený. :|:

4.
A protož do nebe
Jdeš, bys nám připravil
Místo, kdež pro Tebe
Bůh by nás oslavil;
Přijď, ó přijď, poběř i nás tam,
Kdež jsi, Pane, sám. :|:

5.
Do nebe, do nebe
Beř můj rozum, mysel,
Abych jen od Tebe,
Od pravdy Tvé visel
A tak zůstal v Tobě svobodný
A Tebe hodný. :|:

6.
Do nebe, do nebe
Beř city mé vřelé,
Bych lidí, jak sebe,
Boha z duše celé
V Tobě skutkem věrně miloval,
Tě následoval. :|:

7.
Do nebe, do nebe
Beř k sobě vůli mou,
Bych v zemské potřebě
Neklesal v ošklivou
Hřícha, rozkoše zotročilost
A rozpustilost. :|:

8.
Amen, tak do nebe!
Ó bych přišel k Tobě,
Když tělo bez sebe
Lehne v tmavém hrobě;
Ó vznes duši nad porušení
Tam k oslávení. :|:
M. M. Hodža

Nejsladší Ježíši, kams se odebral?
Nechceš-li bydliti víc na světě?
Tak-liž Tě Tvůj Otec od nás opět vzal,
Že chceš jen být v nebeském životě?
Učiň to ještě,
Ať zde na cestě,
Tě, Pána slávy, spatřit můžeme.

2.
Ne, milá duše, již jest po tom čase,
V němž Syn Boží za lid svůj zaplatil;
Nežádej jen sobě, aby On zase
Na zemi tak bydlil a se vrátil;
On svět vykoupil,
Do nebe vstoupil,
Na zemi všecko jest dokonáno.

3.
Dobře, můj Ježíši, jdiž tedy šťastně,
Kdyžs peklo přemohl, rek pravdivý!
Panuj po svém umučení radostně
Nad houfem, kterýž se nám protiví;
Skroť, což odporno,
Ať jest pokorno,
Až přijde konečné vykoupení.

4.
Však jsem já, Ježíši, tvůj úd a tělo;
Tam, kde jsi Ty, i já též býti mám;
Z Tvého oslavení mé původ vzalo;
Neb jsem z Tvých vykoupených, dobře znám;
Vše jest to psáno,
Budeť mi dáno
Proto, že Ježíš v nebi panuje.

5.
Budiž vždy veleben, ó Králi slávy,
Všeliký duch Tebe chval nábožně!
I srdce mé bude množit Tvé chvály;
Tobě chci sloužiti, dokud možné;
Až přijdeš zase
V posledním čase
Souditi všech při světa skonání.

6.
Buďtež, vy hříšníci, světu oddáni,
Já se jen u Boha vždy nacházím;
Kde jest můj Spasitel, tam mé kochání,
Zemských věcí sobě nic nevážím;
Na Jeho trůnu
Já mám korunu!
Amen, to věřím, že se tak stane.
K. Neumann, S. Hruškovic

Ó Jezu, hrdino slávy,
Smírce hříšných s Bohem pravý,
Jenž se vznášíš v nebesa,
Přemohls své nepřátely;
Vstříc Tobě, vítěziteli,
Duch náš toužebně plesá;
Tomu Pánu
Díkčinění,
zvelebení vzdejme i čest,
Aj, již u dveří nebes jest.

2.
Tobě, Kriste, houf anjelů
Plesá; s nimi myslí celou
My tě, Pána, vzýváme!
Utrpení Tvé přestalo,
Dílo Tvé se dokonalo,
V němž my smíření máme;
Slávou
Pravou
Tě vzýváme,
Tebou máme díl synovství,
Nad smrtí jisté vítězství.

3.
Tys hlava, my pak Tvé údy,
Z Tebe jdou jistoty proudy
Věčného živobytí;
Co dušem našim prospívá,
Světlo, pokoj, radost živá,
To lze jen v Tobě míti;
Nuže,
Duše,
V Kristu vůdce a průvodce máš k věčnosti,
Jej následuj s horlivostí.

4.
Táhni srdce naše k sobě,
Pomáhej nám v každé době
Hledat království Tvého;
Učiň nás spasení chtivých
A ve všem dobrém horlivých
Potupit, co marného;
Ty nám
Dej sám
Z hřícha moci se vymoci a jen Tobě
K vůli žíti v každé době.

5.
Buď naše schrána i náš hrad,
Těš nás slovem svým milerád,
Když nás soužení tlačí!
U Tebeť jest rozkoš pravá;
Radost, kterou nám svět dává,
Přivodí k želi k pláči.
Ach, dej
A vlej
Svou moc v srdce, aby prudce z bíd, úzkostí
Vzlétlo k nebes Tvých jasnosti.
P. P. Šramko ml.

Ó vy nebeské výšiny,
Proč tak slavně plesáte?
Proč tyto zemské nížiny
Světlem lásky žehnáte?
Koho to slavíte
A co k nám pravíte?
Zvěstujte to věčným hlasem,
Ať věčnost vzejde nad časem.

2.
Ten, kterýž Boha oslavil,
Syn slávy a milosti,
Uprostřed nás se postavil
V kráse Boží hodnosti,
Kterýž nás zvelebil
A zemi onebil,
Vzal z rúk Božích věčné palmy,
Tomu znějí naše žalmy.

3.
Již vám rozumím, nebesa,
Utěcho srdce mého!
K vám se duch můj v toužbě nesa,
Zná cíl života svého;
Tam ve vašem lůnu,
Na života trůnu
Skví se Kristus, můj cíl, spása,
Tam jej Cherub, Seraf hlásá.

4.
Již vám rozumím, světové,
Byť vás bez počtu bylo!
Vy, slávy Boží zvěstové,
Vy, Boha mého dílo!
Já však dítě Jeho
Jsem pro Krista svého;
Vy jste jen dědictví částka,
Jež nám dala Jeho láska.

5.
Již ti rozumím, živote!
Duch je, co obživuje,
Nejsi víc poddán marnotě,
Duch Boží tě spravuje;
Vznes se nad přírodu,
Vejdi ve svobodu,
Pravdu znej a čiň, v lásce stůj,
Tak v nebi máš s Kristem díl svůj.

6.
Již ti rozumím, ó země,
Rozumím, tělo, tobě!
Ty, minutelnosti plémě
Nad hrobem, či ve hrobě;
Tys stan ducha mého,
Chrám Ducha Svatého;
Ruš se jen, však tě Bůh zase
Vzdělat má k nebeské kráse.

7.
Rozumím i tobě, kříži,
I vám, bídy, neřesti!
Vaší, nepodlehnu tíži,
S Kristem je chci přenésti!
Pod břemenem pravá
Pne se ducha sláva,
Co palma k nebes svobodě,
Duch má hod svůj i v nehodě.

8.
Rozumím i vám, radosti,
Kvítky lásky, neviny!
Buď vás krásí věk mladosti,
Buď poctivé šediny;
Ve vás nebe tuším,
Kdežto věrným duším
Pramen čistých radovánek
Plyne v lásky věčný stánek.

9.
Nerozumím jenom tobě,
Hříchu, zlosti všeliká!
Nač jsi v této nepodobě?
A kde tvůj čas zaniká?
Zem tě odstrkuje,
Nebe zatracuje;
Všecko v Bohu bude žíti,
Jen ty musíš věčně mříti.

10.
Ó buď Tobě, Bože, díka
Za ten dar Tvé známosti,
Níž nám nebe, věčnost vzniká
V této krátké časnosti;
Sláva Tobě, amen,
Ty, milosti pramen!
Skloň se k dušem našim, nebe,
Ať žijí s Kristem u tebe.
M. M. Hodža

Pane, já zde musím býti
V mnohé bídě, úzkosti,
A Ty chceš ode mne jíti
A vstoupit na výsosti!
Ach, vezmi s sebou i mne,
Aneb zůstaň zde při mně,
Abych Tebe přítomného
Mohl mít času každého.

2.
Vezmi srdce mé sám k sobě
A dej, ať Tvé vždy zde mám;
Když odsílám prosby k Tobě,
Ty otvírej nebe sám;
Když se modlit nemohu,
Ty mluv za mne sám k Bohu,
Však Mu sedíš na pravici,
A Tvoji jsme služebníci.

3.
Táhni smysly mé od země
Nade všecky marnosti,
Abych byl nebeské plémě
I v nynější křehkosti
A u víře tak živ byl,
Abych věděl, kde můj díl,
Dokud tam nepřijdu k Tobě,
Kams předešel mne, do nebe.

4.
Tobě všecko již jest dáno,
Rač tedy mne chrániti;
Dej, ať jak mi přikázáno,
Mohu Tobě sloužiti;
Přijde-li pokušení,
Sám buď mé spomožení,
Nech pokušitel obchází,
Anjel Boží mne sprovází.

5.
Připrav místo náležité
V domě Otce svého mně,
Kdežto budu mít věčité
Bydlo Tobě přítomné;
Všaks Ty cesta do nebe,
Pomoz k němu pro sebe;
A když vyjdu z světa zlého,
Přijmiž v ruce ducha mého.

6.
Potom přijdiž podle svého
Slova opět k nám dolů;
Vzbuď a obživ těla mého
Udy mrtvé pospolu,
Potom suď svět mizerný,
Slovu Tvému nevěrný,
A po vystalé žalosti
Uveď nás do své radosti.
K. Neumann, S. Hruškovic

Plesejte v Kristu, nebesa!
Aj, vchází v své království,
Vzhůru k odplatě se nesa
Za slavné své vítězství;
V nebes blesku
Skončil stezku,
Níž šel skrz boj žalosti
Vstříc k odplatě v radosti.

2.
Na zemi běh svůj dokonal,
Dílo Jeho zdravé jest;
Teď jde k Otci, aby přijal
U cíle i věčnou čest;
Již oslaven
A zveleben,
Panuje po žalosti
S Otcem v Jeho radosti.

3.
Než nebe Ho nezavírá,
Působíť mezi námi;
A kdo Mu srdce otvírá,
Máť Jeho požehnání;
Nuže, stále
Ži Mu k chvále,
Tak dojdeš po žalosti
I nebeských radostí.

4.
A to nechť nám dá stálosti,
Nechť nám dodává moci,
Že sláva nesmrtelnosti
Nám zkvete z hrobů noci;
Z nebes bytí
Nám jen svítí
I život bez žalosti;
Protož mřimež s radostí.

5.
A jak Kristus živ jest v slávě,
Takť my živi budeme;
V pramen světla sáhá právě
Duch ten, jimž zde žijeme;
Tělo svadne
A v hrob padne,
Duch pak, zbaven žalosti,
Vzlétne k věčné radosti.

6.
Plesejte v Pánu, křesťané,
Již smrt jest přemožena;
Mámeť díl v království Páně,
Tamť jest naše odměna;
Kristu moc, čest
Ať vzdána jest!
Projdeme skrz žalosti
S Ním do Jeho radosti.
P. P. Šramko ml.

Tři místa jsou, k nimž má víra
Vždy nábožně se ubírá,
Jež nám ruka pravdy značí,
Bychom znali, co Bůh ráčí.

2.
Jedno je truchlé Golgota,
Na němž se dála výplata
Za vězně bludu, pověry
Krví lásky a důvěry.

3.
Druhé v zahradě hrob nový,
Kdež mi vlídný anjel poví:
Vstalť jest z mrtvých, neníť Ho tu,
Slavně proniknul k životu.

4.
Třetí pravím onu horu,
Kdež Pán řekna k věrných sboru:
Jděte a učte, křestíce;
Šel v slávu Boží pravice.

5.
Kříž, hrob, oslavení Krista,
Jak jsou blízká si ta místa!
Tak blízká radost žalosti,
Tak blízká věčnost časnosti.

6.
Z těchto míst ve světle trojím
Nad časným životem mojím
Klenou se duhy naděje;
Vím, čehož nám Bůh popřeje.

7.
Nebo je On sám rozklenul,
Ó jistě na nás zpomenul,
Dal ty znaky smlouvy nové,
Z niž plynou spasení dnové.

8.
To jsou ta slavná znamení,
Že víc nebudu mámení,
Že smrti nebude více,
Kdež vládne Boží pravice.

9.
Skvějte se, ó duhy krásné,
Na oblaku bídy časné,
Skvějte se v slávy způsobu
Na oblaku našich hrobů.
M. M. Hodža

Znáš-li kraj ten, člověčí synu,
Kdežto radost věčná sídlí,
Kde není více smrti stínu,
Kdež ctnost, pravda, láska bydlí?
Příteli, tam Bůh kyne nám
Rukou milosti sám;
Tam se myšlením
Vznes, citem, chtěním:
To je nebe!

2.
Znáš-li toho, jenž s nebe přišel
A v duchu svém a v lásce své
A v slovu, jež od Boha slyšel,
Přines nebe, rozvinul zde?
Ach, toho znám,
On je to sám,
Jehož za vůdce mám!
Přiviň se k Němu,
K spasení svému:
To jest Kristus!

3.
Znáš-li, co dal za tu svobodu,
Aby nám nebe daroval,
Aby duše v každém národu
K slávě nebeské dochoval?
On sebe sám
Vydal, to znám,
Tím nebe koupil nám,
By naše stání
I obcování
Bylo v nebi.

4.
Znáš-li, co za ten Božský vzal čin,
Kdež Jeho skutků odplata?
Sám v sobě ji má ten Boží Syn,
V Bohu jest Jeho podstata!
Kdož nebe dal,
Sám nebe vzal,
Věčné slávy přijal
Jméno nad jméno,
By bylo ctěno
Až na věky.

5.
Máš-li tedy nebe na zemi
V pravdě a lásce Kristově,
Založeno máš s dary těmi
V Bohu dědictvo hotové!
Ó měj tudy Radost všudy,
A když těla údy
Smrt k zemi stáhne,
Duch v nebe sáhne
Po dědictví.
M. M. Hodža