ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Cteny čitateli hotuj uši svojich, vyvaluj okale, neb hle zazrak novy se na obloze literatury Bubnove vyjevuje, „Novela dle nejnovejšího kroje se obecenstvu předložiti ma. Dle nejnovejšího kroje“ ohlási se staří Pán, „ach Boze můj Boze! keď to už i tí literatove dle nejnovejšího kroje píší, hoj! byli to jine časy když Veleslavína, Komenského, Hájka a Krameriusa nasledovalo celé pokolení lidské. A teď mršina puvodce piše novelu dle nejnovejšiho kroje, huncvot redaktor co to přijme, musel šalenje huby pojest, censor lebo se zblazniti musel, anebo celý svůj rozum nekde v budce zanechal (sic) a tlačitel, ta vopice všech vopic vyptlačil.“ (sic) I zahmauril stary Pán své starovlastenecké oči, i misli misli, a vetyrek oknem poduchuje, i zahrava starečkovymi vlasami, tak že se jak štetina nad plešivau hlavau povstavati zdají, i hroziti věku ninejšímu, i virucovati mu ničemnost na oči jeho. — Hejsek nedaleko odtud stojí i uškliba se, i poprava breyle na nose i praví: „he! he he! což to bude za noveletka, dle nejnovejšího kroje, he, he, to bude lebo ve fračku lebo v kvekeríku a budě myť i breyle na nose he he he.“ A stary Pán povznese hlavu i praví: „ba veru by si mohla radnej dat bekeš na zimu ušit aneb aspon do nejakého karbonale sa zakrutit, a ne po kvekeríkach se shanět.“ A Heysek odpoví „he he he to si rádnej da krišpínek ušit a místo kapen kalošne aby si nohy nezablatila.“ I vstál stary Pán i stál Heysek i povznesli oba ruce do hora, i srdečka se sježili i vlasy se sježili na hlavách neb se do nich zakvačili neprátelské ruky, a básnik važnym ozbrojen obličejem zpoza pece vystaupí i miří dvauch nepratelu i kričí:

A tak se hrozna rvačka dokonala, věc ale predce rozhodnuta nebyla, totiž či ma noveletka v Bekeši ši v kvakeríku byť: poneváž ale básník tak byl štastlivý jich v bitce roztrhnauti, tedy jemu se na rozhodnutí tato vec dostala. On pročež neběskou jakausi dustojnosti povyšen věštcím hlasem praví:

Tak to básnír chcel tak bude, pročež nech nikoho tato noveletka neurazí z mojich milych posluchaču, nech si každy pomyslí že je to ješte dítko mladé, a že ma otca tak skupého že mu ani na cely kaput sukna dati nechce Amen

(pokračovaní budaucne)

Cesta na knížecí pole