ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

List 1. Augustovi Horislavovi Škultétymu

V Břetislavě dne 10. července 840^[1]

Drahý bratře!

Jak milá nám Vaše přitomnost byla, tak naproti tomu nemilá, dlouhý čas a omrzlost působící Vaše neprítomnost jesť. Když ste se ještě v našém kolu, ač již velice umenšeném bavil, při vší žalosti, kterou nám odchod milých bratrů, buď na večnost, buď jen na krátky čas mezi své krájaný se ubírajících, nás pak zde zanechávajících, působit, panovala mezi námi veselost a živost: od toho pak okamžení, v kterém sme se s Vámi, šťastného začátek, prospěšné pokračování a blahoplodné ukončení díla námi Vám naloženého, v bratských a slávských srdcí vinšujíce, rozžehnali, i ona veselost, i ty bratrské návštevy zmizli, pak se posavád neznámý život, soběctvím razící mezi nás vloudil. Proč pak se vše tak proměnilo? Ponevádž není mezi námi drahého našho naměstníka,^[2] není mezi námi velemilovaného bratra našého Horislava. V smutném tomto položení došlo nás Vaše každou hodinu očekávané psání, které divnou jakousi mocí vládnam nás k předešlé živosti popudilo, k uskutečnení záměru, ktery sme si hned po odjetí Vašém předložili, pohlo. Záměr pak ten jest: cvičení se v rečnení básní cizích, jakové sme měli u řadnych zasednoutích, a v rečnení na kvap, ku kterému cíli byla naše řečnícká zasednutí zaražená; učení se ilirskému nárečí, nakolik bude možno; čítání Slávy dcéry; naučení se harmonickému zpívání aspoň nejhlavnějších písní zpěvokolních. Uřídili sme si toto proto: by suplikanti (u jejichž přítomnosti se to také státi má) aspoň jaký taký pochop měli o našem ústavu, by alespoň stín s toho, co se tu pres celý rok dělo, videli. Zněco pak sme obzvláště z té pohnoutky uvedli, by sme první zpěvokol, který jak známo nepochopitedlně účinkuje a najblahodárnejší následky má, pořádně a jeho cíli přiměřene slaviti mohli. Toto jest, co sme posavád dělali, a co i budoucne ďelati v oumyslu máme. Kýž by sme v předsevzetí tomto stálí zůstali, a né jak to obyčejne se stává, od něho ustoupili!!

Žádáte si zvědět, jaký je stav knihovny.^[3] Se žalostí vyznati musím, že věru bídný. Naší velemilovaní a mnohovážení páni profesorové na to málo dbají, ba jak ze jejích řečí a skutku vysvitá, hotoví by byli jí znivočit. Avšak žáden div, vždyt se tu o nás jedná. Měli nám dat bývalý carcer^[4] uspořádat: my tedy by sme hned jak se to stane knihovnu naší na určené místo odnest a v pořádek uvest mohli, přenosili sme knihy do Logiky, kasne pak sme hodlali dat uřezat, nebo tak jak jsou, se neměstí. Kasne rozebrané v konvikte, knihy v nepořádku odpočívají v Logice (stalo se to v mé nepřítomnosti, byl sem totiž s Holubym^[5] na Kobylu^[6] odešel, by se mohel bylinámi jen v Uhřích rastoucími zaopatřit), páni profesorové pak již ani slyšet o uspořádání budoucej knihovny nechtějí, by to Nemčisko^[7] překleté navrhlo, by se pry do alumnii dala. Len by ti dák ni! — vždyt máme ještě rozum — do té vlhké jizby náš poklad dal, a tak jej zničil. Čo si slíbil dat musíš. Avšak čas nejlépe ukáže jak bude.—

Cestovatel nás posavád ještě žáden nenavštívil, kromě Kyko,^[8] kterýžto nasbíraje ve Vídni nekolik ciczích, sprostých, snád jen z lehkomyslnosti pocházejících myslenek nám je sděliti přišel. Kýž by řadněj tam byl zůstál a rozpustilou svou hubou o nerozumných věcech tlachaje, volné, čiste uherské povětří nerozrážel, kazil a poškvrňoval, nedozralé pak myšlénky mezi dobře smyšlejících Slováků neroztrusoval. Jesteto ničemného rázu člověk, jest to tlacář, je to oplan. První jeho slová byla: Bohy přisahám ste tje penjaze račej do Dunaja mohli šmarit jako Gusta^[9] poslat, vo Viedni s nikým nebov hyba s tym chlapčiskom Kurelacom,^[10] atd. atd. Mně to do hlavy nijakž vlést nechtělo, a hle mé domnění pravdivé bylo jak to Vaše psání tvrdí. Odpustte mu, neví co činí, chce se ukazovať a k tomu je Kyko. — — Milší ale jak táto byla nám přítomnost Pavliniho,^[11] který se zde dne 9. t. m. dal posvětit. Jiného se tu nic nepřihodilo, aniž je co slyšet ze Slovenska. Profesor na místo zesnulého Ševrlayho^[12] se 14. t. m. má volit.

Naposledy drahý bratře na pamět Vám uvádim mou prosbu uznávaje tento čas za nejpřímeřenejší. Prosím Vás totiž by ste mi, budeli možno, obrazy one podobizen totiž Žiškovou a Husovou zaopatřil. Jsouli i ve více exemplaroch k dostání, doneste, věřte, že se to mine. Mějte ty naše krajany (umělce) by se pokousili hrdiny naše staré skreslit. O jak milou vec by učinili Slovakom i bratrům českým, kdyby jejích Svatopluků, Rastislavou, Přemyslou, Libuše, Tety atd. atd. skreslili!! O jak dobrý prostředek by to byl k povzbuzení národního zápalu mezi námi, kdyžby sme viděli mužných, obrovskych naších předků podobizně. Ještě jednu prosbu moji opětuji, doneste mi Žišku, Husa. Setjan put gospodine putniče!^[13]

sbohom Váš Vratislav

Odpíšte nám z Prahy, dostal ste li obrazy? a kolik? a co koštují atd. atd. atd. jen mnoho a potěšitelného a pekného a dobrého.