ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

HATTIE. Dnes, přátelé, vám zas máme hrát ten kus, co každý z vás má moc rád, vždyť táta Shakespeare je víc než mlád, tož rádi budem vám Shakespeara hrát. My máme radost, když bouří smích, vždyť smích to není snad žádný hŕích, vždyť smíchem snad se nebourá stát, tož rádi budem vám Shakespeara hrát. HATTIE & SBOR. My pro trému nemůžem spát, zda Shakespeara soubor náš zvlád. Nás zajímá hrozně váš soud a nechtěli bychom s tím vybouchnout. Teď z nás již každý tu trému střás, my dáme do hry vše, co je v nás, a když se dobří vám budeme zdát, tož rádi budem teď vám Shakespeara hrát. HATTIE. Dnes, přátelé, vám zas máme hrát ten kus, co každý z vás má moc rád, vždyť táta Shakespeare je víc než mlád, HATTIE & ZBOR. tož rádi budem teď vám Shakespeara hrát.

LOIS. Zkus hodnej už být! Och, zkus hodnej už být! Zkus to, Bille, jenom jednou, hned se bude líp s tebou žít, jen zkus hodnej už být! BILL. Nemůžu za to, že mě v té herně i oholili. LOIS. Zkus hodným se stát! Ty míň mne máš už rád. Zkus to, Bille, jenom jednou, hned se bud líp s tebou žít, jen zkus hodnej už být! Pak tě vezmu sebou domů, tam k nám. BILL. Copak bych už asi já dělal tam? LOIS. A svým bráškům tebe, můj, za vzor dám. Všechny holky vod sousedů budou vo tobě v noci snít, jen zkus hodnej už být! BILL. Jo, to chce jen klid. LOIS.To nechce vůbec nic. Jen zkus hodnej už být!

SPOLU. Wunderbar, Wunderbar! LILLI. Jak je všechno úchvatné. FRED. Kdo nezná lásky žár, SPOLU. kdy je všechno Wunderbar? FRED. Luna vychází v Alpách LILLI. jako z rohu lesního tón. FRED.Slyšet sem z dáli zvon. LILLI. Zpívá o nás i on. SPOLU. Pozývá nás na balkon, Wunderbar, Wunderbar! FRED. Jak je všechno úchvatné. LILLI. V srdci plá lásky žár. FRED. Je to všechno Wunderbar. SPOLU.Wunderbar, Wunderbar! FRED. Moje láska — láska tvá. LILLI. Ani pár mlh a par FRED. nezastře to Wunderbar. LILLI. Máš mne rád dál? FRED. Jak svou žínku! LILLI. Vždyť už týden FRED. my jsme sví. LILLI. Přísahej mi! FRED. Při prstýnku! LILLI. A kde máš ho? FRED. Spí spolu s tvým. SPOLU. Wunderbar, Wunderbar! FRED. Je to všechno úchvatné. LILLI. V srdci plá lásky žár, SPOLU. Je to všechno Wunderbar. (Tančí.) FRED. Svět je dnes náš. SPOLU. Wunderbar, Wunderbar! FRED. Je to všechno úchvatné. SPOLU. V srdci plá lásky žár. Je to všechno Wunderbar. (Píseň ukončí polibek.)

LILLľ. Já bdím a svítím, když tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, Já to vím, že přicházíš. Když noc mě zmýlí, když zas je den bílý a ty nechceš jít, příští noc zas budu bdít. Však víš, že já, když ty jsi pryč, snad nežiji, nejsem nic, a ožiji zas, když cinkne klíč. když můžu ti běžet vstříc. Tak dál zas tma hustá, a tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, já to vím, já to vím, já to vím, má lásko, já to vím. Však víš, že já, když ty jsi pryč, snad nežiji, nejsem nic, a ožiji zas, když cinkne klíč. když můžu ti běžet vstříc. Tak dál zas tma hustá, a tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, já to vím, já to vím, já to vím, má lásko, já to vím.

VŠICHNI. Že z kočovný jsme scény, je znát. KATEŘÍNA. Nám nemá státní ceny kdo dát. VŠICHNI. My táhnem krajinou jak milej za jinou. My tomu dáme smích, kdo má ho rád. My nejsme funebráci, jsme klub. PETRUCHIO. I v neděli máme práci, hej rup! VŠICHNI. A náš cestovní plán je toulat se sem a tam, kde vítaní jsme, tam jsne co by dup. VŠICHNI. Cíl první — Benátky. Cíl druhý — Verona. Cíl třetí — Cremona. KATEŘINA. Tam se žíje, v Cremoně! VŠICHNI. Cíl čtvrtý je Parma, tam s čertem nejsou hrátky. A Mantova. A Padova. A zas cíl náš sladký jsou: Cíl první — Benátky. Cíl druhý — Verona. Cíl třetí — Cremona. LUCENTIO. A těch barů v Cremoně! VŠICHNI. Cíl čtvrtý je Parma, tam odtud rychle zpátky! A Mantova. A Padova. A zas cíl náš sladký jsou: Cíl první — Benátky. Cíl druhý — Verona. Cíl třetí — Cremona. BIANCA. Tam je prachů, v Cremoně! VŠICHNI. Cíl čtvrtý je Parma, tam stačí pobyt krátký. A Mantova. A Padova. A zas cíl náš sladký jsou: Cíl první — Benátky. Cíl druhý — Verona. Cíl třetí — Cremona. PETRUCHIO. A ty ženský v Cremoně! VŠICHNI. Cíl čtvrtý je Parma, tam s čertem nejsou hrátky. A Mantova. A Padova. A zas cíl náš sladký jsou: Benátky.

GREMIO. Já udělal jsem jmění na podvodech, já neseju, a přec mám bohaté žně. Když stoupat chceš po společenských schodech, vem si mne, vem si mne, vem si mne! LUCENTIO. Můj los je bída, nikdy nevyhrává, snad jednou za sto let jen karta mi jde. Však když ti postačí má láska pravá, vem si mne, vem si mne, vem si mne! HORTENSIO. Já řeknu ti to rovnou napoprvé — jsem šlechtic, ale schudlý, můj zlatý sne. Však toužíš-li mít kapku modré krve, vem si mne, vem si mne, vem si mne! Vem si mne! LUCENTIO. Vem si mne! GREMIO & HORTENSIO. Vem si mne! LUCENTIO. Vem si mne! GREMIO & HORTENSIO. Vem si mne! LUCENTIO. Vem si mne! VŠICHNI TŘI NÁPADNÍCI. Vem si mne! BIANCA. Vzbuď mne! Mám lehký spánek, chci se vdát, čas už mám, ať si Jean, John či Janek, ať si Janek, John či Jean. Vzbuď mne! Mám lehký spánek, vše, co mám, ráda dám, či si Jean, John či Janek, či si Janek, John či Jean. LUCENTIO. Chci tě já, řekni „ano“! BIANCA. Máš mě rád? LUCENTIO. Rád tě mám. GREMIO & HORTENSIO. Chci tě já, řekni „ano“! BIANCA. Jsi ty Janek, John či Jean? LUCENTIO. Chci být Jean, John, či Janek! BIANCA. Máš mé rád? LUCENTIO. Rád tě mám. BIANCA. Vzbuď mne, mám lehký spánek! NÁPADNÍCI. Řekni „ano“, přijdu k vám. BIANCA. Přijdi k nám, řeknu „ano“, BIANCA & NÁPADNÍCI. Třeba už zítra ráno. BIANCA. Přijdi k nám, řeknu „ano“. BIANCA & NÁPADNÍCI Bude vše ujednáno. BIANCA. Přijdi k nám, řeknu „ano“, chci se vdát, čas už mám, BIANCA & NÁPADNÍCI. Bude vše ujednáno. Ať jsi Janek, John či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. Či John, či Jean. BIANCA & NÁPADNÍCI. (swingové tempo). Přijdi k nám zítra ráno Už zítra ráno. a já ti řeknu „ano“.tak je to ujednáno, Ráno ti řeknu „ano“.řekne mi své „ano“. Přijď brzy ráno,Už brzy ráno a já ti dám svůj džbán.mi nabídne svůj džbán. Ať jsi Jean, John či JanekČekej nás ráno. ať jsi John, Janek či Jean,Upeč nám i baklažán. BIANCA. Je to on? LUCENTIO. Seladon. BIANCA. Probudí mne ranní zvon. Je to on! GREMIO & HORTENSIO. Jean či John? NÁPADNÍCI. Ať jsi Jean, Janek či John. Jean či John. BIANCA & NÁPADNÍCI. Či John, či Jean. Či Jean, či John.. Či John, či Jean. Či Jean, či John. (Tanec.) LUCENTIO. Vem si mne! GREMIO & HORTENSIO. Vem si mne! LUCENTIO. Vem si mne! NÁPADNÍCI.Vem si mne! Vem si mne! BIANCA & NÁPADNÍCI. Vzbuď mne, mám lehký spánek! Ať jsi Janek, John, či Jean! Či John, či Jean. Či Jean, či John.. Či John, či Jean. Jean, či John.

PETRUCHIO. Já přicházím si odvíst žínku z Padovy. Jen tohle kladu za podmínku tátovi: Děvče smí být i rohaté, ale musí být bohaté. Já přicházím si odvíst žínku z Padovy. PADOVČANÉ. On přichází si odvíst žínku z Padovy. PETRUCHIO. Mým záměrem však není obchod ztrátový. Dřív, nežli se s ní ožením, vědět chci, kolik vyžením. Pak, byť byla by rapavá, zlá, i nepříliš chápavá, já přicházím si odvíst žínku z Padovy. PADOVČANÉ. On přichází si odvíst žínku z Padovy. PETRUCHIO. Já přicházím si odvíst žínku z Padovy. V tom ohledu můj klid je přímo ledový. Pročež ať je jak poleno, ať čelo má jak koleno, ať má nohy do O či Iks, ať je celkově jeden kiks, moudrý žvástu se nechytá, v noci stejná je ta či ta. Já přicházím si odvíst žínku z Padovy. PADOVČANÉ. On přichází si odvíst žínku z Padovy. PETRUCHIO. Hned věno chci mít vyplaceno! Ať to ví! Ať i sup je to bývalý, ať se láva z ní vyvalí, ať i kladivem útočí, ať má charakter žraločí! Byť i tygřice divoká — padnout může mi do oka. Ať má na kouli paruku, jen když věno jde na ruku. Já přicházím si odvíst žínku z Padovy. PADOVČANÉ. On přichází si odvíst žínku z Padovy. Nesežene ženu, kto se žene po věnu! PETRUCHIO. Já se neženu po ženě, mne jde o měnu. PETRUCHIO & PADOVČANÉ. Jen tohle kladu (klade) za podmínku tátovi.

KATEŘINA. Mužům fuj! To heslo každá žena propaguj! Do rakve radši lehnu si, než dělat místo v loži, mně nabízet se nemusí to hloupé mužské zboží. Vždyť zarostlí jsou jako psi a jako psi se množí. A proto mužům fuj! Jen mámě radím: „Žádný spěch!“ Ať tátu neodstraní! Vždyť byl mi táta na prospěch. Mne nedonesly vrány. Však erbem pro můj vlastní cech je autoportrét panny. Proto mužům fuj! Mužům fuj! Jim každá žena krutou pomstu kuj! Vždyť darebák je každý muž i když se zdá být krotký. Když tobě koupí levnou růž, tak sobě láhev vodky. On flámuje a ty mu služ a per mu zatím spodky. Zkrátka mužům fuj! Vždy pod falešnou záminkou on plánuje své flámy. Když řekne „schůze, maminko“, on, proutník světoznámý, už v duchu hladí kolínko té nebo oné dámy. Proto mužům fuj! Mužům fuj! Když rozum máš, jim v opozici stůj! Vždyť mohla bys jim doma hrát do ouška jako Šlitr, když objeví se kamarád, má mužský v hlavě vítr a honem musí klobouk brát a jde se na půllitr. Proto mužům fuj! Muž v hospodě je samý kec, tam zpívá Gaudeamus, však domů jde jak cizinec, co psal o něm ten Kámus. A když mu vytkneš malou věc, hned ztropí velkej rámus. Proto mužům fuj! Mužům fuj! Těm zatrolencům nikdy neholduj! Když mužský doma sedí ti, když uklízí a vaří, když stará se ti o děti a když už neholkaří, se můžeš klidně nadíti, že jde si pro něj stáří. Proto mužům fuj! Ti vykukové darební, ti holomci, ti rasi, ti ústavové pohřební pro naše ženské krásy, jsou bohužel nám potřební pro zachování rasy. A právě proto mužům fuj!

PETRUCHIO. Je tvá ta luzná líc, jež poroučí i vládám. A já ti kvapím vstříc a marně touhu svou teď zvládám. Ať vznícen smím ti říct, že strádám! Chci krásnou tvář tvou znát. Ach, já tě chci mít rád a přísahu ti skládám. Když dáš mi košem snad, ja vstoupím v mnišský řád. Tu píseň složil já klasicky a parodován jen v ní měl být starý styl básnický. Však slyšte jak z hloubi duše mé to teď zní. Ten staromódní styl z mé duše vypustil cit pravé lásky k ní. KATARÍNA (s pohrdavou grimasou zmizí). PETRUCHIO. Je tvá ta luzná líc, jež poroučí i vládám. A já ti kvapím vstříc a marně touhu svou teď zvládám. Ať vznícen smím ti říct, že strádám! Chci krásnou tvář tvou znát. Ach, já tě chci mít rád a přísahu ti skládám. Když dáš mi košem snad, já vstoupím v mnišský řád.

VŠICHNI. Jen jedna melodie zní! Každému zazní! Mít rád — je zpěv. Mít rád — je zpěv. Mít rád — je zpěv. Je to píseň všechněch mládenců a děv. A každý je rád, že má koho mít rád, a uslyší hned v sobě zlatý klarinet a z něj naučí se píseň radostnou, zpév dvou náručí, tu píseň dvou, tu milostnou. Oh, mít rád — je zpěv. Stále zpívá v duších mládenců a děv. ten zpěv, MLÁDENEC. Já nezpívám o třesku zbraní.. DÍVKA. Já nezpívám o prádla praní. MLÁDENEC. Ba ani toulavý zpěv dálavy. Ba ani píseň rodných strání. DÍVKA. Jen zkuste a přiložte uši ke kterékoliv mladičké duši, VŠICHNI. jen jedna melodie z ní každému zazní: Mít rád — je zpěv. Mít rád — je zpěv. Mít rád — je zpěv. Je to píseň všechněch mládenců a dev. BIANCA. A každý je rád, že má koho mít rád, a uslyší hned v sobě zlatý klarinet LUCENTIO. a z něj naučí se píseň radostnou, zpěv dvou náručí, VŠICHNI. tu píseň dvou, tu milostnou. Oh, mít rád — je zpěv. Stále zpívá v duších mládenců a dev. ten zpěv.

PETRUCHIO.Tak líbat pojď! Ty Katko zlá! Moudrá buď! Katko bláznivá! Tak líbat pojď a mně po boku stůj! Vždyť, Katko, teď brouček jsi můj! KATEŘINA. Být tvou, fuj, fuj, fuj! VŠICHNI. Tak líbat pojď! KATEŘINA. Ne! VŠICHNI. Ty Katko zlá! KATEŘINA. Nééé! VŠICHNI. Moudrá buď! KATEŘINA. Pryč! VŠICHNI. Katko bláznivá! KATEŘINA. Radš bič! VŠICHNI. Tak líbat pojď! KATEŘINA. Frede! VŠICHNI. A vždy po boku stůj! KATEŘINA. Co tě vede! PETRUCCHIO. Navždycky patříš mně! KATEŘINA. Vůbec ti nepatřím PETRUCCHIO & VYMAHAČI. Navždycky patříš mně! KATEŘINA. & ŽENY. Vůbec ti nepatřím. PETRUCHIO. Jen mně! KATEŘINA. Ne, ne! PETRUCHIO. Jen mně! KATEŘINA. Ne, ne! PETRUCHIO. Jen mně! SBOR. Řekla mu just ne! PETRUCHIO. To ne! Tak líbat pojď! KATEŘINA. Až naprší! PETRUCCIO. Tak sebou hoď! KATEŘINA. Chceš za uši? PETRUCHIO. Tak líbat pojď! KATEŘINA. Ty už zas? PETRUCHIO. Svou pýchu zkroť! KATEŘINA. Vem tě ďas! PETRUCHIO. Tak líbat… KATEŘINA. Trubče! VŠICHNI. Ta nadávek má přebytek! PETRUCHIO. Tak líbat… KATEŘINA. Hlupče! VŠICHNI. Teď dojde už na dobytek. PETRUCHIO. Tak líbat… KATEŘINA. Hade! VŠICHNI. To šťavnaté jsou přezdívky! PETRUCHIO. Tak líbat… KATEŘINA. Smrade! VŠICHNI. To nehodí se pro dívky. Tak líbat… Tak líbat… KATEŘINA. Ne a ne a ne a ne!

PAUL. Je hrůznej hic, je hrůznej hic. Já holce svý chtěl jsem vo rande říct. Jsme bláhoví, holce vo rande říct! Já holce svý chtěl jsem vo rande říct. Jsme bláhoví chtít si vo rande říct! Jsme bláhoví chtít si vo rande říct, když je hrůznej hic. Je hrůznej hic. PAUL & DVA MUZIKANTI. Je hrůznej hic. PAUL. Ja řekl bych, že si vo rande říct dnes chtělo jich hezkejch fešáků víc. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct, když je hrůznej hic. Je hrůznej hic. DVA MUZIKANTI. Je hrůznej hic. PAUL . Je hrů — ů — hrůznej hic. DVA MUZIKANTI. Hrůznej hic. PAUL.Když nemáš dech do svejch fešáckeJch plic, tak radši nech rande napozejtřic. Když nemáš dech do svejch fešáckejch plic, jó, to je pech, chtít si vo rande říct, jó, to je pech, chtít si vo rande říct, když je hrůznej hic. Se ví, že každej má holky rád, i když dělá to potají, jen když teploměr začne vejšky brát, všechny hormony chcípají. I kluci výkonnější dneska byli by v rejži. Taky Adam řek by: „Madam, dnes nic. Vždyť je hrů — ů — PAUL & DVA MUZIKANTI. — hrůznej hic.“ Je hrůznej hic. je hrůznej hic. PAUL. Je hrůznej hic, je hrůznej hic. Já holce svý chtěl jsem vo rande říct. Jsme bláhoví, chtít si vo rande říct! Já holce svý chtěl jsem vo rande říct. Jsme bláhoví, chtít si vo rande říct! Jsme bláhoví, chtít si vo rande říct, když je hrůznej hic. PAUL & CELÝ SBOR. Je hrůznej hic, je hrůznej hic.. PAUL. Ja řekl bych, že si vo rande říct dnes chtělo jich hezkejch fešáků víc. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct. Byl by to hřích, chtít si vo rande říct, když je hrůznej hic. PAUL & CELÝ SBOR. Je hrůznej hic, je hrůznej hic. PAUL. Já holce svý DVA MUZIKANTI. … jsem chtěl vo rande říctOu! Ou! Jó, to je pech, si chtít dnes vo rande říct, PAUL & DVA MUZIKANTI. Já řekl bych, že si vo rande říct dnes chtělo jich hezkejch fešáků víc. PAUL.Byl by to hřích, chtít si vo rande říct. Vždyť je hrůznej hic. PAUL & DVA MUZIKANTI. Se ví, že každej má holky rád, i když délá to potají, jen když teploměr začne vejšky brát, všechny hormony chcípají. PAUL.I kluci výkonnější PAUL & DVA MUZIKANTI. dneska byli by v rejži, to dělajíc. PAUL. Holka feš může být, DVA MUZIKANTI. řekneš: „Běž! Já chci klid. PAUL. Nejsem fit. Zaspal ve mně cit. Dnes nic. PAUL & DVA MUZIKANTI. Vždyť je hrů — hrů — PAUL & SBOR. — hrůznej hic.. DVA MUZIKANTI. Hrůznej hic. PAUL & SBOR. Je hrůznej hic. DVA MUZIKANTI. Hrůznej hic.” PAUL & DVAJA MUZIKANTI. Je hrůznej hic. PAUL (řekne). Hrůznej hic.. Hudba. Tanec. Znovu zpěv. SBOR. Je hrůznej hic. Hudba. Tanec. Znovu zpěv. SBOR. Hrůznej hic, je hrůznej hic. Hudba. Tanec. Znovu zpěv. SBOR. Hrůznej hic. Je hrůznej hic.

PETRUCHIO.Když jsem býval ještě volný mládenec, přísahám, že oheň šlehal mi z cév. Připravil jsem hravě děvče o věnec. Panebože, já jsem míval děv jak plev. To vše pryč je, nenávratně ztraceno, Já nemám klíč. Zda otevŕeš mi, má ženo? Kdeže je čas těch dávných krás? Kdeže je, kde? Sebral ho ďas. Zůstal nám smutek, zůstal žal. Kdeže je smích? Vítr ho vzal. I pouta nést se naučíš. Však hrom do těch pout, když chtěl bych zas plout jak svobodnej admirál. A proto ptát se musím zas, Kdeže je čas těch krás? (Vyndá z kapsy notýsek a čte jména svých lásek.) S kýmpak teď dřímá Klaudie z Říma? Když dala mi vale. žezlo krále kdo teď tŕímá? Kdo táhne líně k mé Karolině? Já nahou ji líbal i kolíbal v Taormině. Ach, Florencie! Tam byla říje! Ja jezdíval s chutí na labuti Cecilie! Kde procházky jsou věžatou Pisou? Kde ja mám dnes houby, jinej v loubí je s mou Lízou! Kdeže je čas těch dávných krás? Kdeže je, kde? Sebral ho ďas. Zůstal nám smutek, zůstal žal. Kdeže je smích? Vítr ho vzal. I pouta nést se naučíš. Však hrom do těch pout, když chtěl bych zas plout jak svobodnej admirál. A proto ptát se musím zas, kdeže je čas těch krás? Ach, to byl svátek, plout do Benátek k svý Rebecce krásný! Kdo dnes má s ní svátek v pátek? Já pro Fedoru měl spoustu fórů, a teď tam snad na ni donchuáni stojej v šóru. I u Brigity já hýřil city. Dnes není už k mání, do svítání s jiným svítí. A kde je skryta a koho vítá a na čí dnes hlavu chrlí lávu ďábel Dita? Kdeže je čas těch dávných krás? Kdeže je, kde? Sebral ho ďas. Zůstal nám smutek, zůstal žal. Kdeže je smích? Vítr ho vzal. I pouta nést se naučíš. Však hrom do těch pout, když chtěl bych zas plout jak svobodnej admirál. A proto ptát se musím zas, kdeže je čas těch krás?

LOIS. Och, Bill! Zkus hodnej už být! Och, zkus hodnej už být! Pročpak, hochu, pořád žárlíš? Snaž se důvěru ve mne mít! Já jsem navždy tvá zamilovaná, ovšem, přirozeně… Když mi někdo náhodou koupí whisky se sodou… Zůstávám však nad vodou. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. Když mne pozve mister John, projdu se s ním přes Boston, mister John má dobrej tón. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde mister Jack, cítím k němu jenom vděk, vždyť ten mister Jack pošle za to šek. Och, Bill! Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. Když mne pozve starý lord, jdu, vždyť je to jenom sport. Vždyť ten lord má nový ford. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. Když mne hladí mister Clerk, tiskne jako Guttenberg. Mister Clerk mi pošle šperk. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde mister Tex, nabídnu mu leda keks. Leda jeden keks a k tomu sex. Och, Bill! Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde krásný Ind, naučím ho pět-šest fint. A ten Ind, ten má rád sprint. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. Zlatokopa z Texasu připravím hned o kasu. Na kasu jdu jako sup. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde monsieur Jean, vždycky je to trés charmant. Ach, ten m´sjé Žán, to je Pařížan. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. Když herr Hans mi řekne „Küss!“ myslím jenom na byznys. Jeho „Küss!“ je „made in Swiss“. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde herr von Fritz, objednáme hotel Ritz. Ten von Fritz je starej strýc. Užs pochopil? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl. A když přijde banquier Jules, aby chvilku se mnou žil, zbavím ho všech sil za pár zlatejch žil, co říkáš, Bill? Jsem ti věrná, i když mám na to vlastní způsob, jsem ti věrná, i když mám na to vlastní styl.

LUCENTIO. Pro Bianku já zpíval bych snad i v spánku. Chtěl bych slyšet její smích. Já mám ji rád. S ní chtěl bych věčně hrát, i když kouká dnes po druhých. Někdo po ruce má milion. Já mám v ponuce jen správný tón. A zazpívám vám tu svou píseň o Biance. Chcete ji slyšet? LUCENTIO & SBOR. Bi-an-ko, Bi-an-ko, buď konečně mou, Bi-an-ko! Bi-an-ko, Bi-an-ko, tvou každou směnku podepíšu bi-an-ko. Já mám rád, Bianko, tvou zahrádku kouzelnou. Věřím, že je láska mou zlatou bankou. Ty buď, Bi-an-ko,- jen mou, buď mou!

FRED. Já bdím a svítím, když tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, Já to vím, že přicházíš. Když noc mě zmýlí, když zas je den bílý a ty nechceš jít, příští noc zas budu bdít. Však víš, že já, když ty jsi pryč, snad nežiji, nejsem nic, a ožiji zas, když cinkne klíč. když můžu ti běžet vstříc. Tak dál zas tma hustá, a tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, já to vím, já to vím, já to vím, má lásko, já to vím. Však víš, že já, když ty jsi pryč, snad nežiji, nejsem nic, a ožiji zas, když cinkne klíč. když můžu ti běžet vstříc. Tak dál zas tma hustá, a tmou jít tě cítím, jsi blíž, blíž a blíž, já to vím, já to vím, já to vím, má lásko, já to vím.

DVA VYMAHAČI . Kdo dámy chce mít ve vlastnictví, vyznat musí se v básnictví. Bez Cervantese, toho Španěla, nemožnej budeš docela. PRVNÍ. To, že nic nevědel Sokrates, DVA VYMAHAČI. má každý muž prý vědět dnes. DRUHÝ. Když dáma tě do bytu pozvala, dřív než jdeš k věci, mluv z Nezvala. PRVNÍ. Je to tak a bez hádky! DRUHÝ. To co nejlíp svádí ženský, PRVNÍ. ještě líp než pohádky DVAJA VYMÁHAČI. je hlavně William Shakespeare. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, a hned úspěch můžeš mít. DRUHÝ. Jestli učesán seš na Hemlíta, stačí zavejrat — holka v tom lítá. PRVNÍ. Jen kdo dokáže přesvědčit dámu že je váhavý princ — dáma dá mu. DRUHÝ. Dáma sama ho odučí váhat. Sama řekne mu, kam ji má šahat. DVA VYMAHAČI. Jen řekni Shakespeare, a máš v lásce klid. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, a hned úspěch můžeš mít. PRVNÍ. Když tvá dívka je rozvernej smíšek, příklad neberouc si od jeptišek, DRUHÝ. když si s jinejma známosti dělá, jemně upomeň ji na Othella. DVA VYMAHAČI. Zkrátka, že když ti nebude věrná, může být jak ten Othello černá. Jen řekni Shakespeare, a máš v lásce klid, Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, a hned úspěch můžeš mít. DRUHÝ. A když manželka levity čte ti, že prý propíjíš peníze dětí PRVNÍ. a že prázdná je rodinná kasa, a že nemá zač koupit kus masa. DRUHÝ. ty ji galantně nabídnmi lalok, DVA VYMAHAČI. ať tě řeže jak benátský Shylock. Jen řekni Shakespeare, a máš lásce klid. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, a hned úspěch můžeš mít. PRVNÍ. A když ctihodná dětí tvých máti bude pořád jen dál a dál lát ti, DRUHÝ, až se sousedé vyptávat přijdou, jaký problém to řešíte s bídou, PRVNÍ. klidně vodkaž je do správnejch hranic: DVA VYMAHAČI. Mnoho křiku je pro nic a za nic. Jen řekni Shakespeare, a máš v lásce klid. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, DRUHÝ. a hned úspěch můžeš mít. Ale když tě už žena i bije, najdeš řešení u Ofelie. PRVNÍ. Ušij na tu svou mátohu boudu, jdi ji utopit v nějakým proudu. DVA VYMAHAČI. A když bezpečně poplave k moři, ještě kvítků pár hoď za ní v hoŕi. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, a máš v lásce klid.

KATEŘINA. Mně stydno žen je oněch zpozdilých, jež válčí tam, kde mají o mír klečet, neb vrch a vlády žezlo hledají, kde sloužit mají, mlčky milovat. Proč naše těla útlá, slabá jsou? Neschopná práce, světa klopoty? Než aby jemný vděk a srdce naše se shodovaly s naším zevnějškem. Nuž nechme choutek, bojujeme darmo a skloňme šíje pod mužovo jarmo. Když můj choť velí, já to dokáži, Zde šíje moje — ať jej oblaží. PETRUCHIO (klade jí pošlapaný klobouček znovu na hlavu). PETRUCHIO. To je přece žínka! Nuže, jak říka Shakespeare: Kiss me, Kate! Pojď sem, Katuško, a dej mu hubičku!

PETRUCHIO.Tak líbat pojď! KATEŘINA. Caro! PETRUCHIO. Ty má jsi choť! KATEŘINA. Carissimo! PETRUCHIO. Ještě dej! KATEŘINA. Bello! PETRUCHIO. A ještě, ještě dej! KATEŘINA. Belissimo! PETRUCHIO & VŠICHNI. Tak líbat pojď! KATEŘINA. Presto! PETRUCHIO. Teď už patříš jen mně! KATEŘINA. Prestissimo! PETRUCHIO. Už nikdy neřekni — KATEŘINA. Kážeš mi nemluvit? PETRUCHIO & VYMAHAČI. Nikdy už neřekni — KATEŘINA & ŽENY. Nikdy už neřeknu — PETRUCHIO. — ne! KATEŘINA. — ne! PETRUCHIO. Drahá, už necouvnu, už ne! KATEŘINA. Drahý, už necouvnu, už ne! PETRUCHIO. Ty patříš mně! PETRUCHIO & VŠICHNI. Jen mně! „Jen řekni Shakespeare“ (Reprise: „Brush Up Your Shakespeare“) (Petruchio, Kateřina & Sbor.) VŠICHNI. Jen řekni Shakespeare, vlož do toho cit, jen řekni Shakespeare, a hned úspěch můžeš mít. PETRUCHIO & KATEŘINA. A když s manželkou někdy máš potíž, Shakespeare řekne ti, kterak ji zkrotíš. VŠICHNI. Jen řekni Shakespeare, hned máš v lásce mír.