Zlatý fond > Diela > Slovanský národopis

Pavol Jozef Šafárik:
Slovanský národopis

<- Späť na dielo

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Robert Zvonár, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Alena Kopányiová, Daniela Kubíková, Andrea Kvasnicová, Daniel Winter, Eva Lužáková, Zuzana Šištíková, Ivana Černecká.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 77 čitateľov

Bibliografické údaje (Zlatý fond)

Meno autora: Pavol Jozef Šafárik
Názov diela: Slovanský národopis
Vydavateľ digitálneho vyhotovenia: Zlatý fond denníka SME
Rok vydania: 2010

Licencia:
Tento súbor podlieha licencii \'Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.5 License\'. Viac informácii na http://zlatyfond.sme.sk/dokument/autorske-prava/

Digitalizátori

Michal Garaj
Robert Zvonár
Viera Studeničová
Pavol Tóth
Alena Kopányiová
Daniela Kubíková
Andrea Kvasnicová
Daniel Winter
Eva Lužáková
Zuzana Šištíková
Ivana Černecká

Bibligrafické údaje (pôvodný vydavateľ)

Meno autora: Pavel Josef Šafařík
Názov diela: Slovanský národopis
Vyšlo v: Československá akademie věd
Mesto: Praha
Rok vydania: 1955
Počet strán: 288

Editori pôvodného vydania:

Hana Hynková [pripravila na vydanie]
Josef Hůrský [spolupracoval]
Luboš Řeháček [spolupracoval]
Dr. Jaroslav Kramařík [vedecký redaktor]
Dr. Olga Adamová [zodpovedná redaktorka]
POZNÁMKY:

Pavel Josef Šafařík: Slovanský národopis

Československá akademie věd — Ústav pro ethnografii a folkloristiku

Klasikové vědy — sekce filosofie a historie

Předmluva redakce ke čtvrtému vydání

Čtvrtým vydáním „Slovanského národopisu“ dostává se do rukou našeho čtenářstva významné dílo naší vědy, dílo vpravdě obrozenecké a klasické, jež neprávem bylo v nedávné minulosti zařazeno do starého arsenálu jako mnoho jiných starších pokrokových děl. A přece, jak je dnes, více než po stu letech, Šafaříkův „Slovanský národopis“ dílem živým a jak velikou úctu v nás vzbuzuje, co stále nového nám dává! Ne pouze svým, na tu dobu pracně sebraným materiálem o slovanských sídlech, ale především přístupem k tak složitým otázkám, jakými jsou otázky jazykové a národnostní. V tomto ohledu znamenalo Šafaříkovo dílo vskutku tvůrčí přínos a bylo také tak oceněno předními učenci současné doby, především pak ruskými. I politický dosah jeho byl nezměrný; pro boj utlačovaných Slovanů především tím, že znamenal neobyčejně mnoho pro pochopení významu Slovanů v Evropě vůbec. Při všem Šafaříkově zápalu pro věc Slovanů je to však dílo nanejvýš kritické, nijak nezatížené jednostranně nacionalismem, psané s plným zaujetím pro pravdu. V tom se jeví Šafařík věrným žákem Dobrovského, s nímž vytváří základ k velikým tradicím studia Slovanů, které u nás dosáhlo v osobě Lubora Niederla v pozdější době pak světové pověsti.

Toto nové vydání Šafaříkova „Slovanského národopisu“ je textově shodné s posledním vydáním, t. j. vydáním třetím z r. 1849. Je opatřeno místopisnými, filologickými a literárně historickými poznámkami, aby se čtenář mohl řádně orientovat. Dále jsou k němu připojeny studie o filologické a ethnografické práci Šafaříkově na „Slovanském národopisu“ a podrobné práce o vzniku kartografického vyjádření slovanských sídelních oblastí — „Slovanského zeměvidu“. Všechny poznámky a příspěvky nemají ovšem za úkol Šafaříkovo dílo nijakým způsobem korigovat nebo doplňovat, ale přiblížit je dnešnímu čtenáři co možná nejvíce.

Jaroslav Kramařík s redakčním kruhem

Ediční poznámky

Za základ nového vydání Šafaříkova Slovanského národopisu jsme vzali třetí vydání tohoto spisu z r. 1849, jakožto poslední vydání pořízené za života autorova a autorem samým edičně připravené, při čemž ovšem přihlížíme i k variantám vydání předchozích. Nejvíce se od textu posledního vydání liší text prvního vydání díla z r. 1842; v druhém vydání, jež se od třetího odlišuje jen nepatrnými změnami, byla provedena již celá řada oprav. Podstatnější odchylky mezi prvním a druhým vydáním Šafařík přehledně shrnul v čtyřstránkovém doplňku k prvnímu vydání, který vyšel pod názvem „Přídavky a opravy k prvnímu vydání Slovanského národopisu od P. J. Šafaříka. V Praze 1842. 12°“. V našem vydání jsou varianty prvého a druhého vydání, pokud nejde o tiskové chyby nebo pravopisné nedůslednosti Šafaříkovy, ve všech případech uvedeny v poznámkách pod čarou: příslušné odchylné místo označujeme hvězdičkou (křížkem) a pod čarou uvádíme patřičné znění prvého nebo druhého vydání.

Text díla ponecháváme v tomto vydání po stránce gramatické, lexikální i stylistické v původním Šafaříkově znění, které je i dnešnímu čtenáři ostatně plně srozumitelné, takže nepotřebuje ani vysvětlivek. Provedli jsme pouze vnější úpravu pravopisnou, při níž jsme se řídili zásadami dnešního českého pravopisu. Ke starému pravopisu Šafaříkovu přihlížíme jen v případech, kdy toho povaha příslušného Šafaříkova výkladu přímo vyžaduje, a to vždy s náležitou poznámkou pod čarou.

Cizí jména vlastní, uváděná Šafaříkem v textu, ponecháváme v jeho transkripci (ovšem s případnými pravopisnými úpravami, jako v místo w, ou místo au a pod.), řídíce se tu rovněž třetím vydáním z r. 1849; pod čarou pak uvádíme případné varianty, a pokud je toho třeba, také dnes obvyklý přepis nebo vysvětlení. Nejednotnosti v přepisu cizích jmen vlastních, zejména zeměpisných, si byl Šafařík sám vědom a upozornil na ni již ve své předmluvě.

Rovněž Šafaříkovu transliteraci ukázek lidové poesie slovanských národů ponecháváme v původní podobě, neboť je dokladem jeho filologických znalostí i tehdejší transliterační techniky. Také výrazy z jednotlivých slovanských jazyků, uváděné v textu jako příklady, jsou v tomto vydání zachovány v jeho přepise (s případným uvedením patřičné podoby podle dnes přijatých transliteračních zásad, pokud je toho třeba).

Tiskové chyby, uvedené i neuvedené, jichž je v původním tištěném textu knihy celá řada a jsou vesměs ostatně jasně patrné, jsme v tomto vydání náležitým způsobem opravili (vesměs bez jakýchkoli poznámek).

Vlastních Šafaříkových poznámek je v textu třetího vydání jen málo; vyskytují se vůbec jen v druhé příloze nazvané Vzory slovanských nářečí (obdobně je tomu i u vydání předchozích). Jsou označeny hvězdičkou nebo arabskými číslicemi s obloučkem, jak je označil Šafařík sám, na př. ¹), a je jich vesměs použito k vysvětleni a překladu některých méně srozumitelných slov z jednotlivých slovanských jazyků.

Pokud jde o typografickou úpravu knihy, zachováváme podle možnosti původní úpravu Šafaříkovu.

Kritický komentář (zvl. k problematice ethnogenese) by vyžadoval široké spolupráce nejpřednějších odborníků a zdaleka by přesáhl rámec našich edičních možností. Naše snahy o vypracování poznámek a připomínek usilují pouze o to, aby čtenář s běžně dostupnými mapami našel Šafaříkem uváděné obce, města či řeky, potoky, hory atd. Jde tedy o poznámky, jež jsou toliko vysvětlujícího charakteru a slouží k orientaci čtenáře na mapách. Topografické poznámky, značené arabskými číslicemi, se týkají takových míst, kde předpokládáme u čtenáře nebezpečí omylu nebo jež se na běžných mapách těžko zjišťují. Používáme pro ně jednolitého schematu a zkratek. Tak na př. odkaz u obce Beheň je Böhönye (Kaposvár, SZ — Maďarsko) — M. Znamená to, že maďarsky se tato obec jmenuje Böhönye, že leží severozápadně od města Kaposváru v Maďarsku. Značka M znamená, že bylo použito mapy, která pod značkou M je uvedena v seznamu map na str. 180 — 181.

V případech, kde nebyla zjištěna změna ani rozdíl mezi Šafaříkem citovaným místním názvem a mezi nyní používaným názvem, je pouze v závorce uvedeno zeměpisné určení hledaného místa zpravidla podle světových stran. Na př. na str. 23 Šestakovo. Ve vysvětlivce je pouze (Kirov, SV — RSFSR) — E. T. zn.: dnešní název je Šestakovo, leží severovýchodně od Kirova v Ruské sovětské federativní socialistické republice. V případě velkých měst, řek nebo všeobecně známých míst přirozeně toto zeměpisné určení uváděno není.

Při použití map jsme vycházeli ze zásady označovat a určovat hledaná místa na mapách nejnovějších a dostupných. Tam, kde nebylo možno získat podrobné mapy nové nebo když některé názvy na těchto mapách chyběly, bylo použito i Šafaříkových mapových konceptů a starších map ze Šafaříkovy pozůstalosti. Když jsou uváděny dvě mapy jako prameny, je pro orientaci základní mapa první. Druhá je uváděna většinou proto, že orientačními body byla zvolena města nebo řeky, jejichž názvy byly pozměněny, nebo proto, že identifikace byla provedena na základě starých map s použitím směřování podle větších měst, jak jsou na mapách nových.

Zásadně byly všechny počeštěné nebo jinak Šafaříkem pozměněné či již zastaralé názvy převedeny do jazyka používaného v daném státě, kde osada, město, řeka, pohoří a j. leží. Protože však Šafařík velmi často uvádí mnoho zcela malých obcí, osad a dokonce samot, nebylo vždy možno opatřit si tak podrobné nové mapy a lexikony obcí s dnešními názvy a bylo v těchto případech nutno použít dostupných map z nedávné doby, příp. z doby před 2. světovou válkou. Tam, kde nebylo možno určitou obec najít na nových mapách, na mapách v Šafaříkově mapové sbírce, ani na jeho vlastních mapových konceptech, mohla být v několika případech uvedena lokace jen podle Šafaříkova Zeměvidu. Asi ve dvaceti případech se nám identifikace místa nepodařila i při vyčerpávajícím použití mapových příruček, které jsme měli k disposici.

Poznámky ke správnímu rozdělení většinou neuvádíme pro složitost popisu vymezení správních celků, vzhledem k častým změnám a z nedostatku podrobných pramenů. V přílohách podáváme správní rozdělení některých zemí, jaké bylo za Šafaříka.

Také literárně historické poznámky jsou výhradně informativního rázu a nekladou si za cíl kriticky komentovat Šafaříkův výklad. Sloužíce k orientaci širokých čtenářských vrstev, konkretisují po stránce bibliografické Šafaříkovy odkazy, případně podávají vysvětlení tam, kde je toho bezprostředně zapotřebí (na př. upozorňují na dnes obvyklý a všeobecně přijatý způsob přepisu osobních jmen, pokud se liší od přepisu Šafaříkova, nebo vysvětlují význam některých dat, které Šafařík udává bez bližšího výkladu a pod.).

Poznámky topografické vypracovala H. Hynková. (Použila k tomu i originálních mapových kreseb Šafaříkových a j. kartografického materiálu, který připravil J. Hůrský v Kabinetu pro kartografii ČSAV.)

Literárně-historické a filologické poznámky zpracoval L. Řeháček.

Seznam map a jejich značky, jak jich bylo použito v topografických poznámkách

A1 Politická mapa Lidové republiky Albánie, 1 : 1 000 000, autoři Dr Karel Kuchař a Dr Jaromír Janka, Orbis n. p., Praha 1952.

A2 Regno d’ Albania, 1 : 300 000, Istituto geografico de Agostini, Novara 1927 — 1938.

AA Andrés Allgemeiner Handatlas in 126 Haupt- und 137 Nebenkarten, A. Scobel, Leipzig, 1899.

AO Politicko-hospodářský atlas světa, Orbis, Praha 1952.

Č1 Súbor map krajov ČSR, 1 : 200 000, Státní zeměměř. a kartograf. ústav, Praha.

Č2 Přehledná mapa Československé republiky, 1 : 750 000, (Fastr) Praha.

B1 Narodna republika Bălgarija, 1 : 400 000.

B2 Karta na Bălgarija, 1 : 1 000 000, Sofija.

B3 Karta knjažestva Bolgarii i pograničnych s nim zemeľ.

E Podrobná politická mapa Evropy, 1 : 4 000 000, autoři K. Kuchař a J. Janka, Orbis, Praha 1952.

I [Rakousko-uherská mapa Terstského okolí, 1 : 576 000].

J1 Karta izdanja Vojnog geografskog instituta, 1 : 100 000, Beograd.

J2 Federativna ljudska republika Jugoslavija, 1 : 1 500 000, Selan, Ljubljana, 1949.

J3 Mali zemljovid Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca, 1 : 1 000 000, A. Franović Gavazzi, Zagreb.

L Srbové v Horní a Dolní Lužici, sestavil Adolf Černý, 1905 (v Ottově naučném slovníku).

M Politická mapa Maďarské lidové republiky, 1 : 1 000 000, Orbis, Praha, 1953.

N Politická mapa Německa, 1 : 1 000 000, Orbis, autoři K. Kuchař a J. Janka, Praha, 1952.

P1 Politická mapa Lidové republiky Polské, 1 : 1 000 000, Orbis, Praha, 1953.

P2 Mapa Polski, vydal Wojskowy instytut geograficzny sztabu generalnego, 1 : 500 000, 1947.

PA Příruční atlas SSSR, red. Dr R. Turčín, podle mapové části Velké sovětské encyklopedie, svazku SSSR, vyd. Svět sovětů, Praha 1952.

R Politická mapa Lidové republiky Rumunské, 1 : 1 000 000, Orbis, Praha 1953.

Ra1 Karte der Republik Öesterreich, 1 : 500 000, Wien 1951.

Ra2 Generální mapa Rakousko-Uherska, 1 : 200 000.

Ra3 Speciální mapa Rakousko-Uherska, 1 : 75 000.

Ř1 Politikos chartés tés Elladas, 1 : 600 000, Kartografický ústav, Praha, 1950.

Ř2 Aiaglyfos morté Ellados, 1 : 1 100 000, Athenai, 1938.

S Zemljevid slovenskega ozemlja, 1 : 200 000, Matica Slovenska, Ljubljana, 1921.

Š Slovanský zeměvid Pavla Josefa Šafaříka.

ŠSM Mapové koncepty a různé mapy z pozůstalosti P. J. Šafaříka.

ŠR Speciaľnaja karta zapadnoj časti Rossijskoj imperii (vypracovaná pod vedením generálporučíka Šuberta), 1 : 420 000 (60 listů), S. Peterburg, 1832.

T1 Türkei, 1 : 1 000 000, Berlin, 1941.

T2 Türkei, 1 : 2 000 000, Uebersichtskarte, 1941.

TA The Times Survey Atlas of the World, J. G. Bartholomew, London, 1922.

Kromě vyjmenovaných map byly použity lexikony obcí v Čechách a na Moravě, na Slovensku a v býv. Uhrách a pro obce v Polsku Słownik nazw geograficznych Polski zachodniej i północnej, Wroclaw, 1951 (sestavil Stanislav Rospond), různá mírová memoranda, statistické přehledy a pod. i další mapy. Uvedený seznam nepředstavuje tedy výstižný soubor pramenů, nýbrž jen ta díla, v nichž bylo pátrání po nejasných nebo sporných topografických názvech úspěšné.


Ako citovať toto dielo?

alebo


<- Späť na dielo




Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.