E-mail (povinné):

Josef Čapek:
Pro delfína

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Viera Marková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 10 čitateľov

Sestup s Araratu

[12]

Upozorňuji všechny, a sebe zvláště, že jsme přežili světovou válku. Že všichni, kteří tu jsme (a je nás vlastně dost), jsme se zachránili z náramné katastrofy, zanechávajíce za sebou miliony mrtvých a zmrzačených, šílených a zbědačených; vydechnuvše a přestavše jektati zuby, my zbylí, ještě celí potřísnění od moře krve, jímž jsme se přebrodili, pokračujeme nyní na tak zvané „dráze lidstva“. Jak již řečeno, ti přemnozí, jimž nebylo přáno z příčin nade vši pochybnost závažných tuto velikou válku přežíti, ti už nemohou postupovati s námi. Jsou zakopáni v zemi, po níž my na té dráze lidstva chodíme nebo jezdíme.

Myslím, že nikdo nepodceňuje okolnosti, že právě zůstal na živu on, kdyžtě zašli tak mnozí a mnozí jiní, kteří by rovněž s ochotou, ba mnohem raději byli živi dále. Již jsme se i my přeživší spočítali, jak se sluší na ty, kdo z těžké věci šťastně vyvázli; již byl učiněn součet obětí, který ukazuje, jaká přemíra lidí, kteří tu byli živi s námi, vedle nás zahynula všemi druhy smrtí, jaké je jen možno živé bytosti připraviti a podstupovati. Že po tom všem zbyla ještě spousta lidí, to není na celé věci tak zvláštní, jako zvláštní a velice zajímavé je, že jsme to byli právě my, kteří jsme ještě živi. Právě tak jako kterýkoliv z těch, kdož ten krvavý cyklon nepřežili, právě tak mohl zajíti každýkoliv z nás. Právě tak mohlo se státi, že bychom my byli mohli zajíti a ti mrtví že by byli dnes na živu místo nás.

Mohl bych býti vlastně mrtev já, i ty, i on, mohli bychom všichni vlastně býti mrtvi střelami, výbuchy a bajonety, vodou a ohněm, hladem a mrazem, nejrůznějšími druhy nemocí. Mohli jsme býti stejně tak mrtvi, jako jsme nyní živi. Jistě mnozí se o bezpečnost svého života s veškerou péčí a vynalézavostí přičinili a mnozí setkali se se šťastnými náhodami, jež jim byly ochranou, ale nebylo tu ničeho tak relativně absolutního, co by bylo komukoliv s plnou jistotou zaručilo, že nebude široce rozmáchnutou kosou smrti nějak zasažen.

Když do krajiny vtrhne povodeň, spěchá všechno tvorstvo na stromy a vršky, jež nebudou snad bouřícími vlnami zatopeny; vše za šíleného úprku a zuřivého boje o život útočí na vratký peň a úzký výstupek, ke kterému se ještě nevzdula ječící hladina. V úděsu krčí se tvor na suchém místečku zajíkaje se tichem a třasem, zavíraje oči, klopě uši a skrývaje dech v nejubožší naději, že utají takto celé své bytí před kvačícím neštěstím. A druhý, jenž nevidí a nechce než svůj život, shazuje slabšího, aby se usadil na jeho místě.

— Ti, kdož přežili. — Kdož mohli býti mrtví a vyvázli. Miláčkové náhody, šťastlivci, ti silní, ti slabí, kdož tajili svůj dech, aby jich ve svém divém letu nezahlédlo neštěstí, ti chytří, ti velcí sobci, ti nicotní, ti nesmrtelní, ti blazí, kdož jsme všichni unikli z dýmající potopy ohně a krve a nemocí! Za námi zůstaly miliony mrtvých, za námi tápají slepí, belhají jednonozí a vyjí šílení. Všichni, pod nimiž se stébélko zlomilo, kdož padli do zátopy, kdož byli do ní hozeni.

A nyní my, utečenci smrti, kteří jsme stejně dobře mohli býti mrtví, pokračujeme na dráze lidstva. Prodáváme si svou práci a své zboží, sjednáváme si zábavu, stavíme život. Ještě se z nás cení smrt, svým velmi studeným a strašným úsměvem, a nad ní se cení život po svém nenasytně, sobecky a dravě. Dva úsměvy, které nerozveselují a neposilují důvěrou.

Když Noemova archa přistála na Araratu[13] a vody opadly, sestupovala s hory všechna zachráněná zvěř, pěkně od každé po páru, aby byl zachráněn rod. Pro nás všude byla potopa a všude Ararat. A sestupujíce do rovin již vysýchajících, s údivem díváme se na sebe, setkávajíce se znovu s tvářemi ze dnů před potopou a ze dnů potopy. Šelmy a beránci, přežvýkavci a hadi, opice a upíři, holubice i supi, všechno po pořádku a v dostatečném počtu, aby byl zachován druh. A z každé tváře se usmívá a šklebí život i smrt. Ustrašeně, hltavě, mírně, krutě i lhostejně, různě, jakkoliv, co spěcháme po dráze lidstva ať sami za sebe, či v nepořádných hloučcích, nebo pod komandem pobízeni horlivými pištci a bubeníky, naslouchajíce hlasu vlastnímu i hlasům cizím.



[12] s Araratu — Ararat — nejvyšší hora v Turecku (5137 m) na hranicích s Arménií (tam nazývána Masis), místo, kde podle Starého zákona po potopě světa přistála Noemova archa.

[13] Verneových — Jules Verne (1828 — 1905) — francouzský spisovatel, autor dobrodružných románů s vědeckofantastickými motivy.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.