E-mail (povinné):

Josef Čapek:
Pro delfína

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Viera Marková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 10 čitateľov

Okradli chudého

Věnováno Josefu Florianovi ze Staré Říše. [23]

Nono!

Což je vůbec možno okrásti chudého?

Zajisté, vyskytlo se už na světě dosti šikovných zlodějů. Ba mluvilo se někdy i o takových, kteří dovedli slepici tak zručně ukrásti vejce z těla, že toho ani ta slípka nepozorovala. Podařilo se však už někomu vstrčiti do kapsy severní záři a vzíti listopadovému dešti jeho mokrost?

Je možné vzíti bohatci jeho bohatství a zanechati mu chudobu. Je možno dáti Chudému bohatství a zbaviti ho tak chudoby, tu však Chudý, stávaje se bohatcem, přestává býti Chudým a nemůže už býti jakožto Chudý okraden. Lze ovšem okrásti Chudého o chudobu a zanechati mu jen nouzi; lze Nuzného okrásti o nouzi a zanechati mu jen bídu; lze Bědného okrásti i o bídu a zanechati mu náruč boží.

Jak viděti, Chudému, i když je okraden, vždy ještě zbývá. Neboť velmi rozsáhlé jsou statky Chudého a po celém světě prostírá se jeho usedlost. Na světě tolik věcí náleží Chudému, že Chudý nedává si zhola práce jich stříci a zanechává je netečně komukoliv v plen.

Je uprostřed všeho svého majetku nesmírně netečný. Zda jste to neviděli, s jakou lhostejností nechal si od nadaného mladíka vyrazit zabedněné okno své jizby, aby z této posupné díry byla prostrčena pěst rozčilených ochotníků, kteří tudy hrozili palácům bohatců a pak odešli, zanechavše v pelechu Chudého okno vyražené a smrad svých sportovních faječek? Chudý seděl, ani se nepohnul, seděl nevšímavě, když přišli i když odešli, nepozorný ke hluku i škodě.

Či nebylo věrojatně spatřeno, jak nepodařený poeta veřejně hrabal se svým pérem v jeho hradech kdákaje, že něco našel? Tu bylo i spatřeno, že Chudý sedí ve svém koutě nepohnut a nevšímavý, ruce položeny na kolenou, a že se o svůj majetek nehlásil.

A nepřihodilo se, že odvážný jinoch, poddávaje se velikému žáru svého ducha, sebral kornatou botu Chudého?

Byla to bota nejvýš rozbitá, rozežraná prachem a blátem, někdejší vojenské baganče. Vidělo se, že tento vášnivý jinoch uzřev Lydii, patnáctiletou dceru bohatého továrníka, ana se vrací z hodiny klavíru, otloukl jí bez zřejmější sociální příčiny toto baganče o zuby. Zahodiv botu Chudého utíkal potom z místa činu. Tu bylo též spatřeno, že i tehdy setrval Chudý ve své nevšímavé nehybnosti, o ztrátu své boty pranic se nestaraje.

Neboť Chudý má velmi mnoho bot, bot všeho druhu a fazón, má mnohem více všelijaké obuvi než bohatý. Chudý má boty nejrůznější po celém světě; jeho šaty i boty jsou ve všech vetešnictvích, černých koutech a půdách, na smetištích, popelištích a ve škarpách celého světa. Co mu záleží na jedné botě, byť to byla i bota ještě pro Chudého dobrá dost?

Velmi rozsáhlá je chudost Chudého. Jeho statky rozprostírají se po celém světě a ani za celý život jich nikdy pěšky neprojde. Jeho jsou všechny oprýskané a zřícené zdi i vlhké kouty, jeho jsou červený měsíc, hvízdající vítr a studené soumraky. Jeho jsou všechny kostrbaté, blátivé a prašné cesty, jemu náležejí všechny pusté krajiny.

Jeho je všechno nepotřebné a pohozené, jeho jsou všechny chromé prsty i všechna mírnost mláďat, jeho je vše, co se trápí a stůně, nechť je to zvíře, člověk či květina, vše, co zachází stářím, co se nerozvilo a co zachází. Jeho jsou všechny okoralé kůrky, řídké polévky a šedivé bryndy tohoto světa; jeho jsou neduživá kuřata všech dvorů a ptáčata všech hnízd, všechno, co vypadlo pro život příliš malé a slabé. Jeho vlastnictvím jsou však i veliké rány, dlouhé nepohody, všechny nesplňující se naděje, umlkání odbíjených hodin a rovněž i vše, oč jiný nestojí. Růže, která se nerozvila, jest jeho, i sedmikráska stonku příliš tenkého a vláčného, která v písku vadne, je květinou z jeho rozsáhlých zahrad. Brouk, jehož slupka práchniví v hnědé trávě, byl zvířetem z jeho stájí. Jeho statky nejsou jen v nemocnicích a chatrčích, nýbrž i v palácích bohatců. Žádné pozemkové knihy, žádné výkazy a inventáře nejsou tak veliké, aby pojaly vše, co jest Chudého.

Stvořitel sám udělil mu toto širé majetnictví. I vládne Chudý nad těmi svými statky, sedí uprostřed nich nehybný jako kámen či jako modla, ruce položené na kolenou, podobně asi jako sám Stvořitel, jehož myšlenkami je zadumán.

Jeho majetek je tak širý a rozlehlý, že Chudému netřeba ho už ani stříci.

Co mu záleží na okně vyraženém, na roztrhaných hadrech a na jedné zavlečené botě? Má jich všude na světě v nadbytku. Jemu netřeba dbáti, je-li někde okraden. Sedí dále nehybně a nevšímavě, lhostejný k výtržníkům a ochotníkům, kteří se kydají v jeho majetku.

Kdyby měl býti pořádně okraden, tu by bylo třeba ukrásti mu z mozku jedině tu těžkou myšlenku Stvořitelovu, jíž je Chudý tak hluboce zadumán.



[23] Josefu Florianovi — Josef Florian (1873 — 1941), vydavatel, překladatel, katolicky orientovaný kritik, s nímž se J. Čapek seznámil roku 1918 a posléze na jeho edicích spolupracoval jako grafik.

« predcházajúca kapitola    |    




Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.