ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Slovo „ignorabimus“ jest zbytek víry v zázraky.

2

Již v slově „ignorabimus“ leží předpoklad něčeho transcendentního.

3

„Ignorabimus“ upomíná na tajemství víry a spočívá patrně na chybném kladení otázek.

4

Slovo „ignorabimus“ jest symptomem snahy, aby svět řídil se naším intelektem, namístě aby intelekt se řídil světem. V druhém případě není „ignorabimus“.

5

„Ignorabimus“ dokazuje, že vychází se z nějakých předsudků (z něčeho transcendentního). Co lze poznati, jmenovati, musí býti obsaženo v rozumu, a to musí se dát urovnati.

6

Záhady světa! Nejsou-liž jen nemožnost, vtěsnati jevy do výrazů řeči, libovolně volených? Vzniklých v malých (intelektuelně) poměrech?

7

Kardinální otázka: V čem záleží záhada? Co ponouká k myšlení, formulování vnitřně.

8

„Záhada“ povstati může jen, myslíme-li si něco odchylně od skutečného; při zcela realistickém nazírání není záhad.

9

Kdo „bere vše, jak jest“ a nehledá jednoty, pro toho neexistují záhady světa. Což je třeba hledati jednotu?

10

Nebylo-li by třeba, než se přikročí k vysvětlení záhad, vysvětliti, co vysvětlením se rozumí? Vysvětlení vysvětlení.

11

Otázka, jaký je smysl (účel) lidského života, jest asi taková, jako: kolik noh má kapr?

12

Konečně, co bychom dělali po smrti? Člověka by to jistě omrzelo, chodit strašit.

13

„Vnější svět“ jest zrovna taková hypothesa jako jiné. Hypothesa je příčinou uspořádání, jednoty, porozumění.

14

Pojmy, jež jsou nyní v užívání, vyvinuly se časem. Jsou-li však k „vysvětlení světa“ nepotřebny, slušelo by začíti s tvořením pojmů znova.

15

Otázka předpokládá interes na něčem neznámém. Co je neznámé (co nemá jméno)?

Das Unbekannte — das Unbenannte.

16

Nevěrec — parvenu, kterému se zdá věcí náramně odvážnou, co rozenému je samozřejmé.

17

Reformátoři obyčejně brali něco vážně, co již dávno bylo odbyto. Reforma je reakce, udržení něčeho, co by samo sebou bylo padlo. („Kacíři jsou lidé, kteří přežilou ideu nějakou zase začínají brát vážně.“)

18

Vše jest anthropomorphismem. Myšlenka (pocit, cit) existence jest jen povznesení pocitu vlastní existence.

19

Věřícímu v boha dokazuje jeho jsoucnost: i pravidelnost (zákony přírodní) i nepravidelnost (zázraky).

20

Tělo i duch jsou funkcí vzájemně. Co je tu neodvislou proměnou?

21

Nauky náboženské a quasináboženské bývají seskupování slov, jež vyvolávají (associacemi) pocity lahodící lidské ješitnosti. Proto mají kurs. Lidské velikášství.

22

Katolíci jsou dobří, protestanti špatní logikové.

Dá-li se protestantům volnost výkladu bible, je velice podivno, že nepopřeli již celou bibli.

Katolíci myslí: Principiis obsta, sero medicina paratur.