ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Nemyslím, že by tak zv. „osobnosti“ byly hloupější než průměrem lidé ostatní; mají jen více příležitosti udělati se směšnými.

2

Kde jest psáno, že zrovna lidé mají býti rovni, když nic na světě není rovno.

3

Jen to, co druhým škodí nebo prospěje, připisuje se za vinu nebo zásluhu. Jiné nadání se přijímá za přirozené, vrozené, dané. (Za hloupost nikdo nemůže, za špatnost ano.) Protože je to v prvém případě spojeno s citovým přízvukem, ostatní se prostě suše konstatuje.

4

„In der Erinnerung ist alles schön.“

Trapné momenty vymizí.

5

„Na jiných to nacházíš špatným a sám to děláš.“ Není to správná námitka. Vždyť i na sobě to mohu nalézati špatným.

6

Zajímávo jest sledovati, kdy lidé užívají rčení „upřímně řečeno“ — jak se strany positivní (při jaké příležitosti), tak se strany negativní (argum. a contrario) — co není upřímně a co by bylo (co by považovali za) neupřímně řečeno.

7

Verba movent, exempla (terrent) repellunt.

8

„Durch Schaden wird man klug und arm.“

Očkovací methoda.

Dobře, je-li první škoda malá.

Spatně, je-li první škoda velká (nenapravitelná). (Když očkování vede k smrti.)

9

„Kdo nemá co dělat, pomýšlí na darebnosti.“

Není to tautologie?

10

Jako v nejotrlejším člověku zbývá u spodu duše bázeň před strašidly, která při příležitosti vyvstane, tak v nejosvícenějším Arijci antisemitism a v nejfeminističtějším muži mínění o inferiotě ženy.