ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Mnoho práce myšlenkové skryto jest v těchto poznámkach; ať jiní odstraní odpory, je-li to možno.

2*

Důvody, že jsem dosud nepsal:

Nestálost myšlení.

Opovržení. — Negování mnoho cti. II., 2.

3*

Nelze říci: pravda, nýbrž obratně řečeno.

4*

Myšlenky jsou differentialy fluxe myšlenek. Myšlenka fixovaná není nadále než konserva. Zřídka se podaří zachytiti ji v bodě zralosti, většinou konservuji se myšlenky nezralé nebo přezrálé.

5*

Tak zv. vyšší stanovisko záleží v popření společného podkladu dvou protivných názorů (Heglova dialektická methoda neboli vědecká hlavní intervence). (Viz VI., 26.)

6*

Těžko jest vyjadřovati vlastní své city slovy — obecnými zraky. Skutečně individuální (nedělitelné) jest i nesdělitelno.

7*

Pokračování v přemýšlení vede k rozkladu všech pojmů. Jednota sotva nalezená dalším badáním se sřítí. Má-li se dojíti k vyjádřitelným výsledkům, nutno stanouti a nejíti dále; většině vědců však není třeba tohoto umělého obmezování. (Viz VIII., 3.)

8*

Tvoření prvků myslení je první práce a spočívá ve vůli, ve vhodnosti.

9*

Jest třeba, aby tu byl podnět (psychologický důvod), jisté prvky spojiti v pojem. Pojmy jsou všeobecný a jest tu tedy vždy předpoklad, že více takových věcí atd. existuje.

10*

Nelze nic popsati (vyložiti) leč v protivě (v srovnání) s něčím jiným (k existujícím jiným míněním). Třeba začíti s názorem na svět primitivního člověka a pak zlepšovati jej. První velký převrat: idealism, druhý: evolutionism.

11*

Existující jest myšleno existujícím jako nemyšlené. To jest vnitřní odpor v pojmu jsoucna: Myšlení něčeho, co jest na myšlení nezávislo. „Odpor ontologický“.

12

Doufám, že jsem vystihl to, co dle mého soudu obecně se nazývá „pravdou“. Přiznávám se, že ani slova pravdy rád neužívám. Jest rovněž prosyceno citovými přídechy a bývá jím bojováno.

13

Nezbývá než afasie. Neboť již člověk nemá dosti „přesvědčení“, aby hájil tak zv. vlastní mínění.

14

Je divno, kde lidé berou odvahu své obmezenosti (le courage de son opinion).

15

Jako v právu, je to i v přírodovědě: Nehodí-li se už, změní se zákon (právní i přírodní).

16

To, co se nazývá „pravdou“, je ?????? ?????? každé vědy, každého myšlení. (Snad předpoklad „pravdy“ jest ?????? ??????) (Viz VII., 2., VIII., 4.)

17

Rozdíl chápání:

Obyčejný člověk béře vše simpliciter, ale tím určitě.

Inteligent vše cum grano salis, ale tím neurčité kontury.

18

Jedna generace s velikým namáháním sestrojí všeobecné pravidlo, druhé jest pravidlo to na posměch. Pokrok v anarchii?

19

Z lenosti si něco přibásní.

Doplní nedokonale postřehnutou událost na událost známou.

20

Míti „vlastní přesvědčení“ a míti „fixní idee“ diferenciálně do sebe přechází.

21

Skutečně ukončené mínění jest obmezené.

22

Pravda jest pojmem hraničním; leží v nekonečnu, t. j. jest to pojem, jenž sám nese zárodek neuskutečnitelnosti.

23

Nesmyslné nemůže nikdy spočívat ve věcech (objektech), nýbrž jen v našich výrocích o nich.

24

Analysa jest rozklad. Analysa vede k rozkladu, ku zničení.

25

Při konkrétní kausalitě (při zkoumání podmínky) předpokládáme, máme za dáno, že podmínky byly uvedeny v určitý časový a místní kontakt.

Když podmínky takto spjaty, účinek byl nutný.

Že podmínky takto spjaty, dáno.

Při zkoumání adaequatní kausality nepovažujeme právě za dáno, že podmínky takto byly spjaty, nýbrž také tento fakt podrobujeme soudu možnosti. Když se shluknou, jest účinek nutný: ale zda se shluknou je více nebo méně pravděpodobno. O tom netroufáme si pronésti úsudku nutnosti. Bereme jen ty v počet, které obyčejně se shluknou, a dle toho konstruujeme generální případ. Otázka, zdali se shluknou, je rovna otázce, co se shlukne. Otázka, co se shlukne, rovná se otázce, co sluší právě vybrat.

26

Terasy. Vyšinování se na vyšší stanovisko. (Negování společného podkladu dvou protiv.)

27

Lidé hádají se pro uspořádání, ne pro věci samy. (Věci jsou totožný.) Což city, citový prízvuk slov?

28

Rozum podává referát o citech vlastních.

I referát ten může býti falešný (ne zúmyslně). Někdo myslí, že někoho má rád, že se mu něco líbí a p. (Může to být na př. něco již minulého — ta láska, to líbení — a on dosud myslí, že tomu tak je.)

29

Stranickost v historii (toute histoire est un plaidoyer) má kořen svůj v tom, že nelze vyjmenovat všechny příčiny (podmínky) a že výběr jejich děje se dle tendencí.

30

Když jasně něčemu rozumíme, těžko jest vyjádřiti to mnohými slovy. Jest třeba sešroubovati se na stanovisko nejasně myslících, aby více slov se našlo.

31

Čím spletenější kdo jest, tím více slov potřebuje, aby se propracoval k jasnosti; zcela jasní nemají otázek ani řečí.