ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Viz III. 2.

2*

Není-li snaha po bezpředpokladovosti ve filosofii nutná a zároveň nesmyslná? Bez premis není závěru. Z ničeho není nic. Ženou-li se premisy do nekonečna, nepřijde se k závěru. Buď tedy: žádné premisy a žádný závěr (the rest is silence) aneb premisy a tedy předpoklady.

3*

Jsou i neobyčejně obyčejní lidé. Ideál obyčejného člověka jest neobyčejně obyčejný člověk. Odpor všeho ideálního v sobě.

4*

Jsou i orthodoxní skeptikové.

5*

Jsou lidé, kteří nemohou nalézti brejlí bez brejlí.

6

Názor řečníka: Nedají-li se přemluvit, jsou protivní; dají-li se přemluvit, jsou hloupí.

7

Jiné dilemma: Buď lidé jsou různí — pak se nesnášejí. Aneb jsou stejní — pak se nudí. (Mohou však býti lidé, s kterými se nesnášíme a kteří nás i nudí.)

8

Ptej se někoho po jeho záležitostech, bude říkati, že jsi zvědavý, dotěrný, klepařský, malicherný. Neptej se ho a bude říkat, že jsi lhostejný, nepřející, sobec. Ale i příznivý úsudek je možný. V prvním případě máš účast, ve druhém — jsi diskrétní.

9

To je tvoje vina. Uznávám, ale já sám nejsem svou vinou; kdo je vinen mnou?

10

Jsou lidé, pro které práce je větší obtíží, jiní pro které menší, někteří mají z ní dokonce radost. Tak všecky stupnice.

Nespravedlivo (?) posuzovati je stejně.

Co je spravedlivo?

11

Nesnesitelná fráze: vinna je společnost, ne zločinec.

12

Po dojemné řeči o altruismu:

Bylo by to hezké; kdyby činiti dobro neznamenalo podporovati egoismus druhých.

13

Začátek filosofické knihy:

Odpory v myšlení vždy ponoukaly k myšlení o myšlení.

Kardinální vada je, že pojmy přejaté ve slovech považují se za něco pevného. Tvořeny jsou vždy na základě nedostatečných zkušeností. Odvozuje se z nich, co do nich nebylo vloženo.

Proto nechat vždy úplnou pohyblivost elementů jest první požadavek.

Žádné spojení pevně nepřijati.

Vždy býti ochoten ku změně.

14

Kant jest obrácený Koperník (anthropocentrický).

15

Objektivní jest jen matematika, protože je zcela subjektivní (kantovsky — transcendental).

16

Člověk pohřešuje potřeby. Paradoxon jen ve vyjádření — ve skutečnosti nemožno.

17

„Není to rozumno“; ale nejen ze samého rozumu živ je člověk.

18

Egoista nejspíše vidí ve všech lidech egoisty:

1. každý hledá v jiných sebe,

2. egoista nejvíce se cítí jinými obmezován, obmezeným.

19

I nepravidelnost může se státi pravidlem.

20

Někdy ulehne někdo bez zásad a vstane se zásadami.

21

Snaha, nechtít býti banálním, je sama věcí nejbanálnejší.

22

Jsou knihy, jež se nepíší, aby se četly, nýbrž aby se psaly.

23

Komplementární barvy, smíchány skutečně — dávají černou; smíchány ideálně — bílou.

(Protivy se snesou v myšlenkách, ve skutečnosti nikoli.)

Černá barva = žádná (nebo bílá = žádná?)

24

Všechno myšlení je transcendentální. Pohybuje se v kausalitě, která předpokládá stav, se kterým se srovnává. „Ideál“ (extrém) positivního podání je nemyslit vůbec.

25

Ctím toho víc, kdo vyhrál hlavní trefu (proti tomu, který jí nevyhrál)? Proč ctíme víc spisovatele, který měl úspěch (Shakespeare, Goethe)? Patrně spočívá to na myšlence, že měl úspěch, protože byl dobrý. Ale je tomu naopak: je dobrý, protože měl úspěch.