ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Stanoviti fixní body (předpoklady) odkud myšlení filosofické počíná, jest akt vůle a obmezení intelektu. (Viz IX., 9, 11, 20, 21, 31, 32.)

2*

Vzrůstáním objektivity ztrácí se individualita. Destilovaná voda je čistá, ale bez chuti.

3*

Něco chtíti = míti nedostatek = býti nedostatečným.

4*

Myšlenka „ideálu“ spočívá na pohodlnosti; rušící v myšlenkách se odstraňuje.

5*

Zklamán byl někdo, kdo hledal ve mně matematika s matematickým myšlením in succu et sanquine. Jsem matematikem jako vším jiným. Jsem sotva člověkem. Bohužel. Vysoké stanovisko. Nic.

6

Kdo nemá instinkt, o tom se říká, že v něm nic není. Jakoby jeho rozum nebyl „jeho“.

7

Rčení: To se mně nepovedlo (ale já za to nemohu) — neosobní rčení — upomíná na fatum. Nemožno u člověka, jenž zná všechny eventuality. Člověk všeobsáhlého vědění bude si tedy spíše něco přičítati za vinu než člověk nevědomý.

Strom vědění — strom viny (bible).

Nevina — nevědomost.

Odtud přísloví: Nevědomost hříchu nečiní.

8

Divide et impera. Nejdříve s vyloučením citu (podat obraz světa.)

9

Filosofie může jen pokračovati jako broušení diamantu sebou samým. Bezpředpokladová věda se řekne lehce, ale nelze provést. Musíme položiti thesi, neb z ničeho není nic. Myšlení musíme vésti pak tak, aby these sama byla verifikována. To jest umění. Filosofie (vrchol vědy) jest umění. — Aktivní část ducha převládá, ač theoretickou se nazývá.

10

Pravda? Problém? Vysvětlení? Nutnost, možnost? — Horlení proti rozumu. Elementy. Proč chceme za meze? Transcendentní. Jak se dostaneme za meze? Účel (konstrukce účelná). Všechny problémy spočívají v rozdělení a sestavení pojmů (tradicionelních). Oprava jich nenáhlá (cf. Hume 145 nábož).

11

Ultima maior je vždy dogma. (Bezpředpokladovost?)

12

Možnost je pojem praktický. (Theoreticky musí býti zredukováno na skutečnosti). Jako: příčinná spojitost.

Filosofie obyčejného rozumu.

Filosofie obyčejného života.

Filosofie obyčejného nazírání.

Objasnění každodenních (všedních) pojmů, názorů.

13

Zdali činnost čistě rozumová je blahodějna čili nic, je lhostejno. Chci-li poznat pravdu, je lhostejno činí-li mne poznání blaženějším, lepším, mravnějším etc. Ostatně jsou i to slova, která jen rozumem se dají vyložiti, omeziti.

14

„Člověk chce míti všechno pevně vyměřeno napřed; vymezit náhodu.“ Ideál člověčenstva, totiž intelektualistický ideál. Ale citový nikoli.

Jakou analysou získán rozdíl mezi citem a intelektem?

15

Umělec (i literát) působí na cit. Vyspělý cit jest rozšířenější než vyspělý intelekt. Proto sláva umělce jest rozšířenější než vědce.

16

Intelekt inhibuje vůli, má jen moc ji inhibovati, nikoli vzbuditi. Cit vzbuzuje vůli a rozum ji leda inhibuje (ne naopak).

17

Nedostatek vlastní impulsivnosti hledí se nahraditi činností od vnějška uloženou: „povinností“.

18

On mohl jednati jinak — nesprávno.

On musil jednati tak — nesprávno.

On jednal tak — správno.

Hledati jest positivistický význam dvou prvých vět a hlavně sloves moci — musiti (citový přídech).

19

Problém svobodné vůle osvětlen výklady dvou vět:

I. On by mohl pracovat, ale on je líný.

(V slově „mohl“ objevuje se neúplná skutková povaha, ježto abstrahuje od přívlastku líný.)

II. On by mohl pracovat (on není líný), ale on nechce. (Proč? jiná vlastnost?)

20

Již stanoviti methodu badání jest akt vůle — a tím již dán směr, v němž intelekt se pohybuje. (Kde je samostatnost intelektu?)

21

I vědecké myšlení je ještě jen instinktivní.

Pokrok duševní spočívá ve větším a větším uvědomění. Vědomé stanovení dogmat vědy.

22

I vědecká pravidla slušno bráti cum grano ralis.

23

První stupeň nazírání bývá naivností.

Druhý nenaivní — malicherností.

Třetí překonává malichernost a vrací se, jsa očištěn, k naivnosti. — Uvědomělá naivnost.

24

Praví-li se, že vědě lze se naučiti a umění nikoli (že umělec se rodí a pod.), je to nesprávno. Neboť stejně lze někoho učiti malovat, jako matematice; a spíše více osob naučí se prvnímu než druhému. Patrně spočívá názor ten, umělci projevený a publikem (favorisujícím umělce) podporovaný, na tom, že titul „umělec“ chce dáti jen „rozenému“, kdežto titul „vědec“, jako méně vážený, je ochotno uděliti každému, kdo se něčemu — i nemaje samostatného nadání — přiučil. Ostatně celá diskuse spočívá v předpokladu že „vrozené“ je cennější než „získané“. Tedy jakýsi aristokratický názor.

25

Filosofové jsou buď jongléři intelektu nebo fantastové vůle.

26

Matematika jest samozřejma, jen spleteným hlavám těžká, jasným lehká, a proto i malého významu. Pro jasné hlavy jsou těžší vědy, jež nemají naprostých principů (bezvýminečných pravidel) a jsou jim též pro gymnastiku duševní užitečnější (na př. konfusní věda právní).

27

Každé divení prozrazuje nedostatek vlastního intelektu.

28

Příliš mnoho inteligence, příliš mnoho nudy — už se ví, jak to dopadne. (Útrapy formulovat krátce.)

29

Uložení myšlenek v mozku. Nevědomé uspořádání. Vyspat se na něco (La nuit portera conseil).

30

Víra — naděje — láska.

Intelekt — vůle — cit. (Pravda — dobro — krásno.)

31

Stanovení kategorií jest akt volný, způsobený praktickou potřebou.

32

Ohraničení (definice) pojmů jest aktem vůle zrovna tak, jako ohraničení obvodů nebo období rationální statistiky (ratio = ratio finalis).