ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1*

Nezachování společenských forem vykládá se spíše za neznalost než za opovrhování jimi.

2*

Štěstí ve velké míře závisí na tom, jaké mínění jiní lidé o nás mají. By dobré získáno bylo, je většinou třeba přetvářky. Přetvářka však zase způsobuje nespokojenost. Jak vyjít z tohoto kruhu?

3*

Hotový karakter může buditi obdiv i výsměch — dle nálady (subj.).

4*

Nedovolí-li se někomu stavět, nezbývá mu než bourat. Činnost musí tu býti (navigare necesse, vivere non necesse), síla životní chce uplatnění.

5*

Svět pozůstává z klamajících a z klamaných. Klamající jsou malicherni a oklamaní jsou hlupáky.

6*

Tajemství praktického života: Šiditi a tvářiti se při tom jako poctivý.

7*

Karakter — souhrn fixních ideí. (Viz III., 17, 28, VI., 20.)

8*

Tajemství praktického života: Jinak mluvit a jinak jednat. Slibovat a ne plnit. Hinhalten.

9*

Čím později se dostane člověk do světa (do praktického života), tím spíše udrží svou individualitu.

10*

Krátka etika: Kdo chce cizímu zlu, je dareba, kdo chce vlastnímu zlu, je hlupák. (Viz III., 26.)

11*

Theorie ve věcech praktických (proměnlivých: právo jazyk) jest vždy pozadu za praxí (zpracovala starší materiál).

Praxis ve věcech theoretických (chemie, fysika) vždy pozadu za theorií: stojí na starším theoretickém základě.

12*

Tak zvaná vážnost života — není-li to synonym malichernost?

13*

Jest všeho schopen. Namístě aby to byla chvála, užívá se toho jako hany.

14*

Kapři milují rovnoprávnost, štiky svobodu.

15*

Na staré lidi jest těžko (morálně) účinkovati; jsou ostudě zvyklejší. (Nezbývá než:) Ctěte stáří.

16*

Samostatný nebývá milován.

17*

Člověk pevných názorů a zásad je — hotov.

18*

Statečnost je mnohdy zbabělostí, nezdáti se zbabělým.

19*

Jsou rození a naučení umělci života.

20*

Jsou i theoretičtí praktikové.

21*

Praktičnost zakládá se ponejvíce v perfidnosti. Praktický člověk dělá, jakoby se nechumelilo. Není divu, že někdo takového praktického člověka rázem zabije.

22

Že podkládají se obyčejně každému jednání sprosté motivy, jest přirozeno, protože sprosté jest obyčejné (gemein, commun) a jest tedy největší pravděpodobnost pro sprostý motiv.

23

Praktický život pozůstává v chování se jako haruspex v Catonově pořekadle. „Augurovat“.

24

Každý jest rozeným advokátem; důvody pro sebe najde.

25

Morálka, vynález lidí chytrých, kteří sami se pravidel nedrží, jen simulují zachování jich, aby hloupé k tomu přiměli, by se jich doopravdy drželi.

26

Vytkne-li někdo o někom motivy egoistické a praví-li druhý, že to nebyly takové motivy, pravívá první: pak jest blázen.

27

Většina lidí jest „moral insane“, ale málo z nich je tak „mental“, aby to přiznali.

28

Teprve ve styku se světem dostává člověk ráz, stisknutí, karakter, ale ztrácí na naivnosti, objektivitě, stane se určitě myslícím strojem.

29

Umí-li někdo již skutečně něco, stává se strojem.

30

Jedni milují klid, jiní vzrušení, jedni jsou laudatores temporis acti, druzí rerum novarum cupidi.

31

Hloupost lidí jeví se často tím, že berou pravidla doopravdy. (Pedanterie, i morální atd.)

32

Naivnost: Naivní není tak malicherný (jako nenaivní).

33

Hněv jest odboj proti pořádku věcí.

34

Těžko je pro vynikajícího, netvořit stranu nebo školu.

35

Právnictví pozůstává pouze v pedantismu.

Užívání pravidel na nehodící se případy.

36

Konečně nepřijde na to, čí argumentace je lepší (o tom se dá hádat), nýbrž čí argumentace platí (a u práva platí argumentace soudců).

37

Národohospodářská politika: vynalézání pretextů pro vydělávání peněz.

38

Nečinnost po činném životě, nebo bez něho: Nečinnost dříve nebo později…

39

Mír, pokoj — klid hřbitovní. Boj — život.

40

Dítě, jakmile si vystaví něco ze stavebnice, jak je hotovo, ihned to boří. Netěší je výsledek, nýbrž činnost. Praktický člověk hledí jen na výsledek. O tolik bližší je vynikající duch dítěti (po případě bláznu).

41

Vážný život od dětské hry rozeznává se větší malicherností „vážného života“. Dětská hra tak obraz života: cíle idealisovány v dětské hře. Kontrast — praktické!

42

Jak chytrý člověk musí být, má-li pro sebe urvat v životě trochu toho uspokojení a radosti.

43

Mnoho utrpení dodává vědomí (nomin.), že člověk propásl příležitost.

44

Člověk si uměle tvoří nepříjemnosti, aby žil. Je v společnosti — má nepříjemnosti, ale není sám.

45

Není nesnadno hloubku, dosaženou jiným, prozkoumat. Někdo dosáhne 1000 m. Jiný dohrabe další 1 m a vykřikne: vidíš, já jsem hlouběji než ty!

Je to správné, ale hloupé.

46

Otázka neprávníka, když se mluvilo o právu přirozeném: Které jest to právo přirozené? Je to právo pěstní?

47

Rozdíl lidí:

Co převládá:

1. Zájem pohodlnosti.

2. Zájem moci.

Interes soudců:

ad 1. aby zákon byl jasný,

ad 2. aby zákon byl nejasný.

Interes publika: aby zákon byl prostředně jasný. (Ani přílišný rigor ani přílišná libovůle soudcova.)

Interes advokáta rovná se interesu publika. (Jasný zákon — málo sporů; nejasný zákon příliš mnoho moci soudcovy.)

48

Rozdíl:

bezprostřední užívání

pachtění se po prostředcích.

V začátku kultury je první sprosté, druhé vyšší: v pokročilé kultuře je to naopak.