SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Smrt


Smrt v lánu světa velkou žeň svou sklízí,
jsme děti viny, pádu, zla a hlízy,
my řeknem život — prach nám odpovídá.
                               (Sonety samotáře.)

Smrti to jest jedno, na vyhublém koni
lítá celým světem, kosa stále zvoní.
Ani nebrousí ji, času nevšimne si,
nejí o poledni, večer nezdřímne si.
A jen stále jezdí a jen stále kosí
klasy plné zrní, svlačec plný rosy.
Tak vždy myslit musím, když se octnu v kraji,
klepání kos v písni cvrčků když se tají.
Kdy žnec pot si utře, proudem jenž se leje. —
Ni té chvilky klidu Smrt nám nedopřeje!

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
                       (Brevíř moderního člověka.)