Myšlenky a aforismy
Autor: Jaroslav Vrchlický
Digitalizátori: Viera Studeničová, Anna Studeničová, Tibor Várnagy
Déšť lásky zlatý když nám v srdce skane,
jak udržet si jeho rosu blahou?
Strom šťastný z jara v ohni poupat plane,
sní pod hvězdami, syt večerní vlahou.
Však srdce, které jednou milovalo,
to bídně pak jen z upomínek žije;
proč nelze mu, by jak strom znova vzplálo
v svém štěstí, jež jest srdce poesie?
(Co život dal.)
Co květů do vody napadá,
než celý odkvete strom!
Co vzpomínek se nastřádá
ve dlouhém žití tom!
Vzpomínek květy.
Ve propast sety,
celičké světy
zřím ve vás rozbitých, vychladlých hvězd!
na větvi zrající plod,
leč vzpomínku vítr když odvane,
zůstane smutku jen hlod.
Květ jarem znovu
povstane z rovu;
slze však, slovu
nelze již vrátit, co ztraceno jest!
(Co život dal.)