SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Vzpomínky


Déšť lásky zlatý když nám v srdce skane,
jak udržet si jeho rosu blahou?
Strom šťastný z jara v ohni poupat plane,
sní pod hvězdami, syt večerní vlahou.
Však srdce, které jednou milovalo,
to bídně pak jen z upomínek žije;
proč nelze mu, by jak strom znova vzplálo
v svém štěstí, jež jest srdce poesie?
                                    (Co život dal.)

Co květů do vody napadá,
než celý odkvete strom!
Co vzpomínek se nastřádá
ve dlouhém žití tom!
   Vzpomínek květy.
   Ve propast sety,
   celičké světy
zřím ve vás rozbitých, vychladlých hvězd!

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Když květy upadnou, zůstane
na větvi zrající plod,
leč vzpomínku vítr když odvane,
zůstane smutku jen hlod.
   Květ jarem znovu
   povstane z rovu;
   slze však, slovu
nelze již vrátit, co ztraceno jest!
                              (Co život dal.)