SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Země


Ó země! země, matko má, mé věno
to tys, to tys, a to jsou tvoje hory!
Kdo pro ten pocit objeví mi jméno,
když poprvé jsem poznal tvoje bory
a strání jejich šumné rozhovory!
Ó země, země, v mrtvé tvojí tváři
titanských tužeb vepsány jsou vzdory,
a slzy jejich nebes na oltáři
ti věčnou glorií hvězd nesmrtelných září!
                                  (Duch a svět.)

Matko země, mladá, z kostí dětí svých
nesmrtelnost piješ, odvahu i vzlety,
poupaty a květy zkrušit led a sníh,
ptákům ztužit křídla v let za nové světy.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
A já v moři vůně kráčím jako v snách,
s duší tvojí, matko, duše má se mísí,
a nad strží kosmu, jako na nitkách
vlastní příze pavouk, chvěje se a visí…
                                 (Písně poutníka.)