SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Láska


Ó milujme! Dnes, zítra, v noci, ve dne,
ve svadlém listí, na lučině svěží,
ať zlatem vlas plá, ať naň stáří sněží,
ať blahem hoří tvář, ať hořem bledne.
Je láska růže, blažen, kdo ji zvedne,
je motýl, šťastný je, kdo za ním běží,
je číše, kterou vyprázdníš jen stěží,
je zdroj, jenž v propasti plá nedohledné.
                              (Sonety samotáře.)

Ó, milujme se! K ústům dejme ústa,
ať lásky věčnost se nám v ňadrech vznítí!
 Jak deštěm strom, polibky láska vzrůstá,
ó, mějme oceán jí v dlouhé žití!

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Až po letech nám stářím kadeř zbělí,
by neschvátil nás děs při slovech „štěstí“,
v svém srdci bychom celou vesnu měli
a klidně zřeli stromy z jara kvésti.
                             (Co život dal.)

                          Žití ztracenému
a srdci bolem, skráni zryté vráskou
se dala v oběť lásky moje žena.
Teď jejím světlým plá mé chmurné žití
jak božský zázrak — —
                                (Co život dal.)