Z korešpondencie

V Těšíně 24. března 1864

Slovútný pane!

Neznám, ráčiteli se ještě rozpomínat na osobu mou, jdoucí před dvouma lety do Němec, a i v Praze sbíravší pomůcky k vystavění budovy pro zdejší evanjelické alumneum; nicméně však opovažuji se v té jisté záležitosti z nařízení cirkevního výboru k Slovútnosti Vaší obrátiti.

Naše posavádní sbírky doma i za hranicí zavedené, neměly posud úplného výsledku; umínila si tedy církev Těšínská o pomůcky u jednotlivých sněmů, jmenovitě u slezského, moravského a českého se ucházeti, jakožto u sněmů zemí, jejichž obyvatelé církvě evanjelické takořka výlučně pro své syny v alumneum zaopatření nachází. Slezský sněm povolil již k cíli tomuto 1000 zl.; nadějeme se tehdy že podobná prosba naše ani u českého a moravského sněmu oslyšána nebude.

Neznajíce však, kdoby nám v Praze laskavosti své k odevzdání prosby naši sněmu českému propůjčiti mohl, umínili sme si Slovútnost Vaši úctivě poprositi, aby úkol tento na se vzíti ráčila.

Avšak nejsouce také úplně jisti, dovolavaly-li by Slovútnosti Vaší okolnosti se takovým způsobem záležitosti naší zaujmouti, a ji sněmu českému osobně předložiti: prosíme Vás, abyste nás o možnosti neb nemožnosti vyslyšení prosby naší láskavě zpraviti ráčil.

Slovútnosti Vaší nejhlubší ctitel

Jan Kalinčák, gymn. ředitel

*

V Těšíně 7. dubna 1864

Slovútný pane!

V ctěném psaní Vašem ode dne 29. března vyslovená hotovost prosbu naši u českého sněmu nejen odevzdati, ale ji i dle možnosti podporovati, nás nekonečně potěšila, i děkujeme Slovútnosti Vaší vřele a úpřimně za ochotnost, s kterou úlohu tuto na se přijimati ráčíte. Odesílajíce tehdy zde prosbu naši, i s připojenou zprávou o stavu alumneum, prosíme Vás přesvědčen býti o naší nejhlubší úctě k vzácné osobě Vaší.

Slovútnosti Vaší, nejhlubší ctitel

Jan Kalinčák