ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nuže, vy vlny Dunaje starého,
svatou radostí zaplesejte s námi —
my naše city srdce slovenského
vylejeme nad vašimi břehami!
Jak vy, šumivé, plynete dál — dále…
Tak oni vlají ke Hradové skále.

Dunaji veliký! — tys viděl našeho
Nestora, když na tvých vodách se bavil,
při trůnu pána mírumilovného —
by prosby věrných Slováků vyjevil.
On svaté právo ochránil národu,
právo církevní a řeči svobodu.

Dnes nad Slovenskem záře se zaskvěla,
slunce pablesků zasvítilo zlatých —
dnes slavte jméno strážneho anděla,
vůdce národu, ochrance práv svatých!
Ó, Tatro, vyšli prosby tvé k oblakům
a zahuč jméno vůdce všem Slovákům!

Jako když Mojžíš lid v jarmě úpící
vedl přes moře k zemi zaslíbené —
tak Ty národu modlitbě toužící
po lepší době duchem Tvým zjevené:
Otevřelo bránu k národní svatyně,
ke které se věrný syn Tatry vine.

Když pod Devínem Dunaj bolně stonal,
hromy i bouře nad Nitrou chrapčaly,
duby tatranské třeskem se lámaly —
ty jsi, vůdce náš, v bouřech cestu konal:
Ty jsi vzal heslo padlého národu
a vzešly nové zory na východu.

Ční nad Dunajem oltář Slavě svatý
a vůkol něj národu naděje —
sbor to mladíků čistou láskou jatý
Tobě slovenské vřelé díky pěje:
„Sláva“ — zní — „vůdci!“ — který světu známe
učinil: co jsme a co býti máme.

„Ó, bože věčný! požehnej kolu,
vůdci velkému národu slavského,
zdržuj ochránce svaté víry spolu
i hajitele práv řeči stálého!“
Větry! — hlas Slávy zaneste k Rimavě
od jeho věrných synů v Břetislavě!