Básne a piesne české

Ó, vy pusté skály, osiralé hory,
mezi vámi bloudím, co pěna na moři.

Neznám lidí stopy a nemám přátelé,
měsíc a hvězdy jsou mí potěšitelé.

Komu mám vylíti bolné srdce žále —
čili hustým lesům, čili tvrdé skále?

Lesy mě neslyší, skála neodpoví —
hlasy mé zahynou jako šum větrový.

Aj, zapěl by dumku, nemám, nemám komu —
kdyby jen slavíček nyní zapěl z krovu!

Aj, na stůj! — co to zní, vůkol mne jaký hlas? —
Nejsem sám, je to skály — ohlasu hlas!