Básne a piesne české

Hlasy větrů vějí tiše
    ve večerní době —
hlasy moje pějí s výše
    má milá k tobě.

Slyš, má milá, jak vodička
    plyne dolinou —
tak nad námi, má Anička,
    dny naše plynou.

Slavíček si bolně pěje,
    volá milenou —
sladkých nářků hlasy leje
    pro svou vzdálenou.

Drahá, poznej žele smutné,
    uslyš tužbu mou —
ó, dej ohlas na tvé lutně
    v loučení s tebou!

Přes potůček ohlas vlaje:
    „Já zůstanu tvá —
sbohem putuj v dalné kraje,
    já jsem věčně tvá.“