ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nitro! — spanilá dcero Nitry máti —
ty sladké jméno památek slovenských!
Tvá máti byla a jest Sion svatý —
ty hrobe slávy praotců vlastenských!
Ty jejich jména v pamět nám uvádíš,
ty v ňadrách vnuků bolestný žal rodíš!

Nitro! — když v písněch Slováků zavěješ
truchlivým žalmem v ohlasech národu —
pronikáš blesky, do srdce žal leješ
a hlasem hromu zarachotíš rodu!
Ty nyní hlásaš hlasem archanděla —
ty si Slovensku k vzkříšení zapěla!

Nitro! — tys’ jako holubička sivá
vzletěla nyní ze slovenských luhů —
z hnízda, kde Nitra vlnami šumívá
sletělas’ na pouť dalekou a dlouhou:
Donesla kvítky zelené plavcovi —
„Vody upadly“ — řekla Slovákovi.

Nitro! — Slovenska poutnice spanilá —
i kdo tě poslal do světa rodáků?
Mého Pestouna ruka mě uvila,
kde truchlí Nitra, svatý trůn Slováků.
V tom chrámě jsem já mé jméno dostala —
tam mé osudy lutna jeho hrala!

Tam jsem já dobré zpívala rodině —
boj Svatopluka a říše Mojmíra.
Já budu hlásat: Slovensko nezhyne,
Slovák na záře tatranské pozírá!
Kamkoli půjdu k rodiny Slovenska —
rozpovím: já jsem vyslanka Tatranská!

Věnec Tatranský! — Slovákům vítaný —
svých citů květy tobě oni svěří.
Nitro! — ty dárek z lásky nám poslaný —
s tebou se baví synové i dcery.
Nitro! — Slováci tví s tebou vítají —
jaro Slovenska Nitře zpívají.

Nitro! — zvěstkyně Tatry jara milá,
jaro Slovenska ty jsi přivítala,
když ještě v Tatrách rosa se perlila
a záře bledá nad ní usmívala…
Buď naší Vesnou v květoplném kraji
— v dolinách Tatry — nad břehem Dunaji!

Holoubku Tatry! zabav se nad Nitrou,
poutnice milá, budiž nám vítána.
Orel Tatranský, když slétne nad Tatrou —
on tě oblétne — shojí se tvá rána.
Tys znala s rodem kvíliti — plakati,
ty budeš lásku v pokoji hlásati.

Ó, dcero Nitry, ó, sestro Slováků,
co tvá jest máti, to ty budiž vnukům!
Světlo jsi! — rozniť světlo svých rodáků —
buď i pomníkem pozdním Svatoplukům!
By sláva padlá slávu v nich zrodila —
Sláva Slovenska — Slavu zrcadlila.