Básne a piesne české

Nitro! — spanilá dcero Nitry máti —
    ty sladké jméno památek slovenských!
Tvá máti byla a jest Sion svatý —
    ty hrobe slávy praotců vlastenských!
Ty jejich jména v pamět nám uvádíš,
ty v ňadrách vnuků bolestný žal rodíš!

Nitro! — když v písněch Slováků zavěješ
    truchlivým žalmem v ohlasech národu —
pronikáš blesky, do srdce žal leješ
    a hlasem hromu zarachotíš rodu!

Ty nyní hlásaš hlasem archanděla —
ty si Slovensku k vzkříšení zapěla!

Nitro! — tys’ jako holubička sivá
    vzletěla nyní ze slovenských luhů —
z hnízda, kde Nitra vlnami šumívá
    sletělas’ na pouť dalekou a dlouhou:
Donesla kvítky zelené plavcovi —
„Vody upadly“ — řekla Slovákovi.

Nitro! — Slovenska poutnice spanilá —
    i kdo tě poslal do světa rodáků?
Mého Pestouna ruka mě uvila,
    kde truchlí Nitra, svatý trůn Slováků.
V tom chrámě jsem já mé jméno dostala —
tam mé osudy lutna jeho hrala!

Tam jsem já dobré zpívala rodině —
    boj Svatopluka a říše Mojmíra.
Já budu hlásat: Slovensko nezhyne,
    Slovák na záře tatranské pozírá!
Kamkoli půjdu k rodiny Slovenska —
rozpovím: já jsem vyslanka Tatranská!

Věnec Tatranský! — Slovákům vítaný —
    svých citů květy tobě oni svěří.
Nitro! — ty dárek z lásky nám poslaný —
    s tebou se baví synové i dcery.
Nitro! — Slováci tví s tebou vítají —
jaro Slovenska Nitře zpívají.

Nitro! — zvěstkyně Tatry jara milá,
    jaro Slovenska ty jsi přivítala,
když ještě v Tatrách rosa se perlila
    a záře bledá nad ní usmívala…
Buď naší Vesnou v květoplném kraji
— v dolinách Tatry — nad břehem Dunaji!

Holoubku Tatry! zabav se nad Nitrou,
    poutnice milá, budiž nám vítána.
Orel Tatranský, když slétne nad Tatrou —
    on tě oblétne — shojí se tvá rána.
Tys znala s rodem kvíliti — plakati,
ty budeš lásku v pokoji hlásati.

Ó, dcero Nitry, ó, sestro Slováků,
    co tvá jest máti, to ty budiž vnukům!
Světlo jsi! — rozniť světlo svých rodáků —
    buď i pomníkem pozdním Svatoplukům!
By sláva padlá slávu v nich zrodila —
Sláva Slovenska — Slavu zrcadlila.