ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Stál Vladislav, král Poláků, v krutém
s rytíři Germanů boji,
sláva a čest bohatýry smělé
nad Vistulou zbrojem rojí.
Tam pro slávu vlasti padli mnozí —
neb rytířstvo lidu mečem hrozí.

Když jsem táhnul proti nim vojnami
pod praporem Vladislava,
zbil jsem v hlavu rytíři Germanů,
mne zavzněla čest a sláva.
Tam pro slávu vlasti padli mnozí —
neb rytířstvo lidu mečem hrozí.

Již mě jiný osud volá k boji —
pomsta nevinného muže,
Čecha, Husa, hoj, třes se, zlá zěme,
meč a hněv můj všecko může.
Tam pro slávu vlasti padnou mnozí —
neb rytířstvo lidu mečem hrozí.

Zvolám k pomstě vše jeho ctitelé,
kalich svatý jest nám heslo —
hrom a peklo, kdo se nepokoří,
pomsta bude Žižku veslo.
Nech aj pro vlast padnou Němců mnozí —
neb rytířstvo mečem lidu hrozí.

Nuže, bratři, chopme zbroje,
pojďme, do boje, do boje!
Pomsta, pomsta, za našeho
Mistra Husa nevinného!
Vzhůru Česko! — volá nám duch jeho —
pomsti se nad smrtí syna tvého!
Chopme se zbroje!
Poďme do boje!
Chopme se zbroje!
Poďme do boje!

Běda, zkáza protivníkům
i všem Husa nevěrníkům!
Naše heslo: kalich, víra —
a smrt tomu, kdo se vzpíra!
My vždy věrní zůstaneme ctitelé —
v boji, v míru, spojme se přátelé!
Běda protivníkům!
Zkáza nevěrníkům!
Běda protivníkům!
Zkáza nevěrníkům!

Chopme naše šípy, meče,
ať krev Nehusitů teče!
Pomsta volá z prachu jeho —
pomsti Česko Mistra svého!
Žižka, rytíř hrozný, jest náš vůdce,
v zbroji všichni podejme mu ruce!
Chopme kosy, meče!
Ať krev zlostných teče!
Chopme kosy, meče!
Ať krev zlostných teče!

My jsme boží bojovníci,
bůh nám podá pomoci,
kterou našich nepřátelů
potřít budeme moci.
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!

Třásti se zhubců telesných
víra nám zakazuje,
pro ně v stanech nám nadzemských
věnce slávy věnuje.
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!

Bratr bratru vždy k pomoci
v neštěstí ať pospíchá,
každý odhubce táboru
nech ať za kalich vzdychá!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!

Nuže, statní táborité,
chopte zbraň svou do ruky,
pro kalich a boha svého
vždycky podstupte muky!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!

Heslo vždycky pamatujte:
„Bůh je náš Pán“ — zvolejte,
všech husitských odporníků
směle rubte, sekejte!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!
Na ně her, na ně her!
Hoj, bratře, meče ber!

Bože! ochraň našeho krále,
když nepřítel vstane —
Dej pokoje vlasti dále,
pohleď v bouři na ně.

Již Žižka, vůdce Táboru,
hubí Českou zemi,
s ukrutníky svého sboru
krev vylévá všemi.

Povstal Čech proti Čechovi,
hrozné podívání,
soused proti sousedovi —
vlasti přátel není.

Otče, tvé svatyně boží —
a krev bratrů teče,
králi žáden se nekoří,
chopíc šípy, meče.

Bože velký!, dejž nám síly —
a ducha svornosti,
by jsme králi věrni byli,
překáželi zlosti.

Zůstaneme králi vděční —
vždycky v krutém boji,
pomáhej nám, bože věčný,
v vítězství, v pokoji!