SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Uvítání otčiny

[5]


Ó, milá vlasti má,
    ty sladká otčina,
hoj, buď mi vítaná
    od věrného syna.

Záře žití mého,
    kolébka snů rajských,
pomník mé mladosti
    a dnů těch nejkrajších!

Na zelených nivách
    dítě sem běhalo,
při Tajova vodách
    kvítky sem trhalo.

Od dunajských krajů
    syn tvůj spěchá k tobě —
přijmi jej vesele,
    přiviň jej ku sobě!

Tebe pěstovala
    jsem, synu, rukou svou —
obětuj mi život,
    oddej mi mladost tvou!

Zahořelo láskou
    srdce mé k otčině —
ať se láska moje
    vždycky k tobě vine.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Složil jsem přísahu,
    milá vlasti, tobě —
já chci odpočívat
    v tvého lůna hrobě!



[5] Uvítání otčiny — pieseň zasvätená osudom vlasti — „otčine“. Zaujímavý je motív „Tajova“, známy i z inej českej Kellnerovej básne Obět víry. Upravovali sme iba niektoré ortografické pozície. Báseň bola napísaná v roku 1842.