ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Patřívalo to v Uhřích k panské domácnosti držeti mnoho služebníků, ať jich třeba bylo nebo ne. V panských domech bylo obyčejně k posluze u stolu několik junošů,^[186] u stoličního úředníka i několik hajdúchů, a při hostinách přibrala se někdy i dvorská čeleď k posluze. — V každé jen trochu zámožnější domácnosti měšťanské mají ne-li sluhu, tedy fraucimerku,^[187] neboť by si to paní za hanbu pokládala, kdyby vstáti musela od stolu a sama si posloužiti. Mimo fraucimerku je v maďarské domácnosti nevyhnutelně potřebná kuchařka, an se žádná paní vařením nezabývá, vyjmouc zaváření a nakládání ovoce, což jejich libůstka a v čemž vskutku mistryně jsou. Je-li větší hospodářství a jsou-li děti, je i varovkyňa^[188] neb dojka^[189] v domě a služky k hrubé práci. K této podomní čeledi patří i kočí, který, že pána vozí, za více než dvorská čeleď se považuje. Dvorská čeleď záleží z oráčů,^[190] co při koních, a z volařů,^[191] co při volích jsou. Tito mají obyčejně ženy při sobě, s kterými v manželství nepřisahaném, totiž neoddaní zákonně, svobodně jen a do vůle obapolné žijí. Takových manželství je v Ďarmotech mezi služebnou a vůbec chudší třídou lidu skoro tolik jako přisahaných.^[192] Někteří žijí svorně a sestárnou spolu, někteří, nemohouce se jeden s druhým srovnati, rozejdou se; on hledá si jinou frajerku,^[193] ona jiného frajera. Mají-li děti a rozejdou se, buď se o ně rozdělí, aneb si je nechá otec; vidí-li ale matka, že druhá žena špatně na ně dohlíží, a našla-li sama lepšího muže, vezme i děti k sobě. Takové roztržky ale málokdy bývají mezi nimi; zvyknouce jeden s druhým, žijí obyčejně tak, jako ti v pořádném sňatku, a též obecný lid drží ženu nepřisahanou za tak poctivou, jako přisahanou jen když při muži je, statečně se při něm chová a dítek svých opatruje. Je-li muž takové ženy ve službě, bydlí [žena] při něm ve dvoře i s dětmi a všecko se to tam živí. Pánové proto dovolují čeledínům ženy míti a obydlí proto jim dávají, aby měli při ruce jistého dělníka v čas súrné^[194] práce, kde za drahý peníz dělníka dostati nelze. Dokud muž v službě, i žena jinému pánu pracovati nesmí, ani kdyby jí více platil. V letě, v čas senosečí, žatvy a v p. pracech, dostávají takový plat jako příchozí dělníci. Když v domácnosti mnoho roboty, musí pomáhati ženy i děti, jsou-li toho schopny; zato dostanou stravu. Když není mnoho práce, mohou dělati pro sebe. V některých staroměšťanských domech žije gazda s čeledí zcela patriarchálně a o děti jejich stará se jako o své.

Obyčejně slouží čeleď na konvenciu.^[195] Dvorská čeleď dostává obilí, sádlo, pole na brambory a na konopí; plat od 20 — 40 zl. v. č. Kuchařka a podomní služky dostávají místo obilí týdně velký bochník chleba, který prodají, poněvadž mají celou stravu a té do syta se najedí. Platu mají též od 28 — 40 zl., vyjmouc kuchařku, která mívá 60 i přes 60 až 70 zl., mimo plat dvě košile, fěrtušku a čižmy. Také dostává ještě zároveň s ostatní čeledí jarmočnuo. To bývá plat průměrný všude, a jen od okolností a dobré vůle pánů závisí, platí-li se více. Hmotně má se služebnictvo v Uhřích zřídka kde zle. Čeleď ta jsou z většího dílu jen Slováci, z části z okolních míst, z části ze vzdálenějších stolic.