Zlatý fond > Diela > Uherské město Ďarmoty


E-mail (povinné):

Božena Němcová:
Uherské město Ďarmoty

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Patrícia Šimonovičová, Tomáš Pjaták, Michal Maga.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 49 čitateľov

Okolí a hospodářství

Půda okolo Ďarmot pozůstává z homoku[65] drobného, místy červenou hlinou smíchaného, a jest velmi úrodná. Temperatura je též vyšší než v okolních údolích; v letě vystupuje teplo až na 30°, že lidé za slunečního vedra v poli pracovati nemohou. Chráněno je údolí se všech stran nižším a vyšším pohořím. Na západ modrá se krásné pohoří Janovské, severozápadně od Janovských vrchů sklánějí se do stolice Honťanské vrchy Bereženské[66] — Severně od Krupiny dolů táhnou se hory Hrušovské, nejnižší to výběžek Fatry; severovýchodně od hor Hrušovských zdvihá se pohoří Javorovské, jehož nejvyšší vrchy Javorov, Ostrocký a Malý Kriváň hranice tvoří stolic Novohradské a Zvoleňské. — Jihozápadně od hor Janovských táhne se pohoří Novohradské, kde v malém jednom údolí nedaleko hlavní silnice, od Vacova k Ďarmotům vedoucí, leží pěkné zříceniny zámku Novohradu,[67] od něhož stolice jméno má. Jedna větev zabíhá k Vacovu, kde se končí nejvyšším vrchem Nasalem,[68] od něhož zponenáhla do roviny se sklání; druhou větví spojeno je s pohořím Čerhátským, jež zase s Karančským se spojuje a tím s Matrou. — Na jih je krajina od Ďarmot nejotevřenější a v tu stranu viděti je z daleka osobitý, vysoký, velmi špičatý vrch Sanda, nejvyšší to horu Čerhátu, pod níž roste výborné, daleko pověstné víno Váralljaské. Na jihozápadní straně, skoro až k samému městu, táhne se návrší dílem porostlé břízou, dílem zorané. — Na nejvyšším místě čnívala ještě do nedávna šibenice o čtyřech sloupech, což bylo dříve u každého stoličného města první, co cizímu do oka padlo, poněvadž byly vždy buď na nejbližším vrchu u města, buď před branou postavené. Severovýchodně, za levým břehem Iple, zdvihají se vrchy, poroste na severní straně nejvíce cerem, na straně úslunní vinnou lozou. Jsou to nejnižší výběžky Javořiny, od Modrého Kamene dolů se táhnoucí. Každý z těch vrchů má své jméno; tak je: Biely vrch (od vápence), Cerina, Čalman, Mankov, Budkov, Iliašovo[69] čili gerecký vrch a j. Pod Cerinou v Podlužanech je minerální zřídlo a při něm koupel pro sprostší lid, noblessa městská jezdí do koupele as půldruhé hodiny dále do Želovce,[70] kde je silně železitá voda na koupání a k vínu, štiavica, která nedaleko u Sklaboně na louce vyvěrá.

Širokou dolinu, ohraženou těmi vrchy, protéká Iple [Ipeľ], vyvěrajíc na hranici Gemerské stolice pod vysokým Dielem. Znásobená mnohými potůčky přijímá pod Filekovem Lučenku s Tuharkou, přicházející od hradu Haliče[71] a od Lučence, dále Strehovu, Dobrodu a Krtíži,[72] přitékající od Modrého Kamene, Lokoši pod Ďarmotami; sesilněná plíží se svěžími lučinami k Šahám, od Šah pak velikými zákrutami vstupuje do roviny a u Sobu, do Dunaje padá. Slováci nazývají Iplu pľuhavá, že voda její, vždy rmutná, mezi nízkými břehy tiše se plíží. Po lukách podél břehů stojí mnoho močálů, zarostlých dílem vrbinou a sítím, v jehož houští se ukrývá z jara vodní dieuka,[73] dílem šarinou, nad níž se bělí chumáče vodní fialy.[74] Břehy řeky obrostly jsou hustým vrbovím, okolo jehož proutků rozličné svlačcovité květiny se otáčejí, v jejich houští hledají baby kopřivu mrtvicu co vzácný lék a chlapci myší chvostík,[75] co ozdobu na klobouk. Tu zelení a červení se kus louky, kvetoucím česnekem lučním porostlý, jejž lid hadí kořeň zove a v pálence vařený co lík proti zimnici užívá; tu opodál bujní jen konitrud cikánkám známý, a u nejpěknější zelené pažiti pastvina husí, porostlá jedině stříbrozeleným strieborníkem,[76] který se také co lék od lidu užívá proti zrádci,[77] zlé chorobě. — Při cestách celé houštiny korduonu,[78] s kterým se v Uhřích obchod vede, a mezi přerozličným bylinstvem i bujné kříčky pánbohova chlebíčku,[79] v němž matky krtičnaté děti koupají. Okolo křovin při cestách a na stráních, okolo plotů, pozůstávajících obyčejně z turecké vrby,[80] ze šípku, modrého bezu, všude otáčejí se a celé loubí tvoří byliny svlačcovité, zvlášť divoký chmel, psí víno, zdivočelá vinná loza a svit,[81] který celé křoviny dělá. Po odkvětu trhají chlapci chumáče pýřitých holeněk a místo per za klobouk si je dávají. — Mnoho je také v okolí města jedovatých bylin, o nichž ale bohužel lidé nevědí, že jsou jedovaté, a tak se stává, že se do roka nejedno dítě otráví, zvlášť belianem čili mašlakem,[82] jak ho také zovou. Kočové a vozkové potírají v letě koně mašlakovou bylinou, aby na ně ovadice nesedaly. Na vesnicích, když nemocný dlouho skonati nemůže, obkädí ho mašlakem. Cikánky ho prý potřebují k jistým traňkům. Roste velmi bujně, nejvíc po rumištích, okolo domů, při plotech, na mnohých místech celé prostranství jím pokryto je. Když palice uschnou a se rozpukají, chudé děti, které obyčejně při takových místech hrávají, vysýpají sladká semínka na dlaně a jedí. Které se jich mnoho najedlo, nedojde obyčejně ani domů a za pár hodin je mrtvé. Obyčejně se myslí, že ho chytil ošial[83] od slunce.

Lesy jsou nejvíce listnaté, světlé, zvlášť lesů cerových mnoho, dílem čistých, dílem s hrabem,[84] javorem, klenem, jelší, břízou a jedlemi smíšených. Dub cer je strom sličný, vysoký, mnohem vyšší našeho dubu, kmene štíhlejšího, při vrchu košatý. List je tmavější dubu obyčejného, užší, ale delší, drobnějších a ostřejších výkrojův. Žaludy též menší má než dub, tři i čtyry v jedné hroně shloučené, mísky jako mechem porostlé. Zrají druhý rok a slouží za výborné krmivo vepřovému dobytku. Duběnkami silný se vede z Uher obchod a z melia,[85] jímž jsou větve obaleny, dělá se lep. Dříví cerové se hodí nejlépe k stavění lodi, soustružníkům a truhlářům. Z jara je cerový les nejkrásnější. Pod stromy svěží pažit, mechem prorostlá, a na pažiti květin nejkrásnějších. Tu vine se břečtan okolo kmene, tu pařez oplétá černica,[86] opodál bělí se mýtiště jahodníku a vedle něho modrokvetoucího barvínku[87] jak by nastlal. V stínu libě páchnoucí konvalinky, fialy, hyacinty, lilie zlatohlavá, lýkovce a vzácné dentarie. Každý pařez, každý kámen obrostlý je mechem a lišejníkem, podivné arabesky tvořícím. V houštinách těch kryjí se ale ještěřice a hadi, jichž uštknutí se lid boji. Též i křovin hojnost: čilimník[88] pěkně kvetoucí, ranostoj,[89] horní rybéz, lesní višnička, dřín, mišpuloň, břek, oskoruch, mukyně a j. viděti v stínu i na pokraji lesa. V křovinách pak na sta hnízdí slavíků, jichž líbezný zpěv po celé jaro lesem se ozývá. — Na pustých vrchách kdouloň se rodí, morušeň všude roste a sladkého kaštanu je u Modrého Kamene[90] celý les. Když se urodí kaštany, bývá jich i přes 100 kyl (prešpurská měřice). Mimo vinnou lozu rodí se ve vinicích i hojně ovoce, zvlášť peckového, baraska, marule, švestka, slívy, méně hrušek a jablek. — Na rolích daří se pšenice, kukuřice a zvlášť výborné žito[91] okolo Ďarmot, takže vždy o trhu ve vyšší ceně stojí. Jarac,[92] se málo seje. Hrách se v Uhřích neseje, šošovica,[93] zřídka kde, to dvoje přiváží se z Moravy, žltá kaša,[94] a tatarka ze Spiše. Za to se ale sází mnoho bobu. Zeleniny se daří rozličné. Len tam neroste, ale pěkné, dlouhé konopí. — V zahradách, i těch nejmenších, viděti alespoň jeden, ne-li více keřů ricinu, který jako by tam byl zdomácněl. Děvčata pěstuji tubirozňu,[95] a z jara, když kvete, není není děvčete, aby jí v neděli nemělo v kytici. Dohánu,[96] sází se doposud dosti, ačkoliv se ho před revolucí více sázelo. Dohán potřebuje dobrou a dobře připravenou zem. Sedm- i osmkrát musí se každá sazenička okopat, než trochu povyroste. Když začíná do výše růsti, odlupují nejdřív listy nejspodnější, největší sice, ale nikoli nejlepší. Později druhé listy, a po odpadnutí květu odlupují se listy nejhořejší, nejmenší sice, ale nejlepší ze všech. Listy zavěsí jeden k druhému na šňůry a šňůry pověsí obyčejně pod krov okolo stavení; v čase sušení dohánových listů některé chyše celé zelenými věnci ověšeny jsou. Usušené skládají do hromádek a přes čtyry hůlky svazují, aby se nerozmrvily; tak přijdou do prodeje. Druhy dohánu jsou hlavně: tabák obecný,[97] N. rustika čili dohán turecký, N. glutinosa čili vojenský a N. fruticosa. Nejlepší druhy dohánu Dobročský (Döbröer), Verpelétský, Košpalogský, Lettingský, Pereslénský, Žitnický v Gemerské a Rybárský i Fizeš Ďarmotský v stolici Novohradské. Okolo Tisy sází se nejvíce dohánu; má velký, mastný list, ale je velmi mocný [silný]. Dělá se z něho tabák vojenský a šňupavý.

Každé jaro, obyčejně v dubnu, vylije Iple [Ipeľ] rozvodněná rmutné svoje proudy na lučiny podél břehu se táhnoucí a zaplaví celou dolinu. Po mnoho dní nemožno z města do vinic, ani když voda opadne, neboť neodnesla-li i velký most, dva mostky přes močály vedoucí odnesla jistě, což není divu. Vždyť je i přísloví: Uhorský most, německý puost a poľská modlitba — vec něstála!

Jakmile voda opadne, viděti v stojatých kalech cikány a chudé lidi se broditi a řidicemi chytati číky,[98] a jiné ryby, kteréž tam zůstaly. Dříve než se díry v cestách zanesou a mosty trochu nalíčí, vysuší horké slunce homokový nános a vítr rozmete ho na vše strany aneb do hromad svěje, a než se naděješ, luka se zelenají. Travička skokem roste, „trávička zelená povyše kolená“, jak si děvčata zpívají, a co nevidět nastane



[65] homok (maď.) — písek

[66] Börsöny maď., Plzeň slov.

[67] Neográd

[68] Naszál

[69] Čtyry tyto vrchy poukazují na Srby, zvlášť poslední, jejž i lid gerecký zove. (Görög zove Maďar Srba.) Čalma je v srb. turban, čapka, jakoužto podobu vrchol té hory má.

[70] maď. Zsély

[71] Gőcs

[72] Kürtös

[73] Nuphar lutea

[74] Butomus

[75] vrbka

[76] mochnou, Potentilla anserina

[77] [zrádca (ž.) nebo zrádnik (m.)], padoucí nemoc

[78] Cardus crispus, štětka

[79] také zilis, sléz

[80] kustovnice, lycium

[81] clematis

[82] Durman. Harant ve svém cestopise jmenuje mašlak opium; v staré písni slovenské povídá se, že Turci při dobývaní Děvína svým vojakům mašlaku dali, aby smělého srdce byli. Viz Koll. Zpiev. II. M.

[83] zapálení mozku

[84] habr

[85] jmelí

[86] ostružina

[87] brlien

[88] kozí jetel

[89] citisus nigri

[90] kékkő

[91] raž

[92] ječmen

[93] lenča u Rusínů

[94] proso

[95] polyanthes tuberosa

[96] tabáku

[97] Nicotiana tabacum

[98] piskoře




Božena Němcová

— česká spisovateľka, jedna zo zakladateľov modernej českej prózy. Mala záujem o folklór, vrchol jej diela tvoria poviedky a rozsiahlejšie prózy z vidieckeho prostredia. Známa sa stala predovšetkým prózou Babička. Bola autorkou cestopisov (aj zo Slovenska) a zberateľkou rozprávok a povestí, aj slovenských. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.