Zlatý fond SME vzniká v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV
RSS výstup diel Zlatého fondu (Viac informácii)
Juraj Tesák Mošovský:
Komedie… Ruth
Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Robert Zvonár, Viera Studeničová, Michal Belička, Ivana Gondorová, Lucia Muráriková, Slavomír Kancian, Katarína Tínesová, Peter Páleník. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
| Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 58 | čitateľov |
ELIMELECH (sám procházeje se mluví):
115
Bože, ty jsi spravedlivý,
dobře na vše pamětlivý,
nenávidíš hříchy, zlosti
i všeliké nepravosti.
Čtyřmi těžkými metlami
120
mstíš nad lidmi nevážnými,
hladem, morem, též i válkou,
brouky neb zvěří divokou. /11
Doma toho příklad máme,
poněvadž tebe hněváme,
125
že teď i nás tou drahotou
navštívil jsi hladem, psotou.[26]
Nevěda pak co činiti,
nechcem-li hladem zemřiti
musíme povyhnout jinam,
130
aby vždy bylo lépe nám.
Noemis, manželko milá,
Mahalon, Ehelion, vy dva
mojí milí synáčkové,
poďte sem, mládenečkové.
135
Poněvadž zde hlad veliký,
z Betlehema města hnedky
půjdem do krajin moabských,
nechajíc zde izrahelských.
Když se nemůž chleba koupit,
140
tak se hledí všickni skoupit.[27]
Pobudeme tam poněkud,
příjdem zase domu odtud.
NOEMIS:
Dobře, manžele muj milý,
hotováť jsem k vaši vůli
145
vše ochotně učiniti,
co jen chcete koliv míti. /12
Neslušíť mi vás hněvati,
jste můj otec i má máti,
nespustímť se vás v neštěstí,
150
byvši s vámi prvé v štěstí.
MAHALON:
Takýť i my s vámi půjdem,
doma sami nezůstanem.
HELION:
Daleko-li pak půjdeme
a dlouho-li tam budeme?
155
Komuž necháme zde statku,
v němž není žádného zmatku?
ELIMELECH:
Nedaleko, nebojte se,
jděte domu a strojte se.
NOEMIS:
Co pak, můj milý manžele,
160
mé srdečko roztomilé,
dopustí-li Bůh smrt na vás
a tam spolu rozloučí nás,
co já sobě počnu s dětmi
mezi neznámými těmi?
165
Bylo by lép zde umříti
nám oběma, než tam jíti /13
a zavesti naše děti,
kteréž mohou déle býti
živi než my již oba dva,
170
poněvadž chodíme ledva.
ELIMELECH:
Mlč a poruč to vše Bohu,
jáť lepe radit nemohu
než abychom předce vyšli
odsud a někam vždy přišli.
175
Vidíš sama co se děje,
buď Bůh naše sám naděje.
Víme o tom, že musíme
umříti, doma nebo vně,
tak napsáno tobě co mně.
180
Medle již hned předce poďme!
NOEMIS:
Jdětež napřed v jménu božím,
já za vámi hned pospíším.
Bůh tě žehnej, má vlast milá,
krajino má roztomilá!
185
Mějtež se již všickni dobře!
Já vím, že budu mít hoře
nebo či je to mé srdce,
zarmoucené velmi jsouce. /14
(Jde Noemis pryč za manželem. Vtom trubači zatroubí aneb pedelové zašaškují.) A Noemis, výjda s syny dvěma na plac,[28] mluví:
Mojí milí synáčkové,
190
nebozí vy sirotkové,
hned mé srdce čilo dobře,
že já budu míti hoře
odejda pryč z Betleema
s otcem vaším, vámi dvěma,
195
jakož i sami vidíte
a ovšem již dobře víte,
že jsme k hrobu s poctivosti
provodili v cizí vlasti
manžela mého milého,
200
jednoho otce vašeho,
a již jsme teď osiřeli,
po něm všichni tři zůstali.
Má rada jest, byste se zde
oba oženili někde,
205
pojmouc sobě něčí dcerky,
dobrých lidí dobré dítky,
bychom tak jsouce přespolní
mohli míti svůj byt volný,
dokud Pán Bůh v Betleemě,
210
té naší milé krajině /15
zase hojných ourod nedá,
sucho, draho, hlad odejma.
Co se vám zdá, co myslíte?
Povězte mi, co míníte!
MAHALON:
215
Věru, matko má jediná,
krom tě není žádná jiná,
rada vaše mně se líbí.
HELION:
Mně se též za dobré vidí,
abychom tak učinili
220
a své matky uposlechli.
Poněvadž otce nemáme,
matkou se spravovat máme.
Učiňme tak, jak nám radí,
poďme mezi dobré lidí,
225
pohleďme sobě, kde by to
potkati nás všecko mohlo,
abychom se voženili,
své manželky míti mohli.
NOEMIS:
Jděte, jďěte s Pánem Bohem,
230
já mezitím sobě mnohem
víc připomenu těžkosti,
kterýchž jsem již hojně dosti /16
přetrpěla v neznámosti,
nemaje zde příbuznosti.
235
Ach, ach, co jest věc přetěžká,
věř mi každá dobrá měšťka,
když žena stratí manžela!
Jehož bych já nyní chtěla
nehty z země vydrápati,
240
by se to jen mohlo státi
a on se mnou zas mohl býti,
o mne starost co prv míti!
Nebo ač jsme s sebou hojně
sem přinesli věci drahně,
245
hned jak jsme se sem dostali,
však mnoho jsme již ztrávili.
Bůh milý ví, jak dál bude!
Vidím, že hyň posel můj jde.
POSEL:
Co tak, paní, naříkáte,
250
velice sobě stýskáte?
Novinu vám dobrou povím,
nebo sám tu věc jistou vím,
že se vaši dva synové,
milostní mládenečkové,
255
oba dobře oženili,
velice se spřátelili. /17
Místo manžela jednoho
máte zde již přátel mnoho,
k tomu dvě pěkné nevěsty,
260
potkaloť vás velké štěstí.
MAHALON:
Nestarejte se, matičko,
má roztomilá hubičko!
Po všem tom našem zármutku
a přetěžkém velkém smutku
265
pro tu smrt otce našeho,
toho manžela vašeho,
již máme mnoho přátelstva
v rodu našeho manželstva.
HELION:
Matko milá, má jediná,
270
nestarej se, nebuď smutná.
Hned mají přijíti k tobě
přemilé nevěsty obě,
kterýž nám Bůh dvěma bratřím
ráčil dáti. Já již patřím,
275
an se hyňky ubírají,
s tebou seznámiti mají.
RUTH:
Toto-liž jest matka naše?
Povězte mi medle spíše,[29] /18
ať ji rukou hned podáme,
280
náležitě políbíme.
MAHALON:
Jest, jest ona matka naše
a již přitom také vaše.
Rukou vašich jí podejte,
políbení slušné dejte!
285
S ní se volně též seznamte,
o něčem spolu rozmluvte.
HELION:
Posle, běž ty, přines vína,
ať se napí má jediná
Orfa i Ruth s matkou naši
290
po tom zármutku i pláči.
NOEMIS:
Poseďtež, mé milé děvky,
dobrých lidí dobré dcerky.
Přes polovic mých těžkosti
ubylo mi i žalosti,
295
když vás víc svých jsem spatřila,
nežli jsem prvé ztratila.
Dej Bůh, byšte živy byly,
s mými syny se staraly!
POSEL: /19
Dobrý truňk načali jistě,
300
hle, tamto v onomno místě.
Račtež sobě hned připiti,
spolu veseli pobyti!
MAHALON:
My zatím domu půjdeme
a co tam jest, pohlídneme.
HELION:
305
Kážem přistrojit svačinu,
však máme čistou zvěřinu.
Neb k dobrému truňku vína
náleží též divočina.
POSEL:
Já půjdu též spolu s vámi.
310
Co bych tu dělal s ženami?
ŽENA POSLOVA:
Račte jíti domu, paní,
mladí páni oba stůní.
NOEMI (se schytí:)
Ach ach, ouve, na mé hoře!
Měla sem,[30] že bude dobře
315
a teď, než jedna pryč starost,
hned nastala druhá žalost.
Poďme, proboha pryč, poďme
k nim co nejdřív, dohlídneme. /20
Všeho tu již opykejme,
320
jak budem moct je opatříme.
Umrou-liť mi ti synové,
mne zarmoutí jích hrobové.
Vy pak vdovy zůstanete,
mně podobné též budete.
325
Bože, rač ty sám těšit nás
v tento smutný, žalostný čas.
RUTH:
Ach, račiž tak učiniti,
neračiž nás zarmoutiti,
bychom se tak rozloučiti
330
brzo měli, opustiti.
ORFA:
Ba, já nevím, co bych sobě
počala v takové době,
kdyby můj Helion umřel,
ty své černé očí zavřel!
335
Stěžkem bych hned dne třetího
dočkala po smrti jeho!
NOEMIS:
Dej Bůh bychom je zdravější
našly oba, veselejší.
Poďme, samy to přezvíme,
340
jak se mají, dohlídneme. /21
Nerádať bych ztratila jich,
nemaje prv otce jejich,
kteréhožto když jsem měla,
o mnohém jsem nevěděla,
345
což již nyní já smutná vím,
potom vám to někdy povím.
(Abeunt in scenam.)[31]
[26] psota — chudoba, bieda, núdza
[27] skoupiti — byť skúpy, lakomý, uskromniť sa
[28] plac — pódium, proscénium, staročeským termínom „plac“
[29] medle: Povězte mi medle spíše — pravda, teda, potom
[30] měla sem — mněla jsem; myslela som
[31] abeunt in scenam — odídu do scény; na javisku (pódiu) bolo proscénium (staročeským termínom zvané „plac“) a za ním „scéna“, t. j. rad príbytkov, mansionov, vchody ktorých zakrývali závesy
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.
