ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

NOEMI:

Buď i v tom Bůh náš pochválen,
jak dnes tak i vždycky slaven,
že nás opatrovat ráčil,
když jsme šli těch několik míl,
755
až jsme do Betléma tudíž
ve zdraví se dostaly již.
O čemž po všem městě vědí
napořád již všickni lidí
nazývajíc mne Noemi,
760
utěšenou, krásnou velmi.
Než měli by mne raději
Mářa jmenovat vlastněji, /39
protože jsem truchlá, smutná
a hořkostí naplněná,
765
když mne Hospodin tak zsoužil
a všemohoucí Bůh znuzil.^[48]
Odsud jsem já byla plná
vyšla, ale teď již prázdna
zase sem se navrátila
770
s tebou, má nevěsto milá.

RUTH:

I já také chválím Boha,
že jsme díka Bohu doma,
mezi přátely, známými
vašimi, také i mejmi.
775
Nestýskejtež medle sobě
v nynější naší sirobě.
Než odpusťte mně, matičko,
mé roztomilé srdéčko,
dokudž ta žeň trvá ještě,
780
ať jdu někam na strnište
a nazbírám něco klasův
těchto přemilostných časuov.
Snad mi někdo vždy povolí
zbírati je na svém poli.

NOEMI:

785
Kdyžť se tak, dcerko má, líbí,
jdiž, dávámť v tom ve všem vůli. /40
Já mezitím na tě počkám,
ráda s tebou zas se shledám.

RUTH:

Provodiž mne ty sám, Bože,
790
jenž nejlép znáš srdce naše
a rač mi to za dar dáti,
abych se mohla dostati
na pole někoho ctného
a člověka příznivého,
795
jehož by dělníci milí
k Bohu, bližním lásku měli.
Zdař Bůh, zdař Bůh! Daří-li se?

ŠAFÁŘ:

Zdráva byla i ty zase.

PRVNÍ ŽNEC:

Zdráva byla i ty zase.

DRUHÝ ŽNEC:

800
Zdráva byla i ty zase.

DŮRA:

Zdráva byla, paní mladá!
Chceš-li žíti s námi ráda?

RUTH:

Prosím vás, přátelé milí,
popřejtež mi malou chvíli, /41
805
abych klasův pozbírala
a něco jich nahledala.
Pán Bůh vám odplata bude
zde, potom také i jinde.

ŠAFÁŘ:

Dobře, jáť v tom povoluji,
810
aniž co toho zhajuji.^[49]
Cokoliv můžeš, nazbírej,
však mezitím škod nedělej.

RUTH:

Uchovej Bůh, neučinímť
toho, věř mi, nýbrž slíbímť,
815
že chci na to dobrodiní
pomnět, dokud živa, vždyckny.

ŠAFÁŘ:

Ale medle, paní mladá,
pověz kdo jsi? Neb mi se zdá,
že jsi něco rozšafného.
820
Medle odkuds neb z kterého
kraje’s přišla, dostavši se
do Betléma v tomto čase?
Neb žádný z nás tebe nezná,
oznam, která jest pak vlast tvá?

RUTH: /42

825
Když pak chcete to věděti,
o mé vlasti známost míti,
jsemť z krajiny té moabský,
lidé milí izrahelský.

PRVNÍ ŽNEC:

Krajinu tu já dobře vím,
830
nýbrž to směle říci smím,
že velice velmi mnoho
lidu toho židovského
tam se bylo odebralo,
když u nás zde draho bylo.

DRUHÝ ŽNEC:

835
Paní milá, nechť já také
promluvím slovce nějaké
s tebou nyní. Však pověz mi
věrnou pravdu a neklam mi.
Slyšela-lis tam o jedné
840
židovce, nám dobře známé,
jménem Noemi nazvané?
To věděti hned žádáme.
Ta se v tu drahotu byla
do těch krajin tam dostala
845
s svým manželem i s dítkami,
s syny dvěma přemilými.

RUTH: /43

O té já vám velmi dobrou
učiniti mohu zprávu,
neb jest má švegruše milá,
850
já jejího syna měla.
Do Betléma také sem s ní
dostala se teď těchto dní.
Ona jest, co já, též vdova.
Její nevěsta pak druhá
855
jménem Orfa tak nazvána,
v oné krajině nechána,
kdež sme tchána i své muže
pochovaly, jích pak duše
s Bohem naším se již těší
860
v té svaté nebeské říši.

ELSA:

Tuto já cosi nového
doslejchám, i radostného.
Mám věřiti, že ta paní
přišla zase k nám s Noemi?

RUTH:

865
Tak jest jistě, věřiž ty mi.

PRVNÍ ŽNEC:

Chvála Bohu buď i z toho!
Z mužův pak není žádného
již nyní více živého,
kteří byli z domu toho? /44

RUTH (s pláčem mluví:)

870
Takť jest ovšem. My to obě
s matičkou mou často sobě
s pláčem připomínáváme,
bez nichž malou radost máme.

DRUHÝ ŽNEC:

Mlč a neplač, vdovo milá,
875
my raději hleďme díla.

DŮRA:

Dobré paní pokoj dejte,
více na ní se neptejte.
Darmo ji dále nermuťte,
větší žalosti nečiňte.
880
Paní milá, povězte mi,
nemíním nic zlého, věř mi,
jaké jméno vlastní vaše?
Ptám se z upřímnosti duše.

RUTH (s pláčem dí:)

Mé jméno Ruth, ne Maruše.

ŠAFÁŘ:

885
Nechte toho již tak všickni,
jděte zase na záhony
a hleď každý díla svého,
zanech klevetání všeho. /45
Náš pán hynky béře se k nám,
890
pospěš každý, by nebyl lán.

BOAS:

Musím jednou ven vyjíti
a na pole se projíti,
mezi dělníky pohledět.
Tomuť chce již dnes tento svět.
895
Vím, že čeled dotud bývá
pilna, dokud sebou mívá
hospodáře, a jak on zas
odejde na maličký čas,
hned víc hledí zevlování
900
nežli práce a dělání.
Kdo se na čeled bezpečí,^[50]
z nich často spouští své očí,
nemnoho ten bohat bývá,
víc škody než zisku mívá.
905
Hej, zdař Bůh, čeládko, zdař Bůh!

PRVNÍ ŽNEC:

Zdrávi vaši milosti!

DRUHÝ ŽNEC:

Zdrávi vaši milosti!

ELSA:

Zdrávi vaši milosti!

DŮRA: /46

Zdrávi vaši milosti!

RUTH:

910
Vám, pane, též zdař náš Pán Bůh!

ŠAFÁŘ:

I s vaští^[51] rač býti Pán Bůh!

BOAS:

Šafáři, poď sem blíž drobet,
nebť míním něco povědět.
Kýž jdeš rychle, co neslyšíš,
915
že chci s tebou mluviti již?
Kdo jest hynky to ta paní,
zbíraje klasy bez stání?

ŠAFÁŘ:

Jest, pane můj, cizozemka,
žena právě moabitská,
920
kteráž s svou milou švegruši
rozdělila by tu duši.
Neb s Noemi osiřelou,
tou vám dobře známou vdovou,
sem do krajin těchto přišla.
925
Z čisté dobré vůle s ní šla,
ješto toho nežádala,
aby ji sem provodila.
Však pro lásku, kterouž k ní má,
všeho tam nechala doma, /47
930
o čemž mi šíř oznámila,
když teď klasy zbírat přišla.
Ruth jest vlastní jméno jeji,
jestli dobře pamatuji.
Přišedši ráno, žádala,
935
aby klasy zbírat mohla.
K tomu jsem jí rád povolil,
aby ten již byl její díl.
Od rána jednostejně pak
bez stání zbírá klasy. Tak
940
hádám, že tomu přivykla
hned z mládí, v tom sobě zvykla.
Jest přemilostná mladice,
přeušlechtilá dělnice,
stokrát dělnější než naše
945
Elsa, Káča i Maruše,
které navykly klevetat,
dlouho líhat, málo dělat.
Jsou velký, pane, lenošky,
více milují podušky,
950
by se na nich poválely
a potom sem tam háněly.^[52]
Kde mohou, se vyhejbají
dílu, neřády dělají.
Mnohé by z ních lép slušel koš,
955
nežli na tom hrdle ten groš. /48
Račte je, pane, odbyti,
můžem dobře bez ních býti.
Z peněz najdou se dělnice,
přemilostné kumpanice.^[53]

BOAS:

960
Jdi pryč, dělej, co máš dělat,
ať nepočnu hůřeji lát!
A hleď, ať se pilně klidí,
jak chtí míti dobří lidí.
Slyš, ty pani, pani mladá,
965
má buď tobě již teď rada,
aby odsud nechodila
nikam, než předce zbírala
klasy, dokud budeš chtíti,
nebudeť žádný brániti.
970
Kam má čeled půjde žíti,
můžeš hned za ními jíti.
Dovolujiť všudy na mých
zbírati klasy všech polích.
Netřebať choditi jinam,
975
tu já tobě radu dávám.
Máš co zbírat na mém poli,
jak chceš mnoho po své vůli.
K tomu, kdyžť se bude chtíti
jísti anebo i píti, /49
980
jdi mezi moje dělníky,
jez, pí s mými nádeníky.
Slyšte, vy čeládko, slyšte,
napořád všickni to vězte,
žeť od vás všech chci to míti,
985
vámť sluší tak učiniti,
abyšte již tuto paní
v ničemž nermoutili žádný,
aniž v čem ji ubližůjte,
zbírati klasy nebraňte,
990
nýbrž když k jídlu půjdete,
ji s sebou taky pojměte.
Co jíst neb píti budete,
toho i jí také přejte.
Ta jest již má celá vůle,
995
já hned přídu zas na pole.

RUTH (klaněje se, dí:)

Ach, ach, můj pane přemilý,
mně prv nikdá nevídaný,
na toť jsem já neuměla
myslit, ani se nadála,
1000
abych od vás té milosti
došla po vší své líbosti,
jsouc já žena cizozemská,
pravá jistě moabitská.

BOAS: /50

Spokoj se ty, já o všem vím
1005
prvé, též i o tom slyším,
jak jsi se ty zachovala
a odkuds se sem dostala.
Též i kteraks švegruši svou,
Noemi mně dobře známou,
1010
náležitě vždycky ctila,
ve všem’s jí poslušna byla
po smrti syna jejího,
manžela tvého vlastního,
takže beze vši potřeby
1015
s ní’s sem přišla bez pochyby,
opustivše svou vlast milou,
otce, matku svou přemilou.
Mezi náš národ neznámý,
tobě prvé nevídaný,
1020
dostalas se již teď nyní
a zůstáváš mezi námi.
Však Hospodin náš Bůh jeden
sám odplať tobě za vše ten.
On buď mzda tvá dokonalá,
1025
poněvadž’s se již oddala
pod mocnou ochranu jeho,
aby vždy doufala v něho,
dokudkoliv on zde tobě
živu býti sám popřeje. /51

RUTH:

1030
Pane můj, já již poznávám,
že u vás velkou lásku mám,
když tak utěšené věci
slyším mluvit k mému srdci.
Chciť sobě vážiti mnoho
1035
po všecken čas bytu mého
všeho, což mi jest mluveno,
od vás pěkně oznámeno.
A ač jsem se nenadála,
bych té lásky kdy dostala,
1040
já, kteráž se neuznávám
hodnou býti za děvku vám,
však když mi se to dostalo,
jest mi velmi velce mílo.

BOAS (obrátě se od ní, dí:)

Líbí mi se žena tato!
1045
Bůh obrať v dobré všeckno to.
Čeládko, ještě mne slyšte,
a co chci míti, poslyšte!
Byť mezi snopy již tato
hledala klasy, chci mít to,
1050
abyšte ji nebránili
a v ničemž ji nermoutili,
nýbrž naschvál upouštějte
některý klas, nechávejte /52
ať ona jej vezma zdvíhne,
1055
mezi jiné klasy příjme.
(Abit Boas in scenam.)^[54]

RUTH:

Budiž chvála, Bože, tobě,
žes mi nyní v této době
toho pána ráčil dáti,
tak mnoho lásky poznati!
1060
Však poněvadž se blíží čas,
bych se domu vrátila zas,
rozžehnám se nejprv s těmi
pěkně dělníky se všemi.
Nu, lidé, přátelé milí,
1065
kteří jste zde v tuto chvíli,
děkuji vám již ze všeho
dobrého mně činěného
a chci na to pamět míti,
bych se mohla odměniti
1070
vším dobrým každičkému z vás.
Již jdu domu, neb znám být čas.

ŠAFÁŘ:

Bůh náš jeden provodiž vás!
Půjdem i my domu všickni,
poněvadž klekaní zvoní.
1075
Ha há, co to rádi slyší
každý, kdo má koliv uši! /53
Zejtra stěžkem kdo přispíší
tak jak nyní, když mne slyší,
zvlášť Elsa a Důra naše,
1080
kteráž hynky již čepí se.^[55]