ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

/62
NOEMI:

Rutičko má, dcerko milá,
1290
myslím, bych tě opatřila,
aby se vždy dobře měla,
víc psoty, nouze netřela,
někdy již odpočinula,
lepší ňákou^[62] zvůli měla.
1295
Bos, přítel náš, příbuzný ten,
kterýžto v onehdejší den
bylť povolil, aby s jeho
čeládkou, času každého,
dokudžkoli budou žíti,
1300
zbíraje klasy, jíst, píti
volně mohla již tento den,
k vyčeru^[63] bude vít ječmen.^[64]
Ty však takto se zachováš
a hned půjdeš, to uděláš.
1305
Vezmeš dražší roucho na se
a pěknějí připravíš se.
Vonné věci k sobě příjmeš
a to tvé líčko umyješ.
To učiníš spěšně velmi,
1310
nežli kdo co o tom přezví.
Potom k tomu humnu půjdeš,
kde vít bude ječmen, shlédneš,/63
neb vím o tom já zajisté,
že on tam dnes na tom místě
1315
po večeři ležet bude,
ječmene hlídati bude.
Když pak on tam již spolehne,^[65]
milostníčce spáti počne,
ty tam přijdouc, u jeho noh
1320
lehneš tíše, kde jest ten stoh,
a zdvíhna díl pláště jeho,
přikryješ ním těla svého.
Onť procítě povíť náhle,
co by činit měla dále.

RUTH:

1325
Udělám ráda hned všecko,
co poroučíte, matičko.
Poďtež i vy domu nyní,
nebo již jest čas nešporní.^[66]
(Abeunt in scenam.)