ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Slovenští sedláci nechávají si dlouhé vlasy růsti, jež uprostřed hlavy rozčesávají na dvě strany do zadu. Mladší vrstva vlivem vojny stříhá si vlasy „na krátko“. V první polovici minulého století ještě nosili ve mnoha stolicích vlasy zapleteny ve vrkočích volně před ušima spadajících, kečky zvaných; dnes nosí kečky již jen někteří starci v gemerské, liptovské, novohradské, ale zvláště zvolenské stolici. Brady slovenští sedláci nenosí a kníry jen v krajích, kde se stýkají s Maďary.

Klobouky mají vesměs okrouhlé s většími — menšími vrchy; pouze střechy (partice, grace) jsou rozmanité: od malých kloboučků, jež sotva že se drží na hlavě, až po široké strechovce trenčanské. Kdysi byly na Slovensku klobouky vesměs široké, proto jméno širák zůstalo i nejmenším kloboučkům. Ozdobou klobouků jsou rozličné šňůry a stuhy, obtočené kolem náhlavku. Mládenci zdobí si širáky ptačími kosírky, anebo květinovými péry umělými nebo přírodními, jež jim „frajerky“ v sobotu večer na znak své lásky posílají. — Valaši (pastýři ovec) jmenovitě v Liptově mají řemenné partice na svých kloboucích zdobeny bílými mušlicemi v několika řadách nad sebou popřišívané a nadto širokohlavými mosaznými hřebíky probíjené.

Čiapky (čapice) nosí mužští v zimě a někdy i v letě. Jsou trojího druhu. Při jedněch je povlak z černé a podšívka z bílé kožešiny nejraději beránčí, proto se jmenují baranice. Mají formu homolovitou, jejichž končitý vrch vtlačuje se dovnitř a čapky dostávají formu cylindrovitou. Při jiném druhu čapek, jenž je zvláště pro Oravu význačný, povlak je z modrého sukna. Zevnitř lemuje čepici vysoký obrámok, jenž se v tuhé zimě stahuje dolů přes uši a záda. Při třetím druhu je povlak ze světlemodrého sukna široce lemován beranicí. Na vrch povlaku trůní velká barevná kystka. Tyto čepice „pochválen“ zvané, nosí v Stankovcách (Trenčín) i v letě.

Kšele jsou tak dlouhé, že sahají po pás, ale ve Zvoleně a Novohradě jsou košile tak krátké, že zahalují jen prsa a tělo až po pás zůstává obnaženo a jen částečně opasok ještě jej zakrývá. Košile jsou dvojí: se širokými rukávy (slovenské) a s úzkými rukávy (německé). Na obou je na prsou — podobně jako na ženských rukávcích — průřez rázporok; hrdlo objímá obojek, někdy i schází. Rozparek svazuje se na obojku tkaničkami, jež bývají někde vyšívané, jinde střapci ozdobené. Aby ani prsa nezůstala otevřena, spojují si rozparek uprostřed bronzovou sponkou, jež bývá umělecky vystrojena. Hlavní ozdobou košil je vyšívání na obojcích, na obalcích, na rázporcích a na rukávech; rozkládá se v příční poloze od plece dolů a pak od zápěstí nahoru; obé v Prešpurku a Nitře tak velkou plochu zaujímá, že jen úzký pruh prázdného plátna od sebe je dělí.

Nohy a spodní část těla odívají si mužští do gatí (spodních kalhot) konopných neb lněných. Stahují se v pase šňůrkou. Okraje dole jsou roztřepené a obšité aneb i vyšité. Severní kraje mají gatě užší a delší, jižní kraje kratší a širší i ozdobnější. Gatě nosí se do nohavic navlečené, v kterém případě obtočí se kolem noh, ale v letě chodí i bez nohavic pouze v gatích samotných.

Na Slovensku lid nosí všeobecně úzké přiléhavé dle formy noh sestřižené nohavice (vrchní kalhoty) pravidelně soukenné a barvy rozmanité. Šijí se ze sukna domácího hrubého (huněného) nebo z koupeného, někde i z plátna, činovatě, drilichu. Přitahují se k tělu remeňom (opašník). Vpředu od pásu rozstřiženy jsou dva rozparky (vačky), někde i pouze jeden. Mezi vačky vyčnívá predník (veko, jazyk, laco). Aby nohavice na nohou hladce stály, vkládají v Prešpursku a Nitransku na kolena uvnitř kusy vaty. Nohavice vtahují do obuvi, pouze liptovští valaši nosí je nad krpcemi volně.

Ozdobou nohavic je hlavně šnurovanie (cifrovanie, výložky, boritáše) kolem vačků až po kolena po stranách a v zadu, v Oravě též na lýtkách, barvy zelené, modré neb černé. Šijou je vesničtí krajčíří, kteří je také vyzdobují. Ozdobou nohavic je také řemen v páse, jenž je někde tak dlouhý, že se i třikráte možno jím opásati. Dlouhý konec se pouští po straně a zavěšuje pak na knoflík vzadu. Spuštěná část řemene je mosaznými gombíky vykládána.

Tyto úzké nohavice zove lid uhorskými, na rozdíl od německých u spodu širokých, které z rozličných látek hotoveny jsouce, v novějším čase mezi lid se uvádějí a rozličná cizí jména mají: pulidery, pľundre, pantalóny, fortky atd.

Mezi ženskou a mužskou obuví je málo kde rozdíl.

Na Slovensku byly kdysi krpce všeobecně rozšířenou obuví, ale dnes v zámožných krajích o nich zůstaly jenom zvěsti. Krpce obouvají se na plátěné onuce (onice, šatienky), ovinuté na nohy anebo na z vlny pletené kapce (kopice, dôkolenky, pančuchy), které se však i samotné nosí.

Kapce jsou dvojí: šité a pletené. Šité jsou z domácího sukna, pletené z nití bílé vlny; hořejší část je povždy černou nití ornamentálně vyplétaná. Jest to práce mužů. Po celé dolní stolici trenčanské známy jsou nízké pletené papuče, jejichž sáry (holinka) jsou na vnitřní straně proříznuty a zapínají se na háčky, avšak kavalírský způsob jest nositi je rozevřené, až se tak hompálají. Vysoké pančuchy, jaké nosí ženské v okolí Púchova, pletou se na Moravě. V téže dolině nosí ženské v letě strevice z bílého sukna, ale do bláta nosí již kožené, podobně i mužští.

Boty, jež šijou ševci z hovězí kůže, pokládají se za obuv sprostší. Parádnější jsou čižmy, kolem vrchu šňůrované, jež šijou čižmáři z různých jemných koží. V Teranech ženské mají čižmy vyšívané. Podkovičky na čižmách jsou vysoké, aby se mohlo s nimi v tanci dobře pokreskávať. Nejnovější módou jsou německé štíble, jejichž podešve nejsou šity, ale pobíjené hřebíky.

Opasky ve mnohých krajích už zanikly, ačkoliv to byla kdysi chlouba slovenského sedláka. Opasok je z tvrdého řemene. Zapíná se v předu reménci „na pracky“, jichž počet bývá podle šířky opasku od 2 — 8 nad sebou. Úzké opasky jsou zvolenské, široké v púchovské dolině (až 30 cm). Ve vreckách opasku uschovávají si peníze, fajfky, sirky, nožíky. Ozdoba opasků je řeménkové nebo brkové vyšívání, pak do stěn opasku vtlačený ornament, ale hlavně mosazné přesky, kroužky a knoflíky. Nádherné opasky mají liptovští valaši.

Prsa odívají si mužští brušľakem (bruceľ, pruceľ, brunclík, prušľak, lajblík). Jest to vesta ze sukna, flanelu, nebo květovaného damašku. Obojek na bruslacích jest někde stojatý, někde ležatý se „záhynkami“, někde vůbec obojka nemají. V Prešpurku, Nitře je bruceľ kratičký, ozdobený šňůrováním a knoflíky, též vystřihovanými krajky. Zapíná se na knoflíky. Velice cifrované šňůrami a vyšíváním jsou brucľaky dolnooravské a lajblíky jihotrenčanské. Ve výzdobě mají přední místo gombíky (knoflíky): olověné, cínové, mosazné, někdy i stříbrné filigránské, formy kuličkové nebo ploché. Gombíky skvějí se v předu v jedné i dvou řadách, na záhynkách, na vačcích, pak v zadu v rozličných polohách. Brucle, lajblíky šijou a vyzdobujou krajčíři.

Jakožto vrchní roucho na brusľak obléká se kabát s rukávy, jenž bývá soukenný, ale též z mnoha jiných látek. Kolem hrdla vine se obojek (goriel). Ozdoba bývá podobná jako na bruslacích. „Kabátem“ rozumí se někde jen vesta bez rukávů, jinde jest „kabát“ již celá halena. Ale bývá i naopak, že oděv kabátové formy znám jest pod různými jmény, jako: kabaňa, kabanica, gabinica, kacabaja, kacabajka, gazaja, gazajka, kamizol, kurtka, gurtka, kytla, bekeš, kynteš, špencer, vizitka, reklík, brusľak, bruceľ.

Toto roucho nosí muži i ženy. Někde mezi mužským a ženským kabátem je velký rozdíl, někde nepatrný, nebo žádný.

V chladnějším nebo deštivém počasí Slováci jdouce do kostela nebo do města přehazují na sebe halena (kabaňa, gabana, kabanica, sukňa, suknica, huňa, huňka, guňa, župica, šuba, šuha, kepeň). Haleny jsou ze sukna z domácí vlny ovčí („huně“) barvy bílé, černé, šeré a hnědé. Halena je plášť tvaru kabátového, sešívaný po stranách, tak že hřbet je celkový. V zadu od dříku po obou stranách vsazené klínovité šósy shora na dol se rozšiřujíce odstávají jako křídla. Límec bývá ležatý, někde i stojatý, na němž upevněné šňůrky, řemence, stuhy, neb i řetázky slouží k zavazování halen. Vpředu po pravé straně pravidelně při halenách vybíhá prodloužený cíp ostrouhelný kriedlo zvaný, jenž se na boku zapíná, neb volně přiléhá. Halenu kolkolem vroubí šňůry, rukávy zdobí výložky z barevných soukenců. Šňůrování ornamentální rozkládá se na límci, prsou, hřbetě a křídlech. Nejvíce šňůrového cifrování promíchaného i vyšíváním vykazují haleny oravské, zvláště na pravém křídle, a pak kabaně trenčanské z okolí Turny s ornamentální výzdobou na prsích a po levé straně „kosírek“. Někde jsou haleny beze vší ozdoby. Délka halen sahá nejčastěji asi po kolena, avšak haleny zvolenské a novohradské padají jen po pás. Haleny nosí se přehozeny na plecích od zadu a jen málo kde je navlékají do rukávů.

Širica je halena jiného druhu, již někde i zovou halenou. V trenčanské stolici v okolí Turny mají i kabaně i haleny: kabaně na parádu, haleny na cestu. Podobně mají v Hontě kabaňu (kabanicu) i širicu; ale tu je často nosí i spolu na sobě: kabaňu navlečenou v rukávech a širicu přehozenou na ní. V Hontě a Novohradě, ač je širica oděvem pouze na „jarmoky“ a cesty, ale každý ženich do kostela na sobáš (svatbu) musí ji míti.

Širica je mnohem širší a delší než halena; sahá až po kotníky a bývá jedině z bílého sukna. Hřbet je hladký bez šosův a od krku dolů zády rozkládá se široký límec obdélníkové formy, zvaný hazucha (cimbál, darmovis, kepenec), z něhož někde visí po celé šířce dlouhé, motouzovité střepce slíže. Jinou ozdobou hazuchy bývá vyšívání, šňůrování a našívání. Hazucha dává se proti dešti přes hlavu. Šiřice se neoblékají do rukávů, pouze do práce v zimě nebo v dešti, ale tu je často stahují v páse řemenem, motouzem aneb i slaměným povříslem. V zimě oblékají ji do deště nebo do sněhu, aby kožich nezmokl.

V zimě odívají se Slováci kožuchy z ovčího grzna, které upravují blanou na vrch a vlnou dovnitř. Kožuchy starší módy sahají až po paty; nejkratší kožichy jsou po kyčle. Hotoví je kožušníci (kušnieri), vyučení svému řemeslu, mistři, na jejichž vkusu a umění závisí móda kožichová toho neb onoho kraje. Kožichy obkládají se prémami. Blana kožichů barvena je na bílo, žluto, „dubovo“, „mädovo“ a modravo. Ozdobou jsou rozličných barev výložky, vložky, nášivky, vyšívání řeménci, bavlnou a hedbávím i vkládání mosazných kroužků. Ornamentálné motivy jsou převážně rostlinové. Místo límce často visí vlnou na hor obrácená hazucha, končící se ve dvou na hřbetě se ohánějících chvostech. Kožichy nosí muži i ženy, někdy stejné, někdy liší se barvou blány, výložky, prémy aneb i svou délkou. Kožichy zapínají se na gombíky, upletené z řeménců. Krýdla kožichů se vyhrnují a spínají spolu v zadu aneb po stranách.

Kožíšky bez rukávů, sahající jen po pás, ve Zvoleně jen do pol prsou, zovou se kožušky (kamizlíky, sandaky, brucliaky) a bývají též bohatě ozdobovány.

Jiného druhu kožichy jsou s povlakem mentieky, po pás krátké neb i po paty dlouhé. Povlak bývá pravidelně ze sukna tmavomodrého, nebo černého, ale vyskytují se též z jasnomodrého i bílého. Prémy z beránka, lišky, vydry. Ozdobou je modré nebo černé šňůrování. Ženské nosí mentéky vtažené v rukávech, mužští jenom přehozené přes pleca. V mnoha krajích po dnes dostavují se mužští i ženské ke sňatku v mentékách.