ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

R. 1517 dobyl Jerusalém Tur. sultán Selim I., jehož syn a nástupce Soliman r. 1534 město nynější zdí obehnal. Zeď tato jest dosud dobře zachovalá, 10, 12 místy až 20 metrů vysoká a má 5616 kroků zdélí; stavěná jest z pěkně otesaných čtverhraných sežloutlých kamenů, maltou spojených. Z četných nápisů uvádím jen onen nad Betlémskou branou na původce této zdi se vztahující; nápis zní: „Veliký mocnář a slovútný kníže, vládce nad řeckými, arabskými a syrskými zástupy, Zeldan Soliman Selimův syn, poručil a nařídil, aby se tyto požehnání plné zdi v prvním měsíci devítistého čtyřicátého čtvrtého roku Hedžry vystavěly. Ať původce tento odpočívá v pokoji!“

Od toho času ostal Jerusalem v rukou tureckých, vyjma krátkou dobu mezi r. 1832 a 1840, kdež jej obsazený měl Mehemed Ali, místokrál Egyptský.

Nynější brány města jsou:

1. Brána poutnická neb Jaffská, arabsky Bab el Chalil, t. j. Hebronská brána, kteráž dříve jakož i jiné brány každé noci a každý pátek v poledne při hodině modlitební se zavírala, což se nyní již nestává.

2. Bab el Amud, od křesťanů Efrajmskou aneb Damašskou bránou zvaná; bránou touto vchází poutníci z Damašku.

3. Bab el Zahere, květinová a od křesťanů Herodesova brána zvaná; tato jest nejozdobnější.

4. Bab el Merab, Bab el Asbatsi od křesťanů branou sv. Štěpána aneb Panny Marie zvaná.

5. Bab el Mugharbe od křesťanů Porta sterquilinaria, hnojná brána zvaná; touto branou vedli židé, dle podání, Pána Ježíše, po jeho jatí k Pilátovi.

6. Babel Doud, Davidova brána; tato vede k hoře Sionské.

7. Stará, ku chrámu vedoucí, od křesťanů Zlatá Brána, arab. Bab el Ducharie zvaná, římské stavení z dvou oblouků pozůstávající, jest zazděna, neboť touto bránou má dle pověsti vtáhnouti na květnou neděli křesťanský dobyvatel, aby se města a chrámu zmocnil. — Jerusalem jest ze všech stran údolími chráněn, z nichž však město viděti nelze.

Za Betlémskou a Herodesovou branou je několik zapadlých, umělých příkopů. Lze se domnívati, že nynější město na to samém místě stojí, na kterémž za císaře Hadriana r. 118 pod jménem Aelia Capitolina vystavěn byl. —

Uvnitř poutnické brány vypíná se hrad, aneb tvrz, též věž Pisani zvaná; jest to hlubokými příkopy ohražený čtverhran, 200 kroků široký a 60 dlouhý. Tento hrad stojí bezpochyby nad oním Davida krále. Místo toto jest panujícím nad městem, které odtud od západu k východu přehlédnouti lze. Pevný hrad Davidův mohl jen na tomto místě vystaven býti. Důkazem toho jsou též následující slova: „A chlapec na stráži zvedl oči a ohlédl se, a ejhle, zástup lidí přicházel sem tou cestou na straně toho kopce“ (II. Sam. 13). Ze žádného jiného místa v městě nelze lépe cesty z vysoké roviny do města vedoucí přehlédnouti, než z toho, kde hrad dosud stojí.

Viděti též odtud dvoje lázně a sice tak, že možno koupajícího se v nich pozorovati; jedná jest k západu u poutnické brány, druhá uvnitř města. Obě drží se za onu lázeň, v níž David s hradu ženu Uryášovu spatříl. V údolí Gihonu nachází se též lázeň Bethseba, jest 115 kroků dlouhá, 77 široká a asi 3 metry hluboká, do níž vedou dvoje schody. Lázeň tato jest nyní bez vody, jako jiných více.

Nynější město jest, jako všecka jiná města východní, velmi nepravidelně stavěno; nejvíce domů dvou a třípatrových je jednoduše z pískových čtverhraných kamenů vystavěno, bez komínů a bez oken v dolních patrech; střechy jsou buďto ploché terasy aneb báně. Ulice jsou úzké a křivé a částečně jen dlážděné.

Jerusalém a jeho památnosti

Ráno, 6. dubna šli jsme do jeskyně blíže zahrady getsemanské, kdež se Pán Ježíš krví potil, a pak na mši sv. a ku sv. zpovědi do chrámu Božího hrobu; ku přijímání jsme šli až druhý den.

Místo na Kalvarii, Josefu z Arimathie patřící, v jedné zahradě ve skále vytesaný hrob, do kterého tělo Páně uloženo bylo, bylo známé místo za městem, nebylo však daleko od města vzdáleno; kolem vedla silnice a bylo to asi místo popravní, pahrbek Golgothy. Učedníkům Ježíše, jichž počet po seslání Ducha sv. značně vzrostl, nezůstalo zajisté sv. toto místo lhostejným. Když po zkáze Jerusaléma (prorocké slovo Kristovo, že nezůstane kámen na kameni, vztahovalo se na chrám, z kterého skutečně ani památky nezůstalo), uprchlí křesťané se opětně se svým biskupem Simeonem zpět navrátili, neopomenuli zajisté posvátná místa opět vyhledati. Biskup Simeon zemřel r. 108 po Kristu ve stáří 120 let. Od něho do Hadriana (117 — 138) jest jen krátká doba a přece jmenuje Euseb za tuto dobu 13 biskupů z domorodých židovských křesťanů; není tedy možno, aby za tuto dobu Boží hrob a Golgotha byly v zapomenutí přišly.

Sv. Eusebius vypravuje, že od Pohanů byl nad hrobem Spasitelovym vystavěn kostel Venušin a sv. Hyronimus jmenuje císaře Hadriana stavitelem. Chrám Venušin zájisté měl jen k tomu sloužiti, aby křesťané od uctívání těchto posvátných míst upustili, což se tím i docílilo, jelikož křesťané nechtěli vzývati Venuši a Jupitera. Ale císař Hadrian, aniž by to byl chtěl, právě tímto ještě více místa tato poznamenal; neboť když císařovna Helena r. 236 do Jerusaléma přišla, bylo za její přítomnosti po hrobě Páně pátráno a právě na místě, kde chrám Venušin stál, přišlo se hluboko v zemi na hrob nejsvětější, zcela dobře zachovalý a tím dokázáno, že chrám Božího hrobu jest na tom samém místě, kde Pán Ježíš pochován byl

Chrám božího hrobu

Tento chrám vystavěný na hoře Zion od císaře Konstantina a matky jeho Heleny, jest 310’ dlouhý a skoro 200’ široký, a dle podání obsahuje místa Kristova ukřižování, pohřbení a z mrtvých vstání, čehož všeho ukazují se zde posvátné ostatky a památky.

Jednotlivé části a kaple chrámu toho jsou v držení rozličných křesťanských sekt; nejposvátnější místa jsou kaple Božího hrobu a kaple Kalvárská.

Při vstoupení do chrámu přijde se na malý prostor, odkud vedou jen jediné dvéře do vnitř. Zdi chrámové jsou věkem sešedivělé, dvojité dvéře plechem pobité jsou dosti pěkné. Kolem těchto dveří zasazeny jsou mramorové tabule s různými obrazy, jako vzkříšení Lazarovo, odjezd Ježíše z Bathanie do Jerusaléma na oslici s oslátkem a Večeře Páně; po levé straně jest věž se zvony; tato jest jen o něco vyšší než kostel a patří Řekům. Na kamenech a sloupech jest nesmírně mnoho nápisů od poutníků sem přišlých. — V kostele na levé straně na nízkem podiu koberci pokrytém sedí na bobku turečtí vojáci na stráži, vaříce zde kávu a čibuk kouříce, kdežto se u turecké modlitebnice ani venku kouřiti nesmí! Jaký to pohled! Stráž tato má i klíče kostela. Po mnoho století museli však poutníci za vpuštění do kostela 5 až 12 dukátů platiti, až konečně Ibrahím paša egyptský zlořádu tomuto konec učinil; nyní tam může, když je otevřeno, každý (vyjma židy) svobodně vejíti. Naproti dveřím jest kámen Pomazání Páně červenavé barvy, 2,7 m. dlouhý a 1,3 m. široký, z kterého jsem též částečku obdržel a domů donesl. Po obou stranách stojí vysoké mistrovsky pracované svícny a nad ním visí 8 hořících lamp. Jest to dle podání ten samý kámen, na nějž bylo tělo Páně po sejmutí s kříže položeno a pomazáno; jest majetkem katolíků. Řekům a Armenům patří zmíněné lampy. Jest zvykem poutníků při vstoupení do chrámu, kámen tento políbiti.

V levo přijde se ke kulaté železné mříži, kde Armeni též mají několik lamp hořeti, ku zbožné upomínce, že tu stály sv. ženy při ukřížování Pána Ježíse a kde vyčkaly, až tělo Páně pomazáno bylo.

Odtud přijde se k okrouhlé kapličce 8,25 m. dlouhé, 5,55 m. široké a 5,5 m. vysoké, která ve svém středu chová hrob Spasitelův. Zevní zdě kapličky této jsou z červeného mramoru podobného kameni vápencovitému; věžka na touto kapličkou jest ze stříbra.

Strana, kterou se schází jest ozdobena 4 točitými sloupci a nad vchodem mají katolíci, Řekové a Armeni své obrazy, představující z mrtvých vstání Páně a též počet a místa lamp jest od Turků roztříděno. Nad těmito obrazy jest znak františkánský.

Po obou stranách vchodu stojí ohromné svícny počtem 6. Vnitřek hrobu dělí se ve dvě oddělení a sice kapli Andělskou a hrob Spasitele.

Kaple Andělská

Tato jest ve vnitř 3 1/2 m. dlouhá a 3 m. široká a kolkolem mramoronými sloupcemi ozdobena. Jméno má svůj původ v tom, že se zde po mrtvých vstání Páně ženám sem přišlým zjevil anděl. Uprostřed této kaple stojí kámen, který byl na hrob Kristův položen. Jen západní strana této kaple jest ještě ve skále vytesána, neboť ostatní čásť nechal Konstantin vylámati.

Pod klenbou visí 15 lamp neustále hořících; 5 prostředních patří Katolíkům, 5 Řekům, 4 Armenům, 1 Koptům.

Protějším otvorem, který je tak nízký, že se musíme sehnout, přijdeme do

Hrobu Spasitelova

Každý, kdo sem vstoupí, poznamená se křížem a uctívá místo, kde Spasitel odpočíval.

Zde jest nápis: Zdaliž Kristus z mrtvých nevstal, marné by bylo naše kázaní, a plachá naše víra — nyní ale vstal Kristus z mrtvých co první ze zemřelých… Díky Bohu, který naše vítěství oslavil skrze Ježíše Krista.

Místo toto jest jen 2,07 m. dlouhé a 1,9 m. široké a má zde jen několik osob místa. Na půlnočni straně jest na spůsob lavice vyvýšené místo 0,6 m. vysoké a mramorovou deskou 2 m. dlouhou a 0,8 m. širokou přikryté. Skalní zdi jsou mramorem pokryty, by se uchránílo odnímání skály poutníky.

Katolíci mohou zde každý den 3 mše sv. sloužiti; mají zde krásný obraz z ryzího stříbra, se stříbrným, drahokámi posázeným rámcem, dar to zvěcňělého kardinála Antonelliho. 43 zlatých a stříbrných lamp hoří tu neustále.

Vrátil jsem se do okruhu zpět, tento má průměr asi 20 m. a nesl od postavení svého 1808 — 1810 na 18 silných pilířích zděnou kopuli, která ale byla tak špatně stavěna, že se trhala a spadnutím hrozíla, následkem čehož ruská a francouzská vláda r. 1868 nechaly zde postaviti měděnou kopuli na železných sloupech. Prostředek kopule této jest skleněný. Nad kopulí stojí kříž, který bývá večer osvětlen. Vnitřek kopule jest pobyt plechem se zlatými okrasami, jako liliemi, v plavém poli, což se velmi krásně vyjímá.

Slaví-li 3 náboženství totiž katolické, řecké a armenské nějakou významnou slavnost, berou i ostatní dvě účastenství ve vyzdobení této společné svatyně, a okrašlují hrob Spasitele květinami a obrazy jakož i nesčíslným množstvím světel různobarevných, což se zvláště večer, když celá svatyně v moři světel tone, překrásně vyjímá. Mimo to hoří na galeriích kopule asi 200 lamp, a pak na pavlači řeckém nesčíslné množství světel. I zde upomíná nás písmo svaté na proroctví, že hrob Jeho bude slavný, čímž též skutečně jest.

Odtud přijde se tmavou chodbou do kaple zjevení Páně. Zde zjevil se Pán Ježíš své zarmoucené matce Panně Marii. Kaple tato slouží P. P. Františkánům za kůr. Jsou zde tri oltáře: hlavní jest zasvěcen P. Marii, v druhém na levo jest uschována větší částka dřeva z kříže Spasitelova, a v třetím na pravo uschována jest čásť kamenného sloupu, u kterého Kristus v domě Pilátově byl uvázán a bičován.

Za sloupu tohoto obdržel jsem též malou částku, která v naší kapli uschována jest. K uctění tohoto sloupu nachází se v železných dvířkách malý otvor, kterýmž se sloupu holí dotknouti a hůl políbiti, možno. Sloup tento jest 0,6 m. dlouhý a bývá ve středu před zeleným čtvrtkem k všeobecnému uctění vystaven; viděl a ctil jsem jej též.

Nyní přijde se dlouhou, mdle osvětlenou chodbou k žaláři Krista Pána. Zde jest oltář, pod nímž viděti v kamenné desce dvě díry, v kterýchž mělý býti nohy Kristovy svázány po dobu, než na Kalvárii vytesány tři díry pro kříže. Odtud sejde se točitou chodbou k oltáři sv. Longina, kteréhož legenda poznamenává co vojína, který k zjištění smrti Kristovy svým kopím tělo jeho probodl, z kteréžto rány krev s vodou vyšla.

Dále se přijde ku kapli Rozdělení šatu Pána Ježíše; zde nás upomíná písmo sv., jak po ukřížování Ježíše římští vojáci rozdělili jeho šaty na čtyry díly a o sukni metali los. Blíže místa tohoto vede 28 schodů do kaple sv. Heleny, a 13 dalších schodů do kaple Nalezení sv. Kříže. Zvenčí nad schody visí obraz sv. Heleny. Schody dolů vedoucí jsou většinou vysekány ve skále. Místo toto nám představuje hlubokou cisternu, čemu i krytý otvor v klenutí nasvědčuje.

Opětné nalezení kříže r. 326 jakož i třech hřebů a nápisů je pevně potvrzeno. Aby se zjistilo, který z těch třech hřebů jest z kříže Kristova, dotkla se ho velmi nemocná žena a byla ihned zázračně uzdravena. Jeskyně tato i s oltářem patří katolíkům; pod oltářem shledal jsem nápis: Ferdinandus Maxmilianus archidux Austriae erexit, kterýž upomíná na dům habsburský.

Odtud bývá vždy při slavnosti Nalezení sv. Kříže čásť jeho vzhůru vzata a okolo kaple Božího hrobu v průvodu třikrát nešena; při čemž se na cestu stele kvítí a ratolesti.

Vrátíme se do kaple sv. Heleny, která patří Armenům a je velmi zanedbaná. Zde se ukazuje místo, na němž sv. Helena stála a k práci při hledání kříze přihlížela. Nyní jdeme opět nahoru do chrámu Božího hrobu, kolem kaple sv. Longina a přijdeme ku kapli v níž jest kamený sloup, na kterémž Ježíš seděl a v soudním domě, když mu vsadili trnovou korunu a oblekli ho v šat sarlatový, aby se mu jako králi posmívali. Všecky tyto budovy jsou v bídném stavu a je ještě dobře, že jsou mdle osvětleny.

Po delší schůzi přijde se k 18 schodům, které vedou na horu Kalvárii. Zde končí cesta utrpení; zde vytrpěl Syn Boží se slovy: „Dokonáno jest.“

Nynější kostel na Kalvarii jest 15 m. dlouhý a dvěma sloupy na dvě kaple rozdělen; jižní patří Katolíkům a severní Řekům. (Tomuto kosteli velmi se podobá kostel na Kalvarii v Jaroměřicích u Jevíčka na Moravě.) Oltář v kapli katolíků nachází se na místě, kde byl Ježíš na kříž přibit. Na podlaze jest krásně vykládaná hvězda. Na oltáři jest znak s tímto nápisem:

Vedle tohoto oltáře jest místo, kdež Spasitel na kříži skonal. Nyní stojí zde kříž s obrazem Spasitele; po obou stranách kříže stojí dvě sochy v životní velikosti ze stříbra, Matka Ježíšova po jedné a miláček Páně sv. Jan po druhé straně. Stříbrné obrazy představující utrpení Páně zaujímají celou zadní zeď. Místo, kde stál kříž Kristův, značí kulatý otvor pod oltářním stolem a je stříbrem přikryto.

I místa, kde stály kříže obou lotrů, jsou k vidění. Vedle kříže Spasitelova viděti skalní trhlinu; o čemž sv. Písmo písmo praví; opona chrámová se roztrhla na půl; hroby se otvíraly a skály pukaly. Se svíčkou jest možno do vnitř trhliny posvítiti. Tato jest 1,5 m. dlouhá a 0,15 m. široká. Též pod Kalvarií v kapli Adamově jest trhlina k vidění.

Místo, kde Spasitel pněl, jest ozdobeno vícero zlatými a stříbrnými lampami. Poutníci vykonávají zde bez přestání svou pobožnost a líbají posvátná tato místa, ba celé noci stráví zde na modlitbách. Na velký pátek o 7. hodině koná se procesí v chrámě Božího hrobu a na rozličných místech jsou kázaní v sedmera řečích; na Kalvarii jest francouzské a německé.

Zde se čte též utrpení Spasitelovo dle sv. Jana. Na těch samých místech, jak před 18sty lety, odehrává se tu němé divadlo. Tu se postaví kříž s nápodobeným tělem Kristovým, přistaví se žebřík, tělo Páně se obejme pod paží bílou plachtou a poznenáhla vytahují se hřeby z rukou a nohou; pak se tělo zaobalí do plátna a nese na kámen pomazání, zde jest kázaní arabské. Odtud se jde do kaple Božího hrobu. Při průvodě tomto má každý poutník svíci v ruce, kterou sobě domu béře k poslední hodince.

I já jsem svíčku donesl a uschoval. Mezi těmito oltáři jest též malý oltář se soškou sedmibolestné Panny Marie. Soška tato jest zlatem, stříbrem a drahokami ozdobena a náchází se právě pod ní hrob Adamův, na jehožto hlavu měla kapnouti krev při ukřížování Spasitelova. Jest prý zde více hrobů sv. otců jakož i hrob vysokého kněze Melchisedecha.