ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl jsem skutečně na jízdu po železnici v tomto kraji zvědav. Seděl jsem s hodnostářem v jednom voze a činil sobě zápisky. Vagony I. a II. třídy jsou zařízeny jako u nás, III. třída jest bez oken a s lavicemi na dlouho, po kterých zřízenci z jedné na druhou chodí. Jízda jest mnohem rychlejší než u nás. Strážních domků jsem zde neviděl. Po trati chodí zde lidé s velbloudy a osly, jako u nás po silnici. Za to ale stroj píská bez ustání. Neštěstí prý se tu zřídka přihodí. — Jízda tato trvá s poštovním vlakem 6 hodin a má pro toho, kdo ji ponejprv podniká, neobyčejný půvab. Zvláštní obraz poskytuje zrakům krajina nilské delty. Jakmile vlak opustí Alexandrii, projíždí nízkým hřbetem horským, dělícím dvě velká bahnitá jezera a sice v pravo jezero Mareotské a v levo Abukirské. Obě jezera upomínají na nepřátelský vpád Francouzů do Egypta za Napoleona Bonaparta. Až do r. 1801 bylo koryto prvého jezera vyschlé, poseto vesnicemi a poměrně dobře obdělané. Angličané, zamýšlejíce Francouzům, kteří se v Alexandrii usadili a opevnili, cestu na pevninu zameziti, prorazili úzký a nízký násyp středozemního moře a tu valily se vody do vyschlého jezera, ničíce dědiny a pole. — Další jízdou mizí bahniska a uzříme četné průplavy, které na vše strany prorývají ornou, luční a lesní půdu. Všude viděti zelené osení a celé lesy hustých keřů bavlnových, práce to rukou lidských. Vlak jede kolem průplavu Mamuhdiehova, za jehožto vysokými hrázemi vyčnívají stožáry četných lodí nilských. V dáli viděti vesnice se zelenajícími se zahradami, jasné báně a minarety. Domky ovšem nestojí ani za řeč, jsou to ponejvíce kulaté asi 1 1/2 sáhu vysoké, z bláta upláskané travou neb hlínou pokryté boudy. Viděli jsme Felašky v dlouhé volné modré košili s vlajícími šátky na hlavě kráčeti po vysokých hrázích s nahými dětmi na rukou. Též viděli jsme karavany velbloudů odměřeně po hrázích kráčeti. Hnědí, spoře oblečení i docela nazí Felahové se též objevují. První stanice jest Malaha. Pak jsme přijeli, aniž bychom to byli spozorovali k Nilu, přes kterýž vede železný most. Vlny majestátní řeky této živí již tisíce let půdu země této. Stanice druhá jest Kassr-ez-Zayat s městem stejného jména, jež však sotva lze shlédnouti. Zde jsem spatřil celá hejna ptactva, zvláště plisek, kteréž z rákosí na pole a zpět lítaly. Třetí stanice jest Aben-Homis. Tu jsem spatřil hřbitovy bez ohrady, hroby vápnem obílené ba i jednotlivě roztroušené. Viděl jsem zde rolníka dělati příkopy v roli své, by je mohl vodou nilskou zvlažiti a pak orati a seti. Stanice čtvrtá jest město dosti velké, Damanhaur zvané. Zde viděl jsem pásti se mnoho dobytka, jako ovce, krávy, koně, velbloudy, osly, mezky, kozy atd. na pěkném jeteli s bílým květem. O 9. hod. večer dojeli jsme do stanice páté, Tanta zvané. Byla zde slavnost na počesť Sajda Tantského, který vraceje se z Mekky do vlasti své, Fezu, zde skonal. Ulice a náměstí byly osvětleny. Tohoto svatého zde podnes vzývají, potřebují-li pomoci, na př. při nenadálé bouři. Ostatně Egypťané odbydou pobožnost několika na kvap odříkanými modlitbami na hrobě světcově. — Stojí-li někdo na žhoucím slunci s obnaženou hlavou, čekaje třeba na vlak, a skácí se, raněn byv úpalem slunečním, mrtev k zemi, považují ho za usmrceného Bohem. —

Stanice šestá jmenuje se Baneha. Nastal soumrak a nebylo mi více lze pozorovati.