ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Počet obyvatelů jerusalemských udává se rozličně. Dle jedněch čítá se tu usedlých totiž domorodých 21.000, z nichž jest polovice mohamedánů. Cizích čítá se 3000, od vánoc do velikonočních svátků až 7000. Též přichází sem veliké množství mohamedánů, putujících z Mekky a Mediny.

Rektor hospice rakouského ujišťoval, že nynější obyvatelstvo Jerusalému čítá asi 30.000 duší (asi 14.000 židů, 8500 mohamedánů, zbytek pak křesťanů všech vyznání.)

Mohamedáni, kteří i v ostatních částech města rozptýleně bydlí, nazývají též Jerusalém sv. městem a přinášejí i sem své oběti, poněvadž zde jejich patriarchové a proroci, posledních čítají 240.000, zde žili a psali a pochováni jsou; mezi tyto počítají též Krista (Issa).

Dle jejich víry konečně prý o soudném dni anděl Israfil volati bude s cimbuří chrámu El Sakhra svou troubou mrtvé z hrobů, by se před soudce postavili.

(Dle Josefa měl starý Jerusalem v objemu 33 stadií, stálých obyvatelů bylo tu 150.000, o výročních slavnostech ale scházelo se až 2,700.000 lidí.)

Křížky a růžence jsou jediné věci, které zdejší křesťané hotoví a prodávají; věci tyto koupí každý poutník a mimo to posýlají se po lodích celé náklady do všech zemí. Obchod sám jest zde úplně zanedbaný; čilá, pracovitá živnost tu též není.

Po pustých ulicích pohybují se bíle zakuklené postavy trudnomyslných křesťanů aneb viděti Turky na bujných ořích cválající.

Též uzříš řady velbloudů a oslů.

Příšerné šero spůsobují veliké střešky z plátna od domu k domu natažené.

Též mohamedáni neprovozují žádné řemeslo aneb obchod a živí se hlavně ubytováním poutníků, jichž tu bývá zvláště o velikonočních slavnostech na 10.000 a více.

Největší daň čili „bakšiš“ platí se Turkům za vstup k svatým místům a za průvodní list (kafaris), což činí ale na nejvýš 65 piastrů a 29 pár, asi 11 zl. 30 kr. r. č. za osobu.

Rektor hospice vypravoval mi o obyvatelích zdejších a jejich povaze a upozornil mne zvláště na dvoje, a sice na Františkány, kteříž největší bídu a svízele všeho druhu rádi snáší a nižádným ústrkem pohnouti se nedají, aby Boží hrob opustili; oloupí-li je někdo, utekou se na Kalvárii a modlí se na místě, kde Kristus trpěl.

Každého cizince přijmou co nejvlídněji. Tito bezbranní mniši chrání celé kraje, a ženy, dítky ba i stáda hledají a najdou u nich pomoci a útěchy. Oni odeprou si často nejnutnější potřeby a postí se rádi, aby mohli nešťastné o ochranu žádající vykoupiti.

Turci, Arabové, Řekové a rozkolničtí křesťané hledají a naleznou u nich ochrany.

Mezi horou Sionem a chrámem bydlí opět jiný — židovský — od ostatních obyvatelů města zcela oddělený lid.

Tento všeobecnou nenávistí pronásledovaný lid snáší všecky útisky bez vzdychání, bez žalob; žádá-li se jejich hlava, položí ji bez reptání pod meč.

Umře-li někdo z této zavržené společnosti, bývá od ostatních nešťastníků nočního času pokradmo v údolí josafatském, pod stínem chrámu Šalomounova, pochován. Vkročte do jejich příbytku.

Najdete je tam v největší nouzi; uslyšíte je předčítati svým dětem z tajemnství plné knihy, kteréž ji zase někdy svým dětem předčítati budou.

Co tento lid před 5000 lety dělal, dělá ještě nyní. Sedmnáctkráte viděl Jerusalém v rum se rozsypati, — nic mu však nemůže zmužilost odejmouti, nic zdržeti, oči své plné naděje k Sionu obraceti.

Jerusalémští židé mají 4 školy, mezi nimi též jednu rolnickou, poutnický dům a nemocnici, vydržovanou nákladem Rothschildovým. Mezi židy nacházíme tu však největší díl ženského pohlaví, protože, jak již podotknuto, žádný obchod zde není a mohou se tu židé jen učenností a pobožnými skutky obírati a tedy jen bídně živořiti. — Vdovy bez rozdílu náboženství jsou na obecné útraty vydržovány.

K snadnějšímu rozeznání musí jak židé tak křesťané na hlavě modrý otočník aneb turban nositi.

Jerusalem jest středištěm karavan, přicházejících ze Syrie, z Arabie a z Egypta a není tu tedy o potravu žádná nouze. Zvláště ovoce, jako datle, fíky, granátová jablka, pomoranče, lemony, citrony, hrozny, švestky, olivy a melouny; též zelenina: kapusta, karfiol, špinat, řepa, řetkev, okurky, salát, cibule, dále třtina cukrová, ječmen, pšenice se sem dováží.

Hlavní potrava obyvatelů jerusalemských jest však čočka a veliké boby, dále pilav (pokrm z rejže a sekaného skopového masa). Též jest k dostání skopové, kozí, hovězí a telecí maso, zvěřina, holubi a kuřata. Husy a kachny jsou vzácnější. Víno, zvláště betlémské, jest velmi dobré.