ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jak již podotknuto, byl jsem ráno dne 7. dubna v chrámě Božího hrobu u přijímání.

Večeře této súčastnil se též francouzský konsul se svým úřednictvem a mnoho set zbožných katolíků. Odpoledne téhož dne, byl zelený čtvrtek; dostalo se mi té milosti, že jsem byl přítomen s dvanácti poutníky obřadu umývání noh; musím zde podotknouti, že jsem při tomto obřadu obdržel od patriarchy jerusalemského malý obrázek, kaménky z posvátných míst v Palestině posázený, kterýžto dar jsem též domu donesl a v kapli k veřejnému uctění vyložil.

Po obřadu šli jsme do údolí josafatského a na horu Olivetskou, načež jsme vyšli Štěpánskou branou za město.

U brány Sionské, která též od blízkého hrobu Davidova sluje branou Davidovou přijde se do domu Kaifášova, kde teď ženský armenský klášter jest.

Na levo od klášterního dvora jest kostel armenský sv. Salvatora asi 12 kroků dlouhý a 8 kroků široký.

U hlavního oltáře jest úzká komora, již toliko shrbeně lze prolézti. Jest to vězení Spasitelovo, kde byl ke sloupu, z něhož kus jest posud viděti, přivázán, nežli Kaifáš jej vyslýchati začal.

Od této svatyně nazývají Arméni tento kostel „vězením Messiášovým“. Na dvoře klášterním ukazuje se místo, kde Petr Pána zapřel.

Asi 30 kroků za domem Kaifášovým k jihu jest „Večeřadlo Páně“, budova to velmi sešlá a schátralá; po schodech v levo vstoupiti lze na střechu, z níž vede vchod do bývalého kostela, teď znesvečeného místa to Večeře Páně. Na tomto sv. místě myl Pán nohy svých učenníkův, ustanovil oběť mše sv., a s ní spojenou Svátosť oltářní, a Duch sv. stoupil na apoštoly; zde velel Tomášovi vložiti prsty do jeho ran, řka: Blahoslavení ti, jenž neviděli a předce věří! a k učenníkům: Jďete a kažte celému světu.

Zde sídlili biskupové a patriarchové jerusalémští.

Kostel tento náležel Františkánům, z něhož je Turci vypudili. Večeřadlo jest 18 m. dlouhé a 10 m. široké, a dvěma sloupy ve dvě části horní a dolní rozděleno: dolní čásť, která se jmenuje „síní mytí nohou“ jest těžko křesťanům přístupna.

Za dobré zpropitné vstoupiti lze po schodech a viděti hrob Davidův, který však jest zakryt; jest to síň s třemi náhrobky z černavého mramoru.

Odtud vstoupili jsme hned na sousední hřbitovy, arménský a řecký, jejichž meze lze po nápisech rozeznati; náš katolický jest ohrazen zdí.

Roh řeckého hřbitova k večeřadlu tvoří trosky domu sv. Jana, do něhož tento apoštol Matku Páně přijal a kde také zemřela; tyto trosky slují též domem Panny Marie.

Navštívil jsem též místo „naříkání židů“: Jest to zeď asi 40 metrů dlouhá a 18 m. vysoká a z obrovských kamenů vystavena.

Každý pátek večer viděti tu davy židů, mužů a žen, zvláště německých; všichni jsou ke zdi obráceni a naříkají plačtivým hlasem hrozně. Předříkávač předříkává, stále klaně se ke zdi a ostatní po něm, následovně:

Jejich prosby ale vyslyšeny nebudou.

Nyní kráčeli jsme dolů k údolí Josafatskému, kteréž horu Morii od Olivetské dělí. Josafat znamená tolik co: Bůh soudí a protož i mohamedáni věří, že Mohamed v soudný den, na sloupě sedě, zde souditi bude.

Zde, kde údolí Gehenna vpadá do údolí Josafatského čili Cedronského, jest „studeň Nehemiášova“; tato studně jest hluboká a neomylnou věštbou, jaká úroda v roce bude.

Když totiž po deštích jarních, v březnu a dubnu, z ní s velikou prudkostí voda vyskakuje a potok Cedron napájí, jest to znamením úrodného roku; pak průvody lidu hrnou se k studni a děkují Bohu.

Potok Cedron, přes kterýž na několika místech mosty vedou, bývá po jarních deštích rozvodněn; v létě však vysýchá docela.

Výše jest „pramen Siloë“, kterýž jest jasný a čistý. Voda teče z něho do nádržky, nad kterou střecha se klene, z níž pak lidé i dobytek pijí.

Vedle pramene jest rybník Siloë, v němž slepý od narození umyv sobě po rozkazu Kristově oči hned prohledl. (Jan 9, 1 — 11).

Při obléhání Jerusaléma vojskem křížáckým pod Richardem Lvímsrdcem, nechal Saladin pramen tento ucpati a tak museli křížáci pro nedostatek vody od dalšího obléhání upustiti.

O několik kroků dále jest studně Panny Marie, do níž po 30 stupních se sestupuje; u posledního prýští se voda. (Vodu z tohoto pramene jsem též dovezl).

Západně od potoka Cedronu ukazuje se hrob proroka Jezaiáše, jest to hrob jednoduchý ve skále vytesaný.

Údoli mezi Sionem a horou Zlé Rady sluje Hinnom, na jehož úpatí, zrovna proti hoře Sionské nachází se velmi mnoho uměle ve skále vytesaných jeskyň, kterýž ponejvíce za hroby sloužily.

V jedné z těchto jeskyní ukryli prý se učedlníci po jatí Pána Krista.

Na vrchu Hinnomu jest „Hakeldama“, pole krve, které vysocí kněží za zrádný peníz Jidášův ku pohřbu cizinců koupili a kdež ještě před krátkým časem Arméni se pochovávali. Nedaleko pole tohoto ukazuje se strom, na kterémž prý se Jidáš oběsil.

Od vesnice Siloë táhne se po celém pohoří starý židovský hřbitov pokrytý kameny, a to až ke druhému čili střednímu návrší hory Olivetské, kde dnes židé se pochovávají. Podobá se, že údolí Josafatské sloužilo již za nejstarších dob židům za hřbitov, kterýž nyní podobá se ssutinám. Jen tři staré památky poutají ještě naši pozornost. První jest hrob Josafatův, druhá hrob Jakoba mladšího a třetí hrob Absolonův.

Hrob Josafatův jest v středu skály vytesaný čtverhran, 7 m. široký a 9 m. vysoký, 2 menšími a 2 většími sloupy na dvě části rozdělen. Nad hrobem jest pyramida (jehelník) asi 4 m. vysoká. Vchod jest zasypán. Odtud se přijde průlomem k hrobu Zachariášovu.

Hrob Absolonův jest v dolejší části ze skály vytesaná kostka, mající na všech stranách sloupové pilíře, jež kupoli nad sebou drží. Jest již s polovice zaházen; neboť každý okolo jdoucí žid hodí tam s kletbou na Absolona kámen.

Hrob sv. Jakoba mladšího má předsíň asi 6 m. širokou a 3 m. vysokou, jejíž strop na straně západní na dvou sloupech a dvou pilířích spočívá.

Jdeme-li výše údolím Josafatským, přijdeme do zahrady Getsemanské, která za časů Kristových byla mnohem větší obsahujíc i jeskyni Úzkosti Páně. Dnes jest majetkem Františkánů, má 160’ délky a 150’ šířky a jest zdí 8’ vysokou obehnána. Jest to překrásná květnice, jediná v celém okolí jerusalémském, má též krásný sklenník, a dva Františkáni mají tam ve dne stráž, na noc však jdou domů k sv. Salvatoru. Hlavní ozdobou její jest osm prastarých věkovitých oliv nesmírného objemu, z nichž některé jsou duté a mají uvnitř tak rozsáhlé prostranství, že by tam poustevník pohodlně bydleti mohl.

Tyto olivy, jak praví ústní podání, viděly Krista Pána, jak se modlívával v zahradě Getsemanské, a jsou němí svědkové jeho smrtelných úzkostí. První pohled na ně ukazuje, že pamatují tisíciletí.

Na vnitřní zdi jest krásná křižová cesta ze zvláštního druhu pálených cihel, zvaných azulejos, která byla nákladem hraběnky Františky z Kalderonu roku 1851, ve Valenci ve Španělsku zhotovena.

Vchod do zahrady jest ze strany východní, a tu na proti vchodu jest „hladká skála, místo to, kde tři učenníci Páně, Petr, Jakob a Jan, zármutkem jsouce přemoženi, místo modlitby usnuli“.

Od tohoto místa na jih, na konci zdi zahrady Getsemanské, jest výklenek, úzká to otevřená chodba, na jejímž konci kulatá zeď ukazuje místo, kde Jidáš Krista Pána políbením zradil.

Na místě, kdež se Kristus modlil, nachází se jeskyně, kterouž katolíci k službám Božím upravili a vypravuje se, že prý zde též Adam po přebýval a svůj hřích oplakával, vyhnání z ráje. (Zdařilý obraz této jeskyně nachází se na hoře Kalvarii v Jaroměřicích).

Nedaleko odtud jest krásný ve skále vytesaný kostel s náhrobkem Panny Marie, sv. Josefa, sv. Anny a sv. Joachima. Kostel tento patří Řekům.

Do kostela tohoto sestupuje se dolů po 48 stupních. Kostel tento jest u velké vážnosti u všech ba i Turci mají zde svou modlitebnu na spůsob skrýše; dříve než do vnitř vejdou, myjí si u vchodu nohy. Kostel má i pramenitou vodu.

Bylo to právě na velký pátek odpoledne, když jsem do tohoto údolí přišel; bylo zde veliké množství tureckých žen a děvčat, čekajících na mohamedánské procesí, které se tudy s korouhvemi, s hudbou a provázené vojskem k hrobu Mojžíšovu ubíralo.

Se všech stran přicházeli turečtí poutníci se svými polonahými derviši, kteří neustále zpívali, tančili a skákali.

Páni i paničky házeli jim na cestu růže a palmové ratolesti. Mohamedáni mají tu v tuto dobu slavnosť, která 8 plných dnů trvá.

Na úpatí vrchu v levo, několik krokův od horního můstku Cedronského ukazuje se místo, kdež byl sv. Štěpán ukamenován.

O něco dále ukazuje se kámen, v němž vytisknuta jest stopa ruky a kolena Páně, které zde zanechal, když jím rota židovská smýkala, a on s můstku dolů spadl.

O něco výše, asi 10 krokův od hrobu Panny Marie, jest „jeskyně Ouzkosti Páně“. V této shledal jsem dosti velký dubový kříž s uherským nápisem: K chvále Boží, z lásky k Ježíši, shotovil tento kříž Josef Merö, Uher z Bajy, 68 let starý, r. 1869.

Poutník tento nesl kříž na rameně po celé cestě, i na lodi, až do Jerusaléma.