ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dne 2. dubna po poledni odjela loď z Port-Saidu do Jaffy; na lodi jsem se opět shledal s přítelem Hruškou a též s představenou a sestrou Františkána P. Šnajdra v Alexandrii.

Moře bylo rozbouřeno a zmítalo lodí se strany na stranu. Cestujících, zvláště Arabů, bylo mnoho.

Na této cestě byl jsem jaksi rozechvěn a celou noc jsem oka nezamhouřil. V neděli ráno, 3. dubna, byl jsem již o 3. hod. na palubě. O 5. hod. spatřil jsem zaslíbenou zem. Poklekl jsem a modlil se vroucně.

O 6. hod. zakotvila naše loď v přístavu jaffském. K lodi přijelo opět množství lodiček, by cestující na pevninu převezly. Každá loď musí i zde v moři zakotviti, jelikož pro skaliska do přístavu vplouti nelze; skaliska tato vyčnívají z moře a činí cestu tuto velmi nebezpečnou. Rozbouřené moře házelo své vlny vysoko nad skály, o kteréž se tyto s velkým hlukotem odrážely.

Kapitán nabídl nám svou loďku a doprovodil nás i s mužstvem na pevninu.

Do přístavu vplouti lze jen jedním asi šest metrů širokým otvorem, kterýž se mezi skalisky nachází; dost malé chybení tohoto otvoru mělo by jistou smrť v zápětí. Pocítil jsem zde skutečně smrtelný strach, lodička naše byla zmítána hned nad moře a padala zas do jámy, při čemž nás voda smáčela. Na břeh musí každý cestující, vůbec vše, co sem přijede, býti vytaženo. Arabové na břehu stojící vychloubají se jeden přes druhého svou silou a nabízí své služby. Konečně měli jsme pevnou půdu pod sebou. Nohy se mně třásly, že jsem sotva do blízkého františkánského kláštera došel. Tu jsem uvolnil duši své, políbil svatou zem a plakal radostí; též můj pán slzel. — Byla právě květná neděle a v klášterním chrámu Páně odbývaly se bohoslužby, kterých jsme se i my súčastnili. V kostele bylo mnoho družiček s ověnčenými ratolestmi palmovými a svícemi v rukou. — I já obdržel jsem od kvardiána ratolesť olivovou a od družičky květ ze svíčky, což jsem na památku s sebou dovezl.

Po skončené pobožnosti jsme posnídali a šli poohlédnouti se po městě. Tu přiběhl za mnou přítel Hruška celý skormoucený. Vezl s sebou totiž z domova asi 6 liber šňupavého tabáku pro Františkány do Jerusaléma, kterýž mu byl na břehu při prohlídce zabaven. Jelikož se v němčině nevyznal, prosil mne bych s ním šel na turecký úřad; šli jsme však dříve k rakouskému konsulovi a přednesli tu svoji stížnost; konsul poslal s námi svého písaře a ten se u úřadu za Hrušku přimlouval, avšak nadarmo. Hruška nejen že tabák pozbyl, nýbrž musel ještě 20 franků pokuty zaplatiti.