ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Východně od města, asi čtvrt hodiny cesty, vstoupiti lze po jmenovaném již můstku na patu hory Olivetské, která své jméno od množství stromoví olivového obdržela, ted však pouze sem tam jest nějakou starou olivu viděti.

Hora jest dnes samá holá, vápenná skála šedivé barvy, má mnoho jeskyň a převyšuje okolní krajinu. Má tři vrcholy, z nichž prostřední jest nejvyšší a zdvihá se asi 2550’ nad hladinou mořskou a převyšuje asi o 500’ výšinu, po které Jerusalém se rozprostírá.

Přišli jsme k místu, kdež apoštolé naše „Věřím v Boha“ skládali; jest to podzemní jeskyně proměněná v kapli. O něco výše, jest místo, kde Ježíš nad Jerusalémem plakal a pak se přijde ke kapli Otčenáše (Pater noster), místu to, kde Pán Ježíš apoštoly této modlitbě učil. Kaple jest čtverhranná, hezky prostranná, a má kolem do kola uvnitř chodby čili ambity, jež tvoří sloupy. Na mramorových tabulích, velikých skoro jako zeď, jest vyryt Otčenáš v 32 jazycích. — O něco výše nad kaplí Otčenáše jest ženský klášter karmelitek. Odtud přijde se k hrobu proroků.

Na vrcholu hory jest ono památné místo, z něhož Vykupitel na nebesa vstoupil a své šlépěje v kameni zanechal. Svatá Helena vystavěla zde nádherný chrám, z něhož dlažba a zdi zbyly. Dnes vstoupí se nepatrnou brankou do dvora, v jehož prostředku jest malá osmihranná kaple mající 6 1/2 metrů v průměru. U prostřed v dlažbě jest prohlubený čtverhran, kdež jest viděti skálu tmavo-červenou a na ní „Slepěje Páně“. Jest to šlepěj levé nohy posud dobře zachovalá, jakkoli millionové ji již zulíbali. Kámen se šlépějí pravé nohy odnesli Turci do mešity El-Aka. Políbili jsme vroucně šlépěji Páně a pomodlili na tomto posvátném místě. Bohužel jest toto posvátné místo v tureckou mešitu proměněno, pročež Turek za bakšiš otvírá tuto svatyni.

Z vrcholu sestupovali jsme na druhou východní stranu hory Olivetské, abychom přišli do Bethanie. Na cestě jest „Betfage“, odkud měl Pán před svým utrpením svůj slavný vjezd do Jerusaléma. — Asi za čtvrt hodiny dostali jsme se do „Bethanie k hrobu Lazarovu.“ Bethanie jest dnes neúhledná, chatrná vesnice, která po arabsku „El-Azarich“ (Lazar, ves Lazarova) sluje. Za časů Krista Pána bydlili tam jeho přátelé, Šimon Malomocný a rodina Lazarova. Hrob Lazarův jest hluboká jeskyně; po 26 špatných kamenných schodech sestoupili jsme do vyzděné jizby, v níž jest místo pro oltář, potom hodně ohnuvše so prošli jsme malou chodbou a sestoupili po třech stupních do vlastního hrobu, který jest tak veliký jako první jizba, maje 4 kroky délky a 3 kroky šířky. Zde ležel Lazar 4 dni mrtvý, a kámen, kterým byl přikryt, byl asi na počátku oné úzké chodby; Pán dal jej odvaliti a postavil se na první stupeň, z něhož na Lazara zavolal, aby vstal.

Dne 9. ráno šli jsme k řece Jordanu a k mrtvému moři; šli jsme kolem známého města Jericha, nyní Rycha. V krajině této potloukají se loupežníci beduinští, kteří již mnohého poutníka zde okradli a konečně i zavraždili. Přítel Hruška byl zde též přepaden a obrán a přišel úplně nahý do Jerusalema. Není to příjemné, potkati se v těchto horách a poušti s Beduiny až po zuby ozbrojenými.

Jericho jest dnes chatrná vesnice, čítající asi 50 chýží. Odtud vzal jsem s sebou též několik tak zvaných růží Jerišských, které, dají-li se do vody, se vždy rozvíjí. Ty pravé růže, které opěvujem v písni „Tisíckráte pozdravujem Tebe,“ zde již nerostou.

Po půl druhé hodině přišli jsme k řece Jordanu, která jest o něco větší než řeka Morava, a vzniká v horách libanonských v krajině bahnité; protéká jezerem genezaretským a vpadá do Mrtvého moře.

Jordan jest místy 25 ba až 50 m. široký a 5 hluboký; po lodích však lze jen místy jezditi. Zde jsme se vykoupali a šli k mrtvému moři. I zde jsme vstoupli do vody; žádný se však nemohl ponořiti a plovali jsme po hladině jako kus dřeva. Voda moře tohoto jest velmi solnatá a obnáší solnatosť 32 1/2 %; následkem toho jest tak těžká, že tělo lidské i zvířecí unese. Není však možno dlouho ve vodě zůstati, neboť sůl počne tělo stahovati a cítíme pálení v očích a svrab na těle. Voda má chuť velmi odpornou a ostrou; kdyby jsme ji déle v ústech podrželi, sloupla by se nám kůže ze rtů i z jazyka. —

Zahubená města Sodoma a Gomorrha vypínala se na stráni horské. Sloup solný upomíná tu dosud na proměnění ženy Lotovy v sloup.

Vody Jordanské i z mrtvého moře dovezl jsem domů. —

V neděli velikonoční, 10. dubna, v 5 hodin ráno šel jsem do chrámu Božího hrobu, kdež jsem až do poledne prodlel. Při obědě donesli nám celého, kvítím ozdobeného beránka s červeným vejcetem v hubě, na stůl.

Po obědě vypravil jsem se na cestu do Betléma, obdržev od rektora odporučující list na kvardiána kláštera v Betlémě, kamž jsem o 3. hodině odpoledne šťastně dorazil.