ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Každý pátek o 3 hod. odpoledne odbývá se tu za hlaholu zvonů křížová cesta. Každý poutník věnuje cestě této největší pozornost; počítá kroky, měří vzdálenost jedné štace od druhé; někteří i po zděch a střechách lezou, ba někteří, ztrativše míru cesty této, opět do Jerusaléma se vrací a měří, jelikož mnozí doma podobnou cestu utrpení zhotoviti zamýšlí.

Na veliký pátek shromáždí se malé i větší houfce poutníků v jedno procesí. Mimo to účastní se této křížové cesty i jiná vyznání, jako řecké, armenské a koptské. Poutníci shromáždí se v bývalém domě Pilátově, nyní kasárně turecké. Asi 80 kroků od místá prvního zastavení ukazuje se místo, kde stály sv. schody, po kterých Ježíš k Pilátovi kráčel. Schodů bylo 28 a byly odveženy do Říma.

I. Zastavení

Ježíš k smrtí odsouzen

Nedaleko místa tohoto jest kaple patřící P. P. Františkánům; jest to místo, kde byl Ježíž bíčován.

Nedaleko místa sv. schodů vejde se železnou bránkou do dvora a květinovou zahrádkou, do kaple zvané žalář Pána Krista. Zde jest 5 mramorových oltářů a dosti pěkné obrazy zdobí svatyni tuto; i též malé varhany jsou zde; pod hlavním oltářem hoří dnem a nocí několik lamp; jest to místo, kde stál sloup, u kterého byl Spasitel bíčován.

Dále k západu uhlídá se klenutý oblouk přes ulici, na kterém Ježíž po svém bičování byl představen lidu se slovy: „Ejhle člověk! Patřte na svého Krále!“ Na místě tomto má turecký derviš domeček, který za žádné peníze odstoupiti nechce.

II. Zastavení

jest místo, kde Ježíš kříž na svá ramena bral. Při místě tomto naštíví procesí kostel Ecce-Homo, klášter to dcer sionských. Hned při schodu na levo jest veliká socha Panny Marie sedmibolestné, držící synáčka svého mrtvého na klíně. Kostel tento jest dosti prostranný, a chová v sobě památný oltář, vystavěný ze staré dlážky ulice, kterou Ježíš kráčel s křížem, a nad oltářem tímto jest starý z kamenů stavěný oblouk, zajistě to svědek utrpení Páně.

III. Zastavení

Ježíš padá poprvé pod křížem

180 kroků od oblouku Ecce-Homo spojuje se ulice Utrpení s ulice Damašskou. Zde jest zazděn sloup ve zdi naproti rakouskému hospici; na místě tomto dříve stál kostel P. Marie v Mdlobách, nyní to patří Arménům v pravo přes ulici jest ochod do rakouského poutníckého domu.

První myšlenku k této vznešené stavbě pojal arcibiskup Milde ve Vídni, stavbu pak provedl kardinal Raušer. Náklad na stavbu a za místo, které bylo od sultána draho koupeno, vede vláda rakouská. Dostavěn byl 1863 a jest 50 m. dlouhý a 25 m. široký. Správa jest svěřená dvoum knežím. Ve vnítřku svém chová krásnou kapli za svěcenou sv. rodině.

Dům tento muže pojmouti 60 osob i více a bydleli v něm roku 1869 náš císař pán František Josef I. a v roce 1876 císař brasilský Dom Pedro II. a cís. Terezie Kristina. Stavbou tento dalo Rakousko na jevo, že chce býti nápomocno na znovu zbudování Jerusaléma. Damašskou ulici 40 kroky dále přijde se ku

IV. Zastavení

Ježíš se potkává se svou milou matičkou

Zde se sešla Maria se synem svým a při patření naň do mdlob upadla. Dále po 35 krocích se jde ulicí nahoru; na levo jest veliký turecký dům, o kterém se praví, že tam stál dům boháče Farizea a o něco dále domeček chudého Lazara.

Zde u rožního domu, okolo kterého se jde po levé straně, jest ve zdi červenavý kámen, který nás upomíná na

V. Zastavení

kde Šimon Cyrenejský byl přinucen, by pomohl Ježíši kříž nésti. Kámen tento, na němž vytlačenou ruku zemdleného Spasitele viděti, jest od zbožných poutníků líbán. 115 kroků dále, kdež ulice počíná stoupati, jest v zemi zakopaný sloup, který nás upomíná na dům sv. Veroniky na levé straně a na

VI. Zastavení

Zde podala, jak známo, sv. Veronika Spasiteli potní roucho a tento jí je s vytlačeným obličejem svým vrátil. Po 90 krocích přijdeme do ulice překlenuté, jakých je v Jerusalémě mnoho. Zde se táhla druhá zeď hradební a zde musela býti brána starého města, brána Efraim, dle podání brána soudní, (Porta judicara), kde se ještě posledně četl ortel smrti. Též kamenný sloup přes silnici položený má místo to značiti.

Toto místo jakož i okolní patří OO. Františkánům. Zde jest též malá kaple vystavěna, na jejíž východní straně čteme nápis: Porta judiciaria Columna ubi affixa fuit sententia mortis. D. N. J. Ch. A. D. 1875. Ita traditur.

V kapli této uctívá se

VII. Zastavení

Ježíš po druhé pod křížem klesl

60 kroků výše jest ve zdi znamenáno.

VIII. Zastavení

Ježíš mluvil zde k plačícím ženám Jerusalemským. Ve dvore kláštera řeckého ukazuje se asi 1 1/2 sáhu dlouhý sloup z dob Krista.

Nyní jest ale průchod ku chrámu Božího hrobu zamezen; ulice totiž, kterou Pán Ježíš kráčel, jest zastavěna a musí se zpět jíti ku bráně soudní a odtud tmavým bazarem až k ulici v pravo vedoucí, kterouž přijdeme ku zadní straně Božího domu. Na konci ulice této jest ležatý sloup, který znamená

IX. Zastavení

Ježíš padl po třetí pod křížem

Ostatních pět zastavení jest ve vnitř chrámu Božího hrobu.

Ve dvoře kostela tohoto ukazuje se též strom olivový; jest prý to místo, kde Abraham chtěl obětovat svého syna Isáka. Naproti tomu tvrdí se, že ne zde, nýbrž na Kalvarii, kde Bůh obětoval syna svého, se tak státi mělo.