ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1. Kautsky Karl: Thomas Moore und seine Utopie. Stuttgart, Dietz Verlag.

2. Fuchs Eduard: Illustrierte Sittengeschichte Zweiter Band. Die galante Zeit. Dritter Band. Das bürgerliche Zeitalter. A. Langen, München 1912 — 1913.

3. Rétif de la Bretonne, Nikolas Edme, francouzský spisovatel (1734 — 1806) z rodu selského, řemesla typografického, života výstředního. Ač nehezký, stal se přece miláčkem světácké Paříže a soudruhem spisovatelů, šlechticů a finančníků. Zemřel jako malý úředník Napoleonův. Napsal asi 300 svazků, jejichž literární hodnota není veliká, jež však jsou za to velmi cenné kulturně-historicky, plné podrobností o předrevoluční a revoluční společnosti francouzské a románových motivů. Podle jeho spisu: „Pornograf neboli Myšlenky počestného člověka o projektu reglementace nevěstek“ upravil prý Josef II. rakouskou prostituci.

4. Markýza de Merteuil, hrdinka proslulého románu Choderlosa de Laclos „Nebezpečné známosti“, nejskvělejšího románového díla francouzského z 18. století. Česky vyšel tento román v překladu Stanislava K. Neumanna u L. Šotka v Praze v 1928 — 9 ve dvou svazcích s reprodukcemi starých rytin.

5. Magister Laukhard, Bedřich Kristián, spisovatel a dobrodruh, (1758 — 1822), studoval theologii, stal se magistrem, v rýnských taženích byl mušketýrem, dělal vyzvědače Francouzům, po kočovném životě zemřel jako privátní učitel. Jeho drsná a poutavá líčení mají velkou cenu kulturně historickou.

6. Parlamenty nazýváno bylo v předrevoluční Francii patnáct svrchovaných soudů, stojících na vrcholku soudcovské hierarchie francouzské. Jejich členové tvořili bohatou a nadutou kastu.

7. Archenholtz, I. V. von, England und Italien. Leipzig 1787.

8. Dühren E. (dr. Iwan Bloch), Das Geschlechstleben in England. Charlottenburg 1901. — Týž. Rétif de la Bretonne, der Mensch, der Schriftsteller, der Reformator. Berlin 1906.

9. Marmontel, Jean Francois, spisovatel francouzský (1723 — 1799). Do Paříže zavolal ho Voltaire, r. 1783 stal se tajemníkem francouzské akademie. Vedl život dosti dobrodružný, populární byly jeho „Contes moraux“ (Morální povídky), velmi erotické. Jednou kapitolou románu „Belisaire“, ve které tvrdil, že bůh přijme do nebe i hrdiny pohanské, kteří žili podle zákonů přírodních, vzbudil pozornost filosofů, církev ji zavrhla, a Kateřina II. dala ji přeložit do ruštiny. Slovesně-uměleckého významu nemá.

10. Schnabl J. G., Der im Irrgarten der Liebe herumtaumelnde Kavalier.

11. České vydání: Paměti hraběte de Tilly. Přel. J. Votoček. Zahrady Priapovy, svazek I. Praha 1927. Nakl. Lad. Šotek. Dva svazky s reprodukcemi soudobých obrazů.

12. Neue Rheinische Zeitung z 15. prosince 1848.

13. Fuchs, Illustrierte Sittengeschichte. Dritter Band.

14. Schönlank, dr. Bruno, v Neue Zeit 1890.

15. Přítomnost, IX. 9. v diskusi o článcích Otty Rádla: Ona.

16. Vischer, Bedřich Teodor von, (1807 — 1887) něm. svobodomyslný estetik a básník z Hegelovy školy. V 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu.

17. Panizza Oskar, německý satirik (nar. 1853). Vystudoval lékařství, cestoval a pak se věnoval spisovatelství. Pro satirickou tragedii „Koncil lásky“ dostal rok vězení, poněvadž se tu „rouhal“. Pro „nevlastenecké“ útoky na Němce znepřátelil si na konec i moderní literáty německé. Ve Švýcarsku vydával znamenitý sborník „Züricher Diskussionen“.

18. Hellpach Willy, Liebe und Liebesleben im 19. Jahrhundert.

19. Leute Joseph, Das Sexualproblem und die katholische Kirche.

20. Lomer, dr. Georg. Zur Ästhetik des Geschlechtstriebes. „Geschlecht und Gesellschaft“.

21. Quirós, Bernaldo de, Prostitution und Verbrechen in Madrid. Herausgegeben von Iwan Bloch. Sexualpsychologische Bibliothek Bd. III. Berlin 1910.

22. Blaschko A., Die Prostitution 19. Jahrhundert. Berlin 1902. — Týž. Hygiene der Prostitution und der venerischen Krankheiten. Jena 1900.

23. Kämpfer Engelbert, Geschichte und Beschreibung von Japan. Herausgegeben von Ch. W. Dohm. Lemgo 1772.

24. Brunhuber R., Yoschiwara, die Stadt der 30.000 Freudenmädchen. Berliner Tageblatt z 15. prosince 1907.

25. Kellermann Bernhard, Ein Spaziergang in Japan. Berlin 1910.

26. Hearn Lafcadio: Izumo.

27. Braunová Lilly, Ženská otázka. Její dějinný vývoj a hospodářská stránka, Knihovna Samostatnosti IX. Praha 1902. Pokud není jinak udáno, jsou veškeré citáty v této kapitole z tohoto díla. Jazyková a slohová stránka českého překladu byla v nich poněkud učesána.

28. Meiners C., Geschichte des weiblichen Geschlechts. Hannover 1788.

29. Alexander W., History of women. London 1789.

30. (von Hippel Th. G.) Ueber die bürgliche Verbesserung der Weiber. Berlin 1792. — (Týž) Ueber die Ehe. Berlin 1774, nové vydání 1872 Brauning, Leipzig.

31. Lette Adolf, Denkschrift über die Erwerbsquellen für das weibliche Geschlecht. „Arbeiterfreund“ 1865.

32. Další podrobnosti a cifry, pokud nejsou ještě v knize L. Braunové, najde čtenář v základních spisech: Karl Marx, Das Kapital I.; Friedrich Engels, Die Lage der Arbeitenden Klassen in England. 2. Aufl. Stuttgart 1892. Sydney and Beatrice Webb, Problems of modern Industry. London 1898. — I. A. Hobson: The Evolution of modern Capitalisme. London 1894.

33. Obšírné vylíčení pracovních a existenčních podmínek pracujících proletářů jak ve velkoprůmyslu a průmyslu domáckém, tak i v obchodě, zemědělství a ve službě domácí najde čtenář v knize L. Braunové v kapitole: Postavení dělnic v přítomnosti.

34. Illustrierte Sittengeschichte III.

35. Brouk Bohuslav, Otázka likvidování emancipace. „List pro sociologii a psychologii“ I. Praha, duben 1931.