Básne z prózy Ladislav

Děvče ovce pase,
kvítky v kytku vije,
k studánce si sedne
a vzdychá a nyje.
  A jehňátko hlávku
na lono mu skloní
a děvečka slzu
jako perlu roní.
  Co, macecha snad ti
k něčemu nezvolí?
Či tě otec vylál,
či tě hlávka bolí?
  Ještě si s Janíkem
včera tancovala;
snad že jinou pozval,
tys’ se nahněvala?
  Než ona nic nedí,
oka nezdvihuje.
Ubohé děvčátko,
kdože ví, co mu je!
  Slyš, spoza březiny
píšťalka zazněje
a dívčino srdce
tajně se zasměje.
  A píšťalka zvoní,