Básne z prózy Ladislav

Nevidím, nevidím; svět jest mi temnici,
lidé jsou mi hlasy sem i tam bloudící:
„Aj, otec tvůj — aj, matka tvá! bratři! sestry!“
Nevidím, nevidím:
Ježíší, Ježíši, smiluj se nade mnou!
  Jsem temný: nevidím! Co jest úsvit ranní
neznám, neznám tiché večerní mrkání:
den, noc, slunce, měsíc, hvězdy, barvy, blesky.
Jsem temný, nevidím:
Ó, časnosti, skonč se, smiluj se nade mnou!
  Jsem slepý: nevidím! Když se na den valí
slunce, slza má mne v prázdných očech pálí;
ach, a v nich se to po světle bolně snáží!