Básne z prózy Ladislav

Toulám rád se po vás, vrchole tatranské!
Výslunných po vašich mi je volno výškách;
prach bolně trudivý zanechav ve nížkách
vůkol rád přezerám doliny slovanské.
  Nejvyšším chlumu na kdy si lehnu tíše,
nejsladší svoboda mi ve ňádrách hrává,
píseň z ráje nebes mi ve sluch zavlává,
srdce rozplyne se v blaženosti říše.
  Prudká letmo mysl kolujíc ve modru,
prorážíc osudu mlhavou za roušku,
nečítá časy víc; nečasím na kružku
zře věčnost dobu co zraku silou bodrou.