SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Na literaturu československou

[11]


Slavím tě, došlý od Vltavy břehů
k výškám tatranským, anjeli národa,
  jenž světlo mu v temno bludiště,
  též potěchu v hryzotách přinášíš.
Vítej s pochodní, již na božím slově
rozžal si jednouc v zápalu víry; no
  chtěl tvou satan zhasit mrakem zář;
  než zase již z mraků lesk vychází.
Jasná jako když zodrazena s nebe
hvězda sletí přes blankytové stropy
  dolu v propast; tak urvána tvá
  sláva byla, lidu Tatry, zašla.
Hojí se těžce, co kdy satan raní,

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
jedem napouští, on řeřavé drapy
  zatne kdy kam: Ó, ňádra že tvá
  jizlivě on poranil, Vltavko!
Dvě se sta Bílou[12] let za horou skryly,
krev ještě sákne, jizva posud bolí:
  vítězně moudrá však třetím ve
  zas z hrobu ven století vycházíš.
Věrná bohu vždy, v chrámě jeho svatém
dlelas ponejprv, tam ses utekla i
  před násilím; bůh tě slyšel, a
  on zachoval ducha tvích ve ňádrách.
Aj, též ty že služ jemu svatě,
volej slovanský lid k svatyněm jeho,
  hlásej: boha kdož se přidrží
  sám, toho bůh neopouští nikdy.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Přízní ne pánů tys ožila světa;
klamný je pánů lesk; no ty národu
  služ a vzdělávej lid, svobodný
  Slávie živ že by byl co národ.
Tě lesk ne, chleb ne, vítěze vůle ni
hlídá, tě hlídá láska synů cnoty:
  panna jsi aj čistá, bojovných
  síl chovajíc ve milosti outlé.
Zrůstej ve kůru tak milených tvojich
sester: Rusínky, Polky, Ilirky i
  Češko! krajin čtyř[13] jenž, milostná,
  lidstvo vedeš k blaženému cíli.
Máť, máť snahou tvou se vyřítiti
v svatý boj zas, hřích zdechne okem její,
  zmizíť bludy zlé; tvé a moudrost
  má řeči zas velebit člověčstvo.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama



[11] Na literaturu československou — L, s. 218 — 219. Alkajská strofa. Z rukopisu v pražskom archíve neskôr báseň uverejnil P. Bujnák: Neznáma óda Kuzmányho. Bratislava, 1, 1927, s. 537 — 538; B, s. 77 — 78 (nezistil, že text už dávno vyšiel v Ladislavovi!). Pri slovenskom pretlačení Ladislava M. Pišút v komentároch uvádza omylom názov básne Československá řeč (L, s. 218).

[12] Bílá hora — vyvýšenina pri Prahe, na ktorej bolo r. 1620 porazené české stavovské povstanie: porážka znamenala koniec samostatnosti českého kráľovstva a začiatok moci Habsburgovcov; autor pripomína tragédiu v súvislosti s dvojstoročným výročím a celý text básne koncipuje vo viere v nový „svätý boj za slobodu“. Antický rozmer verša vyžadoval slovné inverzie, takže táto odvážna Kuzmányho výzva je v básni dosť zašifrovaná.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

[13] krajin čtyř — v autorovom poňatí sa československá literatúra vtedy pestovala v Čechách, na Morave, v Sliezsku a na Slovensku