ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Kdokolvěk Pokány Svate ze dna na den odklada, a polepšení života prodlužuje, Nepratěle svého na svou hlavu chova, dobre věcy Duše borí, z ctnosti se viprazdnuje. Anděluv Božých, kteryž se radují nad jednim hrišnikem Pokány činicým, z radosti zbavuje, Nadeji a Dufany rotrhava, cestu k spaseny sam sobe zavíra. Toho dosvedčuje Pismo S. pravíc: Kdož rozmarily a rozpustili jest v skutku svem, jest brater toho, kteryž Dílo sve leckams rozptiluje.

Tak nikdy jest nebylo prospešno rozmarilim, a rozpustilim byti k pokány čineny: Tedí rikati praví S. Augustin, budu lide, zpozdilím a neužitečním Pokáným. O kdiby jsme mohli zase živy byti, a čim jsme pohrdali to slišeti, a učiniti: ale Pokány toto neuzdravuje, než trapí! chceš míti užitečne Pokány, včil mej dokud živ jsy, budešli ho včil míti, popraviš se. Mesta nektere, pod skracenym hrdla, tuto ustavu, tento Zakon vidali: Žaden at Meč nenosy kdy vchazy do Města.

Kdoby pak mečem ozbrojení všel do Města, vedevše o zakasce, potupniť Zakona trestanym zasluženým trestan bude. Vidal Zakon y vihlasil Bůh Všemohucý, aby ho zachoval každy hrišnik, proto, aby prodlevajice, a odkladajice ze dna na den Pokány za sve zle skutky nebyl uvržen do ohne pekelného. Zakon a Prikaz jest: Neprebivaj v bludu hríšných, pred smrtu spovidaj se, nebo od mrtvého jako nic zhine Spoved, spovidati se budeš živ jsa, živ a jsa zdrav spovidati se budeš, a chvaliti budeš Boha. Zakon jest volajicýho na užitečné Pokány: Dnes uslišyteli hlas Pána, nezatvrzujte srdcy vašych, neodkladajte den ode dne dobre činiti. Zakon jest: Nemaj smluvu z diáblem! pta on a a rika: daj mi všecek čas života, ktery maš; čas druhy, na druhem svete Bohu zanechaj. Ach můj Krestiane! čtej tento Zakon, ale se ho varuj. Nemaj zmluvu z Diáblem: den tento, život tento, ne diáblu, ale Bohu tvemu prinaleží. Svatý Chrisostom prísne napomina, aby jsme, když čas mame, a príležitosti Pokány činili, a neodkladali ze dna na den. Mnohos pravy zhrešyl? již hrešyti prestan, a k Bohu se navrat, Bohu podekuj, že tebe v prostred hrichův tvých s toho sveta nevzal. Již dnes, v tuto chvili čin Pokány, any neodkladaj den ode dne; Hledaj Pana, když můž nalezen byti, vzivaj ho když blízko jest. Zajtra, zajtra, pravy S. Augustin hlas Krkavce jest, lkaj jako Holubice, by se v prse dnes, dnes se spovidaj, dnes Pokání čin.

§. 2.

O Nebezpečenstvy, ktere nastávalo Městu Jericho Pysmo Svate vipravuje, že žena mesta toho jmenem Rahab, když smluvu učinila, z Špeharmy strany visvobozeny domu svého, Rodičuv, bratrův a Sester, tuto odpověd vzala: Hrdla naše at jsou za vas na smrt, jestliže, když vejdeme do Zeme bude znameny tento provazek červeny, a uvažešli ho v okne, kterymž jsy nás pustila. Rozvažiš, prosym, tuto, Opatrnost žensku, neodklada znaměny vysvobozeny svého, spěšně zavesy Provazek ven z okna; rýchle jest toto pospichany, mohla na druhy den, na druhy tyden odložiti; tak velikej rýchlosti nebylo ještě potreba: pomine mnoho dnův, mnoho času prve než se navrata k svým Špehare ty; času budu potrebovati Nepratěle krade jako mají dobit Město bez vrazku svých; Brod Jordanský prve musejí prejíti, potom Vojsko šikovati, Město oblehnuti, a tak neb silu dobíti, neb skrze podany vzíti. Toto ne za jeden den, za jeden tyden dokona se, mnoho Mesicuv k tomu potreby jest.

Proč jsy techdy nechtela odložíti o ženo! zavesiti Provazek, dotud dokudby byli žide vešli do Města? Věděla táto opatrna žena, chvali hodna, že že uvazany a zaveseny Provázka na okno, jest prostredek k vysvobozeny svému, a svých, proto prodlužovati, den odedne odkladati nechtěla, žaden čas za prihodnejšy, a bespečnejšy neuznavala, jako čas pritomny; Provazek techdy hned z okna vivesila, zaveseny nechala, dokud Město bylo vzate, ona ze svimy od smrti jest vysvobozena. Aj máš ženu opatrnu, o svem vysvobozeny pečlivu pilnu. Ty aspon od ny se uč, den ode dne Pokany neodkladati: zle sobe porady, kdokoli nebojí nastavajíciho Nebespečenstvy prodluženeho Pokány? Pospicha takovy k zatraceny: prve od smrti zachvacen bude, nežli sve spaseny zaopatri mizerny prodlužač Pokány! Víme dobre, věrimě stale, že Všyckni my zajiste musíme se ukazati pred Stolicý Kristovu, aby prinesl jeden každy vlastny vecý těla svého, jakéž či nil, budto dobre, nebo zle, a ještě drýmeme? ohlasujem; tu jestli zmýliš, na věky zmýliš? nechceš činiti Pokany když čas jest. Když můžeš? odkladaš až do smrti? ty viď: jestli bez spovedy umreš, bez spovedy zatracen budeš! jest pravdiva sentencia Svateho Augustina.

§. 3.

Obecné jsou slová Sv. Cyrilla, pilně napominajicýho, kdo chce dobre umriti, Pokány nemá odkladati. Dva Učedlnicy Janovy, kdiby slišeli divy a zázraky, ktere činil Kristus Pan, nasledovati ho chteli, a kdy se ho ptaly: Mistre kde bydliš? Kristus Pan (vid odpověd, nasleduj naučeny, podiv se nad mudrosti Boží). Ne rekl podle umislu Cyrilla, zde neb tam bydlim, jestli co žadate, zitra prijte ke mne, ne tak odpověděl dobrotivý Ježíš, než jedným slovem povědel: Podte a ohledajte; to jest, hned, v tuto chvili, bez všeho meškany podte, nechcy ze dna na den odkladany, nechcem prodlužovati z času na čas, Obrácení vaše včil žadam! již podte, již ohledajte, abys nas naučil že odkládany neny chvalitebné, any užitečné, než vždicky škodlive. A ještě odkladati smíš tak velikým Nebezpečenstvým Obraceny tveho? Tuto ja ne mé slová, ale Svatého Cypriana slova dokladam:

Nech se, pravy, Vizna a spovida jeden každy z hrichu svého, dokud ještě živ jest na světě ten, kteryž zhrešyl, dokud spoved Bohu Všemohucimu jest vzácna. O ne štesti! Nektery, pravy Laurentius Justinianus, Z marným dufaním samy seba sklamavají, dufají, že po svej libosti budu mocy Pokány činiti, a že Božské Milosrdenstvy kedikolvěk chtejí, dosahnu, vedle zaslibení Božího, skrze Proroka nam učineného: Pakli bezbožny činiti bude Pokány, všech nepravosti jeho, kterež činil nespomenu, a opět: Zdali Vule me jest smrt bezbožného? a ně aby se obratil a živ byl? Hle sotva, kterej se chitají Prodlužacy Pokány; hle dufany všetečne vodpuštěny Božskem? nerozmišlají, že neznamý jest den smrti svej, a že mnozy v tomto dufany jsoau sklamany, a bez Pokány umreli, a zatraceny jsou. Domniva se Prodlužač, že stojí pevne, že štěsty sveta užíva libežne, a neporozumiva, že k smrti každu chvili pospicha, že čas pomína, že život naš smrtedlny v nic se obrati.

Tak bezpečny, neostupny chodí člověk Pokány nečinicí. O Prodluzačý mizerny? prosym ohledni se, kterykolvek odkladaš dnes, zajtra, pozajtraku Pokány. Zlej smrti se vidava, ktery ospanlive dní dobre rozmrha. Prijdé a bude ten čas, ta hodina, v kteruž z tělem rozlučiti se musiš, tedy otevreš očý, tedy uvidiš, tedy poznaš (obyt ne pozde) za jak mnoho mel jsy sobe šacovati pominuli čas, kteryž jsy bez užitku, bez dobrého skutku stravil; Pripominati budeš sobe všecek čas ten v horkosti Duše svej, uznaš že y kochány hrichu, y možnost k hrešeny, y čas k Pokány čineny, již od tebe odstupilo! Volati budeš, z tim lakomým: Prodlení aspoň do jitra! prositi budeš:Aby my jedna hodina ta aspoň dana byla, ale nadarmo, any prodlení, any hodinu neobdržíš. Měl jsi, ale poživat nechtel jsy, Času nebude více ku Pokány čineny, čas prešel, pominul, zmizel.

§. 4.

V každem jednány, v každej pracý, v každom konány, v kteremž se bojíme, že konec bude nejak neštastny, pilně, pozorně, opatrně, očytě pokračujeme, a na Váze všecky vecy rozvažujeme: rikame ustavičně, nevěrim, neufam, chcem byti jisti, chcem byt opatrny: A však bože dobrý, jak velika jest naša nedbanlivost, neopatrnost! Vime že jsme zhrešyli, že jsme neprave činili, že jsme vynný Smrti a Pekla, že Boha Nepratele mame a budeme míti Sudce velmy ostrého, jestli rychle, prve nežli nas smrt zachvati, neučinime Pokány; však nicmene velmy smele dufame, a nevým kolko sobe ještě rokuv zaslibujeme, Pokány odkladame, hrešyti neprestavame, prave jsme neopatrny, ospanlivy, nedbanlivy ve vecech Duše, a tech, ktere k dobrej smrti, k večnemu blahoslavenstvy prinaležají! O potupna nedbanlivost! o škodliva odkladány! vyce povidam; tolikraté napominají nás Písma svaté Učitěle, Kazatěle, však bez opatrnosti, bespečne žijeme, dokud bez Pokány neumíráme, a do zatraceny odsuzení nebyvame! tak pravým žijeme, tak jdeme ze života tohoto, k smrti tej, tak hineme mizérní, ktery se nikdy od smrti večnej nevisvobodime. O Krestiane! kdibys vědel o daru Božskem, kdibys zrozumel to velike dobre času tobe od Boha Daneho za tak mnoho let veku odkladany Pokány Svatého, ale ku zasluženy života večného, který zaslibil dobrotivý Bůh všem Pokány pravé činicim. Aspoň včil se nauč vice neodkladati polepšeny života. Pokány neprodlužene, pravé, bolestne jest, Vůz a Pohonič do Nebe; Pokány jest Vudce cesti života, a blahoslavenstvy věčného; Pokány jest všech cnosti rozmisleti Mislivec, všech nepravosti viplenitel; Pokány jest Mistr mravův, Kázně a pobožnosti; Pokány zle žadosti utlačuje, Pokány chleb uzkosti, ale pobožnej, vodu slzi, ale sladkých, misto pokrmu a napoje zbytečnejšyho podava. Pokány z Pohanna činy Otce laskavého, z vlka beranka tichého, z ukrutného čini dobrotivého, z hrišnika svatého, z Putnika sveta tohoto činí Obivatěle Nebeského. Prosym, jestli jsy zhrešyl, neutikaj pred Pokáným; jestli chceš dobre umriti, neodkladaj den ode dne, navrad se skrze Pokány k Bohu tvemu. Škodilo mnohím prodlužene Pokány. Ale beda! vice miluješ, pravy S. Augustin, odkladany, než života polepšeny.

§. 5.

Znal jsem ja mnohých, kterých život jiny nebyl, než hrešyti proti Bohu, bezbožným byti proti bližnímu, utrhati, zlorečiti, pravotiti se, hrati v neporadnem milovany, kochati se, skákati, tancovati, nic dobrého, mnoho zleho činiti, toto jejých všecka rozkoš byla: o obracený k životu lepšymu, o polepšeny, o Pokány se jim nesnilo. Pristupil k nim Krestian bohabojny, napominal, aby se pilne vistrihali velikého Nebezpečenstvy, že z jedného pokány prodluženeho plodí se žradlo, propast, tonutí Dušného Spaseny, y vystrčili ho spleskaným smichem a rehotáným. V techto mravých vím mnohých, že živu byli, vím take, že y zle zahinuli. Ti prosym, Krestiane mily, nebud z počtu tichto, neodkladej den ode dne, neprodlužuj pokány, maš světlo rozumu, uživaj světlo toto; a neprebyvaj v bludu hríšných, pred smrti, (dokud jsy zdravy) spovidaj se, od mrtveho jako nic zhine spoved. Vola jako z nebe S. Augustin, aneb odpušta se tobe, Pokány odkladajícimu, aneb neodpušta? co s tohoto bude, nevím, drž techdy jisté, a propust nejisté. Praviš sice, že Bůh Všemohucý Pokány tvemu odpuštení zaslibil, ale odkladany tomuto tvemu den zajtrajšny nezaslibyl. Pokány činitěle, pokány činitěle, pokány činitele! (zase vola S. Augustin) však jesli jste pokány činitěle, a nejste posmivačý, promente život, zmirte se z Bohem. Chceš, pravy tenže Svatý, aby tvé Pokány bylo užitečne, nech nebude pozdile. Toto učy Bůh, toto učejí Svatý Otcove: Ale co my na toto? Starodavných Otcův chvalime a leta naše požívame! pracujeme, potime se v marných věcech, o Spaseny sotva tedy pomislime, rikame: Nekdi, ale ne včil, zitra, ale ne dnes, čas bude pokány činiti. Tak ubespečeny zaspávame v hríšých našých, aby jsme zaspali v ohni večnem. Kdokolvěk žada ujíti trapění, a zlu Smrt, nech oddali prekažký k dobremu umríti, nech neodkladá den ode dne pokány! den nasledujícý at sobe žaden nezaslibuje, nebo každy z hodini na hodinu Smrt čekava. A toto jest naučiti se dobre umríti, pokaní činiti dokud čas jest, a ne odkladati na čas nejisti.