ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Zo školy Člověk má, aneb čím vladne, cize jest, ne jeho: Bůh dal všecko, a od Boha prijal, Bohu všecko navratit musy. Ano sám Člověk svuj není, Boží všecek, všecek jest: Ay jeden jest, praví Svatý Bernard. Ktery stvoril Nebe y Zeme, ten jest Stvoritěl tvuj, ti jeho stvorení, ti služebnik, on Pan, všecek tehdy čo jsy, jeho jsy. Proto y tělo tve, y Duše tvá, y všecko čoš máš, jeho jest, to Pravda Večna jest. Protu pričinu ustavične napominají Boží poslove, aby tělo, ne tělu, ale bohu svému bylo poslušne, najprve S: Pavel: Peče o tělo nemivajte pro žadosti. Tělo a krev, Kralovstvy Božího nedosahnu. Jetus Sýrach, tělo, nešlechetneho Zvoditěle takto spisuje: Co jest nešlechetnejšyho, jedine to, čož vimislelo tělo a krev. Svatý Hyeronim praví: Nesnadna, ano není možna věc, aby kdo y tito časne vecý, y buduce v Nebesych požival, aby y tu zde hríchu, y tam misl naplnil, aby z roskošy prišel do rozkošy, aby na o bojim svete první byl, aby y na Neby y na Zemy ukazal se oslavění. Kdo o tělo pečuje, mekko a rozmazane a v roskošy chova, y svědomy sve, y Dušy svou, y spasení sve zanedbáva, potupuje, neštiasne umre, zahine věriš tomu? Potvrdím s prikladem.

§. 2.

Pyše Petrus Damianus, že Vudce Benadskeho Manželka, ktera byla z Konstantinopola, tak rozmazane, a v roskošy živa byla, že y z vodu obecnu umivati se nechcela, ale Služebnicý její Rosu Nebesku museli jí odevšed zbirati, a s nej pracovati Kupel pripraviti. Pokrmuv, jidla také svimý rukamy se nedotikala, ale Komornicy rezali jí všelike pokrmy, na drobne kusky, ktere ona zlatimi vidličkami požívala. Její Pokojík tak mnohimy a rozličnimy věcy vonavimý vonal, že žadni uvěriti by nechtel. Ale Bohu Všemohucimu, jak velice byla nenavisna tejto Ženy Pýcha a Peče prilišna o tělo, pomstva Boží ukazala, nebo všecko tělo její pomali zhnilo, že Udy všecky její zamorení byli, všecek Pokojik a neb Svetnice její nesnesitedlním pravě smradem naplnena byla, any žáden tak veliky smrad, any ten najmensy služebniček dalej znesti nemohl, jedina toliko Devečka ji posluhovala ne bez ošklivosti, která náhle k ny pristupila, náhle zase od ny odstupila, tak za dluhý čas trapěna, život svuj dokonala. Co jest tehdý tělo, nech nás vinaučý tělo.

Ty, pověc my prosym včil: zdaliž to neni Pečy míti o tělo? Zdaliž není Dušy zatratiti do Pekla? Zdáliž není cestu zavriti do Nebe? Zdáliž neni dobrovolně chteti zle umriti? Zahinuti? tak se prichazí po uprimnej ceste k smrti, ale k smrti zlej, k věčnej; vtom nepochibuj. Odpočivání, zahálčivost, meke lůžko, hry rozličné, nešlechetnosti nečisté, výno sladké, silne, jidla skvostné, rucho meké, Sen prodlužení, tance, Fašanky, jsou Pokrmové těla pečlivého, timato spusoby chova se spronevěrene tělo naše, aby tim vice smrdělo, a Duše aby zahinula. Divna věc jest divna, že jsme na spasení naše tak zabydlivý: Ach Krestiany! Pečy míti o tělo, jistě není cesta do Nebe. S. František, aby tělo sve umrtvil, a na Uzde držel s nebem; S. Benedik trním; S. Bernard jezerem studením; S. Anastasius z metlu tělo sve ukrotil. Tito Věcy ne enem Mnichům se pyšu, ale všem Krestianum. Vid čo činiš? rozpomeň se na hrozbu tuto, a kdy muožeš, varuj se jí: Budeteli vedle těla živý, zemrete smrtu věčnu.

§. 3.

Mnohé a rozličné sve Práva, a ustavy má Pečování těla, vid pak jak divné, jak malo užitečné k dobrej smrti? první Ustava těla jest: k hojným večeram, k plným poharum ustavične chodyž, tak prikazuje Pečovaný těla, aby se jedlo, a vivratilo, a po vivratu aby zase se užívalo: V Pripovidkach Rimských psano jest: že Nóé z Vinem a z revý krev čtvětých Zvirenec spolu proto smišal, totižto krev Opice, Lva, Svine, a Beranka, aby ukazal, že opili lide, premenají se na Opicu, když ruce, nohy chlupne prekladají na spusob bláznuv. Jiní že bivají jako Lvove, bojovní, svarlivý, a ukrutny: jiní že jsou nečistotny a smradlavý, na spusob svině, jiní že se tichy, dobrotivy a pobožny jako beránkove ukazuju. Svatý Augustin praví: že Žide nekdí na Pilata chtejiciho Krysta Pána propustiti, takto volali: Propustišli tohoto, nejsy Pritel Cysarův, pak Pitele nektery, Pohar dosti veliky nekdy pripijají, a rikají: Aj Pohar tento za Zdraví tohoto a tohoto Pritele našeho tabé pripijam; neprimešlí a nevipiješlí až do dna, nejsy Pritel Cysarův, ec. Odkud potom to pochazí, že naplnene brícha začinají o Ohýzdných věcech misleti, nespusobne rečy mluviti, tajne věcy zjevovati, Zvady puosobiti, očy, ušy, jazyk, misel rospuštati, a všecko, co se liby, činiti. Kde jsou tito stoli, tito Poharý, tam jest hrich, kde jest hrích tam jest Prekažka k dobremu umriti. Kterikoli techdy chcete dobre umriti, Varujte se aby snad nebyla obtižena srdce vaše obžerstvym a opilstvým, a pečovaným, o tento život, a prišelby na vas nahly ten den, den posledný den zlej smrti, a zahinuti večneho.

§. 4.

Druha Ustava Tela jest: Očúm, Ušum, hojně, štedrě Uzdu bez hanby propust, dal ty pan Buh Očy k vidění, Uši k slyšeny, ty dopust aby očy všecko viděli, ušy aby všecko slišeli, budto jakekolvek věcy, ohizdné, nestudné, nespusobné, nepravé, neboj se nic, nic zlého s toho nebudeš trpět, nic! kratochvile jsou, k smichu a k veselosti pobízají, čo se bojiš? ja prikazuji. Posliš člověče, jakovy Zakon, a Ustavu vidava tělo tvým nasledovníkům! Zákon jisteškodlivy, Ustav kteraž vede vprimo do večneho zatraceny, nebo mnohého zlého, mnohého Nebezpečenstvy jsou počatek a pričina očy naše, jsou pobudta chlipnich žadosti, v milovaní nečistem Vudcove, jsou dvere smrti večnej, a nepratele Duše, jsou všetek chlipnosti zapalačove, Svědkúv mam bezbožních Starcúv uzanitskich, kterých očy jejich ranili, a utratili: Vidali ji Starcy, y zapalilili se v žadosti její. A Holofferna, kterého Srdce, videvše Judithu bylo raneno, a horal žadosti její, a skrze ruku Ženy zamordoval ho pan Bůh. Svědka mám Davida, ktery všetečnima očima videl Manželku Briašovu míjicu se, vzal jí, a spal s ní. Aj jak zlé věci spusobují rospustile očy? Jako pak všecko zlé pochazí z Očy, tak všeckeho zleho počatek, a pričina a pričina jsou ušy naklonene k posluchany, všeho zlého. O jak hrozně tresce Bůh Všemohucý tých, ktery očom a ušum svým Uzdu ku všemu zlému rozpuštají, a o tělo priliž pečují. Svědek my jest jedna Děvečka na těle krasna, na Dušy špatná, na Smislých rozmazana, na očy rozpustila, na ušy všetečna, na těle málo čista, všecka v marnostech svetských zahružena, v chlipnosti a v roskoši vichovana, v Ruchu ozdobena, tanečnice znamenita. Hrala za dluhí čas miserna, a tělo sve v roskošy chovala, a pilnu Pečy oň měla. Prehlídal Bůh milosrdný, ale do času; Devečka kam dalej bezbožnejšy byvala, dokud pomstva Boží skrze Nemoc na ní dopuštenu, bech její rozpustili nepretrhla. Rozmahala se nemoc, však tim se nepolepšovala. Blízo Smrti zavolavše svu Matěr, prosy: O Matko má, všetko Rucho mé drahe daj prinesti, y všecku ozdobu: jako žádala, tak dosahla: a kdy se oblekla, ozdobila, po sobe najprve pohlida, a divuje se, potom takto mluví: Auvé! auvé! musimli techdy umriti, tak pekna? tak ozdobna? tak krasne oblečena? tak mladička? muoželi to bit, abych v tomto věku kvitlem umrela? Umrem sotva okuštuja sladkost Světa? takli od Milovnikův odvržena budu v tuto chvily? zdaliž Rucho toto ja nikdy vyce požívati budem? tuto ozdobu všecku pojednuc tak opustim? nikdy jí na seba nevezmem? Nestane se jinače? umriti musiš! vidim, poznavam. Zlorečení techdí den, v kterem jsem se narodila! zlorečena hodina, kteru chtic nechtic umriti musym. Toto a mnohe jine zlorečení vipustila miserna Devečka. Čehož ulekli se Rodičové a čeladka, a napominali jí pravic: Ach! ach! Dcero mila, nemlův tito věcy, vstup do srdce, pozdvihní sama seba, o lepšych věcech zmišlaj, Boha vzivaj, odpuštení a milosrdenství od neho pobožně žadaj. Dobrotivý a Milosrdný jest, nezapry Pokání činicimu, a ptajicimu milost. Co? odpovida ona: co mne jest z Bohem? co s Krystem? Pristup ti Diáble, a vezmy Dušy mu! tvá jest! z tvej radi pečovala jsem vždicky starostlive o tělo! o Bohu, o bližnem, o cnosti, o pobožnosti málo jsem se starala; již slušne tvá jsem; Dcera ku všemu zlému poslušna; vezmy mne, a jdi se mnu, kam chceš! tvoja, tvoja jsem, povedala toto neštasna Devečka, a místo zavirky, živu byti prestala, Dušu Diablu, lupež Peklu odevzdala. Jaky život, taka smrt.

Ach Krestiane muj, varuj se, vistrihaj se od prilišného pečování těla, a od lahodek jeho, sklamavají a ku koncu zatracuju! uč se dobre umriti dokud čas maš k učení, a k pripravení k štastlivej smrti: Pozoruj; a ostatní čas věku svého nezanedbávaj, nezapovrhaj, nebo proto ty Bůh Všemohucý ten čas prodlužuje, abys ho k dobrému tvému k štastlivímu umriti požíval.

§. 5.

Učitel Narodův a Nadoba Vivolena S. Pavel, zjevně všem Krestianům opakuje, že Ti kteríž jsou telesný, Bohu se libyti nemohu, Běda! Běda! temu, ktery, když umira, Bohu se neliby, neb zatim nikdy libiti se nebude jemu. Co se již tobe zdá, o techto slovych, S. Apoštola? nech mluvy, odpoviedaš, nech piše co chce; my naše požívame leta, všecko pečovaní naše bude o tělo, všecka starost Sangaris Mariandínuše, Heliogabaluše, Sicyona a Smindirida nasledovnicý a Učedlnicý budeme, jich ve všem posluchat budeme: y takli mluvite, že tito Potvorý budete nasledovat? vid jestli sy dobrý, jakové Potvorý Milovnicý těla nasledovat chtejí, Sangaris Mariandynus, takový Pritel byl těla svého, aby tělo sve neukonal, od Detinstva svého až do poslednej staroby, z usti chovačky dal se krmiti, aby žváchala a kusaja zuby sve neobrazil. Heliogabalus Palácy Syne, Pokojiký, Postele Luože rozličnimý kvitký nastlal, a po ných lahodně chodival, any na Perinach nechtel lihati, enem ktere byli Zajičým vlasem, a Koroptvým prkem naplnene. Sycion, za dvacet let celich Slunce, any vichazajicy, any zapadajicý, enem aneb pri stole, aneb na luožku že videl, pověděl! Smindirides Sybarita; na listkach ružových lihal, a spaval, a když se probudil rikal: Vredí jsem dostal, pro prilišnu tvrdost luožka. Vidiš Potvorý týto: ktere nasledovat chtejí Milovnicý těla! na tělo starost mají, Dušu zanedbavají. Bojím se velice, že když budu chceti Pokaní činití, času vice k tomu nebudu miti; bojím se, pravým, aby se na nich neviplnili slová S. Joba: Vedu v dobrých vecech dny sve, a v okamžení do pekel sstupují.

§. 6.

Trety Ustava Těla jest: šenky, krčmy, domy Kurevske často navštivuj. Vino pití, jemu povolovati v nem se kochati, hodovati, laškovati, starodavna nešlechetnost v Egipte splozena, do Reckej zemí skrze Orffeuše vnesena, odtud do Vlaskej Zemi, do Rima vešla, naposledy všecek Svět obehnuvše, v Uhrích sobe pribitek učinila, a velmí mnoho Lidy k Nasledovaní svemu zvedla, ne umislem jiním, jedine aby Vinem, a snem pohrbeny zlé umreli, horšy zahinuli, a zaživa do pekel uvržení byli. Vyd jak poslušny byli jej, a ještě jsou. Sybaritusův pripominam, tak byli v Pečovaní Těla, a v telesných rozkošech zahružení, že any Kovačum, any Remeselnikum, ktery hurt a hrmot dělali, nedopustili, v Obcy prebyvati. Co? Kdoby vice jedl, aneb pil zdarem obdarovan byval, na rozkaz Alexandra Velikého. Slýcham, že pri takovem hodovaný, na jednuc tricet a peť lidí, pro prilišné ožralstvo, umrelo! Vim y o druhem, ktery Slepký vajca podložil, a potud ustavične žral a hodoval, dokud slepka kuratka nevisedela. Znamý my jest y ten, ktery pres noc y den, padesate másův vipil, každý más za jeden trunk vipraznil, potom na stranu odejda, vivratil, zase piti počal, zase vracal! O Milo Crotoniatešovy pyše se, že pri jednem Obede cele tele sned! Aj vidiš poslušnich Učedlnikuv mizerného těla, horšých od Hovada! Ne enem chcu obětovati, a večerati hojně, ale cele dny, cele nocy z ubliženim zdravý svého, v obžerstvy, v ožralstvy stravití. Ty Krestiane můj, prijmiž Radu mu: Strachuješ se hněvu Božího? desyš se Sudu? bijiš se zlej Smrti? chceš dluho zdravý byti? žadaš dalej živu byti? nechtej nasledovati Ustavu, a Zakon těla, ale nasleduj Puosti, zdržanlivost; miluj kratke a tenke Obědy, a Večery, bud mírny v piti, varuj se Sitosti brícha, tak dluho žýv budeš, Zdravy zustaneš, dobre umreš, spasen budeš.