ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Mnohé užitečné nacházaji se na tomto Světe Kunštove, v kterych Učení Lide pro svu chvalu a slavu vtipi sve ukazovalí, v ných sve zalibení melí, však nad tito všecky jeden sam jest najužitečnejšy, a lidem k Večnemu Spasení najpotrebnejšy, a tento kunšt nadevše kunštý hodně a slušně nazvan bude Kunšt dobré umrití. Bez tohoto kunštu nepochibna pravda jest, že žáden, jiste žáden, bytbí byl jakehokolvek Umění Kunštovneho, aneb Remesla, k Večnemu spasení, a Blahoslavenství neprijde. Na tomto jedinem samem zaleží spasení, život člověka, a povstaní k slave večnej. Kdokolvěk techdy chce byti Blahoslavení na věky at se uči dobré umriti, kdo dobré žije, dobré umriti se uči. Nikdy jak dosvečuje Svatý Augustin De Doctrina Christiana, zle neumira, kteri dobré živ byl, zritka dobré umira, kdo zle živ byl, jakoby rekl: Milí Krestiané žadnemu neprikazujem, any žádného nekarham, než pěkne napominam, libezně povidam: To čin Predevšema věcy, živ bud dobre kunšt dobré umriti dokonalejšy se nauč, nenaučišly se nini, potom se nikdy nenaučiš. Kunšt tento jeden tak jest potrební lidem, jako ptaku kridla k letaní, a Plavcum veslá k plavění.

§. 2.

Ale tak jest velika Lenivost, abych nepovedel zlost lidska, že slišyce nesliša, zrozumejice nevirozumivají co se jim k spasení do ušu jejich cpává, kričy se, aneb dobre živ bud, aneb zahin vola se: Prestan hrešiti, hrích smrtedlný budto jeden odjima člověku nebe, odjima Boha. Ale není kdoby to rozmišlel, kdoby se prestrašil, kdoby mu rozumel pravim tobě, a ze stranky Boží napominam tě: bud živ dobré, učiž se dobre umriti odvrhní od sebe všelike prekažky k dobremu umriti zvlaště Zlost hrichu smrtedlneho, prekažku nad jine najprvnejšu, najvetšu, prekažku najškodlivejšu vibi, vibojuj, vikoren, ktera odjíma v člověku, netoliko Boží Milostí Rucho a Ozdobu, ale nato nadevšecko činí, že se všelike zaluby a dobré skutky jednym rázem zmazují, vniveč obracají a člověk hrišní učinen byva Nepritelem Božím! Veznem Diablovim, Pokrmem Pekla, vinným Večnej Smrti a Zatraceny. Slova jsú Svatého Joba potvrzujícýho. Sednuc promluvý Bůh, a podruhe toho neopakuje. Ustanoveny Boží jsou nepremenitedlne, co jednuc ustanovil, jedno slovo, jednu literku, jeden punktik nezmění, v slových svých, stály jest na věky: Ustanovení, a Decret Boha Všemohouciho jest pravyciho: Obracení budte Hrišnicí do Pekla, všychní Národove, ktreriž se zapominají na Boha. A zase Běda Národu Hrišnému, Lidu obtiženému nepravosti, Semenu nešlechetnému, Synům zlostným. Tito zle věcy uvody na člověka Zlost hrichu smrtedlneho, tito prekažky stavá k dobremu umriti. Boha rozhnevaneho, hroziciho pobiza protiva nam zlostivy hrich! Protož at nepanuje hrich v vašem smrtedlnem těle, abyste meli povolovati žádostem jeho, nebo kterýžkoli bez Zákona hrešý bez Zákona zahinu. Duše kteraž hrešy ona umre.

§. 3.

Svaty Jan zlatousti pilne svým Posluchačům vypruvuje, že hrich jediny, tak velike zle jest na svete, že Bohu veliku a nekonečnu činí krivdu. Hrich tak mdleho člověka čini hrešyciho, že sam od sebe any nechce, any nemuže povstati z hrichu. Hrich pozbavuje z nekonečneho dobrého, odjíma Boha hrešycimu; Hrich Studnice jest všelikej nuze, a bidí. Hrich smrtedlny budto jediní do večneho ohne haže člověka: jedno pohlednuti, jedno pomišlení, jedna kryva prisaha, jedno dotknuti nepoctive, Večné Muky prinašy hrišnikům, jestli bez litosti, a bez pokaní umre hresycí. Hrich tak veliku zlost v sobe obsahuje, že všecky zle věcy tohoto světa k jednomu hrichu smrtedlnemu prirovnane, nic nejsou. Hrich všecek svět zburil, v Nebesych bouři spusobil, Raj poškvrnil, Slovem žádna slová nejsou dostatečné pisat, vypravit o zlosti velikej hrichu smrtedlneho.

§. 4.

Hríšníku! Hríšníku! Uč se dobre umríti, dobre živ jsa. Boha více neobrážaj, do hríchův dalej neupadaj, ješče slunce všeckých dnův nezapadlo, hrešil-li jsi, máš čas, hrích skrze pokání očistiti; zustal-lis’ nevinný; máš čas abys v tej nevinnosti trval, a vražedníkem duši svej nezustal. Hrích v okamžení sice stává se, a pomína, ale mezitím hrešícím vražedníkem duši tvej zustava, hotový byvše i Boha zapriti, aby svobodnejší zle činil a bez bázne zhrešil. Kdo ostrí meč, aby druhého ranil a zabil, ten vedle práva a zásluhy od vrchnosti neb na mešci, aneb na těle, trestán bývá, tak kdo nepravé raddy v srdci svém dělá, škodlivé a zlé věci zmýšlá, míní zlé věci činiti, na ostatek k tomu srdcem svoluje, vpáda do hřichu smrtelného, co jiného činí, toliko meč ostrý, ne aby tělo, ale aby dušu ranil, zabil, zatratil a v pekle pochoval, učinen jsa úhlavním nepřítelem sobe samému? Slovy písma svatého to potvrzuji: Kterýž činí hrích, a neprávost, nepratěle jsou svej duši. Hrích budto jeden smrtelný tak velmi težke bríme jest, že se Kristus spasitel světa, který hríchy naše na svém těle vnesl na drevo, pod ním sklonil, ukonal, a na zem padl, brime hríchu ani nebesá zdržati nemohli, prelomili se když padl z neho Luciper svými tovariši až do propasti pekelnej. Videl jsem Šatanáše jako blesk, an padá z nebe, praví Kristus Pán. Zem otevrela se, když Dathana s nasledovníky svými všeckým zbožím požrela. Málo by bylo život tento stratiti, z pritelův se zbaviti, zdraví, poctivost, statky stratiti, ale v hríchu smrtelném umríti, pred súdní stolicu se postaviti, vypoved věčného zatracení vzíti, na věky zatraceným býti, to veliká strata a škoda jest kterú žádne slzy odníti nemůžu. Avšak bez rozumu , bez bázne, bez svedomí, nestúdne po všeckem temer světě žijí lidé, ukaleni všelijakými hríchy, nestydatí, k svému vlastnému tělu, smrdutú chlípnost svým vlastním tělem provozující. Divoký osel obvyklý na púšti, v žádosti duše svej pritáhl vítr milování svého, ni žádný neodrvráti ji. Tak zajisté jest, milý proroče tak jest: chlípný smilný člověk, jako divoký osel zvyklý na púšti, světa tohoto, v skrytých kútech smrduté rozkoše těla provozuje, do hríchúv smrdutých slepý a mizenrný všudy upadá. Na tisíce takové hríchy páchají se, ale v skryte, ačkolvek svým časem vyjdou na svetlo. Kdokolvek tým jediným hríchem obtížen jest, to jest kdo zvykel jest svým vlastním tělem se poškvrniti, dosti v težkej nemoci leží, a v nemalém nebezpečí zústáva; varuj se hríchu, uč se umríti!

§. 5.

Takovéto svévolné a bůjné tělo, takového člověka který se svým tělem poškvrnuje, nazýva svatý Pavel apoštol roskošníkem, aj dobre, nebo smrdutá rozkoš hledá svém chlípnem těle: Nemýlte se pravdy, ani smilníci, ani modlári, ani cizoložníci, ani rozkošníci království Božího nedojdu. Rozumíš rozkošníci, rozkošníci jsou sami sobě na prekážce, aby dobre neumreli. Člověk s hríchem takovýmto ze zvyklosti s poškvrnem, tak blízko jest pekla, jako daleko jest od Boha: nikdy Boha nevidí, ani matku jeho Pannu, ani meštánův nebeských, jestli nestáhne tělo své, jestli se nepolepší. Joannes Benedictus divnu vec vypravuje o tomto hríchu bůjneho těla, pravic: Rozkošníci takovíto, budú-li zatolko let, zakolko spasitel náš Kristus na zemi živ byl, to jest za tri a tricet let, v hríchu poškvrny tejto dobrovolnej zetrvávají, leč by Bůh všemohúci zvláštní svú milostu obrátil je dotud, není možné nejakým spusobem, aby z tého hríchu povstali, aby o svém spasení nezušaly.

§. 6.

Her, a Onan, oba z hríchem takovýmto se poškvrnily, ten pro samu Chlipnost, tento pro Závist, oba hrešyli, proti Zakonu Manželskemu. Ale jakovým vychodem? nech povy Pysma S: A byl take Her Prvorozeny Hudův nešlechetním pred Obličejem Pane, a protož od neho zabit jest. Onan pak veda žeby se Synove jemu roditi nemeli, všed k Ženě bratra sveho, kteru sobe byl vzal Vdovu za Manželku, Syme hanebně maril, aby se Sinove jmenem bratra nerodili, a z te príčyny zabyl ho Pan, proto že věc hanebnu učinil. Znamenaj! znamenaj! vec praví hanebnu učinil. Takova to věc hanebna? Učitele všecy rozumejí hrích poškvrny, když se kdo jakým kolvěk spusobem, svým vlastním tělem chlipne poškvrnuje, aneb sýme hanebně mary. Dokladají tiže Učitělove, že oba tito od Asmodeuše zleho ducha, z Božího dopuštění zabity jsou. Varuj se! Varuj se! kdokolvek se kochaš v těle svem, a rozkoš smrdutu plodiš, abys nebyl z Boží pomstvý od zleho Ducha zamordovan, a do tej Propasty Pekelnej vržen; Uč se dobré umriti, v čistote těla živu jsouce.

§. 7.

Všelike Krestianske a Cirkevny historí svedectvy vidavají, že zlost hrichu smrtedlného, y Uklady Narodu Lidskemu stava, y težký a náhlý Upad pripravuje, a y z života, z Poctivosti, z Hodnosti, z Statkův vyvracuje, slovem z Boha nekonečně dobrého, z Kralovství Nebeského, z Radosti večnej zbavuje, ne znásilu než jazikem chlacholýcím, než tysicma sliby podvodnímý, prichazý, lahodně se prilizujo, tak dluho sladka jest, dokud jeden Hríchu Smrtedlneho nenakazý a nesklama lidý ubezpečujicých se, a z věčnu hanbu nezatratí. Očý lidské lechko sa mužů zaslepiti, ale Očý Božske, jsou Očý velmy bystré, vydely všecko co se stalo, vidý co se stáva, nemuže jých žádna lst lidska, žádne místo, žadne tmy oklamatí: Není žádne stvorení nevidtedlne pred Očima jeho. Viděl pýšycých se Anjelův, a jých v kámžení z Nebe do Propasti pekelnej shodil. Uslišel reptaní, viděl rozbroj Dathana a jeho nesledovnikův y prikazal aby se zem otevrela, a za živa jých požrela! Slišal ruhany Senacheribove, trestal ho, y Vojsko jeho, kdiž Anjel Pane s neho sto osemdesat a pet tisice lidu zhladil a zbil. Saula Krale Rudského a Izraelského neposlušnost, Babilonského Nabuchodonozora Monarchý Pichu, Balthazarove opilstvo, Hyeroboamove Modlarstvý, Achadovu zlost, Rezabelinu ukrutnost, vydel, sudil: tomu Kralovstvý vzal, druhému Rozum odjal, a mezý Hovady živu byti učinil, tohoto z Písmem na stěně prestrašyl, a hned ze ivota, y z Kralovstvým vykorenil, tohoto strilku probodnuteho zabil, Jezabelu psom za pokrm vydal, viděl zajiste tichto zlost, a hrichy, ten, kterýž spituje srdce y ledvy, Bůh Všemohucý a konec učinil nešlechetnostem jejých.

§. 8.

Mlčím o Piše a nadutosti Hološernušovej, jednu ruku žensku porazenej, zanechavam Hrdost Herodesovu, kterého červy hrízly, a stravily. Nepočtujem Neronefův, Domítianův, Julianův mezy lidmý nejnešlechetnejšych najhoršych, a rozličnym spusobem zbitých. Nic nepovýdam o Valerianušovy Cysary, ktermu za živobitý kuže z těla jeho zvlečena jest; Pomyjim Bajazeta Turka, kterého Victor Tamerlanus mezy mreže jako ptačka do kletký, zavrel. Alexandra Macedonského, Hanibala Carthaginského, Cleopatru Kralovnu Egiptsku nepripominam. Techto videl Bůh Všemohucy rozličné hrichy nepravosti, a skrze smrt rozličnu, ne do radosti, ale do věčných múk odeslal. Tito do jedneho všecy, a jiny timto podobny Vipleneny jsou, a Do Pekla stupili, hraly za dluhy čas hru nedobru, a tak hraje se sklamany jsouce, samy na sebe ukrutny, prekažky postavily k Spaseny, Kunšt dobré umriti naučiti se zapovrhly: Viděl y tito věcy Bůh Všemohucy, kteríž šetrí cest mých, a všecky kročeje me počita. Radnej by byl odtahl mýzerných k Pokany, jista věc jest; ale ony až dokonce bezbožní a nešlechetny chcely zustati, viděl on y tuto jejých spurnost, a odjiti kazal jim ta, kde jest plač a škripeny zubuv ustavične, kde jest bolest večna, kde hledaju smrt, a nemohu najti, kde svedomy jejých nikdí neny spokojne, kde červ jejých neumira, ohen nikdí uhasen byva, kde mocny, mocné Muky znašají, kde Boha nikdí nevidja, kdež trapí sa bez konce, na věky věkuv. Kdoby se z Krestianův neprestrašyl na tito věcy? boj se toho kteryž vidy, a sudí, a aspoň bojice se hrichu smrtedlneho varuj se, kunšt dobre umriti nauč se: a nevykorenyšli nahle hrich splozeny, horu velku hrichův uvidiš k tvej škode, k tvemu zlemu, k tvemu zahinutí večnemu. Zustavaš v hrišych? dosti veliku prekažku máš k dobremu umriti, Bohu, Andelum, y všeckým Nebesam budeš Nepritělem, Světu, Peklu, Diablum rozpravka; ohrizek: zežere te ohen pekelný: dostí povým: Nebudeteli Pokani činiti všyckni tež zahinete. Slova jsou Věčnej Pravdý nikdíi nepromenitedlna. Ti milý človeče, lečbys podobní byl drevu, neb kamenu, dsi se na takito vecy, dokud máš čas; boj sa vychodu tohoto když muožeš, obavaj sa prve ohne, než te palit bude, utikaj pred Katy Pekelnimy prve než te zjimají, odlož, oddál od sebe tak veliku, tak škodlivu Prekažku k dobremu umriti, hrich smrtedlni odhod skrze Prave, a ne falešne Pokaníi, a ne toliko predešlich hríchů strachuj, se než y budoucich vistrihaj se; když uvidiš, Prekažku k dobremu umriti, staraj se abys ji hned oddalil. Sprav Srdce tve na cestu uprimnu, poníž jsy chodil, Jeremiašove napomenuti jest, na cesti omilne od Boha jsy vistupil, odtahni nohu svou, navrat se, uč se dobre umriti: Jako tvari Hada, tak se varuj hríchu, utikaj, utikaj! pobyza tě zlostivý Diabel k hríchu? ti aneb utikaj aneb zhiníž, jestli utikaš, premahaš, pakli neutikaš, hýneš.

§. 9.

Julielmus Baldefanus, Učitel znameniti, ne tak spisuje, jako ostre dotika Hrích Smrtedlni Večnemu životu najvetšu prekažku: Jeden smrtedlni hrích, pravy, vivracuje Stav Dušy tvej, Služebnikem te činí všeho zburení, Nepratelem Božím, Dedičem Pekla, tovarišem škaredich Duchův. Hrích smrtelni odjima z vetšej častký ctnosti v líte; k težšym hríchům, y ku opušteni Víri tebe pripravuje, z Milosti Boží oblupuje, ze Zasluhý Dobrých Skutkuv, z Pomocý Cýrkve Ritirujicej, y zvitezicej zbavuje, vizleka. Znamenaj, znamenaj, vizleka z Dedictva Nebeského toliko uchvacuje, spusobem zbitých. Nic nepovýdam o Valerianušovy Cysarý, kteremu za živobitý kůže z těla jeho zvlečena jest; Pomyjim Bajazeta Turka, kterého Viktor Temerlanus mezy mreže jako ptačka do kletký zavrel. Alexandra Macedonského, Hanibala Cartaginského, Kleopatru, Kralovnu Egipsku nepripominam. Techto videl Bůh Všemohucy rozličné hríchy, nepravosti a skrze smrt rozličnu, ne do radosti, ale do věčných múk odeslal. Tito do jedneho včecy, a jiny timto podobny Vipleneny jsou, a do pekla stupili, hraly za dluhy čas hru nedobru, a tak hraje se sklamany jsouce, samy na sebe ukrutny, prekažky postavili k Spaseny, Kunšt dobré umriti naučiti se zapovrhly: Viděl i tito věcy Bůh Všmohucy, kteriž šetrí cest mých, a všecky kročeje me počita. Radnej by byl odtahl mýzerných k Pokany, jista věc jest; ale ony až dokonce bezbožní a nešlechetny chcely zustati, vyděl y on tuto jejých spurnost, a odjiti kazal jim ta, kde jest plač a škripeny zubuv ustavične, kde jest bolest večna, kde hledaju smrt, a nemohu najti, kde svedomy jejých nikdí neny spokojne, kde červ jejých neumira, ohen nikdí uhasen byva, kde mocny, mocné Muky znašají, kde Boha nikdí nevidja, kdež trapí se bez konce, na věky věkuv. Kdoby s z Krestianův neprestrašyl na tito věcy? boj se toho, kteryž vidy a sudí, a aspoň bojice se hrichu smrtedlneho varuj se, kunšt dobre umriti na uč se: a nevykorenyšly nahle hrich splozeny, horu velku hrichův uvidiš k tvej škode, k tvemu zlemu, k tvemu zahinutí večnemu. Zustavaš v hrišych? Dosti veliku prekažku máš k dobrému umriti, Bohu, Andelum, y všeckým Nebesam budeš Nepritělem, Světu, Peklu, Diablum rozpravka; ohrizek: zežere te ohen pekelný: dostí povým: Nebudeteli pokani činiti, všychni tež zahinete. Slova jsou Věčnej Pravdý nikdí nepromenitedlna. Ti milý človeče, lečbys podobní byl drevu, neb kamenu, dési se na takito vecy, dokud máš čas; boj se vychodu tohoto, když muožeš, obavaj se prve ohne, než te palit bude, utikaj pred Katý Pekelnimý prve než te zjimají odlož, oddál od sebe tak veliku, tak škodlivu Prekažku k dobremu umriti, hrích smrtedlni odhod skrze Prave, a ne falešne Pokaní, a ne toliko predešlich hríchův strachuj se, než y buducich vistrihaj se; když uvidiš Prekažku k dobremu umriti, staraj se, abys ji hned oddalil. Sprav Srdce tve na cestu uprimnu, po níž jsy chodil, Jeremiašove napomenuti jest, na cesti omilne od Boha jsy vistupil, odtahni nohu svou, navrat se, uč se dobre umriti: Jako tvari Hada, tak se varuj hríchu, utikaj, utikaj! pobyza tě zlostivý Diabel k Hríchu? ti aneb utikaj aneb zhiníž, jestli utikaš premahaš, pakli neutíkaš, hyneš.

§. 10.

Blud jest veliký nekterých, domnivati se, že jeden hrích smrtedlný není tak velika věc, aby na prekažce byl k štiaslivemu s tohoto světa odjíti do Nebes. Blud jest najhoršy, nech se zakorený malo pevnejšy v srdcý človeka, a porozumý ten kdo do neho vpadne, jak jest škodlivý, a nenapravýtedlný, Blud ne Hrob, ale Peklo hledajícý! Blud tento do toho vpáda, toho raňý, poraža, zežíra, na věky utracuje: Pane, kdo jest uvěril slišení našemu? Kdo peru, kdo jaziku? Lotr postižen v hríchu a ulapen, odsuzen byva a smrtu trestan: nený dýv, Lotr byl, praviš; odpovidam; co potem? však nebyl cýzoložnik, ne palač, ne lupežnik, ne zradce, ne zlodej; enem človeka zabil! budto jineho neučiníl; dosti zhrešyl, že člověka nevinneho, kteriho any slovem neobrazil, nasilne zabyl, rovně tak vinnen jes smrtí, jakoby mnohe hrichý spachal. Svatý Jakub Apoštol ať toto potvrdý. Kdobikoli pravý všecek Zakon naplnil a prestupil v jedinem, učinen jest všemu vynen. Sem take prinaleží slavne Svedectvy Šalamunove: Kdo v jednem zhrešy, mnohé dobré vecy strati. To jest jak viklada Svatý Tomaš: Všecký dobre skutky, zasluhý hodné stratí. Vid techdy; dobre, napominajícímu věr, jeden budto hrích smrtedlný, cestu do Nebe zavira, do Pekla háže, zlu smrtu činy odjiti s tohto života. Tu se tva věc kona; dobre činiti, dobre životu byti, když muožeš usiluj se; jako tvari Hada, Hríchu se varuj, uč se dobre umriti.

§. 11.

Člověk od hovada rozeznan byva zvlaště v tom, jestli ku dosahnuti konce sveho, ku kteremu jest od Boha stvorený, jest richlý, pospešný, pilný, a aby bezpečne ku koncu tomu svemu odšel, ustavične usiluje se naučiti Kunšt obre umniri, kunšt nade vše kunšty, kunšt, ktereho se naučý bez prace vistrihati se od zleho, a dobre činiti, jako človek ma zivu byti Boha dojiti, mysl svou k Věcem Nebeskim obratiti. Nedbanlivy pak v tejto věcy Učedlnik, který se domníva že kunšt dobre umriti, a prekažky jeho oddaliti, hrích smrtedlný skoro obmiti, aneb se ho varovati, jemu neprinaležý, ano radnej chce byti z Publikaný zradcem, z Hospodarmy kurevstvý kurevníkem, z Lazebniký všetečným, z Ševcý zavistlivý, z Humpliry zlostivý, z Krajčiry a z Mlinarý k sobe hrabačem, hltavim, kradlivým, z Šenkarý sklamatělem, z Plavcý prisahlivým a ruhanlivým, z Vojaký nespokojným, z Kramarý lharem, z Sudcý spravedlnosti rušytělem, z Služebniký pohlebnikem, z Lidmý pokritskimý vočý svatý, v kúoži šybal velky, nedbaja any na Boha, any na Peklo, any na smrt, any na Den Sudný: Tohoto a takoveho člověka ja pokladam mezi Lidy na za člověka, ale za nerozumne hovado, za škaredu potvoru, v kterej se any pučka, any vláska, mudrého člověka nenachazý.

§. 12.

Od věku každeho koliko se takových nachazy? koliko jých y včil každodenne vydime? za malu věc pokladají sobe hrešyti, a v hrichu zetrvati, a však hrích ten y hrize, y pálý, y raňý, až k smrti a naostatek zabija večnu smrti. Sam Buh Všemohucý, který y všeliký hrích, v hríšnikův všech velice nenavidý, kárha jých tvrdě: Ti v nenavisti mel jsy Kážeň, a zavrhel jsy rečý me za sebe: Uzrelli jsy Zlodeje, behals s ným a z Cizoložniki Díl tvuj kladl jsy, usta tvá plná byla zlosti, a jazik tvuj chitre skladal lsti: Sedě proti Bratru tvému mluvival jsy, a proti Synu Matky svej, hladel jsy pohoršený; tos činil, a ja mlčal sem: Mněl jsi nešlechetniče, žet budu tobe podoben: trestati budu tebe, a postavimt se proti tvari tvej. Slišyš toto? techto Poslův Bůh Všemohucý k tebe posila, aby ti povědli, že bit bys byl od Crekuše bohatšy, od Šalamuna mudrejšy, od Samsona silnejšy, nedej neodejmešlý kdy muožeš Prekažku tuto veliku k dobremu umriti, neodvrhnešly od sebe skrze Pokány hrích smrtedlny, any dobre neumreš, any k Bohu nepujdeš, ale do Ohňe Pekelného odvandruješ, a to s tvej pričiny vlastnej. Rozvaž niny čo máš činiti, a čo opustiti: Rozumejte tomuto, ktery se zapomínate na Boha, akby někdy nezachvatil, neodsudil, nezatratil, do Pekla neoddal, a nebylby kdoby visvobodil.

§. 13.

Z Nebesy vladnuti, a v Neby z Bohem vždicky zustavati, živu byti všecy žádame, ale aby sme toho dosahly, ne všyckny bežíme, mnozí hledají, malo nachazejí: a to jest, co nekdy horce opakaval Svatý David pravic: Člověk když ve cti byl nezrozumel, prirovan jest hovadům nemudrým, a podoben učinen jest jim, tato cesta jejých ku pohoršení jest jim. Učiti se kunšt dobre umriti, teskliva vec se zdá, nesnadná a težka, rání on a bodě, ale y spolu maže, y hoji. Viznají to, toliko-koly jich se na Pušt, a do Klaštěrův zavrelo, aby se naučili kunšt dobre umrití. Ale Oslepotu lidsku! toto žáden nechce pochopit, žáden se nechce báti člověk, když ve cti byl nezrozumel. Stravují se celé dni, abych nepovedel, celé Mesíce, celé leta, celé časy v hrešený? A kdož jest, kteriby odjal od kunštu dobre umriti tuto neštasnu Prekažku, kteriby hrích smrtedlný od sebe oddalil? Žertujeme se, kratochvilime, fraškujeme, a mezitim ranený bývame strilkamy jedovitimy, zle umirame, nenadále vzati byvame, zahiname pro hrích, z Nebe vivrení a do Pekla uvržení. Chceš dobre umriti? chceš spasen byti? žadaš z Bohem na veky byti? žadaš hrích premocy? bojuj proti nemu.

Zli Duch jest, ktery k hríchu namluva. proti tomuto směle potreby jíti, sylne jemu odpirati: Odpirajtě Diablu, y utečet od vas: napomina Apoštolský hlasitel: A Svatý Peter: Protivnik váš pravy Diabel obchází, kohoby žežral, kterémužto odopirajte silný jsouce v Víre. Když tebe lahodně namluva k hríchu, postav se silne proti nemu, bojuj ne z Mečem, ale z jazikem, ale srdcem: rekni směle, udatně, stale: co ty tu chceš ukrutna potvora? Zlorečiní Diable, jali mám zhrešyti? jali mám povoliti? bezpožní proti Bohu memu byti? odejdiž Satanášy, nechcem toto zlé učiniti. Volým umriti, než hrešyti; nechcem vedome byti výnnen? Prepadny se hríchu a zatop se v Propasti svej.

§. 14.

Pokolení Hadove nachazí se takove, které svým toliko vdichnutým nakazuje a morduje. Had Pekelny Diabel, aby do hríchu zvedel, a smrt večnu uvedl, sypeným zleho vdychnuti na lidý veje a fuka: jednemu do ucha šepce: čo? strpišli ti to? nebudešli se mstiti? Delaj směle, pomsti se, msti se nad tým, kterit krývdu učinil když muožeš; o Poctivosť, o dobre jmeno ty jde, málo jých jest, kteriby svou Poctivost nechranili, kteriby na shanění sve zapomnely, kteriby se dobrím za zle odplacovaly, zmužilého pak srdce jest starost miti na svou Poctivost, krivdý netrpěti, mstiti se, a jedno shanený, dvojnasobním navratiti a Podruhe zase do ucha šepce, a s prikazem rozkazuje člověku, aby měl starost na sve tělo, juš sypy v ucho, na meke lúžko lehny, spý pres půl dna, bytby byla y hanba, bytby bylo z Nebezpečenstvým spaseny tvého: co potem? malo jest to; máš dluhý čas k Pokány činení, za mnohé leta živ budeš: povol tělu svemu, jdy, učin co prirození žáda, co priležitost radý, kam te čas vede, a nabíza: Knezka Pesnicka jest odvazat, a odhovarat od dobrých časných věcy na tomto Světe, není tak tvrdi Trestatel Bůh Všemohucý, a prichazí zase od tohoto dvojího sypení, jestli ne horšy, jiste ne lepšy, a pravy: co ti tu delaš? Proč tak smýš tvrdým býti na seba Trestatělem, tilí sam tak starostlive od nakladných Obedův a Večery se vzdaluješ? nakladné Pokrmy za nic sobe važiš? nechaj, at se Kuklatý Mnisy postá, nech ditky Lazarove odrobini jedí, nech ony, ne tý, ostatký z Stola zbyrají, ty pod se mnu, budeme veseli, jedzme hojne, pime sylne, vivracujme špatné. Neboj se, vyvracujic žaludek se oblechšuje. Podaj techdí ruce, po jidle oferujem tanec, kratochvile, rozkoše. Zviklosť tato, a običej jest světa, any ven z světa nejsy živ, a ty bys, byvše Sveta Obyvatěl, a Meštan, roskoše světa nenasledoval? Požívaj tvé Pravo; pý roskoše světa, na spusob dobrého Výna, Poharý Drahe, Zlate vyvrat až do dna. Predchazím, pripijam, ty zadosti učin, jako učen Mistrovy. Toto sipeji do ucha tito Hadove Diablove Pekelny samy, aneb skrze jiných, neopatrných klamají, slovy sladkyma nabízají, mezitým jedy davají. Slišyš techto Hadův? veryš timto? nasleduješ jých? nyc nebudě po tobe, zahineš myzerní tisickrat myzerní. Oný, mezitim, pomisly sobe, jako sa radují, poskakují, vismyvají tomu, ktereho sklamaly, jako jemu hanlyvě pripomynají a ríkají: Aj hle Krestiane, kterak jsy upadl!

§. 15.

Vedle Svedectvý Svatého Joba: Boj jest Život Člověka na Zemy. Všyckní bojovati musyme na tomto světě: Nepratěle našy jsou hríchove a nepravosti, a hnutí misly. Bojovat techdy musyme. Vichazy na Plac Nepritel jeden, pristupuje druhy, prichazí trety, za ným čtvrty, povolavají všecý k bytvě, a k puotký, ale rozličným spusobem; Chlipnost postavuje se svimý Rajtary, pritahnelý k sobe, zjímaný jsme, a premožení, jdeme za nimý jako vuol k zabyti veden jsa, a jako beran chlipní, neveda a neznaje, že k Okovam blazní tažení byváme. Pristupuje druhý, Ožralství chcem jmenovat: I tento povolava, ne aby sme se zs Mečem, ale z Poharmy plnimy Vinem potikaly: pije se o plne rovno: mezitím smejíce se pobíza k bytve, a vola: Jedzme, a pime, neb zajtra umreme! Tak jest zajiste, ne toliko zemru nasledovnicy, ale y trestaní budu! nebo takto se hrozý Buh Všemohucy: Nebude odpuštena vam Nepravost tato, až y zemrete, Pravy Pan Buh Zastupum. Priskakuje k bytve trety sylnejšy, y ukrutnejšy od týchto nadýmanímy usti pišný Luciper: šepce do ucha abys hledal líbost a prijemnost u velikých Panův, u Knižetuv, abys žadal velike tituly, a vihledaval hodnosti slušne, neb neslušne, abys všeckých previšyl v ruchu, a v domacem Hospodarstvý, v Pokrmých, v Služebnikoch. Tak totižto povolava a pobíza diabel zlostivý, povišyti zhburu usiluje lidí, aby padly težšym padem, predbyha take a pravý: Na Nebe vstupým, nad Hvezdí Boží povišym stolice me, podoben budu najvišymu, nasleduješ ho? blizo padu jsy, a koho sy chtel nasledovati pišně se pozdvihujiciho, nasledovat budes y paduciho, ta padneš mily Krestiane, kde jest veční ohen plameň nikdy neprestavajícy: Kde temnosti zjevnitrne, plač a škrípený zubův. Toto ovocy, týto užitky hríchu stmrtedlneho očekavaj, a ne jine po smrti svej. Lakomstvý, koren všeho zlého take leze ven, a k boji povolava: peníze pravý, sobe zhromažduj, podvod a sklamany pripravuj, vrše a sklonky na škodu bližniho sveho delaj, z užerý statek svuj rozmnožuj, domy, syně, zahrady, ribniky, sádky nakladné stavej: Nevidiš Nepritele pred sebu hrajiciho? nepočuješ sypený Hada Pekelního? neslišýš Diabla vabiciho? vola k tvej vistraze, a k tvemu dobrému, Svatý Apoštol.

Ti, který chejí bohati byti, upadaji v pokušení, a v sidlo Diablovo, v Žádosti mnohé, a neužitečne, y škodlive, kterež pohruzuji lidý (ach varuj se a boj se) na zahinuti, a na zatracený, ec. A Svatý Jakub také napomina: Bohatství vaše zhnilo, a rucho vaše od moluv jest pokazeno, Zlato vaše a Stribro zerzavelo, a rez jejých bude na Svedectvy proti vam, a žrati bude těla veše jako ohen. Rozumíš tomu? jak daleko jest od Nebe, od Boha, od štiaslivej smrti, hrích smrtedlný? chlipnost těla? Picha Luciferova, Bacchusove bečký a poharý? jak daleko jest lakomství? Bože dobrý! jak malo rozumeju slovam timto, a ne slovam tvým, a tvých Kazatelův. Kdyby človek visvobozen mohl byti z ohně, a nechtel by, kdyby se mu dávalo kralovstvý, y to by nechtel: kdo by ho blaznem velikim nenazval? Toto činí každy človek, ktery nasleduje tělo, svet diabla, a hrích; mohl by ujíty večny oheň, dosahnuti Kralovství Nebeské, mohl by dobre umriti, a Blahoslavením zustati: a však mizerný za malu mzdu hríchu smrtedlneho, radnej chce sobe Peklo kupiti, z radosti a z bohatství Nebeského pozbaven byti, nežli od hríchu se zdržeti; kdožby věril, že tak velika blaznivost nachazy se v človeku? Varuj se techdy, varuj se hrichu smrtedlného; upadlly jsy do něho, mily Krestiane, povstan s neho skrze Pokány dokud muožeš, prekažku tuto, hrích smrtedlný pravým špešně odejmy, budiž opatrnejšy a tak naučiš se kunšt dobre umriti, zemreš svetu z velikým tvým užitkem, živ budeš Bohu z radostu večnu. Uč se zemriti jako tvarí hada hríchu se varuj.

§. 16.

Svatý Anselmus tuto potvoru, tuto prekážku, hrích pravým smrtedlny maje velyce v nenavisti, timato zvolava slovmy: Kdibych tu vydel mrskost hricha a tam muky Pekelne, volil bych se zahružití do Pekla, než do hríchu; volil bych do pekla jíti, než hrích provoditi. Lekam se toto pysaja ale slova tito k druhým mne tahnu: Ludvýka IX. Krale Francskeho již davno do Nebe přeneseného jednostajne Matka jeho Kralovna slovy timato napominala: Sinu můj Ludviku, vivol sobe radnej umrití, nežli maš hrích smrtedlny provoditi, ostru velmi počet Bůh Všemohucý bude s neho nekdy žadati, na važky pilne se vyptavatí bude na tí najtajnejšy mišlenky, na slová daremne, na tí najmenšy hríchy: pomisly sobe co bude o hroznich velikich hrišych, nepravostech? Proto Ludviku Synu, Radnej zemri, nežli maš hríchem težkim Boha obrazití. Boj se Soudu Božiho, a miluj: boj se jestly jsy zly, pro trestany; miluj, jestli jsy dobrý pro Korunu večnu: Korunovaní budu v Nebesých dobri, vypalení budu v pekle zlostivy. Co jineho znejí tito slová, jedine; chceš dobre umriri? chceš abys nebyl suzen? abys nebyl zatracen? chceš, abys na věky užíval slávu Nebesku, prekažku všelikého hríchu težkého spešně, spešně, spešně, odejmi, oddál, odvrhní od sebe skrze Pokání! Uč se umriti, varuj se hríchu: vivoliž sobe radnej umrití, nežli zhrešyti. Rozmišlej v sobe: Jestli spravedlivy ledva spasen bude, bezbožní pak a hríšní kde se podeje? Protož y tito, kteryž trpy vedle vůle Boží, at poručejí Duše své v dobrých činech; at se uča dobre umriti, dobre živu jsa, dobre ale opravdive pripravice sa k smrti. Tenže Svatý Ludvík Leta Pane tisíceho, dvestisteho, sedemdesateho, málo pred smrtu svou, Filipovy Synu svemu Prvorozenemu kartičku zanechal plnu spasitedlním napomenutím, a prikazem. Druhe napomenutí s tej kartičky toto bylo: Varuj se, abys se nekdy nedopustil hríchu smrtedlneho, ale radne vivol sobe podstupiti všecki muky, než bys mel takovy hrích provodití. Aj hle; zavirka napomenutí Kralovnej Matky, a Syna Kralovského není jina, toliko tato: Kdo chce dobre umriti, at dobre živ jest, od hríchu at se varuje, Boha tak nekonečne dobreho, obrazit at se vistriha, voliž umriti, nežli zhrešyti. Varuj se tech hríchův, ach varuj se!

§. 17.

Ale mravove a časy tohoto věku takove jsou, že ne bez pričiní povedel jeden, snad nekterým rozpustileho života, slová tý Krystove: Piskali jsme vam, s vi ste neskakaly, plakali jsme, a vi ste nekvilili, spisali jsme vam zlost veliku a težku hrícha smrtedlneho, predložili jsme vam Prekažku k dobremu umrití, cpali jsme vam toto do ušu častokrate z usti plnimi, opakujeme je zase plním perem! Ale kdož jest kteri by uznal, že to jemu jest povedeno, že jemu jest psano? jakový jest s tohoto užitek? kdo hrešyti prestáva? kdo činí pokání? kdo polepšuje svuj život? kdo rozumý tomuto? Bože dobry. Lid bez raddy a opatrnosti jest, abi smisleli a zrozumeli, a k posledným vecem prohledali! O bit zmisleli pravy Svatý Bernat: Co Božiho jest, bit zrozumeli, co svetského jest, bit prehledali, co pekelneho jest, pekla byse strachovali, svět by potupili, jedneho sameho nekonečne dobreho Boha bi se pridrželi, prekažky by k dobrému umriti oddálili, hríchu by se vistrihali, dobre umriti by se opatrně, pobožně opravdivě naučili. O Narod Lidsky zaslepení! o hrišnicy života pobožnejšyho zbavení! Dokavad budete zle činiti? hrešyti? do hríchuv težkich upadati? približuje soud hrešycimu! priblližuje se konec života! burka nastáva velika a strašliva: Mstitěl Bůh Všemohucy na dverich jest, ktery sudit bude svět v spravedlnosti, a odsúdí hrích y hrišnikuv do Pekelnej propasti! co divneho? v neho pobízame my samy na sebe hnev Boha Všemohuciho; viš jakým spusobem? hríchy provozujíce. Ba prosým, povec my odkud pochazí z Nebe hrmení? bliskaní? snech? krupobití? burky? hromobití? vichry? zdaliž kurení, a vlchkosti zeme vzhuru vstupují, a toto všecko pusobují? Ovšem: dalej se te pitam, všecek svet hladem, vojnu, morem, burkamy, rozvodnen byva: premaha nepritel, my premožení bivame, nekolik jž rokúv mnoho zleho zhuru, mnoho uskosti, mnohe bidy, nuze nátisky, dánky oplakavame, cizí Narod na sobe trpime; ale odkud? a ktera jest pričina tak mnoheho zleho, ktere znašame? o Krestiane! Krestiane! kureny, vlchkosti, smrady, težkich hrichův, z Zeme vzhuru vykurují se? Odkud to tak mnohé plačy! odtud to hromobytí! to mnohe krvi vilití, ty mordy, ty ohne, ten hlad, ty nemocy, ty morove, odtudto nahnevaní Bůh Všemohucy všelike trestaní na nas dopušča! Zle vecy pravy Svatý Řehor, hríchy naše zalužili, Bidne Lidí činí hrích! Smrt, vražda, svar, a meč, utiskaní, hladove, zetrení a byti, na hríšne stvorení jsou ti všecky vecy. Jsou slova Mudrce, člověku hrešycimu smrtedlně, Bůh Všemohucy odjíma najprv svou Milost, potom poraža ho z mnohimy nuzamy, bydamy na tomto svete. Po trety zbavujeho z Kralovství Nebeského, Počtvrte, odsuzuje ho do ohne Pekelného. Zdaliž jest co divného? mnohem divnejšy jest, že hrom, měd, zlato, stribro roztopi, a nadobe, v kterej tito vecy jsou skrite, nic zhola neuskody. Diviš se na tem. Podivej se radnej na hrích smrtelní, ktery nech bude jakokolvek hlboce skrití v srdcy, však tak zatracuje Dušu, že na veky jest zatracena. Jak velike zlé, bud pod jednim hrichem smrtedlnim, skrite jest! ty, jestli rozum maš, Jako tvarí hada, varuj se hríchu. Zhrešyl jsy, aneb se polepšy, aneb zahin! nebo hríšnik, aneb musy pokaní z hríchu činiti, aneb na věky horeti, hrích prekažka jest velmi velika k dobrému umrití! odejmí tuto prekažku, blahoslavení budeš, a ba věky dobre ti bude. Kdi tě pobíza k hríchu diabel, tělo, svět, spešně rekni: ho! ho! nechcem techto hostův, nechcem zhrešyti, naučím se dobré umriti, zaženem hrích od sebe: hrešymli, hinu! nekupim sobe Peklo, za tak vokamženu rozkoš, Kterakž mohu tu nešlechetnost učiniti, a zhrešyti proti Panu (Bohu) memu? nechcy zlím byti! nechcy proti Panu Bohu povstati, ponevač vým, neodpustí Bůh Všemohucy tým, kteryž umirají v hríchu, Zahin Samaria (to jest Duše z hríchem smrtedlním nakazena) nebo jest v horkosti vzbudila Boha svého.

§. 18.

Posliš pilne, jako hroznu sententiu vidava Sudce spravedliví na toho, kteryž hrích smrtedlní provozuje! Kyž se sudi, at vistupi, odsuzen jsa, a modlitba jeho budiž k hríchu! O Dobrotivy Ježišy, proč se tak vostru oblekaš osobu? jinače bivše tak dobrotivý, tak laskavý, tak tichy, tak milosrdny? Ach! pohotově jest pričina: Mluvil proti mne jazikem lstivým, a rečmý nenavisti obklíčil mne: místo toho kdež mne mel milovati, utrhal mi, položil proti mne zle za dobre, a nenavist za me milovaní. Roztrhal Okovy me, a rekl; Nebudu služiti. Hrešyti smrtedlne, jest Okovy roztrhati, a mne vyce služiti nechcet, Bohu a Panu svemu odporním byti. Vidiš pričiny, že utiskam, trescu, skazuji, a do Pekla zražam hríšnikúv? rozbrojní jsou? odporní jsou rozbroj, odpor, neustupna zlost jejych činí mne ostreho, hnevlivého, jináče dobrotivého, a milosrdného: Volili radnej hrešiti, než mému prikazaní poslušní byti: hrích jinače se neodplacuje vedlé soudu meho spravedlivého, leč večním ohňem v propasti pekelnej, z tisicmí nuzámí na tomto světě: Tak chceji hríšnícy; chtejícým nečiním krivdu! nech vezmu co sveho jest; nech neštiasne zemru samý sobe pričina byvše, nebo kunšt dobre umríti naučiti se zapovrhly hrícha smrtedlného prekažku veliku oddálit a pokání činit nechteli. Ach Krestiane! pohnime se, pohnime aspoň na tyto hruozi! tym meněj nestiaslive zemreme, čym vyce od hríchuv se zdržíme, aneb spachane oplakavať skrze pokání budeme, aneb čym vyce se kunšt dobre umriti každodene učiť budeme. Málo jest co učym, ale najpotrebnejšy, aby jsme se to naučily: nebudemeli se učit tito malé vecy, musíme se učit věcy težšy, znašeti věcy většy, trpeti věcy věčné až na věky:

Prosym všeckých abyste měly pilnu starost, a zrení na čas ranní, a večerní. Včas rano postaraj se co máš činití, a čehož se máš varovati, abys umrel dobre: večer pak co sy zlého mislel v ten den, co sy mluvil, cos činil, odkud bys mohl zle umrití a zahinuti, pilne se sveho Svedomý viptaj. Jestli to ne učiniš, nikdí se dobre umriti nenaučiš, ale zjedneho hríchu do druhého pobežíš, a vpadneš. Sliště, a zachovajte, Prorokem budu: kdo k jidlu a napoji, k užitku těla a k lože nahnutí jest, kdo prace utika, kdo nenavidí ctností, kdo zetrváva v hrišých, kdo o smrti nemisli, aby dobre umrel nepripravuje se dokud čas má, do takových hlubokostí upadne, a v ných ležati bude, tak dluho, dokud nebude času miti any ranniho, any večerniho ku povstaní, ku obracení, k dobremu umrití. Tak napominam. Dokud čas mame, činme dobre; když muožeme, učme se dobre umríti, vice nepovidam; nebo toto nemuže se any dostatečně vipravit, any mislet, any rozumet, any pochopit! Varujte se techdy, varujte hrichu smrtedlneho! Učte se dobre umriti, prekažky k dobrému umrití vzdalujte.

§. 19.

Reklby nekdo: Dufam v Panu Bohu jakožto v Otcý milosrdnem, že mne on hríchy me odpusti, a štiastlivu smrt dati račy: dobré jest toto dufany, a spasitedlné, ale ne tých, ktorý dufaji, a mravy své nepremenují, z hrichův se nepolepšují, pokány nečina, horšy byvají ze dna na den: toto všetečné dufány tak jim bude osožna k spasení, jako užitečna jest stena malovaná slepému, hluchemu spev slavyčka. Není dufaní chvalitebne dufati v Bohu, a hríchy neopustiti, dufání bez zasluch, bez polepšeni života, není dufání, ale všetečnost, tak učy Albertus Magnus. Nepovydaj: Bůh nekonečnej dobrotý a milosrdenstvý Bůh jest, dopustim se hríchu tohoto, pojednuc, podruhe, potreti, počtvrte, pridam k tomu páti, šésti hrích, Pan Bůh odpustí, vý že jsme krechký, velmy lechko upadneme; nech vstupy do srdce zlé mišleny, nech z ust vicházají slová nestudné, nech člověk padne na člověka kvapně, nech raný neviného; co potem? lide jsme! Sedemkrat za den padne spravedliví, co se skoro stane, skoro pomine: vstupi do srdce zle mišleni: a skoro zmizne, vichazí z ust slovo uštipné, ruhave, zlorečene, a hned pomine: zvada a bitka s toho pochazí, co potem? člověk proti člověku zvadlivy, a bojovní jest: Věrní a dobrotivý Pan Bůh, jedno míšlení, jedno slovičko, jeden hrích, trikrat, čtirikrat provození, ne hned z mečem, ohnem, smrtu, Peklem trestati bude, nebo zdalo by se to byti proti dobroty Božskej. Ach ktery toto zmišlaš, proti Duchu Svatému težce hrešyš, milosrdenstvy Boží vichvaluješ, spravedlivost jeho potupuješ, ohlašujeme že jest také nekoněčne spravedlivý. Nedušaj techdy všetečne v Bohu, a nehreš proti Milosrdenstvy jeho, abys smelejšy z takového dušání hríchi provodil, a hrich k hrichu pridaval. Pan Bůh odplatí jednemu každému vedlé jeho spravedlnosti a víri. Kdokoli žáda dobre umrití, nech všecky hríchy smrtedlne vikorení. Soused zlý, zlé velike! hrích ne enem bliž člověka, ale y v samem člověku hleda prebivati, zlý soused jest, nepripuštěj ho, vivrhniž ho; pakli vlezl? vižen ho spěšně, vipoved tomuto zlému hostu. Budeš živ dobre a pobožne; dobre a pobožne zemreš.