ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Nemuže se nic horšyho z Pekla splodití, jako Milování sve vlastní! kdo chce zle umriti, nech miluje sam seba, zle umre, y z Dušu do Pekla upadne! Kdož miluje život svuj (na tomto světe) stratit jej, slova jsou samej Pravdy Večnej, ktera any sklamat, any sklamana byti nemuže; jistě Krystus Pan když na tento svět prišel, neučil, aby jsme samy seba milovali, ale radnej aby jsme takove Milovaní do korene viplenili, y slovem, y prikladem nam ukázal, nas aby jsme ho nasledovali povolal, proto nemoc našu na seba prijal, proto posmechy, potupu, pohaneni chtel znésti, a hrozné muky trpeti, na dreve križe umriti. Tak nas Učitel Nebesky slovem y prikladem učy Milování vlastní potupiti: Prikazuje Bůh Všemohucy, aby jsme svuj vlastní užitek, a sveho nehledali, ale co jest Dušy užitečného, uctivého, a predně k slavě Boží aby jsme vihledavat usilovali, a Krysta Pana predchazejicyho, nakolko možne nasledovali. Ach jak jsme my k timto věcam tezsklivý, lenivý, nedbalivý. Milovaní vlastníi hleda aby bylo bohate, aby žilo skvostne: Krystus Pan vivolil sobe chudobu Puosti, Chudit sem ja, a v Pracech od mladosti mej. Milování sve vlastne, nechce aby bylo potupeno, poniženo, a trapeno: Krystus Pan ponižíl sebe sameho až do smrti, smrti pak križe. Milovaní sve vlastné žada aby se ve všech vecech, a všudy vůle jeho viplnila: Kristus Pan Nehledan, pravý Vůle mej, ale toho kteryž mne poslal. Milovaní sve vlastníi chce nasledovat rozkoše, a věcý tělesné, Nižadna luka, praví, nebud, kterežby pominula rozkoš naša, Krystus Pan jinače praví: Kdo miluje čistotu srdce, míti bude pritéle Krale. Milovaní vlastní povoláva k smíchu, k veselosti: Krystus Pan k plaču a k slzám: kviliti praví, a plakati budete vý, ale svět se bude radovati. Ale jakovím koncem: O lide dobrý, ktery tu plaču, poslište: Zarmutek váš obrati se vam v radost. Vlastní Milování, kdy enem maličko slovem neb skutkem obrazeno byva, Bože dobrý! v jakový hnev se nazapaluje? co nezmišla? Zaplati mi draho toho praví v sobe: Krystus Pan učy: Milujte neprateli vaše, a činte dobre tem, kteríž vas nenavidí. Již prostým dvuch techto znamenaj: Milovani vlastni, a Krysta Pana; to vede na cestu s kteru se jde do Pekla; Krystus Pan ukazuje cestu, s kteru se prichazí do Nebe: ktera se ty libí cesta? cesta Vlastniho Milovaní? zahinuls, pujdežli po tejto, v pravde povidam, zahinuls! zahinež! zahinež! zle umreš! aneb libí se ti cesta Krystova? cesta kríže? dobre chodíž, kdo po tejto ceste nasleduje Krysta Pana, spasení bude, dobre umre.

§. 2.

Kratkimý slový pravím, jasne pišem: ale kdo jest, kdoby toto videl? kdoby se ho varoval? hrešyme dnes, prehlida Bůh, ale na Pokání, a do času, a k našemu dobremu: zajtra zase ten hrích provodime, pozajtra tu zase svobodnejšy do tohože vpadame, po malem času ještě smělejšy, y ten, y jine hríchy pachame, a však any se nebojíme, any se nestrachujeme zlích věcý které na nás nabyhají na věky trvajícý! diviš se tomu? Milovaní sebe sameho to všecko činí, vislepuje, zdivočuje, zblaznuje, zatracuje. Davida Krale nekdí velikého Jeruzalemského ku prikladu postavujem. Tento po tak mnohem prokázanich ctnostech, po premožení Goliaše, po tak mnohem slavnem vitezství nad Neprateli. Tento pravím David sklamaní byvše od sveho Vlastniho Milovaní, všetečnejšym okem pohledl z Palácu na ženu umívajicu se, a ponevač očima mislý nespatril, nastavajice zle, požádal ji, naposledí, ktery predtím premahal Narodý, Lvův, Medvedův premožen jest, zustal cizoložníkem! O můj Davide! z oču tvých tulavých poznat čo jsy v srdcý nosil: Nestudne oko, nestudného srdce posel jest, praví S: Augustin in Regul. videl jsy? upadel jsy? pred Bohem, pred Anjeli, pred Lidmý bezectny jsy zastal; vice pravím: ani hrích tento, any nasledujicý mordarstvo neuznal, bezpečne živ byl za cele sve leta, any se mu nesnilo žeby byl Cizoložnikem, aneb Mordarem: byl by zahinul David, kdyby mizernému nebyl Nathan očy otevrel! čo se namnivaš kdo očy tito Kralovske zastinil a zatmel? Milovaní sve! Milovaní vlastní! o Potvoro zlá! Varuj se varuj, mašli rozum, potvory tejto Milovaní sveho, nikdí mu nevěr, nebo: Milovaní sve, takovy jest Nepritel Duše, že žadnej cnosti nedopušča v nej prebyvati. Milovaní vlastní Hlubyna jest všech Nepravosti. Milovaní vlastní učinilo Diabluv Pekelnich Meštanuví a lidí spolu Meštanuv jejich. Milovaní sve vlastní Kacirstvo nasledovat učy, Kacirův činí, pravdu Víri viplenuje pohotove jsou Priklady Luthera, Kalvina, a nasledovníkův jejich za věku našeho Tito že seba milovali priliš, do bluduv hroznich, y do Pekla vpadli. Milovaní vlastní, Boha zapovrha, Svědomí zanedbáva, a Dušy svou do zatracení věčného táhne. Kdokolvek techdy dobré umriti žada, Milovaní sve vlastní od sebe zahnati musy, zažene jestli naklonosti a žádosti neporadne ven z srdca sveho vivre, a tělu svemu všecko povuli neda.

§. 3.

Od Jalenuše Lekare naučil jesm se: že Olej obmekšuje kuože, ale vnitrné věcy mezí kuožu, hrize a kuše. Olej znamena Milovaní sve vlastní maže Olej tento, ale y hrize, y kuše, y zatracuje, y huby k predsevzeti memu: Leta Pane Petisteho, padesateho tretiho, v Konstantinopoli človek jeden bohati, za dluhy čas v Nemocý težkej, a Nebezpečnej ležal, kterému žadne lekarstvy pomocý nemohlo, odkud nemoc ze dna na den rozmahala se, tak že život jeho na vlase toliko pněl, mezitím on, aby aspon nadeje byla uzdravený, štedru sice ruku, ale tresucu dal v pisu na potreby chudých lidy, tricet liber stríbra; štedrosť velika, kdyby nebyla z strachu smrti. Však uzdraven jest, smrti se na ten čas odmenil. Odtud Milovaní sve vlastný promluvilo k nemu, jako k slobodnemu již od Smrti: A ty miserní praví, čos učinil? tricet celých liber stribra stratils! totižto žebrati sy uminil, aby se žebracý obohatili: blaznive jsi učinil! spusob vimisli, aneb abys summu tuto spatky ptal a vzal, aneb jinač nadobyval, většy pozor maš míti na sve tělo, na sve potrebý, nežli na chudobne. Uposlechnul miserní Rečnika tohoto a již strojí se spatky vzíti, co prve velmy štedre offeroval. Umisel techdy svuj oznamil Prateli svému věrnemu, Theseušový, neb Uchatiušový; tento byvše Muž dobrý, aby ho nadobre napravil, počal k nemu ostre mluviti: Umisel tento tvuj, praví, není od Boha, ale od Vlastniho Milovaní, vistrihaj se Nepritěle tohoto, varuj se Zvoditěle tohoto, za stríbro bud jisti, y zde vezmeš stokrat vice, y tam životem Věčním vládnuti budeš. Pověděl toto Muž dobrý: ale nadarmo. Vida techdy Pritěl jeho žeby ho namluviti nemohl, pozornejšy byvše na sve spasení, za slibu jemu ruku podaným, že mu všecko stribro navrati z sveho, jestli mu zase zasliby, že v Kostole toliko poví: že on to stribro nedal na chudobne, ale ten Pritěl svuj.

Privolil mizerní, učinen jsa veselšy, ale ne lepšy, any bezpečnejšy. Nebo když do Kostela prišel, a vedle zmluví pověděl: Bože, stribro toto nedal sem ja chudobným, ale tento dobrý Pritel můj, který my všecko ze sveho navratil, tento, tento dal žebrakům. Pověděl toto, a aj kdy se navracuje, ve Dverí Kostolních nahle padne, zanemí, uvržen do Muk Pekelnich. Neštiasna prihoda? Vlastní Milovaní tak zviklo hrati, kdo ho nasleduje, tak zaplacuje. Ty varuj se, neposluchaj, nenasleduj Nepritěle uhlavného tvej dobrej smrti. Lepej jest milovati Boha, a vejti do Nebe nežli milovati sebe sameho, a stupiti do Pekla.

§. 4.

Obečné prislový jest: Dům prihodní a sused zlý, jest veliké zlé, Srdce člověka jest dům tento, v kterem žáda Bůh prebyvati. Ale dům tento zlého suseda má Vlastní milovaní, jiste zli sused jest. Sused tento privaza k hněvu, k obžerstvy, k lenivosti, k marnej sláve, k pomstve, k nenavisti, k zavisti, k svade, k zlorečenství, k bitce, k utrhaní, pobíza k tělesným žádostem, k roskošam světským: vihledáva věcy ne k potrebe, ale k roskoše prinaležajicý miluje zahalčžívost, od prací utíka. Tito má užitký Vlastní milovaní; cokoly jest zlého, lstiveho, nečisteho, to všecko do ucha tech, který sebe miluju, šepce. Vdichnul do ucha Regniberovy Biskupovy, lakomstvy zlostive. Vešel tento po Obědě do Pokojíka, kde sve Pokladý zakopane měl, jakoby sobe měl odpočinuti: a kdy se den k večeru chilil, klopají na dvěre služebnicý divujice se nad neobičejním meškaním, žaden jim neodpověděl, žáden neotevrel, naposledy vilamvše dvere vešli do Pokojíka, a hle najdu Biskupa, barvy špatnej, a strašlivej mrtvého, a divním spusobem na svých Penízech ležíciho. Auvé kam te? kam te pravím Vlastní milovaní odtrhlo mizerní Regnihere! podvedlo teí abys lakome zhromaždil, skupe miloval, starostlive tve pokladý zachoval, a všeckehos sebe jim oddal! nasledovals toho, ktery tobe zle radil, a tak toto Milovaní tobe život odjalo a do Propasti večnej uvedlo. Nechcel Podvodnik tento nechtel tebe bohatého učiniti, ale zatratiti! Ach Regnihere! zhromaždils nesnadne, chranils starostlive, stratils plačlive! Ti pak človeče můj čitaj toto, a nevěr blaznu tomuto Milovniku sebe sameho. Namluva abys miloval penize, ti nezvoluj, pověc mu: Ja jiní Zakon mám v srdcy mem, ktery mne zjevne učy: Zboží budeli pribyvati, neprikladajte srdce, není prospěšné, co se mnu po smrti byti nemuže, všecko pomina, a hine.

§. 5.

Toto Milovaní sve vlastní, k milovaní penez a statkuv lstive privedlo Rodičuv, a proti vlastnemu Sinovy ozbrojilo. Vec pamatky hodna, učinek hrozní, ktery se stal Leta Pane 1618. dne 15. Maje, mezí Lidem Sarmatiským: Hostinský jeden kdiby žádostiv byl vznešenejšyho štěsti, Syna svého čerstvého silného poslal do Vojní, aby se odtad nekdy navratil skrze sve Vitezstvý bohati, a Zvelebený. I služilo štesti Mladencu, tak, že po malem času navratil se domu pekníim bohatstvým. Kdíž prišel domů, uminil Otcy svemu, o tom sa nenazdavejicimu rádost jednu veliku spusobiti, v čem se zveril y sestre svej. Proto šel neznámí k Otcy na Hospodu činice se za nektery čas Prespolním, ale Rodu Vznešeneho, a žada od Otce Hostinského ozdobní pokojik, do kterehožto pred očyma Otce množství drahého statku z Vojní nabitého vnesl. Odtudto hned neštastný Otec počal zmišlati, jakoby mohl ten statek dostati, poradilo mu Vlastní Milovaní, aby Mladence zabil, co když lechkym spusobem učinit mohl, a Manželku k pomocy namluvil; richle Otec, Matka povstanu, a vlastniho Syna prve nežliby se jmenovati, a kdoby byl zjeviti mohl, zabiju, zamorduju, a zakopaju, a zvlašte Matka smelejšy ruce sve nan vspustila a zahrdusila. Nevedevše Sestra o tem, co se stalo, kdy se domnívala, že bez pričiny dálej tají Bratr svůj Prichod, predbehnuti uminila Bratra svého zpozdilost, a privní oznamiti chtela Rodičum všecku vec: Tak vesela jde k Rodičum, ale nemudra, a nevědoma misto radosti, prinesla žalost. Nebo Otec y Matka když poznaly Omyl, do hrozného kvýlení se daly a litost maje nad takovým ukrutným učinkem, samy seba zamordovali. Otec zavesil se tu noc na šybenicu Mestsku, Matka pak timže nožem, s kterim Syna podrezala, y sebe samej krk podrezala, sestra videvše to z velikej a neslichanej žalosti, k trojím Mrtvim tělam, čtvrta se pripojila, a mrtvu zustala.Tak ukrutný Otec, nemilosrdna Matka oba Mordary Syna svého, any neužili lupež, ale y z lupeže, y ze života, y z Věčného Spaseny se pozbavili. Žádaš vedět odkud prišlo toto zlé? nepotreby mnoho mislet, sam Provodnik Mordu tohoto se zjevuje, a pravy: Sa ja Milovaní Vlastní, ja jsem tito Mordy učinil, ja jsem k Pohrebu, jednému, Dva Pohreby pridal, čtvrtý jsem pričinil. Často kráte nevime odkud pochazí toto neb to zlé, ale jestli pilnejšy rozvažíme, na zjevno jest Milovaní sve vlastní jest všeho zleho Pozbuditel, a Prekažka k dobremu umriti. O milí Krestiane vižen, vižen z srdce tvého Milování vlastní, a vpust do neho Milování Boží. Milování Boží Blahoslaveného činí Člověka, Milování vlastní zatracuje ho, ten dobre činí umriti, tento zlé! Kdo chce dobre umriti, at miluje Boha, a nenavidy sam seba, nenavidet bude seba, jestly Tělu svemu po vuly neda.