ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Blahoslavěny Mrtvý, kteryž v Panu umirají, v Panu Bohu umre; jestli jako spravedlivy služebník Boží umre; tak umrel Svatý Štepán mezí kamením privalen, a Usnul v Panu. Tak umrel z rodu chudobného Lazar, a Nesen jest od Anjelúv do Luna Abrahamova. Tak umrel Simeon stareček bohabojny spivaja pred svou smrtu Písen tuto: Niný propustiš služebnika tvého Pane; podle slova tvého v pokoji. Jako služebnik Boží umre, a v Panu Bohu umre, jestli Svědomy sve nezanedba: Zlé zanedbalé Svědomý, jest pričina zlej smrti. Svědomý své zanedbal Dvoran Krale Coënreduše, a proto zušaja umrel.

Chrysoariaus na sve Svědomy nechtel starost míti, a z nemocý mnohima porazen povolan jest k Soudu, žadal prodleny aspon do rána, ale neobdržal, proto umrel, a nesen jest do Pekla. Svědomý sve zanedbal; Herodes, Dívka Herodias, pred timato: Jezabel, Athalia, Benadad, Balthazar, Antiochiuš, a jiní mnozí, a jako život svuj z Nepravostmy vyplnily, Zanedbajic Svědomy sve, tak zahinuli, vipleneni jsou, a do Pekla sstupili. Ja tu to o zanedbalem Svědomý, o Prekažce velikej k dobremu umrití mluviti budem, o vipravenem Svědomy vic nepovým.

§. 2.

Ach auvé! Zlé zanedbale Svědomy, tak mnoho zlého plodý, že žaden počet pochopit nemuže: ty počitej, mužešly na Neby Hvězdý, v ohni yskričký, Na Mory kropeje, na Zemy prach, na Jar kvítky, v lete Obilni zrnka, v Jasen stromove lístiky, v Zime ostrižky snežne: nemužem, odpovidaš! y ja to s tebu pravim, nemužeš; any ja nemužem, any jini nemuže.

Ach! kdokoly Boha miluješ, nauč se kunšt dobre umriti. Zachovaj dobre v srdcy svem co pišu: Zanedbale Svědomy, y čistotu tratí, y Víru vivira, y milosrdenstvíi zahana, y tichost potlačuje, y stidlivost premaha, y mírnost poraža, y zavisti, lsti, falše, omluvy, utrhaní plody, y s jidla stava, sve marny, a cyze uchvacuje. Ptaj se Dvoranův, a tito vecy, y jine mnohe tobe povedy. Zanebale Svědomy zvázane zvlaště zlatimy a strybernimy Okovami, jakove nepripravuje k Soudu stolice? Hlas ma prodajní y pero, hrá hrá se v krví Pritelskej, neodpušta Otcy, ne Matce, ne Bratru, ne Sestre, ni žadnému; Dušu ma na prodaj, a ji morduje, darý beré, všecko zaslibuje, a nic nečiní, osobytně osvobozuje, a pred obcu odsuzuje, dvakrat bere, dvakrat oklamava y tohoto, y toho sklamava, nuti, aby sudce vidal sententiu bit jak nespravedlivu na stránku toho, ktery mu ruce pozlatil: srdce z hmlu zatmiva, aby se od spravedlnosti odvratil. Zlim nech zustanem, jestli se tito vecy, a mnohem ještě horšy nestavají, a nestali. Zanedbale Svědomy činí (slova jsou Svatého Salviana) že Hospodar smý Manželem byti svich Ditek, že malo jest kteri by se v Smilstvu nekochali, kteri by rozkošam neslužili, kteri by chlipnost nemilovali, nežadali, kteri by hodné pokrmi a vino zbitečne nepožívali. Mlčym, usta zaviram, sobe samemu mluvým to, co nekdy rekl mrtvý: Žáden nevěrí! žáden neverí! žáden neverí! Nech povi tisickrat, a tisickrat, a tisickrat, kterikoli horlivostu naramnu horil jest, pro Pana Boha zastupuv. Nech vipravuje tito vecy ti sickrate, žáden nevěrí, žáden nevěrí. Nevěrí se vyce živim, at mluvý techdý mrtvy. Není pravy Svatý Cyprian v Knezých naboženství pobožneho, není v služebnicých Božích Víra dokonala, není v skutcých mimilosrdenství, není v mravných Kázne. Co? tato nedbanlivost Svědomí, jest cesta a dvěre, ne k životu, ne k Bohu, ale do Pekla a k Diablu. Kdokoli jsy milý Krestiane, prosym tobe rozmisly dobre sobe, o tejto vecy, Svědomí sve nezanedbavej: vipravene Svědomí, jest pričina dobrej smrti, počatek jest štiastlivej věčnosti! Zanedbale Svedomy, y tmy, y plač, y hlad, y smad, y ohen, y červa, slovem tisice neštěsti na tomto světě; večne a nekonečne vecy zle na druhem prinašy a plody. Od Hovad hlupejšy jest, od kamena tvrdšy, ktery hned nenapravuje sve Zanedbale Svědomí, aby se mu neprihodilo, ze Zanedbaleho, a zle vipraveneho Svedomí, zle živu byti, horšy umríti, najhoršy v ohni pekelnem naveky horeti.

§. 3.

Zanedbale Svědomí, krká na spusob krkavce Cras, cras, to jest, Zajtra, zajtra: ale ach nebespečne odkladaní, a vždicky škodlive k dobremu umrití!

Chceš dobre umriti? Nemeškaj obratiti se ku Panu Bohu, a neodkladaj den ode dna, nebo nahle prijde hnev jeho, napomina tebe Ekleziastikus, chceš debre umríti? Posliš a nasleduj Sv. Augustina, perem on častokrate bojuje proti timto slovám: Odlož, odlož, zajtra, zajtra! Pravda sice jest, pravy on, že Bůh Pokány tvému odpuštění zaslibyl; ale tomuto odkladany tvému den zajtrajšny nezaslibyl. Dalej praví: Dobre pravíš v srdci svem, když se polepšym Pan Bůh mne všecky hríchy me odpusti; zapriti nemužeme, že tim, ktery se polepša, a obrata, Pan Bůh odpuštení zaslibil; ale tomuto odkladany tvemu, když praviš, zajtra, zajtra, odložim Pokáni na jiní čas priležitejšy, odložim, včil nemam času, nemužem, nejsem ktomu pripravení ec.) co Buh zaslibil? any hodiny, any jedno vokamženy: Nebo u ktereho Proroka čteš, že zaslibil Pokaní činicymu odpuštěny, nečtež, že tobe Buh zaslibil dluhi život! vým: že se toto nelibý zanedbalému svědomy; opakuje ono sve zvikle Pisničky: Odlož, odlož, zajtra, zajtra, ty pak miluješli tve spasení, chcešli dobre umrití, nevěr? oklame te, a k tvemu zahinuti pracuje; čyn Pokáný, smir se z Bohem když muožeš, když zdravy jsy, potom pak živu dobre byti zetrvavaj; a tak bezpečne se odtudto odebereš, dobre a štiastlive umreš.

Toto malo teplim perem jsem tu napsal, v jinem miste o odloženem Pokány vypisovať zaslibujem.

§. 4.

Bohačův, Hodovnikův slišym mluviti: máš mnoho dobrého, jez, pij, hoduj: ale at y oni sliša: Nic častejšý nám Pismo Svate do ušu našých opakuje, jako že jest šyroka cesta k zahinuti, uska a tesna k životu večnemu. Sem všecy S: Otcove, sem všecky Priklady, všecky Historie miní, aby Nedbanlivemu Svědomy nasledujicy zle věcy pred očy lidske postavili. O tomto sam Buh povedel: usilujte vchazeti skrze tesnu branu; neb pravim vam, že mnozi hledati budu vjíti, a nebudu mocy. Opet: Jest cesta. kteráž zda se človeku spravedliva, ale najposlednejšy věci jeji vedu k smrti. Opět: Beda těm kteryž upustili cesti uprimne, a obratili se na cesti zlé. Toto, abych zanechal jine, Bůh Všemohucy tolikrate do ucha šepce, žáden lenosti, žáden rozkošam at nikto neda, ale na sve svedomy pilnu starost ma, aby ho vipravil, aby ho nezanedbal: co mi na toto? auve, slepota velika! tak hlu-

pi, tak prevrhly zustavame, že, do jakových nebespečenstvy nas Zanedbale Svědomi zamotava, nevidime, neporozumivame, nemislime, any od Nebezpečenstvy neutíkame, nevistrihame se. Pravda jista jest: Nenit kdoby činil dobre, neni any jedneho. A kteryž jest konec nedbalého Svědomy, ktere ustavične šepce: jez, pij, hoduj? za dnův Noé jedli a pili, až do dne, v kteremžto Noé všel do Korabu, y prišla Potopa, a zhladila všecky. Tak y Lid Izrahelsky Po potope světa trestan byl: Ještě masko vezelo v zubých jejých, a aj hnev Boží vzbudil sa na lid, a porazil jej ranu veliku priliž: Bohač odsuzen pohrben jest v Pekle, ne pro jinu príčinu, toliko že Hodoval na každy den skvostne, že oblekal se v šarlat, a v kment. Kdy jižty, chcešly poslechnuti Zanedbale Svědomy ktere ty rika: Jez, pij, hoduj. Jinač věcy jdu na druhem svete: tu se pije, aby se vivratilo, vivracuje se aby se zase pilo; tam Zluč Drakův jest vino jejich, a jed Hada najjedovatejšyho neuzdravitedlny. Tu na světe lakomcům a ožralcům pripravují se hody, na spusob Synům Jobovich; tam Hlad budu trpeti jako psy. Tu se prokazují smíchi, a kratochvile rozlične s pritelem, tam bude plač a škripeni zubov. Beda vam, kterýž jste nasicení, nebo lačneti budete. Beda vam, který se niní smejete, nebo kviliti a plakati budete. Takovy konec bude míti, ktery jy, pije, hoduje zapomenuce na Boha, na Nebe, na Svědomý.

§. 5.

Hlas Lakomého jest: slušně, neslušně spravedlivě nespravedlivě, zhromažduj, zachovaj, rozmnož. Ach zanedbale svědomy, Radce zlostivy! ono ono opakuje jednostejně, a do ucha šepce: Zachovaj, zachovaj, čo maš zlata, stribra, penez: Potrebovat budeš; zachovaj. Nech radnej chudobny hladem zemre, nežli by měl tvima penezmy napomožen byti: Ti zachovaj. Nech radnej Dítky tvé zleniveju, hlupe neumele zustanu, nežlibys měl z statku tvého na ně v Školach, neb Remeslech nakladati. Ty zachovaj: any jeden peniz nedaj pro Boha, ale Boha pro peniz cti. Ty sve zachovaj, snad budeš potrebovat. Zachovaj, zachovaj, penize všelikym spusobem k sobe tahny, žádného dne bez zysku nenechaj. Pitlíky z penezmy napln, zhromazduj statky sve rozmnož: Štěka-ly pes, aneb šušti-ly myš, nevěr že jest pes, aneb myš, než že jest zlodej: naštivuje te Sused? y tohoto mej podozreného: Dítky zrostlé vcházaju do sklepu, do Komory? pozoruj; snad na tve statky čyhaju. Tvar ukazuj škaredu, čelo vraskave, slová davej ostre, aby tě podruhe unovati a obtežovati nesmely. Ty mezitim neodpočivaj jsy, nerikaj dostik jest, hojně mam; né tak, než zhromažduj, a každy den odmluvej sobe, ješte vice. S pokrmův, z napojův, sobe utrhni, nic nedavaj na Léky, rekny sobe, rekny svej čeladce, pomály, pomály, skupe, skupe, toto mnoho jest, velmy hodně travitě, co bude zajtra, jestli dnes všecko stravime, nedaj nic any pověsti, any Pritělstvu, nech almužne ubohým jiní dávají. Siroty a Vdovy nech jiní napomáhají, neobohacuj jinich, abys ty žebral.

Aj jak šyroke jsou ty statky pozemske, jak dobra Rola, jak huste lesy, jak ribne vody, jak roskošné štěpnice, zahrady na spusob Raje, děr, vidiraj Pravem, neb s krivdu, jedno jest, enem ty vecy sve rozmnož, dušuj ne v Bohu, ale v Penezích, nechaj Boha, Mamonu nasleduj: Tak svým nasledovnikům, predpovida a predspěvuje Zanedbale Svědomy, tak sklamane byva, neopatrne Pokolení Lidske, tak nedba vice, budto pujde do Nebe, budto do Pekla. Volám, kričým: Jdy, jestli se ty libí, zhromažduj, zachovaj, rozmnožuj tve věcy domacý. Pravotiž se, v kratkem časy odjíti musíš, cestu najdeš, ale ne do Nebe. Zanedbale Svědomy jinám tě zavěde, k Sudu Poslednímu te povola, odtud uchopy tebe do večnosti Múk Pekelních, tva bude pričina, chtels nasledovati Svědomy zanedbale, a bázní Bozskej prázdne, Radce nešlechetného, již Mstitele skusiti musiš. Taks chtel: žaden len toliko chtejicý hine. Neveríž mne? Bohu ver, ktery praví: Kdo zlato miluje, nebudet spravedlivim učinen. Kdož miluje penize, takovy Dušy svu ma prodajnu. Kde jsou kteryž stribro na Poklad kladu, y zlato v nemž dufají Lide? viplenení jsou a do Pekla zstupili. Opět: Ty kteryž chtejí bohati byti upadají v pokušení, a v sidlo diablovo, v žádosti mnohé, a neužitečne, y škodlive, ktere pohrižují lide na zahinutí a na zatracení. Porozumej dobre, k čemu prinašy Nedbale Svědomí, v kterem žádnej bázne Boží není. Svatý Otcove, a s nych Svatý Augustin, s tuto Boží sententiu sa znašy pravic: Sudit bude tebe Buh, netoliko když chovaš sve věcy, ale y kdy vihledávaš věcy cyzích. Svatý Řehor: Zridka se stáva, praví, aby kdo vladne zlatem, prišel k odpočinutí. Ponevač sama Večna Pravda praví: Že nesnadne, kteryž penize mají, vejdu do Kralovstvy Nebeskeho.

§. 6.

Zanedbale Svědomy y tých bohabojných usiluje sklamati, proto k nim mluví: Nebud tak trudne, starostlive a priliž dobrý. A co zlého jest žalovati se na Nebesa? Reptati proti každemu? z každim se vaditi, lhati, omluvati, zlorečiti, proklinati, prisahati? toto za žert a kratochvilu sobe pokladaj. Nebud tak priliž dobrý, člověk jsy, ne Anjel uživaj když muožeš všelike priležitosti v mladosti svej, v šenku, v kurevství, v hrach rozkoš provodit, skutky mladosti jsou; Nebud tak starostlive dobrý: Knižky Pobožne, Korunku Panny Marie, Modlitby, Umrtvění Těla, Pusty, starostlivu stráží svich Zmislův zanechaj Mnichům a Pannam. Ti mezitim tvej mladosti uživaj: bude čas jini, a prihodnejšy, misliti o sve spaseni, a učiti se dobre umriti: Vid jak zlostive do ucha šepce Nedbale Svědomy, hrizet ono? trapy? sužuje? ty proti nemu postav se smelejšy, zhola nic nan nedbaj; splodí se v nem hrichý nepravosti? co potem: Bůh jest milosrdni, smiluje sa nepochibuj, pri koncý života tveho Pokány učiníš, mezitim dokud maš silu, zdravý, dokud maš priležitosti, poživaj dobre věcy světa tohoto. Na tento spusob namluva člověka bohabojného Zanedbale Svědomy. O Mstiteli Bože! takli prehlidaš? Ach prehlida hríchy lidske, ale do času, ale na Pokány, povstane zajiste, a co pozdejšy, to ostrejšy suditi bude, tito lsti a chitrosti. Varuj sa varuj Zanedbaleho Svědomy, nebo ono k rospustilemu životu namluva proto, aby smrt strašliva, smutna, a neštiasna nasledovala, aby takový zle umrel. Neboj se, pravy Svatý Augustin, Nemuže zle umriti, kdo dobré živ byl; zritka dobré umira, kdo zle živ byl. Byli, ačkoly ne mnozí, kteryž spolihaja sa na sve dobre a vipravene Svědomy smejice se z toho světa se odebrali: byli jiní, o bit nemnozí, kteryž pro sve zanedbale svědomy pri koncý života svého zufaja zvolaly: zahinulo me spaseny, zle jsem ziv byl, zle umiram, zahinul jsem, ouvé zahinul jsem. Zanedbale Svědomy, ktere jsem nechtel vipraviti mne zatratilo, očý zaviram, život opuštam, k Sudu pospícham! vipoved zatracení meho očekavam, ach neštiasný zahinul jsem.

§. 7.

Svědomí zanedbaleho Zakon jest: prisahaj, lhaj, at zahine nevinný, a propušten bude vinny. To jest Pravo Svědomý nedbalého. Tak radý, tak vede, a odvaza od kunštu dobrého umriti, z Narodu Saroninskeho bohata Panna Mladencu chudobnemu s prisahu zaslibila Manželstvo, timato slový: Nepujdemly za tebe, nech mne živu na Svadbe mej Diabel vezme. Po malem času, litost maje nad Prisahou svou, Prisahu zrušila, a vidala se za bohatyho, pripravu jí se Hodý Svadebne, a po Hodech tance. A hle pristu pují dva nevolaní hoste, v spusobe neznamych Kavalirův. S techto jeden tancuje s tu Nevestu a v prostred tancy uchopivše jí v poly, do povetry vichitil, kteru zatim žadne oko lidske nevidělo, any ucho o nej nikdí neslichalo, toliko to, že ty jisti Pekelný Kavalirove, na druhí den navratili se, Ozdobu žensku a Rucho spatký donesly, a pravili: Spravedlivý Sudce Bůh Mstitel krivej Prisahý dal nam moc nad Nevestu, ne nad Ruchem. Kde se posadílo Nedbale Svědomý; tam není bázne Boží, kde není bázne Boží, tam same prisahý lharstvý se nachazí. Neprisahaj techdý, abys nezačal falešne prisahati, praví Svatý Ambrus. Varuj se varuj techdy od Prisahý falešnej, od Prisahy všetečnej. Kdibys dobre vipravene, a bázlive Svědomý mel nikdí bys nelhal, ale že ten Zakon: Prisahaj, lhaj, ať propusten bude vinny, a zahine nevinny, uštipne zachovavaš, stáva se že any s Pismem Svatym, any S: Otcův Nauku od tejto nepravosti nedals se odtahnuti. Zanedbane Svědomý do lharství težkého, škodlivého človeka prinašy. Joann s Molanus In Natal. Ss. Belg. die 18. Junij, temer neslichanu věc vipravuje, timato slový: človek nečisti, Zanedbalého Svědomý, jednu nevinnu Pannu, ktera mu nechtela povolna býti v Chlipnosti, aby zakril svou vlastny chlipnost, obžaloval falešne v kradeži, na toliko že musela nevinna smrt podstupiti. Lharský jazyk život Panne odjal, ale ne bez Pokuti, nebo žalobník sam hoden šybenicý od Diabla obsazen jest, a za sedem let z hroznimý spusoby trapen. Potem na tom miste, kde Panna stiata ležela zakopana, snad skrze zasluhý Panny nevinnej od Ducha zlého oslobozen jest; Nebyl by ho směl zli Duch trapití, tým menej obsednuti, kdiby zanedbale Svědomý bylo sobe hospodu v nem ne našlo, a bázen Boží nevihnalo. Priklad podobni vipisuje y Svatý Hieronim: Žena jedna falešne obžalovana v Cizolostvý, na muky vidana, aby co neučinila viznala, hrozne trápena byla, ona pak necitivše nic zlého na svem svědomy, pozdvihnuc očy k Nebesam, plačicý takto modliti sa začala. Ty, o Bože můj všech vecy skritých jediný spatritel, výš že jsem zlé toto neučinila! Ty jsy můj Svedek Bože můj: ne proto hrich zapíram, abych nezahinula, ale proto, že lhati nechcem, abych hrešyla. Pověděla toto, neverilo se jej: Priveden jest ten Mladenec, ktery byl obžalovan ačkoly falešne, že s ný hrích provodil; tento aby muky netrpel, jak sebe, tak ji vinnu byti hríchu viznal. Rekla k nemu žena pri mukách: Ach mizerní, praví, Mladenče! takli se ty líby zahinuti? že nelen sebe samého, ale y mne chceš zamordovati? Umriti hotova jsou, ale jako nevinna ne jako Cizoložnice: y hněd rekla k Sudcý: Mrskaj, praví, pál, sekaj, rubaj; ja jsem toho hríchu neučinila, na to trpím, na to umíram, neučinila jsem neučinila. Na čem se tuto vice diviti maš? na stálosti-ly nevinnej Matroný, aneb na bojazlivem srdcy Mladence? Trpí muký žena nevinna, enem proto aby nelhala, muký bez vinny znášy, aby nezhrešyla, any Nevinna Nebesa prijala. O Ženo: Velika jest Víra tva. Vinahradý ty Bůh Všemohucý zde časnu, tam věčnu hojnu odplatu, zvitežila jsy, nebos bojovala, nebos v pravde stála, Sedemkrate jiný a jiný Katove do krku jejiho zataly, však sotva raniti, tím menej hlavu její stiati mohli; slavně zvitezila její nenevinnost, její opatrne a dobre vipravene Svědomí. Ty o mládenče! zlhals na hlavu tvu. A nevidels, neneslišals, tuto ženu? volila radnej muky hrozne podstupiti, y umriti nežly zlhati. Tis nemohl, co ona? co jiní mnozí? Ujíti jsy chtel Muky zhanením, a lžu, ale se ty nezdarilo, odkrilo se tvé haneny, zjavila se tvá lež, visvobodila se nevinna, tys pak zhlavu zaplatit musel. Tak hrá, tak klamá Zanedbale Svědomí. Tak ostríha, a zachovava pri živote dobre vipravene, bázlive Svědomy. Toto slávu Nebesku, to večné pohaneny prináši. Kdokolvěk jsi mily Krestiane, pozoruj co v tebe, y všeckým pravým; chceš spasení býti? chceš štiastlive umriti? zažen daleko Nedbale Svědomy, leze ono potichu, všecky věcy lechké, sladké činí, ale k zahinuti, ne k životu večnemu. Povedel jsem o zanedbalem Svědomy, již povim neco o Svědomy dobre vipravenem.

§. 8.

Reč jest Svatého Augustina: Kdo chce miti dobru Nadejí, nech ma dobre Svědomy. Svědomy dobre vipravene má každý, ktery co má věriti, věrí; co má dufati, dufa; co má činiti, činí; čeho se má varovati, varuje se; čehož se má, bati, bojí se: co má milovati, miluje: Dobre vipravene Svědomy jest, jestli jest sproste, jestli jest skrze čisti umisl uprimne, jestli jest k Bohu pozdvižene, jestli není v nem lst, podvod, pokriství; jestli ve všech věceh Boha sobe predstavuje pred očy, a slávu Boží čiste vihledáva. Ale jakovým spusobem muožeme dobre vipraviti svědomy naše, aby jsme štiastlive umreli, a k Bohu do Kralovství Nebeského vešli? ukážem spusob. Živ byl Abraham v Zemy svej mezi Rodičý, a Meštany, mezi pribuzními, mezi podaními, a služebniky za nekoliko let, prišel v tom z Nebe Buh Všemohucy: a pokojně mezí svýma bidlicimy rekl: Vijdí ze Zeme tvej, a z pribuženstvy tvého, y z domu Otce tvého, a pod do Zeme, kteruž ukaži tobě. Rozkazuje zatím, aby svou misel výše pozdvihl, aby vecy, ktere jsou světa, těla nanasledoval: Chodíž praví prede mnu, a budiž dokonalim, jakoby rekl: Služ mně. Toto mily Krestiane, že se tobe praví uznaj ktery dobre vipravene svědomy žádals miti, chodíž pred Bohem, a budíž dokonalim, svatým, spravedlivím. Ale praviš; tvrdý, a težký spusob jest tak choditi. O priliž bojazlivý! Jen vipravuješ, není tak: užívaj prostredky: Bud ponížení, pravy Svatý Cyprian, v Obcovany stály ve Víre, stidlivý v rečy, spravedliví vskutku, tichý v odpuštení, trpezlivy v snášený, Milovník Boha, pokojní k bližnímu svemu, ec. a budeš míti čiste, vipravene, dobre Svědomy. S. Bennard z kratkymý slovy, ale učinlivimi praví: Pod kam te vedu: zdržíž se od hrichuv, hodné čin skutky Pokány, čin skutky dobre, skutky života, a cnosti: miluj cnost, v nenavisti mej hrích, boj se Boha, varuj se toho, čo odlučuje od Boha, nasleduj čo vede k Bohu, vipln ve všech věcech Boží vůly, zachovaj Prikázany Boží, a budeš míti dobre, a do slavy Nebeskej vejdeš.