ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Pet Prekažkí k dobremu umriti jsem již viložil, šestu začinam, která jest: Hojnejšy štěstý, slovem statky, zboží, Majetnosti světa tohoto. Jak mnohých skazilo, zlechčilo, a zhoršylo toto bohatstvý, tito statký světa, kdož muže vimluvit? zlechčilo poctivé, a Pracovite Panní, i Matku jejich Vdovu, a a to rázem všecky. Tak dobre byli teto panní y z Matku tak Bohu mile, že ačkolvek chudobne, však Svatých Anjeluv z Nebe za Strážcuv domečka svého, těla y Dušy svej zaslužili prijati. Videl Anjeluv techto nad domem jejich Svati Antonius Archi-Biskup florentinský a hned tak chudobne, hodnejšyma penezmý, než jako predtim zvikl, obdaroval, a napomohl, ne tak aby jim z chudoby pomohol, jako aby se tim prihodnejšy živili. Potom, jak nahle vešla malo hojnejšy k nim Almužna, hned se zlechčili, zhoršily, Matka Vdova, y dcery Panní, nebo k zahálce se nachililý, dílo Sukenicke zanedbali, v nadhernem ruchu se oblibovali, nakladne stoli nasledovali. Co vice? Penize k nim vešly, pobožnost vistupila, utekli Anděle, pristupily Diablove; Ach! Jestlý hojnejšy Almužna tak mnoho zleho v nich spusobila, coby nebylo spusobilo v nich veliké bohatstvý zlata a stribra? ne enem do zahálký, do nadhernosti, do rozkoše bylo by jich zamotalo, ale do všelijakých hrichúv, nepravosti bylo by jich uvedlo, jako uvedlo mnohe, kterych hojnejšy bohatstvý čistotu vibojovalo, stidlivost jeich prodalo; čo? nektere y ze života pozbavilo, a uprimnu cestu do Pekel vtáhlo: Radnej volilí takové smilstvem se poškvrniti, Z Cizoložstvým nakazíti, nežli by meli bez zlata bez bobohatstvý byti. Pak o mnoho jsou bezpečnejšy, o mnoho štiastlivejšy, ktery napriklad, a tovarisuv jeho, nechceju se zlatem obrazu tomuto, to jest Statkům bohatstvu klanetý. Radnej volí umriti, než neprave bohatstva a stakuv se pridržeti. O mnoho bezpečnejšy k dobrej věcy hojnost; chudoba; od mnohých schválena, nežli chluba bohatstva tolikrate zhaněná.

Abys se pak nedomnival, že toto sam od seba mluvým, slova Boží, slova Pysma Svatého čty, a zrozumej: Hlas Krystuv jest: Beda nam bohatim, kteryž máte zde potešeny sve. Slova jsou Kristove: Snaže jest Velbludu skrze ušy jehly projiti, nežlí bohatému vjíti do Královstvy nebeského. Hlas Sv. Pavla jest: Kteryž chtejí bohati byti, vpadají v pokušení, a v sydlo Diáblovo, v žadosti mnohe a neužitečne, y škodlive, kterež pohrizují Lidí na zahynuti, a na zatraceny. To pravi druhy Apoštol Jakub? Nuže níný bohačy, praví, plačte kvílice pro bídí vaše, ktere mají prijíti na vas, zhromaždili jste sobe hnev k posledním dnům. Prorok Baruch jak se velmy hrozy bohačum! Kde jsou kteryž stríbro na Poklad kladu, y zlato, v nemž dušají lide? viplení jsou, a do Pekla sestupili! Již kdo nechce zle umriti, kdo nechce do Pekla sstupiti, nech učiny sobe Pratelý z Mamony nepravosti, aby když zhině, prijali ho do Večných Stanův. Nech nepriklada všecko srdce sve k bohatstvu, nech se všecek nezahrizuje do štěsti hojnejšyho: Znamení jest jedno spasení věčneho bohatství nemilovati, a štedre na chudobne jí rozdati.

Almužna blahoslaveneho činí člověka, nezuboží, nezatratí, ale hojnost bohatstvý rovnu cestu děla k zahinuti, člověka čini na tisickrat neštiastného mizerného, na věky chudobneho v Propasti. Onot jest pramen všech temer hrichuv a nepravosti, krivej prisahý, zrady, zbojstva, mordarstva, hotova príčina, avšak ještě človek v nem se chluby, s toho se pyšy. Kdožby se nedivil blaznivosti tejto? ktery se mudry nekdy chlubyl, že se zlima žadosti pobíza? že s protivenstvým trapen býva? že nosy sebuv osidlo, na ktere zavesen ma byti na šybenicu? Kdož oheň pochvali, na kterem ma spalen byti? meč, s kterým ma stiati byti? O Bohačý, Bohačý! statky a bohatstvy tobe jsou meč, osidlo, oheň, trny, hloží, to tebe trapy tu zde, tam trapyti se budeš na věky! O Bohačý, Boháčý, nebudeš žyv po vše časy! spytovat budeš nekdý: Co nam prospela chluba bohatstvy!

§. 2.

Mnohé jsou Potvorý prirození, ku pohledení hrozné, strašlive, jako tele to o jednem krku a o dvuch hlavach, však vyce pravým: Podobne jest Potvorý hlad zlata, hlad statkův, lovení hodnosti, hojnejšy bohatstvy. Nevěr: v okamžení kdo stojí vprostred zlata, vprostred bohatstvy, upáda, zhozen dolu byva, na Potvoru se obraca. Aman zdaliž nebyl všecek v zlatě, v bohatství, v hodnostech? Dnes druhý po Kralovy; zajtra zavesení na šybenicý. Ay Potvora!

Bohač ten byl pri stole; Kniže; včera jedl, pil, hral; dnes učinen jest Hlaven Pekla, pochovan jes v Pekle. Hle Potvora! Perillus, ktery udelal vola medenného, prve byl u Krale v uctivosti, potom do toho vola vstrčen ohnivého, jak vuol z vola ručal; jakova Potvora! Potvora Potvory plodý, nic nového: tak bohatstvý potvorné, zle nabyvane, zle chovane, zle utravene, jak mnohé potvorý splodilo? jak mnohé plodý? z tisicima starosti ukrutne trapí! do všelikej rozkoše a zlosti uvodí: Plodý se s neho nádhernost, pycha, chlipnost, pečovany o tělo; pochazí s neho zavist, podobneho člověka činí hovadum nemudrim. Rika sam sobě Bohač: Duše má, maš mnoho dobreho, jez, pij, hoduj, nech robia jiný, ty zahalaj, nech budu jiní milosrdní, ty cožkoli muožeš, děr, ber, uchvacuj spravedlivě, neb nespravedlivě; nech budu jiní stidlivý, zdržanlivý, ty k všelikej chlipnosti se oddaj; nech jiní svuj jazik vstahují, ty kusaj, hriz, utrhaj, omluvaj, zloreč, nech budu jiní srdce uprimného, ty zakry lstive všecko, zraki chvál, srdcem haň, nemej peče o jinich, jejich pomocy nepotrebuješ; nech se jiní bojí, ty bud směly, bohatstvy, zlato, penize tebe smeleho napomuožu, nech jiní budu tichý ku všem, ty jako lev bud v dome tvem, u susedích tvých, proti všeckým. Tito totižto plodí potvorý bohatstvy, a mnohe jine! A kdož jest tak hlupej hlavy, kteri by neporozumel, že se tito a takovito ještě nenaučili kunšt dobre umriti? že byvají poddany diablum? že vivrení budu, jestli se nepolepša, z Kralostvy Nebeského, a uvržení do Pekla. Ale že tito věcy zlé ješte člověk nezrozumíva, nevěrý, že by byli tak velike, tým více do nich upada. O Krestiane, Krestiane! Rozmislite sobe o techto věcech. Bohatsvy bude-li vam pribivati, neprikladajte srdce, leč byste chceli zlé umriti, a do věčného trápení odsuzení byti! Pravdu povidam, věrně napominam: hojnejšy štěsti jsou prekažka velika k dobrému a k šťastlivému umrti.

§. 3.

Na tem jsou mnozí Synove Světa, aby meli jisté Prekažký k dobrému mriti: chcem povědět: Všecy y chtivě hledají, y starostlivě nasledují hojnejšy stěsty, velmi žadají y starostlivě nasledují hojnejsy štěsty, velmi žadají statky, bohatstvy, lstive vihledavají, nasilně vidírají, a do tvých truhel schovavají. Tak do osydel samy seba uvadzají, že se od Naučení Kunštu dobre umriti odtáhují, na věčnu službu k poslednímu neštěstí odevzdani byvají. Nech slišejí toto Bohačý, nech se strachují, ktery jsou z bohatstvým všecy obkličení, nech vedí, že jsou všecy z osydlamy zamotaní, ktery jsou enem Warovčicy sveho bohatstvy na spusob služebníkuv, a nejsou Rozdavatele, jako Pány, veznove jsou diablovy: nechceš byti takovimto? chceš dobre umriti? nechcem abys zahodil bohatstvý, ktere máš, nebo na mnostvy, a vevelikost statkův, ale požívaní jejich neporadne, žadost nabyvaní prilišna, starost v zachovaní nemirna, za hrich se poklada: to chcem, to tebe učím; bohati jsy? hle pritomní jsou chudí, ubohy, žebračkove; tu u dvěry Kostolnich, tam na rinku, jinde zustavají chudobní stidlivy v domečku svem; v Mestach stoja vistavene špitali, a v ných slepy, chromy, hluchy, stary, nemocny; stoja pred tebu Vdovy, Sirotky, tito všetcy podavají davají tobe Raj, obětují štiastlivy z tohoto světa odchod, oferují Nebe; Boha! čo činiš? radím tobe, techto napomahaj z jabučkem, kuskem chleba, z penizem, z obuvem, ruchem proti zime; a kupils sobe Nebe! Bože dobrý, jak jsme k dobrému našemu bláznivý! statký a bohatstvý skupe schovavame, a Boha vědic, chtejic, stracujeme! zdaliž jest to chceti dobre umriti? slávu Nebeskú požívati? nech poví S. Augustin: Takova jest, praví, tato blaznivost zlato hledati (zlato v truhlach chovati) a Nebe stratiti? prikazal Bůh jednému každemu, pečí miti o svem bližnim, Syrach již davno povedel všem, kterym dano jest hojnejšy štěsti, a bohatstvy: tý o svou věc peče maš mizerní Bohačý; ty šetriš tve penize o Lakomče; ty co má jisti, a hristi, chudí nedbaš; ty hoduješ na každy den skvostně; ty Lazara u dvery drobki z stola tvého žádajíciho, nestudatně odhanaš, ty nahému od zimí zahinuti dopuštaš; Posliš nač te napominam: jednému každemu prikázal Bůh pečy miti o svem bližním! činiš to? velmí dobre: nečiniš? nenapomahaš? štedre nedavaš? Vinny zlej smrti jest kdokolvek, jest ten, nebo ne měnšy hrich jest, když muožeš potrebujicimu zapriti, jako majicimu vziti, pravy S. Ambruš. A abys my lepšy uvěril, zase Sv. Ambruše za Svědka povolávam praviciho: Kdokolvek zlato, statky, bohatstvy vice miluje, nežli Boha v chudich, ten má zjevnu ohně věčného pohroužku. Kdokolvek techdi ma hojnejšy štěsti, bohatstvy, nech jej neschovavají do truhel, aby jej k svému Tělu toliko, a na potrebu svých požívali, ale chteji-li dobre umriti, nech jej chudobním ubohým, mizerním, pro milost Boží, štědru ruku rozdají. Kdo tak dáva chudobnému, a tak jest milosrdní, bud jisti, že stokrat vice tu zde, a tam život věčný z Ziskem vezme; Dajte, a bude vam dano, bud jisty, molosrdneho bude miti Sudce, nebo Blahoslavěny milosrdny, nebo ony milosrdenstvy dojdu, bud jisty, kdo napomá ha pro milost Boží, lačného, nahého, chudeho, dobre umre, oheň večny trpeti nebude, jestly k tomu má pravu Víru, Nadeji, Lasku, jestli v dobrem až do smrti stále zetrvavat bude: Blahoslaveny kteryž se sli tují nad nuznym a chudím, v den zli visvobodi ho Pan.