Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Jaroslav Geňo. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 61 | čitateľov |
Horní sedlák zaměstnává se času zimního nejvíce mlatbou, někdy až do jara trvající, připravováním k jarní setbě potřebných nástrojů, jakožto pluhů, bran, jařem, koleček atd., aneb zhotovováním rozličného dřeveného nářadí, jakožto lžic, vařeček, lopat, vidlí, hrábí, táček, skříň atp., jinde opět pletením košů a košin, jinde zase kupčením čvikotami (kvíčalami), nožemi, koberci atd. Ženské zase, jmenovitě starší, šijou bílé šaty, tkají plátno a sukno a opravují na leto potřebná roucha; mladší opět opatrují dobytek, předou vlnu, len a konopí zvláště u večer, kdež se obyčejně do prostrannějšího domu některého scházejí. Při těchto schůzkách je buď mládenci aneb starci, nejvíce však staré báby vypravováním pověstí a pohádek — takových, jako právě letos neunavená paní Němcová vydala[65] — baví. Ku konci pak každé „přástky“ rozličné kunšty (umělé kousky) se od mládenců vyvádějí; v nepřítomnosti jich vyučují staré báby mladice v rozličných fíglách[66] a bobonách, nimiž by si nejlehčeji „galánů“ získati mohly, což se děje hlavně na den sv. Mikuláše (6. Dec.) a na den sv. Lucie (13. Dec), kde se nepřede. — Na sv. Mikuláše těšívají se děti skoro jako na Štědrý večer, ba místy ještě více, neboť jim přinášívá do bot a krpců oříšky, suché slivky, jablka, perníky a jiné věci. Ovšem že při tom ne jednomu hochu dosti úzko bývá, když uvidí u večer vedle Mikuláše šeredného, řetězi a zvonci řinčícího, rohatého čerta, on se rodičů na chování jeho vyptává a při zlém chování hocha s sebou vzíti hrozí; tu bývá vřesku a strachu, div že hoch taký z kůže nevyletí.
Co Mikuláš dětem — jest Lucie pannám, kteréž převleknuvše se za ochechule anebo smrt, hodným děvčatům, někde i ze zvláštní milosti chlapcům nadělují, a to perník, ovoce, cukroví atd.; nehodné pak smrtí straší. Avšak jako ženské pohlaví už samo sebou jest něžnější, citlivější, útrpnější, tak i strašení Luciino bývá mnohem mírnější a snesitelnější. Proto se také nestrašívá Lucií, alebrž spíše těšívá. — Po vykonaném Luciině obcházení scházejí se panny buď na jedno, neb na více míst, a v půlnoční době lejí olovo, vaří jisté zeliny, rozkrajují cibule, roztlukují vlašské ořechy a jiných čárů více dělají, aby podobu a zaměstnání svých budoucích milenců vyzkoumati mohly. Báby zase provozují čáry a kúzla okolo dobytka svého, okuřujíce ho[67] jistými zelinami, dávajíce mu česneku s chlebem, do stájí „žier“ (množství v jedno se držících červů) zakopávajíce a dvéře kolomazí křížujíce, aby dobytku učarováno nebylo, aby se vždy pospolu držel.
— česká spisovateľka, jedna zo zakladateľov modernej českej prózy. Mala záujem o folklór, vrchol jej diela tvoria poviedky a rozsiahlejšie prózy z vidieckeho prostredia. Známa sa stala predovšetkým prózou Babička. Bola autorkou cestopisov (aj zo Slovenska) a zberateľkou rozprávok a povestí, aj slovenských. Viac o autorovi.
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam