ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Horní sedlák zaměstnává se času zimního nejvíce mlatbou, někdy až do jara trvající, připravováním k jarní setbě potřebných nástrojů, jakožto pluhů, bran, jařem, koleček atd., aneb zhotovováním rozličného dřeveného nářadí, jakožto lžic, vařeček, lopat, vidlí, hrábí, táček, skříň atp., jinde opět pletením košů a košin, jinde zase kupčením čvikotami (kvíčalami), nožemi, koberci atd. Ženské zase, jmenovitě starší, šijou bílé šaty, tkají plátno a sukno a opravují na leto potřebná roucha; mladší opět opatrují dobytek, předou vlnu, len a konopí zvláště u večer, kdež se obyčejně do prostrannějšího domu některého scházejí. Při těchto schůzkách je buď mládenci aneb starci, nejvíce však staré báby vypravováním pověstí a pohádek — takových, jako právě letos neunavená paní Němcová vydala^[65] — baví. Ku konci pak každé „přástky“ rozličné kunšty (umělé kousky) se od mládenců vyvádějí; v nepřítomnosti jich vyučují staré báby mladice v rozličných fíglách^[66] a bobonách, nimiž by si nejlehčeji „galánů“ získati mohly, což se děje hlavně na den sv. Mikuláše (6. Dec.) a na den sv. Lucie (13. Dec), kde se nepřede. — Na sv. Mikuláše těšívají se děti skoro jako na Štědrý večer, ba místy ještě více, neboť jim přinášívá do bot a krpců oříšky, suché slivky, jablka, perníky a jiné věci. Ovšem že při tom ne jednomu hochu dosti úzko bývá, když uvidí u večer vedle Mikuláše šeredného, řetězi a zvonci řinčícího, rohatého čerta, on se rodičů na chování jeho vyptává a při zlém chování hocha s sebou vzíti hrozí; tu bývá vřesku a strachu, div že hoch taký z kůže nevyletí.

Co Mikuláš dětem — jest Lucie pannám, kteréž převleknuvše se za ochechule anebo smrt, hodným děvčatům, někde i ze zvláštní milosti chlapcům nadělují, a to perník, ovoce, cukroví atd.; nehodné pak smrtí straší. Avšak jako ženské pohlaví už samo sebou jest něžnější, citlivější, útrpnější, tak i strašení Luciino bývá mnohem mírnější a snesitelnější. Proto se také nestrašívá Lucií, alebrž spíše těšívá. — Po vykonaném Luciině obcházení scházejí se panny buď na jedno, neb na více míst, a v půlnoční době lejí olovo, vaří jisté zeliny, rozkrajují cibule, roztlukují vlašské ořechy a jiných čárů více dělají, aby podobu a zaměstnání svých budoucích milenců vyzkoumati mohly. Báby zase provozují čáry a kúzla okolo dobytka svého, okuřujíce ho^[67] jistými zelinami, dávajíce mu česneku s chlebem, do stájí „žier“ (množství v jedno se držících červů) zakopávajíce a dvéře kolomazí křížujíce, aby dobytku učarováno nebylo, aby se vždy pospolu držel.